Přes Trutnov do Brna - 15. den: Svojanov; Boskovice - městská památková zóna: radnice, židovské ghetto (mikve, synagoga), Panská rezidence, bývalý klášter, Panský dvůr, skleník, zámek, hrad, bývalá Panská jízdárna

Opět se nám podařilo vybrat perfektní místo na spaní. Byl tu bezvadný klid, nic nás nerušilo. V 5 hodin jsme zavřeli dveře úplně, v autě klesla teplota už na 17 stupňů. A spali jsme do devíti. Venku je zataženo a relativně chladno.
Toho jsem využila, že jsem uklidila v lednici. Vešlo se tam všech pět včera koupených piv, z toho byly 2 petky 1,5 l. Než jsme se nasnídali, sluníčko prorazilo. Fouká však nárazový studený vítr. Piji v altánku ranní kávu, tam jsem před větrem schovaná. Ani se nám nechce nikam jet. Je tu hezky, díváme se do dálky, nic nám tu nechybí. Nemáme však důvod pospíchat.

Jedeme do Boskovic. Byli jsme tam sice před 10 lety (to je hrozné, jak ten čas letí), ale v nevhodnou dobu. Hrad byl zavřený. Musíme si to zopakovat, za tu dobu se tam určitě leccos změnilo. Navíc se chceme trochu projít i po okolí.

Pokračujeme dál na jih. Projíždíme opět obcí Svojanov, kde jsme jen na chvilku zastavili, abychom si vyfotili pěkně nasvícený hrad a také historické centrum.

Do Boskovic přijíždíme akorát na oběd. Zaparkovali jsme na parkovišti Boskovice - městské lázně, které je určeno pro návštěvníky a turisty, které je na jižním okraji města, ale blízko zámku.

Začínáme tím, že jdeme do infocentra na radnici. Míjíme budovu základní školy. V parčíku před ní je cca 3 m vysoká bronzová socha Boženy Němcové, která byla odlita r. 1978 v Praze a r. 1983 odhalena při slavnostním otevření Památníku Otakara Kubína a Městského kulturního střediska r. 1983 na nádvoří Panského dvora. Na konci prázdnin r. 2012 byla nově umístěna sem před školu.

Infocentrum je v budově radnice na východní straně Masarykova náměstí. Původně tady vedle věže stál dřevěný kupecký dům, kde byla radnice, ale i skladiště, kam cizí kupci ukládali své zboží. Zděná radnice byla postavena v letech 1460 - 1490 v renesančním slohu. R. 1566 město a samozřejmě i radnici poškodil požár, z r. 1567 je přestavba ve stylu pozdní renesance. V té podobě se zachovala do dnešních dnů. Věž si zachovala své renesanční jádro, byla jen zvýšena na současných 44 m. Nad vchodem je reliéf štítonoše se znakem města. V letech 1851 - 1960 zde své sídlo měl i okresní soud, po r. 1900 byly přízemní prostory upraveny k obchodním a živnostenským účelům. V části budovy byla zřízena věznice a byt dozorce, ve sklepních prostorách byla mučírna. V současné době tu stále sídlí Městský úřad Boskovice, je tady i galerie Otakara Kubína.

Na opačném konci náměstí vidíme pozdně gotický farní kostel sv. Jakuba Staršího, o němž je nejstarší zmínka z r. 1346. Z původních tří věží se zachovala jen jedna, ale je snížená na 40 m. Do r. 1786 tady byl hřbitov.

V infocentru jsme získali pár zajímavých letáků a na doporučení pokračujeme na oběd do židovské čtvrti do hostince U Rudyho, kde prý výborně vaří a ceny jsou poměrně rozumné. Tam jsme pred 10 lety byly na pivu, ale to jsme seděli asi venku. Dnes je venku plno, jdeme dovnitř. Točí tu Bernarda, toho má Ota rád. Ceny jsou různé - od 170,- Kč do skoro 300,-. Kč. Vybrali jsme si v té nižší cenové kategorii a pochutnali jsme si. Jen čekací doba byla dlouhá, skoro hodinu. Ota vypil 2 piva, nakonec dal i třetí. Za volant sedne až večer. Je tu však moc hezké prostředí, klidně bychom tu vydrželi sedět i déle. Jednou ze zajímavostí je výtah z kuchyně, která je v přízemí. Děvčata dolů běhají jen s pivem.

Takže tady bylo dnešní první neplánované zdržení. Hostinec je v Plačkově ulici téměř na začátku židovského města, které je jedno z nejzachovalejších u nás. První židovské rodiny tu žili již ve 14. století. V 16. století byla založena Židovská obec. Byl zde židovský hřbitov i synagoga. Stavěly se zde další židovské domy. V roce 1727 vznikla samostatná židovská obec, která byla od pol. 18. století oddělena dvěma branami a řetězy. Třetí brána byla postavena až po velkém požáru r.1823. Počet obyvatel po pol. 19. století klesal, bohatší Židé se stěhovali do větších měst. Během 2. světové války bylo zdejších 458 Židů deportováno do koncentračního tábora Terezín a do dalších táborů. Vrátilo se jich pouze okolo dvaceti.

