Putování Rakouskem VIII.

Vyprávění níže předchází část, jež naleznete zde,

Čerství zjišťujeme pravdu, opravdu to tu slouží za jakýsi základní tábor, kde se městsky oblečení turisté rázem mění v horské typy. Totiž sem se dá dojet autobusem. První takovou výpravu zaznamenáváme ještě v polosnění. Máme nad nimi vrch, my v těch horách nocovali.

Dále se vlastně vracíme do Bad Gasteinu. Přestože naprosto důvěřujeme našim nohám, nakonec se podvolujeme a cestujeme na stanici hromadnou dopravou. Kráčet po silnici sice jistě má své kouzlo, přeci jen tady bychom si toho čara moc neužili. Prvně platíme mýto v buse! K běžné jízdence si účtují ještě příplatek za projetí zpoplatněného úseku do/z vrchů.

Ale udělali jsme nakonec dobře, tunel místy s galeriemi by nebyl z nejschůdnějších. Kocháme se, sušíme svršky a vůbec vše, co máme. Bojím se o svou mapu, je už letitá a ano, legendární. Těch zážitků z cest! Vystupujeme přesně před vchodem do nádraží, kde nás za chvíli čekají. Inu, nějaký čas nebyl na programu vlak. Putovat horami je zážitek, ale prostě z okna klimatisovaného InterCity vypadají kopce pohodlněji. Prudké klesání směrem na Solnohrad. Údolí poseté staveními všelijakých rozměrů, stáří a tvarů. Komfortní hotely mně ani tak neoslovují. Mé preference jsou jasné, taková ta stodola, tedy my říkáme boudička. To by se, panečku, spalo.

Až do Mozartova města nemíříme, vystupujeme po chvíli na nádraží Sankt Johann im Pongau. Čeká nás další z divů rakouské přírody-Lichtenštejnská soutěska.