Skály pod Posedem - Rabštejn - Maliník

Ráno vstávám už před čtvrtou, abych stihl Zlínský Expres a v Libině jsem krátce po 7.hod ranní. Za celý pracovní týden jsem nějak unaven a k tomu to horko už od časného rána - na dnešek je hlášeno více jak 30 stupňů . Od nádraží capkám chodníkem dolů do obce a když si chci u prvních domků pohladit roztomilé zrzavé koťátko, tak ho málem srazí auto ! Od středu Libiny kráčím jako stroj mírným stoupáním po silnici k rekreační oblasti s rybníkem a chatovou zástavbou. V zamyšlení málem šlápnu na velikou užovku, která se plazí přes cestu. UFF ! Ta se ale lekla !!! (A hned je po letargii a únavě...)

Strmou loukou řežu zkratku po vrchní serpentinu silnice a dál pokračuju po ní až po Václavov. Míjím auto s pražskou SPZ a z lesa se ozývá řev houbařů z velkoměsta. Nevím, jak přišli na to, že v tom horku a suchu někde něco roste - asi to viděli včera na nějaké komerční stanici v televizi ...

V Jestřabím údolí žádné pozoruhodné skály nenacházím a navíc tu lesáci na úzké asfaltce nakládají na dýchavičnou Liazku klády a tak musím chvíli počkat, než mi je umožněn průchod. Pak to beru strmě svážnicí do nejprudšího kopce, lesem přes jeho vrchol s drobnými skalkami, vycházím z lesa a přes louky a pásy stromů se trefuju přesně na rozcestí za Třemeškem, kam jsem chtěl dojít.

Další 2 km šlapu hezkou krajinou, ale otevřeným terénem po velké louce v úděsném horku, než mi poskytne okraj lesa blahodárný stín a můj batoh chutnou svačinu. Pak nešťastně odbočuju na nesprávnou cestu, která napřed klesá do lesa a pak se mi ztrácí. Přes močály a velikou paseku se snad metrovou trávou se dostávám pod skály Na Posedu.Ty už ale stojí za to !!! Je tu jeden větší mrazový srub, až 8 m vysoký, skalní hřeben napříč pasekou a další četné skalky. Kameny mají světle žlutou a bílou barvu, je to nejspíš podle klíče zvrásněná rula. Nejdůležitější je, že se skály nacházejí na nedávno vyrubané pasece a tvoří na ní nádhernou dominantu ! Beru si vzorek kamene a prodírám se pasekou přes neuklizené chrástí po lesácích - ( hlavně bříza)- ke skalnímu hřebeni s osamělým stromem uprostřed prostranství. Po focení se konečně doprodírám na horní cestu - těsně nad pasekou a pod vrcholem Posedu - a zcela vysílen klesám i s batohem do mraveniště !!

Ti mi rejdí po zádech a ve vlasech ještě o 1 km dál, na cvičné střelnici, kde si dávám něco sladkého na zub. Už mám propocená 2 trička, která na střídačku suším pověšená vzadu na batohu. Horší ale je, že jsem změnil plán a chci jít na Volyň - když se ale divám na mapě po nějakém potoce, kterému bych zkřížil cestu, tak na ní nic nevidím a to je zlé, protože mám v Petce poslední hlt kyselky. Takže opět změna plánu: tj. vrátit se k tomu původnímu - a taky ten 1 km zpět k tomu mraveništi. ( Jak vidět, tak nejen střední věk, ale i pařící slunce zapříčiňuje veliký úhyn mozkových buněk...)

Za pasekou zestupuju strmě dolů lesem se zajímavými skalkami, balvany a pokroucenými stromy k Dlouhému potoku přesně k mostku s modrou tur. značkou, Musím se pochválit - když to neudělám sám, nikdo jiný to za mne neudělá - ale práce s mapou by mi šla ... a nabírám do láhve životodárnou tekutinu. Serpentinami po zpevněné lesní cestě nahoru na Rabštejn - v jednom místě se cesta dotýká krásného potoka s kaskádami a stromů s bizarně pokroucenými kořeny. Poslední třetina stoupání je už poněkud strmější. Na Rabštejně napřed kafé a kofola na venkovní zahrádce a pak pomalu přes louku nahoru na hrad a MOC si to užívám. Skály na Rabštejně jsou vlastně malým skalním městem a je to horolezecký a turistický FENOMÉN !!!!!

Je to tu opravdu špičkové a mě dochází, proč sem lidé tak rádi jezdí - zbytky nejvyššího moravského hradu v nádherných vysokých skalách a nádherném listnatém lese, ze skal kruhový výhled na ohromný kus Severní Moravy s dominantním hlavním hřebenem Hrubého Jeseníku. K tomu veliká louka tvaru trojúhelníku s mnoha tábořišti a k tomu ještě, jako to sladké červené na dortu - pension s restaurací - no co více si můžete přát !?!

Po lesní asfaltce a po žluté značce odcházím do údolí Oskavy a pak stoupám k rozcestí Rabštejnský potok, kde značku opouštím a dál asi 2 km silničkou po vrstevnici po obvodu hory Maliník. Cestou na kládách opět menší svačinka. Pak jdu prozkoumat menší mrazový srub, asi 80 m do lesa vlevo a zanedlouho přicházím k zatáčce, nad níž se týčí asi 12 m vysoká a dlouhá skalní stěna a dole pod cestou vidím menší skalky a ta jedna je úplně dokonalý skalní hřib !!

Když pokračuju po silničce za zatáčku, tak vidím, že z druhé strany je k té velké skalní stěně přilepeno miniaturní skalní městečko !! Je to úplně k pláči - ale já při pohledu na mobil zjišťuju, že můžu tomuto úžasnému místu věnovat jen necelou půlhodinu. A tak bleskový průzkum chodeb a stěn, opět jsou nespíš z nějakého druhu ruly, barva šedá, narůžovělá a černé balvany, nafotit co se dá a zbytek bohužel až někdy příště !!!

Z kopce kolem mnoha dalších skalek - trochu to tu připomíná Pulčínské skalní město - až dolů k Oskavě a tu ŠOK ! Potok nejde přeskočit a voda tudy teče nějak moc prudce a tak vyzout kanady - strašné křeče do obou lýtek mne na chvíli úplně vyřadí z provozu - ledovou vodu přebrodit, obout a arak po silničce do Bedřichova. Procházím nádhernou skalní soutěskou, potok tu s mohutným hukotem přechází v kaskády a dokonce tu vidím i 2 m Vysoký vodopád !! Pak skalní vrata, vpravo růžový útes a to už jsem v Bedřichově a konečná autubusu není naštěstí daleko a dokonce mám do odjezdu posledního spoje čas na vydechnutí a cigaretku...

Nabitý dojmy busem do Uničova k vlaku, Oskavou projíždíme rovných 15 minut - tak veliký má obec katastr, v Olomouci koupě Pepsi a celý šťastný vlakem do Zlína domů...

( Byl to opravdu Super výlet, i když jsem ušél asi 26 km, zažil četné útrapy, hrůzy a delírium ze slunce, ale odměna byla více než sladká. A co mne ještě čeká v milovaných Jesenících za objevování, to je až neskutečné...)