ZOO Olomouc - Svatý Kopeček

ZOO v Olomouci na Svatém Kopečku byla vždy naším vděčným cílem, zejména když byly naše děti menší a také protože jsme to z našeho domova v Olomouci neměli ke zvířátkům daleko. Poprvé jsme se sem vydali autobusem, protože jsme ještě neměli žádné auto. V pokladně jsme koupili vstupenku a jelikož jsme ještě nesbírali turistické známky, nic dalšího jsme nekupovali a šli jsme si prohlédnout faunu, kterou v té době zahrada nabízela. Protože jsme přišli dnes už starým vchodem, jako první se nám nabízela prohlídka opičích pavilonů a okolo rybníku pro ptáky jsme dorazili k žirafám. Prohlédli jsme si také plameňáky a pak jsme se vydali k vyhlídkové věži. Dále jsme pokračovali okolo medvěda, který našim očím ale zůstal skrytý. Zato se nám líbily kočkovité šelmy, které jsme si rozhodně nenechali ujít. Uchváceni jsme byli také z obřího akvária. Potom jsme prošli okolo soba a vešli do lesa, kde jsme viděli vlky, šakala či další šelmu Dhoula čínského. Jak jsme se při návštěvě dozvěděli, olomoucká ZOO byla otevřena v roce 1956 a ze začátku se zde nacházeli především zástupci české a evropské fauny. O dva roky později přibyli opice a kočkovité šelmy, které máme moc rádi. Na závěr jsme kromě všichni vešli do pavilonu netopýrů a okolo obří voliéry pro ptáky jsme zamířili k východu a ZOO opustili.

Druhá naše návštěva proběhla o rok později a to jsme na Svatý Kopeček přijeli autem, které jsme měli pouze pár dní. Auto jsme nechali na placeném parkovišti a okolo stánků jsme šli do pokladny, v níž jsme si koupili vstupenku. Stále jsme ještě nesbírali turistické známky ani razítka. Dá se říci, že jsme šli stejnou trasou jako minule. Začali jsme prohlídkou pavilonu opic, který je nejstarším pavilonem v zoo a prošel mnoha přestavbami. Opět jsme prošli okolo rybníka, který byl největší vodní plochou v Zoo Olomouc a vznikl roku 1980. Poté jsme shlédli plameňáky, žirafy, lamu alpaku a přišli jsme k výběhu s kozami, které se už minule dětem líbily. Roztomilým sudokopytníkům jsme koupili dokonce krmení, ale mlsné kozy malé dceři snědly krmivo i s papírovým sáčkem. Rozhlednu i medvěda jsme pouze minuli. Zato jsme se zastavili u výběhu s gepardem či u lvů. Akvária nás zase nezklamaly a pak jsme se zašli podívat až úplně dozadu na velblouda. Při zpáteční cestě syna píchla vosa, ale naštěstí to nesl celkem statečně. Vešli jsme do lesa, kde se děti vyřádili na houpačkách. Potom jsme si prohlédli kozorožce kavkazského, kozu kašmírskou či jelena sibiřského a sika. Následovaly šelmy psovité, okolo nichž jsme přišli k voliéře se sovami. Poté jsme okolo výběhu pro kozorožce sibiřského došli k obří voliéře, která nás zaujala svým vzhledem. Přezdívá se jí bábovka a slouží především k chovu vodního ptactva a menších druhů dravců. A zase jsme byli na konci prohlídkové trasy a tak jsme zahradu opustili a vrátili se k autu.

