Šumperk – Brány památek dokořán (duben 2013)

Jak jsem se již nedávno zmínil v jiném příběhu, po návratu od Bohdíkovských skal mě čekalo druhé kolo náročného programu dne. V rodném městě totiž probíhal nultý ročník akce „Brány památek dokořán“. Takže shodit ze sebe cyklistický úbor, opláchnout se a – letos poprvé, tudíž pomalu a slavnostně – na sebe hodit „sváteční“ kraťasy a nátělník. Nevěříl jsem sice (a oprávněně) tomu, že je zima definitivně a na hlavu poražena, ale rozhodně to byl velmi příjemný pocit.

Regionální tisk nám slibuje, že – v rámci Mezinárodního dne památek a sídel – můžeme dne 18. dubna 2013 bezplatně nahlédnout do šumperského muzea, odpoledne i do klášterního kostela a sklepení historického Geschaderova domu, kde se nachází stálá expozice Čarodějnické procesy. My – tedy já s Martinou - to vezmeme přesně v opačném pořadí, protože se snažím odhadnout, kdy bude která památka pro návštěvu časově nejvhodnější.

Po půl druhé dorazíme před Geschaderův dům, který je dnes objektem v pozdně barokní podobě. Krásná arkádová stavba bývá také nazývána Evropským domem setkávání a svého času zde žila jedna z nejstatečnějších obětí inkvizotora Bobliga, tedy bohatý barvíř a výrobce tripu (to je látka, ne něco veselého) Heinrich Pescke s ženou Marií. Otevřeno je od jedné, takže první vlna seniorů a poslední školní už by měly mít splněno. Celkem mi to vyšlo a většinu expozice si projdeme téměř sami. Šumperská expozice Čarodějnických procesů není sice hodnocena tak vysoko jako ta jesenická, ale rozhodně mi nepřijde o nic horší (a na rozdíl od Jeseníku se zde fotografovat může). Podzemím domu procházíme s audioprůvodcem, který nás expozicí provází hlasem inkvizitora Jindřicha Františka Bobliga z Edelstadtu. Jeho – místy až démonický – projev Vás nenechá chvíli vysadit, zvláště když jste opakovaně upozornění, že ty žluté svítící kříže v dlažbě, po kterých šlapete, představují jeho oběti. A je jich tu 25. Prohlédnete si také ukázky ze slavného filmu Kladivo na čarodějnice, který se natáčel – mimo jiné – na nedalekém zámku ve Velkých Losinách. Koneckonců v expozici nechybí ani legendární inkviziční kniha Malleus maleficarum (Kladivo na čarodějnice), tedy vlastně praktický návod, jak postupovat při soudech s čarodějnicemi. Jedna z nejděsivějších knih v dějinách lidstva by údajně neměla chybět v knihovničce žádného ženatého muže.

Naproti Geschaderova domu se nachází kostel Zvěstování Panny Marie. Jedná se o odsvěcený barokní kostel, jehož rekonstrukce byla dokončena v roce 2005. Možná nejkrásnější šumperská památka bývala součástí dominikánského kláštera, dnes zdravotní školy. K vidění je tady toho opravdu hodně, včetně nedávno znovu restaurovaných oltářů Zvěstování Panny Marie, Svatého Jana Nepomuckého a čtrnácti pomocníků nebo Svatého Kříže. Přístupná je i krypta s několika kostmi řádových bratří nebo výstava historických snímků starého Šumperka. A tomu devadesátiletému pánovi, který po kostele pobíhal jako mladík, jsem ani trošku nezáviděl …

Využívám svých známostí mezi kulturními a vědeckými pracovníky a nechám si zpřístupnit i zbytek kostela. Takže se podívám na pozůstatek období, kdy tato stavba bývala architektonicky ještě gotickým klenotem (fragment zazděného kružbového okna), ke Zvonu, projdu se po „púdě“ nad chrámovou lodí a na chvíli zajdu zaujmout i post imaginárního varhaníka. Pár lidí mě vzápětí napodobilo, ale protože i divoce zvonili na Zvon Svobody, tak to tam možná moc dlouho otevřeno nezůstalo. Ale zvonění znělo nad městem ještě relativně dlouho.

Na závěr si necháváme Vlastivědné muzeum. Kromě stálé expozice (kde se snad poprvé v dějinách – prý na příkaz ředitelky – nesmí fotit, protože se zase někde – snad na Úsově - někým kradlo) navštívíme ještě druhou část výstavy Paměť map, interaktivní IQ Park s názvem Prostrč bez dotyku a nakoukli jsme i na sběratelskou výstavu Miluše Lublinerové z Krnova, kterou pod názvem Barbie a její svět zpřístupnila Galerie Šumperska. A jako Kleopatra (Elizabeth Taylor) byla Barbie pěkný kousek, jako MM s odfouknutou sukénkou se naopak nepovedla vůbec.

Je 15,20 hod. a my máme splněno. Zlatá dovolená, jinak bych teprve za deset minut končil v práci a potom by to byla hodně honička (muzeum bylo otevřeno do 17,00 hod., kostel a čarodějnice o hodinu déle). Díky této časové úspoře (a díky tomu, že vynecháváme archeologickou přednášku v Městské knihovně) stihneme v klidu pivo v Tipsport baru (dál už mě nějak nožičky stejně nést nechtěly), návštěvu Sushi baru i - půvabnou průvodkyní komentovanou - prohlídku historického jádra města pod názvem „Procházka ze 13. do 21. století“. A nakonec i to chodníčkové na Koupáku