Proti hostinci je na rohu židovský dům nepravidelného půdorysu s půlkruhovým přístavkem pravděpodobně z doby po požáru r. 1823, jeho podoba se však změnila. Dům byl dokonce zmenšen, fasáda byla zjednodušena. Nyní je dům rozdělen na 2 bytové jednotky s vlastními vstupy.

Za rohem ve Zborovské ulici je dům Na císařské. Byl postaven před rokem 1826. R. 1855 ho koupil spisovatel Hermann Ungar a nechal ho přestavět v empírovém stylu, aby tam mohl přesunout svoji výrobnu a výčep likérů. R. 1893 se zde narodil německy píšící spisovatel a dramatik Hermann Ungar.

 

My se chceme teď hlavně zajít podívat k synagoze. Má být hezky opravená, snad bude otevřená. Jdeme ulicí U Templu, což je nejstarší část židovského města. Tady je možnost se podívat do zrekonstruované židovské rituální lázně - do mikve. To se moc často nepovede. Snad jsme ji viděli jen v židovském městě v Třebíči. Asi jsme tam o ní jen četli. Lázně se nacházely vždy ve sklepní části domu. Byly to nádrže s čistou přírodní vodou, ne z vodovodu. Mělo v ní být 762 l vody a byla tak hluboká, aby se tam mohl ponořit dospělý člověk, samozřejmě skrčený. Všichni zbožní Židé se v ní očišťovali v předvečer šabatu a židovských svátků. Věřící ženy se zde očišťovaly také před svatbou, po menstruaci a po porodu.

Pak už jsme šli k synagoze. Máme štěstí, je otevřená. Pravděpodobně stojí na místě prvotního (asi dřevěného) svatostánku ze 2. pol. 16. století. Byla postavena r. 1639, r. 1698 byla rozšířena. Z poč. 18. století pochází barokní fresková malba. Nová galerie pro ženy byla přistavěna v letech 1836 - 1837. Synagoga maior byla po kompletní rekonstrukci zpřístupněna veřejnosti r. 2002. Je skutečně krásně opravená, je tu i celá řada zajímavého čtení o historii židovské komunity ve městě, o životě Židů, o historii synagog a samozřejmě i o historii teto synagogy. Otu to vše zajímá, takže i tady jsme se docela zdrželi. Nyní se zde konají sezónní výstavy, koncerty i divadelní představení.
Zdejši židovské město je zajímavé, tentokrát ho ani celé neprocházíme. Ráno jsme měli dost času, teď nám skoro chybí. Mým přáním je jít na hrad. Židovské gheto opouštíme východní Židovskou bránou z r. 1753, dnes jedinou zachovanou. Původně zde byla vrata, aby bylo židovské gheto odděleno od křesťanského města.

Přicházíme na hlavní Hradní ulici. Proti nám je dlouhá patrová barokní budova Panské rezidence, kterou si postavili v letech 1729 - 1730 Dietrichšteinové jako náhradu za starý hrad. Postavili ji z materiálu ze starého hradu a jeho opevnění. Po znárodnění bylo v budově sídlo Státních lesů, později sídlo Okresního podniku komunálních služeb. Byly zde i byty. V letech 1952 - 1964 zde po svém návratu z Francie bydlel se svou manželkou rodák - malíř O. Kubín. R. 2002 budovu koupilo město od potomků posledního majitele, kteří ho získali v restituci. V současné době zde sídlí Muzeum regionu Boskovicka.

Hradní ulicí stoupáme do kopečka. Vpravo je další patrová dlouhá budova bývalého kláštera sv. Vincence z Pauly. Tuto původně přízemní budovu nechal postavit hrabě Dietrichstein r. 1756 jako panský špitál pro 12 chudých. Další majitel sem r. 1857 sem povolal sestry kongregace sv. Vincence de Paula ze Štýrského Hradce, aby pečovaly o nemocné a vyučovaly na soukromé dívčí škole. Budova byla zvýšena o patro v letech 1877 - 1878. Po zrušení kláštera r. 1948 zde zůstala mateřská škola. Nyní je v budově hotel Pod Zámkem.

Další historická budova je naproti. Je to komplex hospodářských budov a čeledníků, který tvoří rozlehlý uzavřený trakt původního panského dvora ze 17. století. Po požáru r. 1823 byl částečně přestavěn. Součástí komplexu na východě byly ovčíny, stodoly, zahrady a sady. Po r. 1833 byla v přední části vybudována poštovní sběrna. Po znárodnění objekt využívalo místní JZD, neudržovali ho a domy chátraly. V 70. letech 20. století byl zachráněn před demolicí a byl zrenovován pro kulturní účely. V současné době sídlí v objektu několik firem. Byla možnost se podívat do dvora, kde jsou dnes zasklené a částečně vyzděné arkády. Současný majitel dům stále revitalizuje.

