Putování po Ennsradweg, epilogue (Steyr, Enns)

Opouštíme čtyřtisícové městečko Altenmarkt a tím vlastně i Alpy. Zatím jsou ale kolem nás ještě stále krásné skály, které jsou součástí půvabných Vápencových Alp. Kalkalpen jsou také národním parkem a jejich nejvyšší vrchol ještě pořád dosahuje výšky téměř dvou tisíc metrů. My se spokojíme s pohledy na kopečky přibližně o půl kilometrů nižšími a hlavně si neskutečně užíváme tepla a krásného počasí, které nám v předchozích dnech tolik chybělo. Střídáme samostatnou cyklostezku s úzkou silnicí a řeka nás postupně stáčí k severozápadu. Kromě přehrad a elektráren na ní můžeme vidět také krásné technické památky, jakou je např. – druhotně umístěný – mlýn Katzensteimühle z roku 1820, ke kterému navíc vede krytý dřevěný most. Zahlédneme i zříceninu hradu Losenstein (jeden z největších a nejstarších hradů v této části Rakouska byl vybudován již ve 12. stol.) a obří rybičku, zaraženou do země u vesničky Trattenbach (má to být světově rekordní nožík). Tento neobvyklý artefakt je symbolickým a definitivním zakončením našeho průjezdu pod alpskými velikány.

Dál už nás čeká jen taková vrchovina, ale také část cesty, na kterou jsem se já osobně dlouhodobě a hodně těšil. Jednak jsem měl o Steyru a Ennsu i něco nastudováno, jednak se výrazně zlepšilo počasí, takže modrá obloha a slunce zkvalitnily nejen podmínky pro focení, ale i naši náladu a ohebnost jednotlivých oudů. Nejprve jsme ale, jako malý předkrm, navštívili klášterní kostel v Garstenu. Navštívíme krásný barokní kostel, pozoruhodný je ovšem také fakt, že okolní klášterní budovy slouží jako kriminál. V každém případě ale platí, že tento benediktinský klášter založil - překvapivě ne Přemek Otakárek II., ale - Ottokar II. Steiermark v 11. stol. a jeho barokní kostel údajně patří, hlavně díky štukové výzdobě, ke klenotům rakouského vrcholného baroka. Skoro bych tomu i věřil, a to byl kostel v době naší přítomnosti v rukou restaurátorů. A protože Garsten je městys, který je vlastně už předměstím Steyru, jsme za chvíli v cíli další etapy.

Podle všech dosažitelných dokumentů měl být Steyr krásné romantické historické město ... a kupodivu byl. Nádherná poloha na soutoku dvou řek (Steyr a Enns), množství památek různých období a slohů a hlavně spousta uzounkých uliček, průchodů a tajemných zákoutí, které chvílemi silně připomínaly Malou Stranu nebo Staré Město v Praze (tedy v době, kdy je ještě totálně nezk....la komerce). A tak jsme se celkem hodně a pravidelně kochali. A také přemýšleli, jestli jsme Salzburg, coby nejkrásnější město Rakouska, před týdnem tak trošku nepřecenili.

Díky kvalitní stravě, požité v dostatečném množství a příjemném prostředí (na lavičce na Kostelním náměstí, kde hsme vzali hold obchodnímu řetězci Spar) a náročnější opravě Bobova závodního soustrojí jsme si některé pasáže města prohlédli celkem podrobně. Přespali jsme kousek za městem, po čase zase pod širákem. Pár dešťových kapek nás sice v noci na tvářích zašimralo, ale to bylo zřejmě jen proto, abychom nezpychli a nezapomněli.

Druhá část prohlídky, kterou jsme si naplánovali na následující den (a která začala v kostele Archanděla Michaela), se lehce protáhla (asi o 3 hod. a dalo se jistě zůstat i podstatně déle), ale ono pořád jaksi nešlo odjet. Prostě množství gotiky (symbolem města je kamenný dům Brummelhaus), kouzelná panoramata a fotogenické počasí. Z devíti památek, které jsem zde chtěl vidět, jsem jich nakonec uviděl ... devět. Kromě nemožnosti navštívit interiér gotického trojlodního farního kostela (velmi smutná událost) jsme ještě neplánovaně omezili prohlídku městských vstupních bran, které jsem ovšem počítal jako jednu památku. Ze tří zachovaných jsme totiž viděli jen dvě. A bohužel právě tu nejstarší - Kollertor (zřejmě pojmenována na počest výšky jednoho našeho fotbalisty ze Smetanovy Lhoty) z r. 1480 – jsme z nepochopitelných důvodů vynechali. Byli jsme přitom od ní jen asi 100 m a samozřejmě je to současně jedno z nejkrásnějších míst pro focení panoramat města s řekou Enns. Trošku jsem nevěděl, jestli se vztekat nebo slzet, ale člověk nemůže mít všechno hned a je potřeba si také něco nechat (snad) na příště.

