Rýmařov a Zelené kameny

Rýmařov - hlavní oltář kaple v Lipkách  •  Foto: markyz63

Minulý týden ve čtvrtek jsem se s chotí vypravil do Rýmařova, kde jsem chtěl konečně navštívit filiální kostel Navštívení Panny Marie a sv. Anny, zvaný Kaple V Lipkách. Jedná se o oválnou barokní stavbu místního stavitele Friedricha Höpfera z let 1710-15, která je pro svou vnitřní výzdobu nazývána "Perlou severomoravského baroka". U kaple jsem už byl několikrát (veřejnosti byla zpřístupněna až v roce 2011), ale v interiéru jsem ještě nikdy nebyl. A z počátku to vypadalo, že nebudu ani tentokrát. Dle informací na internetu i na budově kaple má být otevřeno od 9,00 hod. každé úterý, čtvrtek a sobotu, a to bez omezení (až později jsem na stránkách místního muzea objevil informaci, že o státních svátcích bývá zavřeno). A protože se v 9,15 hod. stále neotevíralo (a já dokouřil), šel jsem pátrat po příčině. Místní tvrdili, že otevřeno by být mělo, ale že při tuposti zdejších radních je možné, že ve státní svátek město turisty a jejich peníze prostě nepotřebuje. Zajeli jsme proto do téměř "mrtvého" města, kde v provozu bylo jen knihkupectví na náměstí. A tam mi poradili (tedy ona paní poradila) navštívit faru a zde loudit. Ve vedle stojícím kostele sv. Michaela byla zrovna mše, tak jsem si velké naděje nedělal. Jakýsi člověk, zřejmě jen o málo starší než my, mi na faře otevřel s tím, že hrozně spěchá na mši do Horního Města, ale odpoledne už se nám bude rád věnovat. Domluvili jsme se tedy na 14,00 hod. a my vyrazili zpět na Skřítek. Až později jsme se dozvěděli, že se jedná o místního děkana, že je o 5 let starší než já a z vysokých škol, které absolvoval si pamatuji jen ekonomku, práva, filosofii a teologii.

Na Skřítku jsme posvačili pivo a vydali se směrem k rozcestí Pod Ztracenými kameny. Tam jsme ovšem nechtěli (už jsme tam byli, je to moc do kopce a tak všelijak podobně) a raději jsme zamířili na kameny Zelené. Je to vlastně opačná cesta okruhu, který na ty Ztracené vede přes Kamennou boudu a Alfrédku. Na samotné nazelenalé šutráky už žádná pěšina nevede, jenom v borůvčí nad cestou jsem našel pozůstatky směrovníku, konkrétně tabulku SME. Pojali jsme to v podstatě jako malou procházku, udělal jsem pár fotek (jen ten čmelák v květu mi nevyšel - měl jsem asi bleskurychle zahodit kompakt a vytáhnout zrcadlovku) a i tak jsme převyšovali z860 m.n.m. do hodnot přes 1100.

centrální freska  •  Foto: markyz63

Cestou zpět jsme se ještě na chvilku zastavili u zámku v Janovicích. Tento zanedbaný komplex byl původně gotickou tvrzí Žerotínů, poté renesančním zámkem Hoffmannů z Grünbüchlu, raně barokním sídlem Ditrichštejnů a na závěr pozdně barokním rodovým sídlem hrabátek Harrachů. Některé z těchto slohů jsou stále patrné. Na úpravách zámku se postupně podíleli stavitelé z (skoro) celé Evropy, např. Alessando a Isidor Cannevaleové nebo Gottfried Weisser. Současná podoba zámku odpovídá posledním úpravám v letech 1827-50.

Foto: markyz63

A pak už je čas vyzvednout v bývalé mincovně pana děkana a zajet do, rovněž bývalé, hornické kolonie V Lipkách. O kapli se moc rozepisovat nebudu, ta se prostě musí vidět. Je to jedna z těch staveb, u kterých jsem rád, že už nejedu pouze striktně v gotice, ale beru na milost i slohy jiné, novější, např. ono baroko, které u mě patřilo dříve k těm nejméně ceněných. Interiér je prostě krásný, celá klenba na čtyřech mohutných skoupech v podobě imitace mramoru je vyzdobena freskami olomouckého malíře Ferdinanda Nabotha z let 1713-14; ty doplňuje freska Panna Marie a procesí vycházející z chrámu od Jana Kryštofa Handkeho nad vstupem do kostela. Toto dílo rodáka z nedalekých Janovic (a jednoho z nejvýznamnějších moravských barokních malířů vůbec) pochází z r. 1715. Fotky na Rajčeti jsem doplnil i 2 instruktážními videoukázkami (z přízemí a z galerie), u té přízemní jsem, bohužel, v prvních vteřinách zapomněl, že video nejde na foťáku točit "na výšku".

Pan děkan nám vzápětí ještě nabídl, že nás vezme i do farního (teď už snad děkanského, ne?) kostela sv. (Archanděla) Michaela. Původně gotická stavba z II. poloviny 13. století celkem pravidelně prohrávala v přátelských zápasech s požáry, a proto se její podoba relativně často měnila. Gotiku tedy brzy vystřídala renesance a později i baroko. Dnes se zde objevují i prvky klasicismu a historismu, zejména neorenesance a například věž dosáhla své současné podoby v r. 1818. Možná nejzajímavější částí kostela je dnes tzv. Růžencová kaple. Tento stylově čistý a hodnotný prostor z r. 1688 "zdobí" i malá galerie. V kostele se také nacházejí dva oltářní obrazy J.K. Handkeho (cca z r. 1725), které kupodivu přežily i ničivý požár města v r. 1790.

Foto: markyz63

Rýmařov má turistům po stránce historických památek určitě co nabídnout. Postoj města k jejich zpřístupnění v době státního (možná proto, že hlavně církevního) svátku jsem však moc nepochopil. Povedlo se mi však podebatovat s celkem širokým spektrem místního obyvatelstva; tito lidé většinou ve vztahu ke svým zastupičům používali spojení slov tupý a bolševik. A to by mohlo mnohé vysvětlovat ...

Na závěr se už jen podíváme na dřevěnou zvonici (1923) v Sobotíně - Rudolticích, která je v podstatě památníkem obětí I. světové války a v místní "rybárně" si dáme něco dobrého a zdravého. Nakonec nám tedy vše klaplo a bylo to opět super. A tu rýmařovskou kapli opravdu každému vřele doporučuji...

psáno v červenci 2012

Více fotografií a videa na: