Poznáváme Švýcarsko - 2. den - odpoledne: údolí Lauterbrunnen - ledovcový, skalní vodopád Trümmelbach; Interlaken - prohlídka města (zámek, kostely, kasino)

Konečně se všichni z vrcholu Schilthorn dostali dolů do údolí a můžeme pokračovat k dalšímu bodu programu.

Sešli jsme se v údolí Lauterbrunnen, což v překladu znamená Samá voda. Jak již název napovídá, je tady spousta vodopádů, ale těžko uvěřit, že jich je 72. S mohutným hukotem se řítí z bočních skal. Jsou prý dobře přístupné a perfektně označené, večer dokonce i nasvícené. Některé jsme viděli z lanovky, jiné z parkoviště, další během jízdy údolím. K jednomu z nich se chystáme. Není to daleko.
Zastavujeme na parkovišti u vodopádů Trümmelbach Falls. Říká se, že to jsou ledovcové vodopády, protože potok Trimmelbach je napájen vodou ledovce z Eigeru, Mönchu a Jungfrau. Já k tomu říkám, že to je skalní vodopád, protože je tvořen 10 jednotlivými vodopády, které protékají vnitřkem hory. Až k vrcholu vedou uměle vytesané schody a chodby. Pod úroveň 7. vodopádu je možno vyjet výtahem s obsluhou, který je uvnitř hory. Pobere až 18 lidí. Během dne tam bývají poměrně velké, i hodinové fronty. My přijeli v pozdním odpoledni, takže už bylo docela volno. Obsluha výtahu je vlastně i průvodce - vždy řekne pár informací o vodopádech (byla možnost výběru z několika jazyků, jen česky to bohužel neuměl) a pak s námi vyjede vzhůru.

K dalším 4 stupňům se musí stoupat už jen pěšky. Já jsem si řekla, že se cestou vzhůru nebudu dívat, že si to nechám až na zpáteční cestu, abych to měla plynule za sebou. Jenže to nešlo. Zvědavost byla větší. Je tu pěkná zima a vlhko, voda padá z obrovské výšky do různých kotlů. Je to obrovský hukot. Vodou vymletá koryta se různě kroutí, asi i podle tvrdosti sály, kterou protéká. Na některých místech je průhledů k vodopádu víc. Jsou to neskutečné pohledy. Některé úseky jsou nasvícené. Později se dostáváme do míst na povrchu skály, kde se trošku ohříváme. Ačkoliv vodopád ze silnice vidět není, jsou v těchto místech zajímavé vyhlídky do údolí Lauterbrunnen. Pak se zase noříme do skal. Shodli jsme se na tom, že skála se vymílá asi hlavně v době tání, kdy se tudy hrne daleko víc vody. Však také vodopády jsou většinou od prosince do dubna uzavřené. Určitě i z bezpečnosti, protože schody musí být namrzlé. Před jarním otevřením vodopádů je nutno "uklidit". Voda sem nahrne prý až 20 000 tun přírodního odpadu - spoustu větví, ale i kamení a dalšího nepořádku, které odtok ucpávají a brání plynulému průtoku. Uklízí to hlavně horolezci. Musí to být pěkná dřina.

Focení jsem si skutečně nechala až na zpáteční cestu. Jenže i to byl problém, protože je tam obrovská vlhkost, voda stříká. Každou chvilku utírám sklíčko fotoaparátu a doufám, že nebudu mít na fotkách kapky. Je to ale nádhera, která se nedá popsat a určitě ani fotky ten pohled nemohou nahradit.

Bylo fajn, že jsme tady byli až k večeru, že tady nebylo moc licí a vzájemně jsme si na jednotlivých vyhlídkách nepřekáželi a neměli jsme pocit, že někoho zdržujeme, když jsme se kochali delší dobu. Převážně klesáme, jen v jednom případě - k 6. vyhlídce se kleslo k vodopádu, ale pak se muselo zpátky vystoupat stejnou cestou na hlavní trasu. Bylo to tam však opět nádherné. Stálo za to se tam sejít podívat.

