Přechod Madeiry (10) - nejnavštěvovanějšími místy Madeiry k opuštěné levádě.

Neděle (28.8.2016)

Dnes nás čekají krásné a turisticky atraktivní úseky s nejprofláklejšími místy Madeiry. Doufáme, že tato místa zůstala před požárem uchráněna. Po sbalení scházíme zpět pár set metrů k požárem poničené Levádě do Paulo. Občas opět vidíme osamělé krávy, snažící se sehnat si stravu okusováním spálených bodláků. Po několika kilometrech přicházíme k silnici a přecházíme ji. Jako mávnutím kouzelného proutku střídá čerň sežehlých keřů a popel krásně čerstvá, vitální zeleň. Přes silnici a hranu svahu se naštěstí požár nepřehoupl. Připadáme si jako bychom přešli z pekla do ráje.

Za silnicí již vidíme parkoviště se spoustou zaparkovaných aut od kterých vycházejí davy turistů silnicí dolů k osadě Rabacal. My upřednostňujeme cestu podél Levády do Alecrim, která vede pěšinkou obklopenou keři, stromy a zdobí ji rozkvetlé květiny všech barev. V levádě pozorujeme plavat ryby. Jaký rozdíl oproti mrvté krajině spáleniště levády do Paul.

I tady potkáváme občas skupinky turistů. Většinou jsme rychlejší a tak nás ochotně pouští před sebe. V jednom místě zaslechneme typické cinkání lezeckého matroše a ze zatáčky se vynoří skupinka v nepromokavém neoprenu vybavená jistícími prostředky, vykračující si to přímo vodou levády. Asi nějaká zdejší forma levádového kaňonyngu.

Neplánovaně odbočujeme na asi půl kilometrovou zacházku podél Levády do Alecrim až tam, kde tato leváda odbočuje z říčky Ribeira Grande. Prostě na správném místě neodbočujeme doleva ze svahu cestou Vereda da Lagoa do Vento. Omyl si samozřejmě uvědomujeme až, když cesta náhle končí. Vracíme se tedy kilometr zpět k odbočce a nyní již správně sestupujeme dolů lesem. Po sestoupaných cca 150 metrech, odbočujeme na již plánovanou zacházku k jezírku Lagoa do Vento - nádherné jezírko na potoku Ribeira Grande. Lidí tu je málo a tak si tu, na turisticky neprávem opomíjeném místě, dáváme krátkou pauzu. Občerstvujeme se müsli tyčinkou a nahlížíme do průvodce, co nás dnes čeká k vidění. Zjišťujeme, že přímo po proudu Ribeira Grande je někde kousek pod námi první z nejznámějších turistických lákadel Madeiry - vodopád Risco. Bude k němu třeba udělat opět krátkou zacházku, ale když je to takový lákadlo, tak ho přeci nemůžeme minout. Sice je vodopád Risco nějakých 200m od nás po proudu říčky Rieira Grande, ale naprosto nepřístupným skalním terénem, kterým bez lezecké výbavy projít nelze. Musíme k němu tedy dojít asi dvou kilometrovým okruhem přes osadu Rabacal.

Vystupujeme tedy opět příkrým srázem, kde se pěšinka kroutí mezi ještě více pokroucenými stromy, až zpátky na cestu Vereda da Lagoa do Vento. Po ní pokračujeme až do Rabacalu. Dle průvodce je tu turistická ubytovna a bufet. Je tu mnoho turistů a tak se dlouho nezdržujeme. Pořizujeme několik povinných dokumentačních fotografií, doplňujeme vodu a po sestupu po pár schodech již kráčíme pohodlnou a širokou cestou podél Levády Risco. Kupodivu tu ani není tolik turistů, jak jsme původně očekávali. Je odpoledne a tak už je asi hlavní nápor dávno pryč. Po necelém kilometru procházíme okolo odbočky, ke které se budeme zanedlouho vracet. My však natěšeně pokračujeme k nejznámějšímu madeirskému vodopádu. Brzy přicházíme k zamčeným mřížovaným vratům, za kterými je vidět úzký, vysoký vodopád. V Čechách by byl jistě označen za přírodní památku a chodily by se na něj koukat davy, ale na madeirské poměry jsme trochu zklamáni, kór když se má jednat o nejznámější vodopád celého ostrova.

Sedáme na betonové oválné odpočívadlo, fotíme a občerstvujeme se z vlastních zásob. Čas však běží a proto se dlouho nezdržujeme a vrácíme se zpět k odbočce. Dalším lákadlem, snad ještě známějším než vodopád Risco, je jezírko 25 Fontes. Raději už si nevytváříme velká očekávání, ale minout ho rozhodně nechceme. Scházíme tedy zkratkou - úzkou cestou lesem a napojujeme se na cestu PR 6.1 Levada do Risco A, která nás vede přímo k jezírku. Turistů ještě více ubývá, jak se postupně vzdalujeme od Rabacalu. Asi po kilometru a půl přicházíme k jezírku 25 fontes. Na rozdíl od vodopádu Risco se nám tu opravdu líbí. Jezírko je asi 10m široké, z celé zadní a bočních stran do něj kolmo spadají skály po nichž stéká voda, která do vody padá v mnoha proudech. Všichni zkoušíme počítat jednotlivé prameny a nikdo se neshodujeme s číslem 25. Vychází nám to rozhodně víc. Na fotku jezírka bez lidí si musíme chvilku počkat, než se v něm německé turistky vycachtají. Nejsou moc otužilé a tak se tam snaží několikrát vlézt, ale stejně se jim vykoupat ve studené vodě nedaří.

