Šumperk – Barborka (kostel i hřbitovní kaple sv. Barbory)

Šumperský Kostel sv. Barbory patří k nejpozoruhodnějším historickým památkám tohoto severomoravského města, považovaného za vstupní bránu Jeseníků. Jedná se sice „jen“ o nenápadnou a nevelkou barokní stavbu na okraji Jiráskových sadů, ale o to zajímavější a přitažlivější je její interiér i pohnutá historie. Ta se odvíjí od období „tříletky“ na počátku II. poloviny 18. století, konkrétně let 1753-1755, kdy byl kostel postaven a jeho interiér bohatě vyzdoben.

Barokní Kostel sv. Barbory byl tedy postaven roku 1753 na okraji tehdejšího předměstského – původně luteránského – hřbitova. Stalo se tak díky fundátorům z okruhu „vedení“ města, v tomto případě rychtáře Matyáše Barela a radního Zikmunda Dressera. Autorem stavebních plánů kostela byl šumperský zednický mistr Anton Scholz. Již v roce 1755 byla Barborka vyzdobena nástropními freskami uničovského malíře Ignáce Oderlického, které však byly původně – až do roku 1916 – mylně připisovány Františkovi A. Helbigovi ze Šumperka. Tyto fresky zobrazují – mimo jiné – morovou epidemii v Šumperku s postavou děkana Dittricha, který při ní zemřel a pohled na město s postavou fundátora Zikmunda Dressera. Vidět zde můžete i scénu Ukřižování (nad chrámovou lodí) nebo sv. Barboru, patronku v hodině smrti a ochránkyní před smrtí bez posledního pomazání (klenba v presbytáři).

Kostel sv. Barbory byl uzavřen - v rámci josefínských reforem – roku 1784 a nařízeno bylo i jeho zbourání. Část mobiliáře – včetně obrazu z hlavního oltáře, varhan a Kazatelny - byla již převezena do kostelů v okolních obcích (Písařov, Dolní Studénky). Demoliční rozhodnutí bylo – i díky mnoha prosbám, předneseným až ve Vídni – v roce 1790 zrušeno, ovšem pod podmínkou, že kostel bude zachován pouze jako hřbitovní kaple. Z barokního období se tak v kostele dochoval již pouze zajímavý skříňový relikviář.

Jednolodní kostel byl v té době opraven a vybaven novým oltářním obrazem šumperského malíře Josefa Keyla. Renovaci fresek provedl jiný místní umělec, malíř Anton Gerschr. Dalších oprav se kostel dočkal roku 1853. V roce 1896 byl zrušen hřbitov u kaple sv. Barbory a patnáct nejkrásnějších náhrobků z něj bylo osazeno do průčelí kostela. V okolí kaple následně vzniká nový městský (Schillerův) park a kostel je tím opět zachráněn, protože se znovu uvažovalo o jeho zbourání, kvůli snaze o další rozšíření hřbitova. Další tragedie postihla kostel v červnu roku 1900, kdy jeho střechu a věž zapálil blesk. Jen díky tomu, že se roztavil Zvon, nedošlo k vážnému poškození klenby a Oderlického fresek.

V této době se o „Barborku“ soudí starokatolická církev, která ji využívá, s církví katolickou. Ta spor vyhraje a pro kostel nastává období dalších změn. V roce 1904 získal nový hlavní oltář s obrazem sv. Barbory od Antonia Jausta (Kausy) z Adamova u Branné a varhany od firmy Franz Kolbe a syn z Pekařova. Varhany doplňuje iluzivní malba na západní straně kruchty, která má připomínat velikost původního nástroje. V kostele sv. Barbory se nachází také obrazy Sedmibolestné Panny Marie a Snímání z kříže od šumperského malíře Karla Brachtela, namalované podle předloh Quida Canlassiho z kaple velkolosinského zámku .

Na závěr bych rád přidal alespoň pár slov k freskové výzdobě interiéru tohoto svatostánku, která by měla být obsahem 2. části mého popisu této stavby, a o jejím autorovi. Jedná se totiž o největší práci Ignáce Oderlického v Šumperku. Tomuto uničovskému umělci zde byla uložena výzdoba celé kostelní stropní části, kterou provedl technikou fresco-secco. Klenba není zdobena izolovanými výjevy, ale bylo zde využito každé volné místo pro naplnění Oderlického umělecké vize.

Ignác Oderlický po dohodě s „investorem“ umísťuje vedle sebe biblické scény, události z historie města i témata, vztahující se k postavě patronky kostela. Všechny tyto výjevy malíř spojil jen do dvou celků. V kněžišti kostela byla vyobrazena sv. Barbora a dva výjevy, které se k ní vztahují (příběh o rytíři Chlévci a scéna se zajatci z Turecké války). V kněžišti také najdete dvě – již zmíněné - historické osobnosti Šumperka; fundátora kostela sv. Barbory Tobiase Sigmunda Dressera a šumperského děkana Dittricha, který zemřel při morové epidemii, která Šumperk zachvátila v roce 1714.

Loď kostela byla pro změnu vyzdobena biblickou tematikou z obou zákonů. Hlavní výjev vychází z Nového Zákona a zobrazuje vztyčování Kristova kříže. Ze Starého zákona pocházejí výjevy dva. Jedná se o obětování Izáka a útok ohnivých hadů při cestě "Mojžíšova kmene" za Jordán. Postavy z rozdílných scén jednotlivých výjevů spolu nijak „nekomunikují“, navíc jsou umístěny do vlastního prostředí. Tato prostředí však na sebe plynule navazují a vytváří tak dojem jednotné KRAJINY. Spojujícím prvkem se v presbytáři stala také postava sv. Barbory, zobrazená na oblaku, ke které se upírají zraky všech vyobrazených postav. A hlavním spojujícím prvkem je – samozřejmě – Bible.

Ignác Oderlický se narodil roku 1710 v Uničově a zemřel o 51 let později tamtéž. Byl to typický moravský barokní malíř, pohybující se ve svých dílech od polohy téměř lidové až po oficiální umění. Zůstal zřejmě ovlivněn pouze domácím prostředím, a snad i proto se vždy hlásil ke vzoru, který sám považoval za nejdokonalejší, tedy k J. K. Handkemu. Podle něj také „přešel“ od olejomalby k freskám, jejichž jistá volnost způsobila, že byl v této malířské oblasti podstatně dokonalejší než v tvorbě závěsných obrazů. Většina jeho fresek je poznatelná zejména podle práce s barvou a díky typické lyrické atmosféře. Při mapování barokní malby na Moravě je nutno tohoto autora nepřehlédnot. Jeho dílo je určitě ikonograficky hodnotné a má i své malířské kvality.

Kromě šumperského kostela sv. Barbory se v nedalekém okolí s jeho freskami můžete setkat také v kostele Narození Panny Marie v Novém Malíně u Šumperka, v kapli sv. Anny v Horním Městě u Rýmařova, v kostele Nejsvětější Trojice v Kopřivné u Hanušovic nebo v šumperském farním kostele sv. Jana Křtitele. Všechna uvedená místa mají freskovou výzdobu o něco starší než sv. Barbora.

V roce 1958 byla „Barborka“ zařazena mezi chráněné památky. Vedle kostela stojí sloupové sousoší Nejsvětější Trojice z roku 1754 a klasicistní kříž.