Prohlídka celého vodopádu pěšky trvala asi 3/4 hodiny - v pohodě a v klidu. Samozřejmě se to nechá zvládnou rychleji, ale čas jsme měli, takže nebyl důvod ke spěchu.

Když jsme se ze skal a od vody dostali celí navlhlí ven, mlha se najednou ztratila i v údolí, svítí tu sluníčko. Než jsme došli k autobusu, oschli jsme.

Dnes program ukončíme dost dlouho. Cestou do hotelu děláme ještě zastávku v Interlakenu. Hlavním důvodem je pravděpodobně poslední možnost nakoupit si, co potřebujeme na cestu domů, příp. co chceme domů přivézt. Zítra sice ještě budeme celý den v Zürichu, jenže ve Švýcarsku je v neděli většina obchodů zavřená. Dnes, i když je sobota, je zase otevřeno do pozdních večerních hodin. A když už tady jsme, děláme zde krátkou procházku z průvodcem.

Obec se rozkládá na plošině mezi Thunským a Brienzským jezerem. Právě přes tato dvě jezera protéká řeka Aara, nejdelší švýcarská řeka, která pramení v jižní části Švýcarska, tímto státem protéká a v severní části ústí do Rýna.

Někdy kolem r. 1130 byla v místech dnešního města postavena dřevěná modlitebna, která byla základem pro vznik zdejšího kláštera řádu augustiniánů. Vedle mužského kláštera byl v letech 1257 - 1484 i ženský klášter. V době největšího rozkvětu byl klášter nejmocnějším a nejbohatším klášterem v oblasti Bernu. Zvláštním úspěchem zde žijících mnichů byla urbanizace země. Patřil k němu i klášterní hostinec, který se těšil velké oblibě. I když ho město Bern chtělo nechalo r. 1527 zavřít, hostinec fungoval nadále. Během jeho existence zde byla ubytována řada slavných lidí jako Johann Wolfgang Goethe (1790), Lord Byron (1816) a další.

R. 1528 byl zrušen klášter a tato oblast připadla Bernu. Bernský hofmistr pro Interlaken si v klášteře udělal své sídlo. Klášterní kostel sloužil jako sklad a postupně chátral. Až r. 1909 byl na jeho základech postaven protestantský kostel. Téměř současně byl hned vedle postaven katolický kostel. Od 2. pol. 19. století je město centrem turistiky.

Autobus nás vysadil u autobusového nádraží. Hned tady v blízkosti je jeden menší a jeden větší obchod. Společně jsme prošli po Bahnhofstrasse a zahnuli do ulice Höheweg. I tady všude je řada hezkých a zajímavých domů. Mezi největší budovy patří Grand hotel Victoria, který je nejstarším hotelem ve městě. Byl postaven r. 1856 jako Pension Victoria. R. 1899 byla přistavěna centrální část s kupolí, která spojila později postavený Hotel Jungfrau. R. 1991 byl otevřen Victoria-Jungfrau Grand Hotel & Spa, kde je spojen moderní design interiéru s kouzlem dřívější doby - se zlatými zrcadly, štuky a třpytivým křišťálem.

Zde se nám naskytl další zajímavý pohled. Hned naproti je park Höhematte - obrovská travnatá plocha, která i na mapě je uvedena jako Gleitschirmlandeplatz - místo přistání paraglidingu. To je asi zdejší oblíbený sport. Však jsme také zahlédli reklamu na cestovku, která umožňuje tento let v tandemu. A teď večer tady přistává spousta paraglidingů. A také je tady spousta diváků. Samozřejmě se chvíli díváme i my.

