Super výlet -plavba parníkem z Děčína do Drážďan
Super výlet - plavba parníkem z Děčína do Drážďan…..
Píši sice o výletě, ale píši do kolonky cestopisů. Neboť i když jsme toho vlastně tolik nenašlapali, zato jsme ale pluli spoustu hodin po Labi a viděli kolem dokola z obou stran Labe nespočetné krásy přírody, skalních útvarů jak v Českém, tak v Saském Švýcarsku, města a městečka a také jsme podplouvaly mnoha mosty a potkávaly se s mnoha různými parníky, loděmi, malými loďkami i kánoemi. Nahlédnutí do fotogalerie, kam jsem dala dost fotek, Vám napoví, jak nádherná to byla cesta.
Ale abych začala od začátku.
Na výlet jsme se vydaly s dcerou, která za mnou přijela z Prahy o den dříve, a v sobotu v ranních hodinách jsme odjely do Děčína. Dorazily jsme vlakem do Děčína něco po půl osmé. Zrovna nám přijel autobus k nádraží, kterým jsme se dopravily přes Tyršův most a za ním na první zastávce jsme hned vystoupily a zamířily k přístavu. Naloďování začalo v půl deváté a tak jsme pospíchaly, abychom měly dobrá místa. Koupily si lodní lístek za 890Kč, v jehož ceně byl zahrnut oběd a večeře. Pití si hradil každý sám. (třetinka pivka 30Kč- jen pro upřesnění) Po večeři byl ještě raut…sýry, salámy, pečivo, ovoce i zelenina v ceně lodního lístku.
K tomuto musím ještě dodat, že tyto plavby se pořádají denně z Děčína ráno v 9 hodin, ale je nutno tu být o půl hodiny dříve, kdy se naloďuje a zakoupí zároveň lodní lístek. Čím dřív, tím líp, kvůli dobrému místu na horní palubě, odkud je přece jen nejlépe vidět. Ale pakliže nestihnete včas přijít v 8.30, a přijdete o nějakou tu minutku později, sice už nemáte tak pěkné místo, ale dá se chodit volně po palubě, kdo má zájem o focení.
A vypluli jsme….
Kousek za námi vyplouval další parník, ale ten neplul až do Drážďan jako my. Ono moc vyprávění o cestě nemá cenu ani dávat, stačí, když budete sledovat fotky, které Vás navodí do přímého děje i daného okamžiku, jak nás parník „nesl“ po vodách Labe.
Měli jsme sebou průvodce, který střídavě mluvil do amplionu v dolní palubě, což jsme na horní palubě neslyšeli, ale pak za námi přišel zas nahoru a totéž nám zopakoval. Vlny čeřily hladinu řeky, která se modrala, někdy do světlých, jindy do tmavých tónů, vlevo i napravo byly ozeleněné vrchy sem tam s rozhozenými hrboly a hrbolky skalních útvarů. Slovo „nádhera“ je málo výstižné, pro tu přírodní krásu, která se nám zjevovala po obou březích Labe. Míjeli jsme nalevo Dolní Žleb, v něm vévodil kostel Nejsvětější Trojice. Nás zase míjel německý parník kamsi na výlet. A to jsme již dopluli do Hřenska a pokračovali dál ke Schmilce. Před námi se již v dáli rozprostíralo Saské Švýcarsko s hřebenem skalních útvarů. Míjeli jsme německou celnici, žádná zastávka nebyla, pokračovali jsme dál. Voda byla nádherně zbarvená, jednou do zelena, jindy do modra, to, jak jsme proplouvaly různým územím, tak se jeho barva odrážela ve vodní hladině. Slunce nám po celou cestu svítilo jak o závod a nahoře na palubě nám to dávalo i pěkně pocítit. Někdo z nás měl pak pokožku červenou jako rak, jak jsme byli opálení, dcery a mě nevyjímaje…
Potkali jsme malý kolesový parníček, pak cestou dál jich bylo ještě mnoho a mnoho různých plavidel, kdy jsme na sebe i vzájemně mávali a zdravili se. Míjeli jsme upravené malé i větší hrázděné domy, z toho parníku vypadaly jak skládačky pro děti. Jeden hezčí než druhý. A v dálce se zjevila stolová hora, před námi zas před parníkem se táhl do dálky stříbromodrý pruh řeky Labe a mizel někam Doprava. Prostě to byla krása, nechat se jen tak unášet lodí s kapitánem, který ji řídí, a nemyslet v tu chvíli na nic, jen vnímat nádheru KRAJINY. Za chvíli jsme již viděli věž kostela v Bad Schandau, proplouvaly jsme městem a najednou jsme viděli, jak se k nám blížila obrovská loď, ta neměla konce. Takhle velikou jsme potkali za ten den jen jednu. Mířili jsme k mostu, o němž nám průvodce řekl, že je to nově postavený most na starých mostních pilířích.
