Chotěboř – historické centrum, zámek, pivovar

Tak už jsme skutečně opustili Moravu a míříme do Plzně. Jak je naším zvykem, nejedeme přímo. Ještě máme na cestě domů nějaké plány. Víme, že v Chotěboři je pivovar, ale také že centrum města je památkovou zónou. Je to daleká zajížďka, tak tam jedeme.

Chotěboř se rozkládá v české části Českomoravské vysočiny, přibližně 14 km na sever od okresního města Havlíčkův Brod.

Podle archeologických nálezů zde osada s tvrzí a kostelíkem stála už ve 12. století. První písemná zmínka je z r. 1265, kdy majitel své panství věnoval klášteru ve Žďáru nad Sázavou. V okolí tehdejší obce byly stříbrné doly. Proto ji r. 1329 zakoupil král Jan Lucemburský a r. 1331 povýšil na královské město. Král Karel IV. r. 1350 udělil městu městský znak a r. 1356 povolil městu vybudovat hradby. V majetku královského rodu byla Chotěboř až do roku 1393. Pak se majitelé často střídali, nespokojenost měšťanů s vládnoucí třídou a vykořisťováním rostla. Požár města r. 1800 rozvoj města přibrzdil, další požár r. 1832 měl ještě tragičtější následky. Byla zničena většina domů na náměstí i předměstích. Byly pobořeny i brány, které ještě zbyly ze středověkého opevnění. Poslední vlastníci, šlechtický rod Dobřenských, Chotěboř získali r. 1836, r. 1948 jim byl však majetek zkonfiskován. R. 1992 jim byl zámek vrácen.

Právě zámek je dominantou města. Zámek stojí na místě původní gotické tvrze, která v 17. století chátrala a pravděpodobně r. 1692 vyhořela. Tehdejší majitel hrabě Vilém Leopold Kinský na troskách tvrze nechal v letech 1701–1702 postavit dnešní zámek - čtyřkřídlou jednopatrovou budovu s uzavřeným nádvořím. Jeho součástí byla i kaple Nejsvětější Trojice. Okolo zámku nechal zřídit anglický park. Poslední majitelé přestavěli v letech 1870–1875 část 1. patra do novorenesančního stylu, v dalších pěti letech zvětšili anglický park a vysadili zde vzácné dřeviny. Ve vzdálenosti asi 1 km od zámku založili i rodinný hřbitov. Po r. 1948 zámek získal stát. Byly zde byty, hudební škola, jídelna státního statku. Z původního vybavení se nedochovalo nic. Od roku 1952 bylo v zámku sídlo Městského muzea.
Dne 15. července 1992 byl zámek vrácen dědicům původního majitele, kteří ho opravují a v jedné polovině zámku bydlí. Ve druhé polovině je stále Městské muzeum, kde jsou stálé expozice. V malém salonku je sbírka historických zbraní z doby od konce 18. století do počátku 20. století, a to vojenských i loveckých. V obrazárně je expozice výtvarných děl, která jsou každoročně obměňována. Je zde ukázka ložnice z období 1. třetiny 20. století s intarzovaným secesním kompletem nábytku, který je doplněn sbírkou skleněných a porcelánových předmětů, jídelny z období 1. třetiny 20. století s pozdně secesním příborníkem s původním dobovým sklem a porcelánem a barokního sálu, který sloužil k reprezentaci a rodinným oslavám majitelů. Součástí prohlídky je zámecká kaple Nejsvětější Trojice.

Okolo zámku je původně barokní zahrada, založená v letech 1701 - 1702, upravená v letech 1870 – 1875 na anglický park, kam byly vysazeny vzácné dřeviny. Některé se stále v parku nacházejí. Chloubou parku o rozloze 15 ha je kaštanová a lipová alej. Na okraji parku se nachází voliéra s 12 krásnými pávy, dokonce i bílými. Součástí parku je Zámecký rybník. Park je upravený a je přístupný veřejnosti.

My jsme zaparkovali ve Fominově ulici, blízko infocentra, kde jsme získali prospekty i informace, kudy se dostat k zámku, abychom nešli vždy stejnou cestou.

