Svatý Kopeček ZOO - hrad Šternberk - Olomouc ( 2004 )

Fotografie (18) • Foto: Franta

Ráno vstáváme hodně brzy - už ve 4.30 - a i když je zataženo, tak to riskneme a jedeme. Naše České Dráhy se zase pochlapily: do Otrokovic jede jen jeden vagon, narvání jsme tam jak tuňáci v konzervě a mezi námi se prodírá průvodčí, který musí na každé zastávce vystoupit z vlaku a odpískat odjezd. Když ho tak pozorujeme, tak si říkáme, že chlapec musel prodělat speciální výcvik v Zoo Lešná, pomocná profese - orangutan...

Z Otrokovic do Olomouce rychlíkem. Za Přerovem projíždíme hanácké roviny s bílými poli a vlčím mákem, to vše v mlze a pod bílou oblohou a připadáme si jako ve snu. V Olomouci, kde jsme já ani Jana už dlouho nebyli, si zase připadáme jako v obřím mraveništi. Před nádražím stojí krásný nový prosklený a modravý " MRAKODRAP ", je tam odkloněna doprava a jezdí jen šalinky.

Kupujeme si lístky na MHD a přesouváme se za roh, odkud nám po chvilce odjíždí autobus na Svatý Kopeček.

Ze serpentin jsou hezké výhledy zpět na město a vpředu na dominantu známého Moravského poutního místa. Je jím rozsáhlý komplex poutního kostela Navštívení Panny Marie (nyní nese honosnější titul bazilika) a je vidět skoro z celé Hané...

Omylem vystupujeme o zastávku dřív a k Zoo na Sv.Kopečku si musíme půl km dojít. PO koupi lístků si můžeme v klidu vychutnávat "žvížátka" : napřed míjíme klece a pavilon s krásnými lemury, kolem plameňáků a ospalých kačen a výběhu se zebrami do pavilonu žiraf Rotchildových. Dále nás čeká výběh s kozami a roztomilými kůzlátky a přes 30 m Vysoká vyhlídková věž. Za hezkého počasí z ní prý lze spatřit Praděd, my byli rádi, když jsme v dnešním červnovém oparu zahlédli alespoň siluety věží města Olomouce pod námi.

Kousek dál nás čeká pavilon s obřími mořskými akvárii. Vidíme v nich živé korály, mořské hady a dokonce malé "krokoše" a žraloky!

(To kdyby tak viděla moje mama! Když jsem byl ještě dítko učňákem povinné, tak jsem byl s rodiči v roce 1976 ve Valašských Kloboukách v na filmu ČELISTI. Na moji mamu udělal snímek takový dojem, že se pak několik příštích let bála smočit nohu v každém českém rybníce!)

Pak ukázka módního salonu: pětice těžce pyšných a naparujících se pávů, dále nás čekají antilopy, velbloudi a dokonce i klokani. Lesíkem kolem laveček - kde svačina a z kopce dolů ke stádu krásných laní s jelenem, kde zrovna probíhá krmení. Následují vlci a kojoti, tygr, lev a pumy a to už stojíme u východu ze Zoo. ( Asi jsme něco vynechali anebo je to tu opravdu tak malé...)

Za chviličku nám jede bus dole do Olomouce a skoro hned jedeme už za hezkého počasí do města Šternberku.Autobusem se dostáváme až k hlavnímu náměstí a kolem majestátního kostela stoupáme strmou ulicí do kopce ,kde je v přilehlém parku vstup do hradního areálu zezadu - ten přední je dnes uzavřen.

Hrad byl založen Zdeslavem ze Šternberka,který založil ve 13.století stejnojmenný hrad v Čechách a zdejší území na jižních výběžcích Jeseníků mu bylo za jeho zásluhy darováno králem Václavem I. V průběhu věků se hrad rozšiřoval a stala se z něj mohutná pevnost, později byl přestavován ve stylu hradozámku - takové máme nejradši - za účelem pohodlnějšího bydlení. Konečná podoba hradu vznikla za Lichtenštejnů. Nejstarší částí hradu je masivní kulatá věž, hradní kaple je gotická a palác je renesanční s prvky baroka. Má tvar písmenka L a kaple na něj těsně navazuje.