V Hradní ulici vpravo míjíme v zámecké zahradě zámek, původně dominikánský klášter, který po zrušení sloužil krátce jako manufaktura na výrobu barviv. V letech 1819 - 1826 ho hrabě Dietrichstein přestavěl na honosné empírové zámecké sídlo a přestěhoval se sem z Panské rezidence. Svoji slohovou čistotu si udržel až do současnosti. Po r. 1948 na něj byla uvalena státní správa. Po r. 1991 byl zámek vrácen původním majitelům.

To už se dostáváme na okraj města a nejkratší cestou jdeme ke hradu. Abychom si prohlídku užili, shodli jsme se na tom, že bychom tam chtěli být do čtyř hodin. Jenže já se nějak vleču. Místo slibovaných 26 stupňů je aspoň 30, možná i víc. Jdeme do kopce po červené, která vede po asfaltce. Je dusno. To všechno nemám ráda. Ale zvládli jsme to. Ve 4 hodiny si kupujeme vstupenky a získáváme prospekt, kde je podrobný popis jednotlivých části.

Tento goticko-renesanční hrad byl postaven přibližně v pol. 13. století pány z Boskovic. Majitelé hradu se střídali, měnila se i stavba. Na konci 17. století renesančně přestavěný hrad získali Dietrichsteinové. Někdy na poč. 18. století bylo sídlo opuštěno. Ve 30. letech 18. století bylo zdivo rozebíráno na stavbu budov ve městě, hlavně na stavbu Panské rezidence, kam se později panstvo nastěhovalo. Dnes hrad vlastní dědici původního majitele. Dochovalo se torzo hradního paláce, odkud je nádherný výhled do okolní krajiny. Na hradě je 26 metrů hluboká studna poháněná dřevěným šlapacím kolem - jediným funkčním v republice.

Ota dělá průvodce, předčítá mi to, já se jen dívám a fotím. Je tady i občerstveni, které vyjímečně nevyužíváme. Asi bychom to nestačili. Hrad je velký. Na nádvoři je stánek, kde nám půjčili zajímavé brýle, jejichž pomocí vidíme postupný vyvoj a pak i zánik hradu. My jsme na nádvoří, vše pozorujeme, ale nic ze současnosti nevidíme. Dokonce během té projekce pršelo, byla bouřka a pak i sněžilo. Zpočátku to vypadalo tak autenticky, že jsem si myslela, že právě bouřka a déšť je ze současnosti. Až když začalo sněžit, bylo mi jasné, kam to vše patří. Není to na dlouho, je to zajímavé, jen mně se při tom motala hlava, že jsem se musela držet zábradlí.

Za hodinu hrad opouštíme, je 5 hodin. Je to zde vše rozpálené, stín tu nikde téměř není. V tom horku jsme z toho docela zmoření. Původně jsme si chtěli projít ještě naučnou stezku Hradní okruh, ale ani jeden už nechceme nikam jít, navíc bychom skončili hodně pozdě. Necháváme se to na zítra.
Vracíme se spodem po naučné stezce přes vyhlídkový altán na Hradním kopci a přes letní kino. Na parkoviště přicházíme okolo Panské jízdárny, postavené v novogotickém stylu r. 1870. V horní části objektu byly původně stáje a v dolní snížené části jízdárna. Po úpravách v 60. letech 20. století je uvnitř stylová restaurace s diskotékou. Byla tam i sportovní hala pro míčové hry.

Nasedáme do rozpáleného auta. Už bychom jen rádi někde přespali. Jeden typ jsem měla, ten nevyšel. Nakonec jedeme na východ do Hrádkova, kde odbočujeme po cyklo a po zelené okolo chat k vodojemu. Zpočátku pěkná cesta se mění v lesní, ale ta se stává kamenitá, no prostě hrozná, skoro nesjízdná. Vrátit se nelze - nelze se nikde otočit a v tomto terénu se Otovi nechce couvat. Konečně jsme u vodojemu, opět na lepší cestě. Příště sem musíme jet z opačné strany.

U vodojemu se nám docela líbí. Ota se jde podívat ještě na cyklorozcestí o kousek dál a vrací se spokojen. Tam je to ideální. Občas projedou cyklisté, ale ti nám nevadí. Fouká tu však silný a poměrně chladný vítr. Ale ten fouká všude.
Dělám večeři, dáváme pivo. Ota zůstal v kabině, já venku - do 8 hodin. To už je venku jen 23 stupňů, ale vítr to snižuje aspoň o pět. Také se jdu schovat.

I v autě slyšíme, jak to venku profukuje. Když jdeme po 9. hodině spát, najednou zjišťujeme, že to venku už vůbec nefouká a je poměrně teplo. Kdybych to věděla, nemyla bych se v tom studeném větru.

V autě je 21. stupňů, opět dveře zcela nezavíráme. 

Přes Trutnov do Brna - 15. den: Svojanov; Boskovice - městská památková zóna: radnice, židovské ghetto (mikve, synagoga), Panská rezidence, bývalý klášter, Panský dvůr, skleník, zámek, hrad, bývalá Panská jízdárna na mapě