Na náměstí T. G. Masaryka je to kousek. Centrum města je památkovou zónou. Historicky nejzajímavějším domem na východní straně náměstí je stará městská radnice. V 16. století tento dům vlastnil Jiřík Urban, proto se často dům označuje jako Urbanovský dům. Později ho získali Trčkové z Lípy, kteří ho r. 1633 darovali městu. Dům sloužil pro potřeby radnice, býval tam i obecní hostinec, městská váha a stánky pekařů. Při požáru r. 1832 přišel o podloubí. r. 1863 byl přestavěn – z té doby je Věž s hodinami. V letech 1850 - 1926 zde působil okresní soud. Od r. 1926 sem přesídlil obecní úřad. Dnes je tam základní umělecká škola a reprezentační prostory města.

Náměstí T. G. Masaryka má parkovou úpravu. V jižní části je kašna. Mezi lety 1947 a 1952 byla stará kamenná kašna rozebrána, zmenšena a zapuštěna do země. V severní části je 8,75 metrů morový sloup s 2 metry vysokou sochou Panny Marie, který r. 1890 nahradil původní z r. 1700, který nechali postavit majitelé chotěbořského panství, když město ohrožoval mor. Ten původní 5,5 m vysoký morový sloup byl přemístěn do parčíku pod ulicí Trčků z Lípy, kde je dosud.

Náměstí jsme opustili ulicí Trčků z Lípy. abychom se dostali ke kostelu sv. Jakuba staršího, který kupodivu nestojí na náměstí, ale o kousek dál na sever. Ve 12. století zde stála pozdně románská kaple, která byla ve 2. čtvrtině 14. století přestavěna na gotický farní kostel. Po požárech v 17. - 19. století byl přestavován. Při poslední přestavbě v letech 1894-95 získal pseudogotickou podobu. Hřbitov tady byl zrušen r. 1854.

Od kostela jsme sešli pěšinkou a dál vlevo po schodech jsme se dostali do Soukenické ulice, pokračovali téměř v přímém směru Požárnickou ulicí, kterou jsme došli na hlavní silnici a téměř až k zámku. Do muzea jsme jít nechtěli, jen jsme si zámek obešli, prošli se parkem a už po hlavní Riegrově ulici došli zpátky k infocentru a k autu.

U pivovaru jsme se zastavili při cestě do města. Ten zahájil provoz r. 2009 V nově vybudované budově na východním okraji města, při výpadovce na Ždírec nad Doubravou. I když je to průmyslový pivovar, stále používají tradiční receptury a postupy. V pivovaře prodávají sudy. Pivo plní i do skleněných půllitrových lahví. Ty je možno koupit ve firmě Dřevokov, která má svoji prodejnu v průmyslovém areálu na druhé straně silnice. Pokud se toho kupuje víc, je možno tam dojet i autem. Je to přece jen kousek od silnice.

Byla to poklidná procházka městem. Nejvíc se nám však líbilo v parku, který je hezky udržovaný, prochází se tam pávi, takže taková pohodička.

Mrzí mne, že jsme se nezašli podívat do Tyršovy ulice (je to pokračování Fominovy ulice, kde je infocentrum, jen je nutno přejít přes hlavní silnici), kde jsou tři zajímavé vily z počátku 20. století - vila K. H. Borovský, J. Poděbradská a vila Rieger. Jenže na ně nás na infocentru neupozornili, to jsme zjistili až doma.

Kdybychom měli víc času, tak bychom si určitě prošli 4,5 km dlouhou naučnou stezku Údolím Doubravy, která sice nevede přímo z města, ale upoutávku na ni jsme viděli v infocentru i cestou do města ze směru Ždírec nad Doubravou. Je to přírodní rezervace, kaňon si zde vytvořila svoji erozní činností řeka Modrava a lze ho prý přirovnat k malému Grand Canyonu. Je zde vytvořeno i několik zajímavých útvarů, např. Obří hrnec, Koryto, Vodopád, Točitý vír, zajímavé jsou i skalní Věže. Na trase je i přírodní památka Písník s jedinou vodní plochou nad vodním tokem řeky Doubravy. Okolo je rašeliník a různé mechy. Doufám, že nám to někdy vyjde a projdeme si to. Podle fotek to vypadá moc zajímavě.

Přímo městem prochází cyklotrasy i turistické trasy. Z nádraží, které je na jihovýchodním okraji města, vede žlutá turistická trasa k Břevnické přehradě, kde je možnost koupání. Je to tak 2 km.

V zimě je možnost si zalyžovat v lyžařském areálu Svatá Anna na severovýchodních svazích nad městem. Je zde 300 metrů dlouhá sjezdovka, která se zasněžuje a upravuje. Je osvětlena, takže je možno si zalyžovat i večer. Občerstvení je dole u vleku. Tam to využívají i běžkaři. Některé stopy se upravují sněžným skútrem.