Čas opět pokročil a my musíme jít dál. Čeká nás dnes ještě poměrně dlouhý úsek svahem podél levády, zakončený dle mapy prudkým zhruba dvě stě výškových metrů výsokým výstupem, za kterým budeme muset najít nějaké vhodné místo k utáboření. Vydáváme se tedy na další etapu naší cesty. Nejprve sestupujeme klikatou cestou lesem do širokého údolí říčky Ribeira da Janela. Brzy narážíme na levádu da Rocha Vermelha, která tu nedaleko vystupuje z dlouhého tunelu. Jedná se o starou nepříliš udržovanou levádu. Jak brzy poznáme, cesta podél ní je hodně zarostlá a místy dokonce částečně sesutá do údolí. Po asi 200 metrech procházíme kolem nádherného vodopádu. Určitě hezčího než slavný Risco a navíc ho máme sami pro sebe. Kocháme se však jen chvilku a pokračujeme dál. Cesta je úzká a v jednom místě lezeme opatrně po čtyřech, abychom prošli dál a nezřítili se hluboko do údolí. Chvilku na to procházíme kolem křížku a uvědomujeme si, že tato cesta je nejméně bezpečná ze všech po kterých jsme až dosud na Madeiře procházeli. Dáváme si proto velký pozor a postupujeme dál. Několikrát přes gpsku ověřuju naši polohu. Náš postup je celkem pomalý a Slunce se již nápadně sklání k západnímu obzoru.

Konečně se vpravo vedle nás rýsuje zarostlá pěšinka do svahu. Dle její zarostlosti a neudržovanosti soudíme, že není příliš užívaná. Po ověření, že se opravdu jedná o naši očekávanou odbočku nám nezbývá nic jiného, než začít odvážně stoupat. "Mačety nebyly součástí seznamu", pronáší Jirka zatímco se prodíráme hustou vegetací. Přelézáme velké balvany, kde je občas nutné provést několik lezeckých kroků. Snažíme se brát vše s humorem, ale všichni se už těšíme, až zase půjdeme po normální cestě. Těch 200 výškových metrů se zdá být nekonečnými. Semena a jehličí z okolních rostlin máme v botách i za tričkama, kde na spocených tělech nepříjemně koušou. Konečně se sklon cesty trochu mírní a my vidíme světlo na konci tunelu, tedy na vrcholu kopce. Navíc se pomalu začíná stmívat a my víme, že k nejbližšímu tipu k táboření je ještě několik kilometrů. Doufáme však, že najdeme nějaké rovné místo blíž.

Konečně jsme opravdu na konci stoupání a napojujeme se na poměrně širokou cestu vedoucí lesem. Tma houstne, vytahujeme čelovky a aniž bychom vytřepávali bordel z bot a trik, pokračujeme dál. Po pár stech metrech míjíme v lese staré odpočinkové místo s polorozpadlým stolem a dvěma lavičkama v ještě horším stavu. Je to tu celkem rovné a tak se rychle rozhodujeme zde pro dnešek zůstat. Já s Péťou stavíme stan hned vedle odpočivadla a kluci přímo na cestě. Po větvích okolních stromů a trekových hůlkách rozvěšujeme naše propocené oblečení k vyschnutí a připravujeme večeři. Po jídle ještě poměrně dlouho povídáme u světla čelovkou prosvícené petky - tak zvaného krystalu, který jako lampička příjemně osvětluje nejbližší okolí. Kolem jedenácté nás přemáhá únava z dnešního náročného dne a my zalézáme do svých látkových příbytků a usínáme.

Pokračování příště...

Všechny (zatím zveřejněné) díly našeho přechodu:

• Přechod Madeiry (1) - přílet a cesta na začátek treku.
• Přechod Madeiry (2) - vyprahlým poloostrovem Säo Lourenco.
• Přechod Madeiry (3) - konečně voda a první levády.
• Přechod Madeiry (4) - Ribeiro Frio a vyhlídka Balcoes.
• Přechod Madeiry (5) - Pekelný kotel za tunelem.
• Přechod Madeiry (6) - Přes nejvyšší místa Madeiry.
• Přechod Madeiry (7) - Útěk z hor před deštěm.
• Přechod Madeiry (8) - Relaxační odpočinek v Ribeira Brava.
• Přechod Madeiry (9) - přes náhorní plošinu Paul da Serra až na konec světa.
• Přechod Madeiry (10) - nejnavštěvovanějšími místy Madeiry k opuštěné levádě.
• Přechod Madeiry (11) - pod vavříny a cedry až do Porto Moniz.
• Přechod Madeiry (12) - zpátky do hor údolím řeky Ribeira da Janela.
• Přechod Madeiry (13) - Nekonečná cesta spáleništěm do Calhety