Putování Rakouskem V.

Této části vyprávění předchází tato.

Korutanský Bělák, tedy německy Villach, pro nás znamená přestupní stanici. A také radost z čerstvých housek a salámu, co masem jen překypuje. Takže dalším komfortním vlakem míříme vstříc horám, těm největším tu. Zprvu jen doprovázíme Drávu proti proudu a obdivujeme její studenou barvu. Trochu dále zdravíme již kopce. No, tak vlastně velekopce. Kumšt inženýrů tu slaví svůj neobyčejný triumf. Co námahy jim to muselo přinést na rysovacích prknech. I když proti lopotě rukou dělníků šlo o takovou maličkost.

Spektakulární pohledy dolů do údolí jako by byly vystřiženy z podobných z Titova metra. Naštěstí pro nás, Rakušané tolik nemeškají. Tedy, oni mají pro zpoždění vždy jen důvody pohrom. Tou my nejsme. Jen nás trápí, že hory z vlaku mají dnes už jen pár minut. Usínat tak na kolejích, bylo by nám asi ještě více hej.

Bad Gastein. Takové hnízdo v Taurách. Hotely, milka a hotely. Pak my a dobrodružství dalšího nocování. Ještě však vítáme nezpoplatněné wc se vším zařízením. Voda i tu působí jako z toho nejčistějšího horského pramene.

Kráčíme kol divé bystřiny a na promenádě u ní čerpáme síly z teplé večeře z vařiče. Jasně že hned také přicházejí kapky. Nečekali jsme ostatně nic jiného. Zatím takové kuropění, co bys běžně ani necítil. Leč poutník na cestě má vycvičenější smysly. Jakýsi přístřešek bez zámků a stěny by jako nocoviště nejspíš stačil. Ale ti čtyřnozí na vodítku nás bedlivě hlídají. Překvapivě takovým ostražitým zrakem si nás neměří jejich komandující.

Nakonec troubíme polnicí ústup do města. Překvapivě se nemusíme prohýbat. Neskutečné, za příjemný pokojík s teplou sprchou a vydatnou snídaní platíme více než sympatickou cenu. Bouřku sledujeme s tlouštíkem z Bavor v poklidu. Hledíme na ni z pátého patra a současně obdivujeme červené býky na kolejích, co neznají žádných rozmarů povětří.