Potřetí jsme si ZOO v Olomouci prohlédli o další dva roky později. Přijeli jsme opět stejným autem a měli jsme sebou již náš v té době nový fotoaparát a tak jsme si mohli zvířátka vyfotit. V pokladně jsme koupili vstupenku a ani tentokrát jsme ještě nesbírali známky. Nicméně o tři měsíce později jsme si již dřevěné kolečko koupili, to jsme ale zase nešli dovnitř zahrady. Prohlídka začala klasicky u pavilonu opic, vedle něhož jsme si prohlédli medvěda malajského a hrošíka liberijského. U rybníka dostal syn do rukou Výra velkého a měl co dělat, aby jej udržel. Dále jsme viděli žirafy a u rozhledny jsme nakrmili mlsné kozy. Tentokrát nám sáček vydržel, ale krmivo nikoli. Dále jsme si nezapomněli prohlédnout akvária a pak jsme již zamířili k pavilonu kočkovitých šelem. Nejvíce se nám líbil lev berberský. Následně jsme viděli třeba zebru, klokana rudého, velblouda dvouhrbého, páva korunkatého či soba polárního. Vešli jsme do lesa, prošli okolo kozorožců a jelenů k lávce přes údolí. Poprvé jsme se na ni odvážili a přes tuto opičí lávku přešli na druhou stranu, aniž by nás nějaký makak ohrožoval. Potom jsme přišli k výběhu s kozorožcem sibiřským, kde jsme se zastavili a na lavičce posvačili. Poté jsme pokračovali k východu, ale ještě jsme se zastavili u stáje, kterou obývala ovce kamerunská. Dále jsme zašli k dravcům, kteří byli ve volné přírodě zraněni a v zoologické zahradě jim byla poskytnuta péče. Pak jsme se vrátili k houpačkám u východu a když se děti dostatečně vyřídili, vyšli jsme ven a vrátili se k autu, které jsme měli zaparkované nedaleko baziliky.

Čtvrtá návštěva proběhla opět po dvou letech, kdy jsme sem přijeli zase autem. To jsme nechali na placeném parkovišti a vydali se do pokladny pro vstupenku, kde jsme získali také razítko do památníku. Známku jsme již dva roky vlastnili, takže jsme se rovnou odebrali k pavilonu opic. Zde nás zaujal Kočkodan husarský, který na rozdíl od ostatních kočkodanů nežije na stromech, ale většinu času tráví na zemi a je nejrychleji běhajícím primátem, jelikož dokáže vyvinout rychlost až 40 km/h. Dále jsme zavítali za hrošíkem liberijským, který je mnohem menší než hroch obojživelný a oproti svému většímu příbuznému tráví méně času ve vodě. Vedle jsme si prohlédli medvěda malajského, který je nejmenším druhem medvědů a žije samotářsky v rozsáhlých pralesích. Kolem rybníka jsme přišli k žirafám, které jsou nejvyššími savci, jelikož samci dosahují výšky 5,3 m i více. Pokračovali jsme k rozhledně a pak jsme šli dál. Za chvíli jsme konečně uviděli baribala, který je nejmenším druhem severoamerických medvědů. Vzápětí jsme s nadšením hleděli na nejrychlejšího savce na zemi, který umí krátkodobě běžet rychlostí přes 110 km/h. Opět se nám líbily akvária, zejména to velké mořské, v němž žijí dva žraloci černoploutví, jeden žralok lagunový a přes sto různých korálových ryb. Okolo pavilonu šelem jsme prošli k výběhu pro soba polárního, jehož stáda ve volné přírodě někdy dosahují až několik desítek tisíc jedinců a na jaře a na podzim podnikají daleké cesty. Lesem jsme prošli k výběhům kozorožců a jelenů, ale tentokrát jsme se věnovali hlavně protějším mini pavilonům. Zde jsme viděli třeba cibetku africkou, jejíž výměšek análních žláz, tzv. pižmo, se používal při výrobě kosmetiky. Vedle jsme našli surikatu, která žije ve velkých koloniích, kde panuje pevná hierarchie. Fosa na nás čekala vzápětí ve vedlejším pavilonu. Je největší šelmou Madagaskaru. Má zatažitelné drápy, výborně šplhá a v korunách stromů obratně loví lemury, ptáky, plazy a další obratlovce. Kočka rybářská, kterou jsme viděli ihned poté, se tak jmenuje právem. Specializuje se na lov ryb, nebojí se vody a ráda plave a dokonce se i potápí. Poslední kočkovitou šelmou byla jaguarundi, která žije v lesích a křovinatých oblastech Střední a Jižní Ameriky. Okolo starého výběhu pro vlky jsme přišli k lávce pro makaky červenolící, který je nejseverněji žijícím primátem a v zimě žije i na sněhu. Pak jsme již známou cestou zamířili k východu ze ZOO, kterou jsme poté opustili.

