Šumperk – kostel sv. Jana Křtitele a fresková výzdoba

Spolu s dominikánským klášterem je kostel sv. Jana Křtitele jednoznačně nejvýznamnější a zároveň i nejstarší šumperskou památkou. O vzniku v druhé polovině 13. století, tedy při založení města svědčí řada stavebních prvků, které odkazují na gotické založení kostela. Vlastně nejmarkantněji je to patrné (ačkoliv zvenku to nevypadá) na mohutné kostelní věži u severní strany presbytáře. Jde zřejmě o nejdochovalejší gotickou památku ve městě. To dokazuje např. točité pozdněgotické schodiště či křížová klenba v přízemí věže patrně ze 14. století. Věž byla nejspíš zakončena ozdobnou střechou s celkem třinácti věžičkami (zřejmě podobná např. ve Znojmě). Věž zřejmě původně patřila městu a sloužila i jako hláska.

V roce 1669 město i kostel zasáhl ničivý požár. Po něm byla provedena celková přestavba do barokní podoby. Tehdy získal i příčnou loď, kostel tak stojí na půdorysu kříže. Hlavní práce na přestavbě skončily v roce 1688, dnešní cibulová střecha věže je z roku 1766, v roce 1843 přibylo k ke vstupu dvouramenné schodiště a definitivní podobu areálu dodaly přístavky s venkovními malbami Poslední večeře a Krista na hoře Olivetské místních malíři Ringelhahna a Wuriana.

Kolem kostela se pohřbívalo do roku 1784, hřbitov byl zrušen v roce 1805.

Původní výzdoba před požárem se nedochovala, vybavení kostela je převážně z 18.–19. století.

Hlavní oltář znázorňuje akt Kristova křtu (původně z r. 1680, přemalba v r. 1818 Antonem Floriánem Gerschem), pravá boční loď (pohled od vchodu) je vybavena klasicistním oltářem sv. Kříže, v protilehlé části boční lodi je další klasicistní oltář s obrazem Svaté Anny Samotřetí (neznámý autor). Rokoková schrána ukrývá ostatky sv. Theodora, který je od r. 1760 patronem města. Celkový vzhled postranních oltářů je dílem Bernarda Kutzera z Horního Údolí. Mimo to v kostele najdeme řadu dalších obrazů i soch svatých patronů. Na některých dílech můžeme i posoudit historický vzhled města na Krásném vršku ve vyvedených vedutách. Za pozornost stojí i vyřezávaná lavice radních pánů naproti oltáře sv. Kříže. Varhany jsou dílem Karla Neussera z Nového Jičína (1897).

Kostel měl dlouho dobu prostou jednobarevnou výmalbu. Z dochovaných zpráv se sice vědělo, že kostel měl honosnější výmalbu, ale nebyl známo, jaké pozůstatky původní výmalby se dochovaly. Do střechy presbytáře zřejmě zatékalo, při větším počtu účastníku mše se pod stropem srážela vlhkost a navíc šumperští měšťané byli lakotní, v 19. století tedy překryla monochromatická výmalba původně pestřejší interiér.

V letech 1980 a 1982 byly provedeny sondy v klenbě presbytáře, které potvrdily existenci pozdně barokních maleb.

Až v roce 2006 proběhly další výzkumy (akademický malíř Jan Severa) a díky Programu regenerace městské památkové zóny došlo k prvním restaurátorským pracím. Tým vedla restaurátorka Martina Bednářová a v letech 2007–8 proběhly první odkrývací a restaurátorské práce.

A co tedy dnes můžeme vidět? Asi v polovině 18. století oslovil farář Johann Michael Neumann již známého uničovského malíře Ignáce Oderlického. Ten na stropě presbytáře vypodobnil scénu ze života Jana Křtitele – Kázání na poušti. V klenbě závěru presbyteria je pak k vidění Apoteóza sv. Jana Křtitele. Andělé nesou do nebe atributy Jana Křtitele – sťatou hlavu na zlatém podnose, meč, kterým byl popraven. Další andílci pak rákosový kříž s nápisem Ecce Agnus Dei. Hebrejský nápis JHVH je symbol božího jména. V klenbě mezi stropem kněžiště a konchou jsou znázornění evangelisté sv. Jan a sv. Lukáš. V klenbě vítězného oblouku jsou další evangelisté, sv. Matouš a sv. Marek.

Jan Křtitel je považován za ohlašovatele nebo předchůdce Ježíše Krista. Jako kazatel žil asketicky v poušti, nabádal posluchače k pokání. Krista nazýval jako Beránka Božího. Kajícníky křtil ve vodách Jordánu, i samotného Krista. Pro pobuřování (a nevhodné řeči) zajat Herodem Antipou. Při jedné hostině žádal svou dceru o tanec (slíbil ji jakoukoliv odměnu). Na popud její matky Herodiady, požádala o hlavu Jana Křtitele, což král nemohl odmítnout. Sv. Jan Křtitel byl sťat a jeho hlavu donesli k hostině na míse.

Ignác Oderlický (1710–1761) patřil k přední malířům pozdního baroka nejen na severní Moravě. Pobýval v Uničově (Mährisch Neustadt), ale s jeho malbami se můžeme setkat nejen v okolí hanáckého města. Práce v děkanském kostele je jeho první realizace v Šumperku, další malby jsou k vidění v kostelíku sv. Barbory a zejména pak v klášterním kostele Zvěstování Panny Marie. Díky překrytí pozdější výmalbou jsou práce v hlavním šumperském kostele asi nejúplnější prací I. Oderlického bez pozdějších úprav. Malba je provedená technikou fresco-secco. Prozatím jsou odkryté nástropní malby v presbytáři. Sondy doložily i existenci figurálních maleb na stěnách presbytáře, z finančních důvodů zatím nebyly tyto malby odkryty.