Jen co si zakoupíme lístky a odskočíme na WC, tak začíná prohlídka hradu: začínáme gotickou hradní kaplí, pak přes mnoho krásných sálů a pokojů, které mají nádherné dřevěné, kazetové i sklípkové stropy. Zajímavý je tzv.Vizitkový sál a sál Rytířský, kde je celý strop vyřezán ze dřeva. Další pokoje byly rekonstruovány v 19.století a všude vidíme přehled výtvarného umění a zařízení od gotiky přes baroko.
Najednou se kluk, který nás provází, s námi loučí a na prohlídku 2.patra už pokračují bez nás - my hlupáci si zakoupili lístky jen na malý okruh a teď se akorát můžeme tlouct do hlavy, o co dalšího krásného jsme tím pádem přišli. Nevadí, Šternberk od nás není na druhém konci světa a my svou chybu určitě někdy napravíme!( Jenže toho chceme tolik vidět a navštívit, že to jen tak brzy asi nebude...)

Paní z pokladny nám odemyká dveře k východu a říká nám, že to byla poslední klukova kastelánská role a to ještě bez nároku na honorář a my se s ní a krásným hradem už definitivně loučíme. Vycházíme do parku, scházíme na náměstí a za velikého horka pomalu přes opravované centrum města na nádraží, kde s radostí zjišťujeme, že nám vláček před dvěma minutama ujel! No co, další jede za hodinu a tak si aspoň můžeme dát v klidu kávičku v nádražní restauraci...

V Olomouci jsmme co by dup, sedáme do šalinky a jedeme nahoru do města. Historické centrum Olomouce je úžasné, oba jsme tu nebyli už léta a přeje nám i počasí. Napřed si prohlížíme Václavské náměstí se stejnojmenným obrovským chrámem a 100 m Vysokou hlavní věží.

Pak se vracíme na hlavní třídu a kolem mnoha kostelů a paláců si procházíme celé návrší až po bývalou Universitu Palackého, kterou jsem před lety též navštěvoval. Tam odchytíme jednoho cizince a strčíme mu do rukou náš fotoaparát s prosbou, aby nám udělal s Janou společné foto. Američan kupodivu "neFuckuje" a ochotně nám vyhoví.

Nejbližší uličkou sbíháme na Dolní náměstí.

Na vyvýšeném pódiu pod slunečníky je tu velice krásné posezení přímo uprostřed města a tak toho využíváme ke krátkému odpočinku. Dáváme si kofolu a džus a vychutnáváme si úžasnou podvečerní náladu tohoto nádherného města.

Pak průzkum náměstí a ulic vedoucích k tržnici, zpět a na Horní náměstí. Tady obdivujeme krásné kašny a monumentální morový sloup a radnici s "komunistickým" orlojem. Vedle radnice je hangár a chráněni plachtou tu borci za pomoci motorových pil vyřezávají umělecké sochy z klád. Zvukový vjem je ale v pravdě šílený!

Obloukem si procházíme další starobylé ulice - mezi nimiž se jak kukačka v hnízdě krčí "úžasný" betonový monument - Obchodní dům Prior - a kolem chrámu sv.Mořice se vracíme zpět na náměstí a obdivujeme opravené fasády nádherných paláců. Bílá Radnice září v paprscích zapadajícího slunce jako pohádkový zámek.

Nu, nezbývá nám, než se pomýšlet na návrat k domovu. Dlouhou ulicí, která nabízí k vidění výlohy četných (námi tuze milovaných knihkupectví) opouštíme centrum města a na dalším náměstí s kašnou nasedáme na električku a odjíždíme směr nádraží.

V Přerově se nám podaří přestup na opožděný rychlík do Otrokovic a úderem 22. hodiny jsme doma ve Zlíně.