Přechod Hostýnskými vrchy - retro 2000

1.den

Ráno si vyzvedávám syna a odjíždíme spolu na dva dny do "Hostýnek" - pokud možno na místa, kde jsem ještě nikdy nebyl. Sebou mám novou mapu KČT, kde je v oblasti vyznačeno plno neznámých skal. Zkusíme podle ní nějaké ty "kameně" vyhledat a prozkoumat ... Ranním vlakem cestujeme do H.Lidče a pak do Vsetína. Tady spolu se synem Martinem napřed velký okruh kolem obchodů až na spodní náměstí. Mléčný bar, tolik prosperující v dobách totality, je bohužel zrušen ! Navštěvujeme proto vestibul obchodního domu, kde si v bufetu syn dává hrachovou polévku a já obligátní gulášovku.

Poté přesun na bus a odjezd přes Ratiboř a Hošťálkovou na Rozcestí Troják. (Bez námahy se tak dostáváme do slušné nadmořské výšky a na hlavní hřeben). Asi 1 km nás žlutá značka vede po silnici směrem ke Zlínu, pak odbočujeme vlevo do lesa a začínáme stoupat. Les je tmavý, ponurý a po předcházejícím delším období dešťů na zemi taky hezky mokrý !! Stálým stoupáním se dostáváme až na asfaltovou silničku - místy výhledy - a potkáváme jakési turisty, kteří po mně vyzvídají, zda neznám cestu do Držkové, neboť oni prý zabloudili. Vytahuju mapu a posílám je správným směrem lesem dolů do vsi. My ještě kousek pokračujeme po téj naší cestě až do závěru údolí. Silnička tu prudce zatáčí vpravo a pokračuje ke Kopné. My s Martinem do lesa vlevo. Tady schovávám abnormálně těžký batoh do křoví a jen nalehko se somradlem jdeme podle mapy pátrat po jednom lesním skalisku. Hledáme a ňúráme po lesi, nakonec nechávám synka spočinout na okraji paseky a sám se vydávám lesním průsekem postupně několik set metrů na obě strany ... a najdu kulové !!! Buď je to : a) - blbě zakreslené anebo : b) - to chce jít od Hošťálkové... ( Dnes už vím, že správné jsou obě možnosti !) Jedná se o krásné skály, zvané domorodci Hošťálkovské Čerťáky - alias ( nesprávně ) - Skály pod Tisovým. Na mé nové mapě, kterou v ruce držím v r.2000, jsou zakresleny 1 km vedle. Novou mapu "Hostýnek" zatím nevlastním a ani nevím, zda -li nějaká vyšla - docela by mne zajímalo, jestli už to bude správně) ...Úplně zbytečně tak ztrácíme více jak hodinu drahocenného času !!

Vracíme se tedy k batohu a svačíme. Dělá se docela hezky a už za svitu slunce pokračujeme po značce na Kopnou. Nějaký chlapík s autem si tu hned u cesty nabírá lopatičkou do kýblu štěrk a kamení. Dívám se na značku vozu - KM ... Aha - chudáci Hanáci, oni ani to blbé kamení nemajů, kdyby chtěli, tož bysme jich mohli my Valaši až navěky za nejaký ten bakšiš zásobovat !!

O kousek dál vycházíme na lučinatý hřeben s velikou vyvýšeninou - jakoby zarostlým mohutným balvanem - a to je vlastní vrchol Kopné. Sedíme na vršku na trávičce, odpočíváme a radujem sa z moc pěkného kruhového výhledu. Vidíme předměstí Zlína a na druhéj straně dokonca aj kopčiska nad Lidečkem ! Potom pokračujem pořád po tom travnatém hřebeni a po modré a stále s výhledy ... až na malou loučku s tábořištěm. Necháváme si tu batohy a makáme do lesa na skalnatý hřbítek a na průzkum Vrzavých skal. Docela dlouhá, ale přerušovaná skalní stěna má pěkné převisy - ( pod jedním jsou malbičky koní) - a tábořiště. Některá zajímavá skaliska a skalky jsou i pod hřebenem. Nejhezčí je ale stejně ta podivná a bizarní nízká skalní věž s rozsochatými kořeny buku, která nás vítala u "vstupu" do skal ! (Kde sa to ale hrabe na Pulčiny, že ano ?!?)

