Přes střední Čechy na Vysočinu - 10. den: Chotěboř - prohlídka historických vil a dalších památek, pivovar

Ty změny počasí se mnou pěkně lomcují. Na včerejšek jsem nespala nejlíp, ale na dnešek to bylo hrozné. Do 3 hodin jsem se neustále budila. V noci slabě sprchlo, snad až potom jsem konečně pořádně zabrala. K ránu teplota klesla k 17 stupňům, takže podmínky byly skoro ideální.

Vstáváme před devátou, venku je střídavě slunečno a zataženo. Tak to má vypadat asi celý den. Je 18 stupňů, fouká to docela chladně.

Večer tady byl klid, teď slyšíme z jediné zdejší budovy dětský hlahol. Jejich příjezd jsme samozřejmě zaspali. Vypadá to, že je tam příměstský tábor. 

Jsme v nejvýchodnějším bodě našeho cestováni, budeme se pomalu vracet. Ještě chceme zajet do Chotěboře. Tam jsme si v sobotu nabrali vodu, půjdeme ji dočerpat. K tomu se trošku projdeme po městě. Byli jsme zde před 7 lety, ale to jsme si prošli část města od náměstí T. G. Masaryka na sever okolo kostela sv. Jakuba Většího k zámku. Tentokrát jsme získali prospekt o městě a o řadě zajímavých historických domech. Na ty se půjdeme podívat.

Na neplaceném parkovišti V Drážkách je naštěstí opět volno. Na vedlejším placeném parkovišti doplňujeme vodu. Pak jdeme na náměstí T. G. Masaryka. Tady naši pozornost upoutala kašna. Vznikla mezi lety 1947 - 1952, kdy byla původní kamenná kašna rozebrána, zmenšena a byla zapuštěna. Tak vypadala ta kašna ještě před 7 lety, kdy jsme ji viděli prvně. R. 2019 byla uvedena do původního stavu, to znamená, že mimo jiné byla i zvýšena. Je doplněna moderní technologií, která umožňuje různé vodní režimy a světelné efekty.

 

Na severní straně náměstí je pískovcový mariánský sloup, který na místo staršího mariánského sloupu byl umístěn r. 1890. Jeho celková výška je 8,75 m, jen samotná socha měří 2 metry.

Procházíme se náměstím, na kterém jsme se minule dlouho nezdrželi. Na severozápadní rohu náměstí je zelenkavý jednopatrový typický městský dům s bohatě zdobenou barokně-klasicistní fasádou z r. 1812. Je to jediný dům na náměstí, který má svůj původní vzhled z doby před požárem r. 1832. Zde se r. 1820 narodil vynikající hudebník, skladatel a učitel František Buttula, jak je uvedeno na pamětní desce z boku domu.

Na protějším rohu je budova MÚ a na ní pamětní deska T. G. Masaryka, která byla odhalena 28. října 2018 při 100. výročí založení Československa.

Historicky nejzajímavějším domem na náměstí je stará radnice. Tento původně Urbanovský dům pochází ze 16. století. Kvůli požárům byl mnohokrát upravován. Od r. 1633 je majetkem města. Původně to byl dům s podloubím, býval tu hostinec, v podloubí stánky pekařů a městská váha. Po požáru r. 1832 bylo zrušeno podloubí, při opravě po dalším požáru r. 1863 byla přistavěna hodinová věž. V letech 1850 - 1926 byl v budově okresní soud, který vystřídal obecní úřad. Dnes je v domě základní umělecká škola a reprezentační prostory města.

Radnice téměř sousedí s Panským domem. Je to nejstarší restaurační zařízení ve městě, zde vždy bylo centrum společenského dění. Datum jeho budování znám není, ale hostinec tu byl prokazatelně již r. 1224. R. 1424 tady přespal Jan Žižka. Ze zde umístěné pamětní desky je patrné, že r. 1912 tady pobýval Jaroslav Hašek. Během svého pobytu tady v restauraci napsal povídku Zrádce národa českého v Chotěboři. Aby těch známých osobností nebylo málo, tak v květnu 2004 se zde na oběd zastavil i prezident Václav Klaus s manželkou Livií. Když tady mohl jíst Hašek a Klaus, můžeme i my. Je poledne pryč, přece nemusím pořád vařit. A Ota si může po obědě dát konečně i pivo.

V pekařství kupujeme chleba, u stánku jahody a meruňky. Neseme to do auta a vydáváme se na další cestu městem.