Odbočujeme do Klosterstrasse. Cílem je zdejší zámek, který byl r. 1748 postaven na místě bývalého kláštera jako sídlo bernského hofmistra. I dnes je zámek sídlem guvernéra, různých úřadů a soudu. R. 2009 byl kompletně zrekonstruován. Do interiéru se podívat nelze. Je však možno se projít přes atrium, nahlédnout do bývalé rajské zahrady a ambitů křížové cesty. V novodobém zámeckém protestantském kostele z r. 1909 chystají koncert, je možno proto nahlédnou i dovnitř.

Hned vedle je římskokatolický novogotický farní kostel z lomového kamene, který byl postaven v prostoru bývalé věznice. Nedostatek prostředků neumožňoval zakoupení věžních hodin, zvonů, ani varhan. Hodiny mám pocit tam nejsou stále, r. 1925 se získaly prostředky z darů na zakoupení 3 zvonů a r. 1934 byly postaveny varhany. Kostel je veřejně přístupný, interiér je moderní.

Tady jsme se s Tomášem rozešli a vracíme se každý sám. My se stáčíme vlevo. Míjíme zajímavou japonskou zahradu, která je známá také jako Zahrada přátelství. Byla vybudována r. 1995 jako dar partnerského japonského města Ōtsu.

Došli jsme k řece Aare a kousek se vracíme proti proudu. Na protějším břehu je železniční trať a hned za ní se zvedají zalesněná skaliska.

Do centra se vracíme u kasina Kursaal, které bylo založeno r. 1858 na pozemku bývalého středověkého kláštera. Podle toho lze poznat, jak velké byly klášterní pozemky. Již za rok však bylo uzavřeno. V kantonu Bern byl přijat zákon na zákaz hazardu. Až 3. července 2002 bylo po rekonstrukci znovu otevřeno v rámci nové švýcarské legislativy pro kasina. Jsou zde výherní automaty, hraje se zde ruleta, black jack a od r. 2007 i poker.

Jenže jsme zde v nevhodnou dobu. Hraje se mistrovství Evropy ve fotbale Euro 24, v parku před kasinem je nainstalována velká obrazovka. Odpoledne hráli Švýcaři, to tady bylo asi pěkně plno. Teď je tady pár lidí. Hraje tady muzika a je tu spousta kraválu. Ota marně hledá stánek, kde by se točilo pivo. U nás by to nebyl problém, tady nenašel nic.

Nakonec tento rušný prostor obcházíme a na ulici Höheweg přicházíme později. Vracíme se k autobusu, kupujume asi 4 kousky švýcarských sýrů, které jsou prý tady vyhlášené. Už při snídani nás zaujaly svojí specifickou chutí. Ota vybírá na večer i dvě piva v plechovce. Moc nevíme, co jak chutná, tak se řídí snad hlavně obrázky na plechovce. Jeho vnuk je začal sbírat, tak mu chce udělat radost. Jen kouká, aby náhodou nekoupil nealkoholické pivo.

 

Nejen já, i Ota už je unavený. Máme ještě 20 minut času, ale nikam už jít nechceme. Sedíme na lavičce u autobusového nádraží - naproti našeho stanoviště.

Pak už odjíždíme na hotel. Zase se to zatahuje. Na pokoj přicházíme v 9 hodin. Ani si tady toho luxusu moc neužijeme. Jinak dnes je to jako včera - do sprchy, večeřet, chystat jídlo na zítra. Přesto jedna změna je. Jak jsem vyšla z koupelny, vidím krátkou, ale pěknou duhu. Než jsem se osprchovala, venku sprchlo a zase vysvitlo sluníčko. Honem to jdu vyfotit a za chvíli je po duze.
Dnes musíme to něco málo, co máme s sebou, zase zabalit. Hned po snídani se odjíždí. Sem se už vracet nebudeme.

Poznáváme Švýcarsko - 2. den - odpoledne: údolí Lauterbrunnen - ledovcový, skalní vodopád Trümmelbach; Interlaken - prohlídka města (zámek, kostely, kasino) na mapě