Mrazový srub na úbočí Sýkornice
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
Ta část NS Kašava, která prudce klesá z temene Sýkornice směrem ke Kašavě, se k putování na kole rozhodně nehodí. Spád trasy je sice zmírněn několika táhlými serpentinami, ale i tak musí pěšák místy "brzdit", neboť ty naše valašské kopce jsou sice moc krásné, ale některé jejich stráně by mohly být ozdobou i Tater. Na druhé straně má turista bez velocipédu možnost lépe pozorovat okolí stezky. A pod druhou prudkou zákrutou si možná povšimne, že ten lesní svah pod chodníkem trochu víc napravo najednou směrem k západu klesá do hlubin téměř kolmo! Sice pochybuji, že se najde víc takových zvědavců jako moje maličkost, která to lezla neprodleně prozkoumat, ale budiž. Přiznám se, že jsem zde dle sklonu stráně čekal nějakou Vysokou skalní stěnu, ale nebylo tomu tak. Namísto ní se tu ze zemských hlubin prozatím na povrch vyklubaly jen drobné pískovcové skalní výchozky. Zato je ten největší přímo učebnicovou ukázkou mrazového srubu, jemuž dominuje obnažená skalní lavice, Vysoká asi čtyři metry.
Až tu jednou bude těch skalních útvarů mnohem víc, už tu nebudeme ani my (ani děti našich dětí), ale myslím, že tohle nás rozhodně trápit nemusí... Téměř svislá stěna lesního svahu spadá k úpatí velmi zajímavé kotlinky, která - dle svého tvaru - naprosto přesně kopíruje podpatek ohromného obra, který zde kdysi došlápl. Pod kotlinkou svah klesá do větší nálevkovité prohlubně, připomínající krasový závrt. V jiných horninách než vápenec se ale jedná o pseudozávrty a na mnoha místech karpatského flyšového pásma najdeme u podobných depresi i rozsedlinové sluje, označované jako pseudokrasové jeskyně. Tady na Sýkornici ale bohužel nic takového neuvidíme.