Vracíme se na loučku a poté zestup lesem a po velkých loukách s výhledy - ( je tu moc krásná krajina ) - až dolů do mrňavéj dědinky Držková. Její originální jméno nás přivádí do vytržení - ( U nás v Brumově sa říká, gdyž chcete nekoho proplésknút : "Chceš do držky ?!" A takéj sa tak u nás říká dršťkové polévce...) Vycházíme u obchůdku, hospoda je hneď vedle - tak to má být ! V samošce doplňujem zásoby, pak hupky šupky vedle do hospůdky na kofolu a kafé - ( enom já ) - a vše si vynášíme ven na lavečku do dvora. ( Majú tu aj stolky, aj stylovů udírničku a na stěnách aj kola od žebřiňáků jako výzdobu - což už tak originální néní, protože to už je vidět všady !) V klidu odpočíváme a vychutnáváme si zasloužený přísun tekutin. Po páté hodině odpolední se zvedáme, já neodolám a mosím z veřejného telefóna zavolat tatovi, kdeže to právě sme... Jdeme na konec dědinky ke Kempu a pak v hrozném sparnu a s velikým sebezapřením vzhůru přes louku až pod les s Držkovskými skálami. Po vydýchání procházíme asi čtyři navzájem oddělené skalní bloky, některé až 25 m Vysoké a jednu pěknou vyhlídku. Skály se nazývají Přední, jsou známy především mezi lidem horolezeckým a po pravdě řečeno - kdyby nebylo takové horko a netížily nás na zádech ty batohy, tak by se nám tu líbílo víc ! Místy jsou z nich ale opravdu kouzelné výhledy dolů na Držkovou a okolní krajinu ...

Pak Martin vytáhne "kompas" a podle mapy určujeme směr - Zadní skály. Jde se cestou necestou : přes pás lesa, louku a přes další lesík zešup na velikánskou louku s chalupami a chatami. U jedné z nich príma tábořiště a dvě lavečky - dalo by se tu přespat, ale v okolních barácích "lufťáci" a tak s noclehem váhám... Syn mne zůstává čekat u batohů a já jdu na průzkum neznámých skal. Je to z louky po lesní cestě jen asi 200 m mírně do kopce a na hřbítku tu nacházím 3 velezajímavé "srostené" pískovcové skalní věže skoro 20 m Vysoké !! Zrovna je tak hodinu před západem slunce a tak skaliska do žluťučka záříja, je tu dokonce i tábořiště, ale ouha !! Zem je tu moc kamenitá a tam, kde by se ležet dalo, tak je jen slaboučká vrstva listí a pod ním mokrá půda ! ( Nad těmito skalami roste listnatý les ...)

Vracím se za synem a nakonec jdeme dál. Seběhneme dolů z louky k potoku v hluboce zaříznutém údolí ( Ráztoka) a silničce. Po zelené hned stoupáme do protilehlého, dosti Ostrého svahu. Stoupání přes tmavý a mokrý les je 2 km dlouhé ! Kousek pod hřebenem málem dostávám svůj první infarkt a život mi zachraňuje chlebem namazaná Martinova Nutella !! (Odteď na ni nedám dopustit !!!) Jako znovuzrozený se opět chápu těžkého batohu. Nahoře vycházíme na velikou louku s pasekářskými usedlostmi a procházíme okolo jednoho domorodca se psem, který sa snaží zpoza padlého kmeňa stromu vyňůrat schovaného ježka. Jmenuje se to tady "U Juránků". Od chlapa pasekářa se dozvídám útržkovité informace o skalkách kolem nás - ( leze to z něj jak z chlupatéj deky ). A prý sú jakési velké skaly asi 2 km daleko, což mne docela zmate, protože podle mapy tím směrem určitě nic není ...

