Sicílie – XVI. část (Trapani, odlet)

Fotografie (3)  • Foto: Bubinga

Foto: Bubinga

Opouštím Trapani s maličko rozporuplnými pocity. Dle mého názoru je město pozoruhodné tím, jak málo pozoruhodným jsem ho shledal. Ale abych mu zase úplně nekřivdil. Možná se zdá být chladné a trochu odcizené jenom kvůli tomu dešti. Kdyby vyšlo do ulic sluníčko i místní lidé a náměstí nebo nábřeží by zaplnilo tržiště, možná by můj názor byl jiný. Na Trapani tudíž možná časem zapomenu, to samé se ale nedá říct o jízdě busem na letiště. Řidič vědom si svého zpoždění, zvolil zajímavý způsob jízdy. V místech, kde je povolená rychlost 50 km/hodinu, jede dvakrát více. Chceme mu sdělit, že nám to letí až ráno, tudíž nemusí spěchat, ale asi by to nepomohlo. Je totiž rozhodnut dojet do cíle včas. Předjíždí na plné čáře, ručička tachometru mu občas nestačí a tak skutečně přijíždíme podle jízdního řádu ve 22 hodin 5 minut před odbavovací halu. Přibližně na 20 kilometrech dohnat patnáctiminutovou ztrátu, to už chce kus řidičského umění. Ale nemusíme to mít každý den.

Nejprve navštěvujeme letištní halu, kontrolujeme čas našeho letu a přemýšlíme o tom, kde a jak strávíme dobu do odletu. Franta hlídá batohy a já jdu na obhlídku okolí. Po chvilce se vracím s dobrou zprávou. Budka autopůjčovny AVIS na parkovišti má krytý přístřešek a dřevěnou podlahu. Pozvání tudíž přijímáme. Sice v noci již patrně pršet nebude, ale v okolí je tráva mokrá a v letištní hale je moc velký ruch. Odcházíme tedy na nocležiště, kde provádíme prvotní třídění a balení věcí. Poté následuje půlnoční přípitek a spánek.

Foto: Bubinga

Přichází pondělní ráno a my musíme vstávat již v pět hodin. Balíme spacák i karimatku a odcházíme do letištní haly, kde připravujeme můj kletr na odbavení a kontrolujeme příruční zavazadla, zda neobsahují něco nepovoleného. A opět ve vší slušnosti vzpomínám na Láďu a jeho zaplacené zavazadlo. Váha mého batohu se totiž vyšplhala na 17 kilogramů, což se dalo čekat. Něco jsme sice snědli během našeho pobytu na Sicílii, ale přibyly dárečky, sýr a víno. Ani taková šlechetná věc, jako je dovoz dárků však nenašla pochopení u letištního personálu. Nastává tudíž další redukce obsahu batohu, dokud není váhový limit splněn. Plníme kapsy i příruční batůžky všemi ostatními věcmi, snídáme a dopíjíme tekutiny.

A to již hlásí odlet. Člověk by se ještě zdržel, měl bych chuť vyjít z letištní haly a ještě jednou se rozloučit se Sicílií, ale s amplionem nelze vyjednávat. Následuje bezproblémové odbavení, přesun do letadla a v sedm hodin odlet. Jakmile se letadlo odlepilo od země, nastává opět ten zázrak. Ze země toho člověk moc nevidí, ale ze vzduchu se nám otevírá úchvatný pohled. Celý ostrov je z výšky krásný, ale ta Etna. Poslední pohled z okénka letadla.

Naplněni velkými dojmy opouštíme tento jedinečný ostrov s jeho neopakovatelnou přírodou, nesčetnými stavebními památkami a se srdečnými, svéráznými lidmi. Když končí báječné cestování, končí i veliké zážitky. Doposud jsem znal čtvero ročních období, nyní jsem však zažil sicilské jaro. Teploty se pohybovaly kolem příjemných 20 °C, sluníčko nás doprovázelo každý den (kromě neděle) a vzduch osvěžoval jemný větřík. Patrně něco podobného zažil Johann Wolfgang Goethe při své návštěvě Sicílie, jelikož prohlásil: "Vidět Itálii a nevidět Sicílii je jako nevidět Itálii vůbec, protože Sicílie je klíčem k celé zemi."