Jdeme naší známou cestou okolo infocentra. Na rohu Fominovy ulice a Krále Jana je žlutý dům s klasicistními prvky, kde je dnes městská knihovna. Tu ve městě v dnešní ulicí Trčků z Lípy čp. 62 založil r. 1843 mladý učitel Vincent Emanuel Libánský spolu s několika vlastenci a hned další rok v této Školní zápůjční knihovně začal půjčovat knihy. Majetní lidé za půjčení knihy platili, chudí a školní mládež si knihy mohli vypůjčit zdarma.

Tentokrát nejdeme na náměstí, ale pokračujeme Fominovou ulicí, která se však za křižovatkou jmenuje Tyršova. Tady je několik historických domů. Jako první vidíme pozdně secesní jednopatrovou vilu Karel Havlíček Borovský (čp. 579). Postavil si ji r. 1910 stavitel Václav Pěch, třetí z významných chotěbořských stavitelů počátku 20. století. V severním průčelí je vysoké schodišťové okno a nad ním je z glazovaných keramických kachlů obraz K. H. Borovského, významného českého spisovatele a buditele. V 80. letech 20. století byla vila necitlivě upravena pro provoz školní družiny. To se naštěstí netýkalo fasády. V 90. letech jí částečně byla vrácena původní podoba interiéru. Dnes je tu Dr. Max lékárna U Havlíčka.

Hned na dalším rohu (čp. 546) je historizující vila Jiří Poděbradský. Projektoval ji a současně postavil r. 1904 František Liška, druhý významný stavitel přelomu 19. a 20. století. Nejhonosnější částí vily je severní štít, kde je freska českého krále Jiřího z Poděbrad na koni. Byla vytvořena podle předlohy, kterou dodal sám Mikoláš Aleš. R. 1906 ji od stavitele koupil majitel lakýrnické firmy Jan Holub. Jeho potomci vlastní vilu dodnes. Interiéry zůstal téměř beze změn.

Další historickou vilou je vedle stojící novorenesanční vila Rieger (čp. 548). I tato vila byla postavena r. 1904 stavitelem Františkem Liškou. Stavba však byla daleko konzervativnější. Nejhonosnější je štítové průčelí prvního patra se zdvojeným oknem. Nad ním je orámovaný štukový nápis RIEGER. To byl český politik, bývalý starosta samosprávného chotěbořského okresu a majitel velkostatku Maleč a Modletín. R. 1907 ji koupil textilní podnikatel Josef Schäfert, který si vedle postavil tkalcovnu. V 70. letech 20. století vilu vlastnil Státní statek Chotěboř. V rámci modernizace byly provedeny necitlivé přístavby a většina ozdob otlučena.

Vedlejší budova kina Družba není označena jako historická, je však zajímavá. I když se o jeho stavbu snažili již r. 1953, bylo dostavěno až r. 1959. Bylo to širokoúhlé moderní kino pro 350 diváků, ve své době nejmodernější v okolí. Již tehdy se tam konaly filmové festivaly, zejména dětské, pořádaly se zde slavnostní večery a koncerty. V současné době se zde tolik filmů nepromítá, ale kino bylo zrekonstruováno a stále se využívá.

Proti kinu je sokolovna. Sokol byl založen ve městě r. 1882, ale tuto budovu si postavili až r. 1926. Než se postavilo kino, promítaly se filmy zde. Sokol byl v rámci únorových událostí r. 1948 rozpuštěn. K jeho obnově došlo 19. 10. 1991. Budovu a pozemky získali v restituci zpět, ale bohužel ve špatném stavu a bez vybavení. Od r. 1994 tu probíhala rekonstrukce - také za pomoci města.

 
Procházíme dál touto čtvrtí až k parku F. X. Šaldy, který je mezi místními známý pod názvem Stromovka. Dříve zde totiž skutečně byla stromovka, spíše prý třešňovka. Stromy stářím i mrazy zchátraly a musely být poraženy. V letech 1955 - 58 tady byl vybudovaný park s okrasnými stromy a keři. Ozdobou parku je od r. 2013 tři metry vysoká betonová socha Čertův stolek, je to socha čerta, který hraje šachy. Čert je připomínkou legendy, kterou jsme se dozvěděli, když jsme v sobotu procházeli údolím Doubravy.

U hlavní Hermannovy ulice na úrovni čerta je opět historická - přízemní Hubáčkova vila (čp. 545). V letech 1903 - 1904 si ji nechal postavit od stavitele Františka Krumla ředitel textilní továrny Josef Lašek. Ten měl od r. 1900 svoji továrnu v blízkosti zdejší železniční stanice. Manželé Hubáčkovi ji zakoupili ve 30. letech a pan Hubáček zde měl ordinaci. Jejich potomci zde bydlí stále. Interiér zůstal původní s výjimkou horní části. R. 1947 byla vybudována půdní vestavba.