Do Ennsu je to pak jenom kousek, navíc opět po příjemné kombinaci cyklostezky a asfaltované okresky (ale už v pěkném pařáku). Podle informací, které jsem získal z internetu, to má být nejstarší rakouské město (jisté stopy antiky v bazilice sv. Vavřince tomu i nasvědčují). Hned z příjezdového mostu vidíme panorama města s klášterem, zámkem a městskou věží. Za vysloveně důležité jsem zde považoval čtyři památky, a v tomto bodě jsme zde byli úspěšní na 100 %. Všechny rozhodně stály za to, i když ta věž na náměstí (údajně rokoková, nám se zdála více ve stylu původní renesance) mi přišla mírně přeceňovaná. Také jsem si tady konečně téměř dostatečně užil gotických interiérů s milovanou křížovou klenbou a místy vykukovaly i fragmenty původních románských staveb.

Pouť řeky Enže končí po 254 km u Mauthausenu, kde se vlévá do Dunaje a kde jsme již v minulosti na kole projížděli. My ale potom pokračujeme – i po silnicích občas již velmi nepříjemně frekventovaných – pomalu k našim hranicím. Noc pak trávíme přibližně dva kilometry před Freistadtem, samozřejmě opět pod širákem. A ráno nás čekalo velmi milé překvapení. Zcela neplánovaně jsme se totiž ve Freistadtu zastavili, protože tak hezké město prostě nešlo minout jen tak. V osmitisícovém okresním městě zůstalo zachováno středověké městské jádro, kde na nás vysloveně čekají např. gotické kostely, hradozámek ze 16. století nebo hradební opevnění s Českou bránou, pocházející z roku 1380.

Odjíždím odsud poměrně nerad, a tak mi je ještě do cesty – zřejmě jako dárek na rozloučenou – postaven pozoruhodný pozdně gotický kostel v Rainbach im Mühlkreis. Poté jedeme po E55 a to rozhodně není zážitek, který bych si chtěl častěji zopakovat. Odbočíme tedy do polí k přechodu pro malá vozidla, který se nachází v obci Český Heršlák. A to už jsme vlastně na Českokrumlovsku. Dojedeme ještě na vlakové nádraží v Horním Dvořišti, kde se dozvím výsledky našich týmů v evropských fotbalových pohárech. Slavia se zrovna nevyznamenala, ale ani to mi – zejména po velkém panáku – radost ze skvělého výletu pokazit nemohlo. Vlakem následně dojedeme do Českých Budějovic, kde hned zaskočíme do hospody, ve které nám to všechno před týdnem (naše cykloakce proběhla ve dnech 1.–8.8.2009) vlastně začalo. A do Šumperka jsme přijeli ještě za světla, což bylo dalším pozitivem dne.

No a zcela na konec, místo celkového shrnutí, přidám ještě jednu poznámku. Už na začátku našeho cykločundru jsem přišel s myšlenkou, že bychom si mohli letos udělat slavnostnější zakončení. Konkrétně jsme se pak domluvili na tom, že vydařený výlet zakončíme lahví dobrého vínka (od počátku jsme pokukovali hlavně po výrobcích z Austrálie a JAR), akci nehezkou a nepovedenou silnou kořalkou, abychom rychle zapomněli na všechna prožitá příkoří. A protože jsme poslední večer trávili nad hroudou sýra a lahví francouzského červeného, lze výpravu zřejmě považovat, bez ohledu na počasí, za vysloveně zdařilou.

(psáno v srpnu 2009)

Více fotografií na:

http://markyz63.rajce.idnes.cz/Ennsradweg_A_epilogue_Steyr%2C_Enns_08_2009/