Sicílie je sice součástí Itálie, ale především je to země sama pro sebe. Místní obyvatelé se necítí být Italy, ale Siciliány, a když jedou do Itálie, říkají, že jedou na kontinent. Kromě italštiny se na Sicílii mluví několika sicilskými nářečími. Magická Sicílie nás přivítala velice vřele a tak myslím, že jediné nebezpečí, které zde člověku hrozí, je přijet sem na krátkou dobu. Jedná se totiž o pořádně velký ostrov, údajně snad největší ve Středomoří, a je naprosto nemožné jej procestovat během deseti dnů. My jsme se o to ani nepokoušeli.

Každý den, každá hodina i každá minuta prožitá na Sicílii byla úžasná, ale necelé dva dny strávené na Etně byly pro mne jedním z největších zážitků. Procházka po Etně zanechá v návštěvníkovi mimořádné zážitky. Setkání s ní je nevyhnutelné, ať už člověk přijede po souši, po vodě či vzduchem. Etna se tyčí nad okolní krajinou, které vládne odjakživa. Lidé žijící v blízkosti aktivního vulkánu, mají za zády tuto téměř tří a půl tisícovou sopku, která svou ctihodnou výškou, majestátním vzhledem a zajímavou polohou nedaleko moře vytváří krajinu, jež lze jen těžko popsat. Etna nás přijala na jaře, když začíná nesměle svlékat svůj sněhový oděv, odhaluje černou barvu vystavujíc ji proti azurovému nebi. V době, kdy píši doma toto vyprávění, se dočítám, že byla Etna v pátek 21. června 2013 zapsána na seznam světového přírodního dědictví Organizace Spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu (UNESCO).

Na letiště Flughafen Leipzig/Halle přilétáme v 9 hodin 15 minut. Kletr také přiletěl a brzy se objevuje v letištní hale a tak již po necelé půl hodině odcházíme na parkoviště k autu. Platíme parkovné 35 Eur a odjíždíme domů.

Snažil jsem se sice něco napsat o Sicílii, ale člověk by musel ještě mnohokrát navštívit tento ostrov a sčítat své zážitky i poznatky. Vždy by našel nějaký jiný odstín Sicílie a možná by pak někdy mohl říct, že ji konečně opravdu poznal. A kdo by chtěl ještě navíc alespoň trochu pochopit Sicílii, měl by si přečíst román Gepard od italského spisovatele Giuseppe Tomasi di Lampedusa. I když tomu, kdo na ostrově nebyl nebo mu návštěva nic neřekla, se bude zdát příšerně nudný.

A tímto končí mé vyprávění, které pojednává o úžasném putování za jižní pohodou na Sicílii, jež se z cesty snů a vizí proměnilo ve skutečnost. Letošní putování trvalo 10 dnů, tj. asi 224 hodin, letadlem jsme letěli 1.503 km, autobusem jsme ujeli 223 km, vlakem jsme se vezli po kolejích v délce 263 km, různými auty, včetně stopu jsme najeli 1.380 km, pěšky jsme ušli 225 km, celkem to tedy bylo 3.594 km.

Všem, co přečetli celé mé povídání, děkuji. Je mi jasné, že se každému nemusí líbit způsob mých zápisků, ani mého cestování, ale myslím si, že Sicílie nadchne každého, kdo sem zavítá. A nemusí se jednat o dlouhou a klasickou dovolenou s cestovní kanceláří. Na internetu je možné zakoupit zpáteční letenku u nízkonákladové společnosti za rozumnou cenu. V našem případě to bylo dražší jednak kvůli batohům, jednak jsme se rozhodli později. Ale když jsme začali o Sicílii uvažovat, tak jsem viděl i ceny něco málo přes tisíc korun. Je pravda, že český prostor nepřeje moc nízkonákladovým společnostem a tudíž je potřeba počítat s odletem z okolních zemí, nejčastěji z Německa či Polska. Auto i ubytování lze také řešit přes internet za nižší cenu než na místě. Četl jsem, že především na jaře či na podzim si zaletí se porozhlédnout a ohřát na prodloužený víkend na Sicílii, Sardinii a podobně čím dál tím více lidí.

Předchozí část: https://www.turistika.cz/cestopisy/sicilie-xv-cast-palermo-trapani