Zakrátko na to jsme míjeli pevnost Königstein. Zapomněla jsem se také zmínit, že jsme proplouvali také pod skalním mostem Bastei, jenže to jsme zrovna obědvali, takže jsme nic neviděli, ale prohlédli jsme si jej až při zpáteční cestě, ale měli jsme taky skoro na mále. Protože to bylo opět v době večeře, takže honem jsme ji do sebe „hodili“ a šupem nahoru na palubu, abychom ho nepropásli.
Zase jsme míjeli další parník a opět jsme na sebe mávali. Byla to velice milá, takováto „vodní“ kolegialita…A další most se nám zjevil v dálce, krásný, kamenný a po něm zakrátko novější, modernější…a zase malý kolesový parníček a další a další… Byla tu vskutku velká přehlídka všech možných typů lodí.
Vplouvali jsme do míst podle průvodce, kde stály podél břehů Labe postavené zámky, něco podobného jako je ve Francii na řece Loiře. Sice bych neřekla, že by to bylo to samé, ale byla to zajímavá podívaná. Před některými byly i vinice. Abych se nezapomněla zmínit, měli jsme taky i ochutnávku 4 druhů vín. Jména vám tu ale psát nebudu, ty jsem si nezapamatovala. Vím jen, že první víno byl ryzlink a ještě k němu nějaký název, ale to už moje mozkové buňky z hlavy vypustily. Pak další víno bylo také bílé, třetí růžové, to mě chutnalo nejvíce a poslední červené – suché, to jsem si naštěstí pamatovala. Všechna ta vína byla vypěstována ve zdejších krajích. Musím ještě podotknout, že jeden ze zámků byla tak trochu malá napodobenina našeho zámku v Hluboké, jenže byl skryt ve větvích stromů, takže focení bylo špatné.
Pluli jsme také okolo druhé největší vysílací věže v Německu. Ta první je v Berlíně. A zase se nám zjevoval další zajímavý most a vinice na jednom břehu. Míjeli jsme postupně všechny zámky a proti nám se objevilo zajímavé čtverhranné plavidlo…Za ním zase docela zajímavě postavený parník. A to jsme se již přibližovali k Drážďanům – našemu cíli.
Musím dodat, že jsme měli původně na prohlídku města určené 3 hodiny. Jenže jsme se pak dozvěděli od průvodce, že je málo vody v řece a parník dvakrát skoro „cvrnkl“ o dno, takže jsme jeli pomaleji, než obvykle a tím se nám prohlídka města zkrátila jen na jednu hodinu. Já bych ani bývala nikam nešla, jaké bylo sálavé vedro. V tom žáru slunce bych si nejraději sedla na lavičku, ale ona tam stejně žádná nebyla, takže jsme šli všichni, kam kdo chtěl. Naštěstí přístaviště bylo ve městě a tak jsme se jen trochu prošli mezi domy, které byly architektonicky nádherné. Viděli i koníčky zapřažené do kočárů a připravené někoho provést po městě. Koupily jsme si s dcerou magnetku na památku a už jsme zase mířily k parníku a s námi i další pasažéři.
A vypluli jsme na zpáteční cestu…
Jeli jsme okolo místa, kde se dříve vyráběly kolesové parníky podle našeho průvodce. Cestou jsme si zas prohlíželi okolí na obou březích a dávali pozor, protože jsme se již blížili k místu skalního mostu Bastei, abychom ho nepropásli, protože se zase blížila doba večeře a to už by byl tedy vrchol, abychom ho neviděli ani teď. Rychle jsme do sebe takřka „naházeli“ guláš s knedlíky a mazali rychle na horní palubu, protože jídlo se podávalo vždy v dolní palubě.
Ano, byl vidět, ale jako miniatura z toho parníku. A přitom je to veliký most, když jste na něm, ale zezdola z lodi je to holt velká výška. Tak jsme se pokochali, foťáky cvakaly jako o závod, aby měl jejich majitel památku. Za chvíli jsme proplouvaly lázeňským městečkem Rathen s malým hrádkem na vrcholu. A z dálky se nám po pravé straně zas ukazovala stolová hora Lilienstein.
A my teď měli už jedinou starost. Aby náš parník doplul včas do Hřenska, ne do Děčína, kde jsme měli mít přistavený autobus pro pražáky a tepličáky, který by nás zavezl do Děčína na nádraží k vlaku. Protože kdybychom pluli lodí až do Děčína, tak bychom vlak nestihli, protože poslední odjížděl v 9.56 naším směrem. A tak vždy na tuto plavbu je přistavěn autobus ve Hřensku, aby se vlak stihl. Jenže když jsme přistáli ve Hřensku, museli jsme ještě čekat na další parník, který byl 1 km za námi a plul taky jako hlemýžď, zrovna tak jako my kvůli vodě…
Ale naštěstí za chvíli doplul a řidič autobusu si to metelil jak o závod k nádraží a my včas nasedli do vlaku. Říkal nám, že je to takhle každý den s čekáním na připlutí parníku a pak zas rychlo-jízda k nádraží…Doma jsme byly s dcerou o půlnoci. Úplně vyřízené, ale spokojené!
Byl to úžasný výlet parníkem! Všem doporučuji!