Po rozloučení valíme po dobré lesní cestě, obcházíme pěkné údolíčko a pak přes lesík na louku. Vidíme tu posed a Marťa mne přemlouvá, abychom tam šli spát. Já mu ale vysvětluju, že bysme tam spali jak skrčenci a ráno bychom se z tama dostávali přes louku mokrou od rosy. A tak pokračujeme okolo jakéjsi chalupy s "privátní" loukou dál. Už se docela dost stmívá, cestou dolů lesem už si musíme svítit baterkou, ale to už stojíme na silnici u potoka v dalším údolí. Nacházíme se nedaleko obce Vlčková. Je tu hned u cesty nějaký barák, spíš zřícenina v rekonstrukci, vedle šopa a další barák. Nacházíme tu drátěnkovou postel a tak je o dnešním noclehu rozhodnuto !!

Druhý den

Budíček už v 5 hodin ! Přijíždí sem totiž ještě za tmy auto za autem, lidi je odstavují a s velikým halasem míří do lesů na hřiby. Spakujem se a bez snídaně jdeme okolo spícího skautského tábora a mírným stoupáním nahoru k rozcestí Na Písečném. Odtud po velmi krásné a pohodlné lesní cestě ku Hradu Lukovu. Přes dřevěný most na kamenných pilířích nad hlubokým příkopem a branou v jediné zachovalejší věži se dostáváme do nitra hradní zříceniny. Nacházíme tu spící tábor archeologů a brigádníků a tak po špičkách okolo nich, abychom je neprobudili a konáme tajný průzkum hradního areálu. Lukov je rozlohou velice rozsáhlý hrad, hradní jádro je ale menší, největší část jeho plochy zaujímá rozsáhlé předhradí se zbytky hradeb a věže Svatojánky. Před 7. hodinou ranní lokalitu opouštíme. Obcházíme hluboký hradní příkop a okolo tří mohutných skalních homolí, tvořící až 30 m vysokou skalní hradbu, zestupujeme na jejich úpatí. Dole pod nimi u potůčku rozděláváme ohýnek a na něm si opékáme kabanos a snídáme.

Po silničce se dostáváme k tajemnému jezeru v lesích - rybníku Bezedníku - a ke starým stylovým chatám na jeho břehu. Vodní hkladina má hrozivě černou barvu, opravdu vypadá jako bezedné lesní jezero a ne jako rybník ... Po trase naučné stezky nahoru na Velu. Jsem docela zklamán. Přírodní rezervace chrání zbytek původního lesa a rostlinstva a jsou tu i nějaké ty skalky, celkově ale žádná sláva, představoval jsem si to tu daleko hezčí ! Opravdu krásná jen asi 6 m Vysoká skalní věž - "Sličná kráska"...

Nazdařbůh po lesní cestě a vyfluslí a vyčerpáni jdeme na hřeben Ondřejovska. Zde odpočinek a já su tak "hin", že enom co si lehnu do trávy, tož tak na půl hoďky tvrdě usínám !!! ( Martin mne pak musí budit...) Na průzkum dalších skal už není nálada a ani chuť a tak po blátivé cestě po značce dole lesem do údolí Ráztoka - ( část Rusavy). A najednou jsme oběma nohama rázem uprostřed civilizačního a rekreačního epicentra - kolem samý chatař, chalupář, rekreant, hříbař, turista a jiný otrava !!

Autobusem přejíždíme do Bystřice pod Hostýnem. Máme tu skoro 2 hod čas a tak napřed posedíme v hospůdce u tekutého občerstvení a pak prohlídka města a obchodů - zajímavé jsou pohybující se figurky mnicha a číšníka za jednou z výloh - pak nákup poživatin a jejich konzumace v trávě u říčky... Dalším busem pak napříč "Hostýnkami". Údolím Bystřice se šplháme nahoru na Tesák, pak sjezd ke Trojáku. Tady máme 10 min pauzu na vypití limonády. Pak jedeme dál a sjezd serpentinami. Z jedné zatáčky vidím vlevo nad obcí Hošťálkovou na veliké pasece nádhernou skalní hradbu !! Než si stačím protřít oči, jestli se mi to nezdá, přelud mi zmizí z dosahu zraku ... (A ono to nebylo žádné šálení zraku, ale opravdu to byly ty Hošťálkovské Čerťáky, které jsme den předtím marně hledali ...)

Na Vsetíně se ještě jdeme projít do místního parku s rybníčkem u řeky Bečvy a pak už na vlak a dom...