Vracíme se zpátky po hlavní Hermannově ulici. V blízkosti kruhové křižovatky je historická Krumlova vila. Navrhl a postavil si ji r. 1931 pro svoji rodinu stavitel Josef Kruml. Zajímavá je v přízemí v pravé části prosklená letní jídelna, která je propojena velkými dveřmi s ovocným sadem a zahradou. Na ploché střeše jídelny je velká terasa. Interiéry vily jsou zachovány v téměř původní podobě.

V parku přes kruhovou křižovatku byl 17. července 1960 odhalen pomník českého spisovatele Ignáta Herrmanna, který se narodil r. 1854 v nedalekém Horním Mlýně. Na 1,25 m vysokém soklu stojí 2,45 m vysoká postava.

K autu jdeme ulicí Krále Jana. Přicházíme do parku Václava Fialy. Tady byl r. 1854 založen hřbitov. R. 1863 byla na hřbitově postavena pseudorománskogotická hřbitovní kaple. R. 1920 byla nazvána kaplí Povýšení sv. Kříže. Hřbitov tu byl zrušen r. 1947. V parku je pomník padlým ve světových válkách a pomník obětem okupace, který je věnován památce chotěbořských židovských občanů.

K autu už to máme kousek. Je půl 3. Počasí by se mělo zlepšit, studený SZ vítr se má do zítřka změnit na JZ. Mělo by se tedy oteplit a nepršet. Jen v noci má být ještě zima.

Jedeme do jihovýchodní části města - až za nádražím je pivovar. Už si nepamatujeme, kde přesně jsme pivo před sedmi lety kupovali. Nyní samozřejmě ani nevíme, zda je otevřeno. Vypadá to však dobře. Vrata jsou otevřená. Vjíždíme do areálu a jdeme do prvních otevřených vrat. Tam přichází za sládkem mladá paní. Na můj pozdrav nereaguje a dělá, že mne nevidí. Jdu se jí zeptat, kde si můžeme koupit pivo. Dozvím se, že v prodejně - to by nás nenapadlo. Na dotaz, kde je prodejna, se dozvím, že dveře jsou ze dvora. To je informace za cenu zlata. Vracíme se do dvora a hledáme dveře s cedulí Prodejna. Paní vyjde z neoznačených dveří, které jsme právě minuli. Dozvíme se, že tady jsou ty dveře. Ještě se diví, že nepoznáme dveře. Je milá až běda. Když bychom nutně nepotřebovali pivo, už jsme dávno pryč. Takhle jsem se jen zmohla na odpověď, že hledáme dveře s cedulí Prodejna. Objednali jsme si pivo. Samozřejmě nám ho chtěla vyndat z basy, kterou měla vedle sebe. Její chování mne neodradilo a optala se, zda mají chlazené. Se slovy, že si ho můžeme vychladit doma, odešla neochotně k lednici. Taková pracovnice ty zákazníky musí odradit. Taky abychom příště raději zjišťovali, kde jinde se to pivo nechá koupit.

Po tomto milém zážitku se v autě domlouváme, že se ještě na jednu noc vrátíme k Hořejšímu mlýnu. Budou skoro 4 hodiny a nám se nechce nikam přejíždět a tam hledat nocleh, když tady je to vyzkoušené. Aspoň v klídku dokončíme dnešní pohodový den. Zítra ráno nás čeká skoro hodinový přejezd, ale to zvládneme.

U auta svítí sluníčko, za ním to nefouká. Ještě na chvíli vytahujeme křesílka. Baštíme v poledne koupené jahody a je nám fajn. Mezitím si přijíždí rodiče vyzvednout děti, které jsme ráno v domě zaslechli. Vypadá to zde na nějaký příměstský tábor pro nejmenší, možná dokonce školka. Pro ně je to tady ideální prostředí. My parkujeme o kus dál, takže si své soukromí docela uchováváme.

Po večeři sluníčko zalezlo a hodně rychle se ochlazuje. Teplota klesá k 20 stupňům a my se stěhujeme do auta, abychom vypili jednu dvoulitrovku před chvílí koupeného piva. Druhé dvě se vešly do lednice. Do zítra vydrží studené.

I když jsme toho moc nenachodili, jsme ospalí. Nejen já, která jsem spala špatně, ale i Ota. V 9 hodin odpadáme, venku je už pěkná zima, ale je jasno. V autě máme 17 stupňů.

Přes střední Čechy na Vysočinu - 10. den: Chotěboř - prohlídka historických vil a dalších památek, pivovar na mapě