Výstup na Jungfrau a Mönch

Jede se přes noc v pětici urostlých hochů, kterým i jinak prostorné SUV příliš komfortu neskýtá. Časové možnosti neumožňují delší pochod, tak volíme cestu od severu s hybridním nástupem.

Ráno parking v Grindelwaldu, nad námi pověstný Eiger se svou severní stěnou, přebalování, příděl nutných i méně nutných potravin a vzhůru nějak přes 1000m půvabnými alpskými loukami, úpatím Eigeru, za kraví zvonkohry na Kleine Scheidegg,což je pro většinu přestupní, pro nás nástupní stanici legendárního vláčku. Nastává první šokově kontrastní moment.Po osamělém výstupu nás najednou čeká multikulti dav, se kterým jsme pak konfrontování ještě několikrát.

Za dost peněz se narveme do vláčku s neukázněmými příslušníky jiných národů, pokocháme se výhledy na zastávkách Eigerwand a Eismeer a jsme vyvyrhnuti na Top of Europe, Jungfraujoch (3454 m.n.m). Jsme stále trochu v Jiříkově vidění z toho babylonského hemžení. Snad jediní se plahočíme s přetíženými batohy, složitě se vymotáme ze skalního areálu a mezi části aktivnějších turistů se vydáváme asi ještě 2 km vyrolbovanou stezkou na naše útočiště dní příštích- chatu Mönchjochhütte (3650 m n.m.). Na chatě se nás ujme v tu chvíli vcelku sympatická chatařka, přidělí 12-ti místnou cimru a nastává aklimatizační čas, který někteří zvládají lépé, jiní bojují s bolehlavem. Snujeme plány, co dříve, zda "lehčí" Mnich či větší respekt vzbuzující Panna. Lepší předpověď počasí rozhodne o náročnější variantě.

Budíček ve 4:30, ale vymotáme se až kolem 6 hod. jako jedni z posledních, kdy čelovky prvních výprav blikají již notně daleko na hoře. Na Jungfraujoch se odpojuje jeden souputník, nepovažujíc se ještě za dostatečně aklimatizovaného...Svítání osvětluje cíl našeho bláhového počínání. Od sedla ještě nějakých 200m klesáme, poctivě lanem svázáni, následuje mixové lezení, kde již zapolíme každý za sebe. Čeká nás bílá pláň a další půvabné výhledy Hory. Podmínky jsou skvělé, sníh tak akorát, ač pohled na následující traverzování, strmý výstup do sedla Rottalsattel a zejména vrcholový úsek vzbuzuje velký respekt a bázeň.

Předháníme pár výprav, přetraverzujeme pod sedlo, na který výstup sice strmý, ale již prostoupaný, takže se přehoupneme bez potíží, očekávaje jakési zklidnění a...následuje jen výhled do díry na druhé straně, další strmý traverz a pak již vrcholové stoupání, kde se motá pár dalších výprav. Na sedle to otáčí další člen a sformuje se tímto 3-členná vrcholová skupina. Následuje již ne stoupání, ale lezení 40-50 st.svahem, kdy cepín i mačky odvedou svou práci a před 10 hod. dosahujeme vrcholu Jungfrau (4158m). Je to paráda, ani nefouká, výhledy všude, dopřáváme si zasloužené občerstvení a připravujeme na neméně náročný sestup. Klesáme čelem k hoře, hrot cepínu, 3 kroky, hrot... Trochu to nemá konce, ale šťastně se dopakujeme pod sedlo, kde si dopřáváme druhou fázi euforie. Nikde nikdo, bílo-hnědé Hory, táhlý ledovec, modrá obloha a vrchol za námi! Opatrný velitel velí se pod kopcem ještě navázat, jak praví metodika...Cestou k Jochu nás dále pozitivně nažhaví dva Angláni, jak se posléze ukáže- spolubydlící, na "snadný" výstup na Mnicha...

Dorazíme na sedlo, kde znovu babylónská pecka, potkáme své zbylé druhy a v trvající euforii, vytěsňujíc cizorodý lid, si ještě projdem zdejší atrakce, ledový palác, vyhlídky, namachrovaně se cític jak prozřelí mezi neosvícenými. Na chatě nás trochu spraží chatařka vyinkasujíc bez předchozího uporoznění od každého 10 F navíc za vodu a Odpadky. Vody si pravda bereme trocha, zákaz nikde není, jen asi nečekají, že někdo se nezalekne upozornění na nepitnost, jinak si vodu poctivě vynášíme ze stanice...Jako jediní kuchtíme své těstoviny, kuskusy apod, což je zde asi další provokující faktor, ale dalších 40 F za polopenzi je přeci jen privela. Nálada v týmu o poznání optimističtější a radostnější než dne předchozího.Trocha té mezinárodní družby a zítra plán Mnicha .

Ráno nikterak nepospícháme, nástup je kousekpod chatou, počasí poněkud horší, jak se ukáže milosrdně mlhavější, čeká nás hned ještě snad náročnější mixové lezení a pak...hřebínek, úzký, sněhový, občas nějakou tou skalkou přerušený chodníček...Vyhlížíme slíbené jistící tyče, které sice jsou, ale ve strmějším úseku, který po předchozím kopci nepovažujeme za nikterak složitý a poměrně dál od sebe. Takže pro výstup vyhodnotíme jako k ničemu a opatrným krokem se nečekaně ocitáme po 1,5 hod. na vrcholu. Pobyt tentokrát kratší, úspěšně celý tým, pro některé první 4-tisícovka a cesta zpět...Jsa vybaveni lanem a maje nadbytek času, spíše z hecu a pro zábavu využíváme tyče ke slanění, učíc se "te správné metodice". Až tady potkáváme další většinou dvojičky lezců. Nedovedu si představi míjení na hřebínku...

Následuje další euforický večírek na chatě, občas znovu popíchnuti kelnérkou.

Smekáme před snad 80-ti letým Angloaustralanem, vydávajícím se sólo na zdejší vrcholky. Vyhodnotíme časové možnosti, kdy jediným kloudným řešením je chytnout první ranní vlak, který jede v 9 hod.

Ráno tímto nijak naspěch, dopřejeme si nevídaného luxusu prázdného Jungfraujochu a sjíždíme o zastávku výše před cílovou stanicí na Eigergletscher, spoříc tímto závratné 2F. Vytěžujeme ale alepoň jinou sestupovou trasu přímo úpatím Severní stěny, ve které můžem třeba porovnat otisk dlaně zdejšího famózního dobyvatele Ueli Stecka. Bohužel se zatahuje, mlží a nakonec i rozprší, tak ze stěny vidíme spíše útržky, třeba Bílého pavouka. Poobědváme na kapotě auta a pak již namačkaný přejezd k domovu...