Díky sponzorování lva berberského jsme získali permanentku na 30 vstupů zdarma, takže jsme toho využili a vydali se ZOO popáté. Při této návštěvě došlo ke změně - přijeli jsme sem novým autem. Starým vchodem jsme prošli dovnitř ZOO a prohlédli si nejdřív opičí pavilon, jak jinak. Dle kalendáře vládla nad počasím sice stále ještě paní zima, ale teplota byla nad nulou a tak některá zvířata byla i venku. Zrovna opice ale byly vevnitř. Po pavilonu žiraf, který byl vybudován v letech 1990 - 1992, nás zaujal nosál červený, který patří mezi medvídkovité šelmy. Je příbuzný mývalu severnímu a stejně jako on je všežravec, v obydlených oblastech nepohrdne ani Odpadky a domácí drůbeží. Došli jsme k rozhledně, které jsme se vyhnuli, stejně tak jsme vynechali medvěda - byla přece jen ještě zima. Za šelmami jsme opět museli dovnitř, zato sob polární se vyhříval na zimním sluníčku. Schováni nebyli ani jeleni či vlci arktičtí. Za netopýry jsme nešli. Kozorožec sibiřský byl opět na svém místě. Naše návštěva se tím nachýlila ke konci, vrátili jsme se k autu a jeli domů.

Pošesté jsme se do zoologické zahrady na Svatém Kopečku vypravili všichni po návštěvě Fortu Radíkov. Auto jsme nechali u cesty na Radíkov zdarma a vydali se k pokladně. Jako ve všech předchozích případech, i tentokrát jsme do ZOO vešli ještě starým vchodem. Přišli jsme k pavilonu opic, kde se proháněl kočkodan husarský či tamarín pinčí. Růžová barva zcela převládala u plameňáků a adax se pásl nedaleko žiraf. Šli jsme dál a nad našimi hlavami se procházel nosál červený. Na věž jsme nešli i když zde bylo v pozdní odpoledne již málo lidí. Pod věží se nám líbilo nově vybudované občerstvení, kterého jsme využili. Snad poprvé jsme se zašlo podívat také na dikobraza srstnatonosého. Ten bývá obvykle zalezlý, ale protože byl právě krmen jablkem od jednoho návštěvníka, předvedl se nám v celé své kráse. Zajímavé je, že při obraně se otáčí k útočníkovi zády, chřestí ostny, a když tato taktika nepomůže, prudce couvne a při zapíchnutí ostny pouze uvolní. Dále nás čekala oblíbená mlsná koza kamerunská. Zuzka za nimi bez bázně vlezla a nechala se s nimi vyfotit. V pavilonu šelem jsme shlédli krokodýla čelnatého, který se nám vůbec nelíbil. Zato hodně se nám líbil lev berberský. V obřím akváriu plul žralok v pravidelných kruzích pořád dokola. Vyšli jsme ven a prohlédli si emu hnědého a nandu pampového. Ve vedlejším výběhu se líně povalovali gepardi. V lesní části jsme viděli jelena sibiřského, mangustu liščí, jelena siku či charzu žlutohrdlou. Pak přišel na řadu moc hezký výběh pro vlky arktické, který obývali spolu s medvědy baribaly. Výběh vznikl na místě bývalého výběhu jelenů vznikl v letech 2009 - 2010 na ploše přibližně jednoho hektaru. Potom jsme již po šesté hodině večerní ZOO opustili a jeli domů.

Od poslední naší návštěvy byl vybudován nový vchod, v roce 2010 se otevřela společná expozice vlků arktických a medvědů baribalů. Rok 2012 přinesl otevření Chovného centra pro lemury kata, jehož součástí je i nový vstup do zoo s mořským akváriem. V roce 2013 zpřístupněn pavilon pro levharty mandžuzské a 30. července téhož roku pak byla otevřena první část Safari v Zoo Olomouc - Safari Euroasie.

Pokladna je otevřena:

http://zoo-olomouc.cz/app/uvod/1

leden, únor	8:00h - 16:00h
březen	8:00h - 16:30h
duben až srpen	8:00h - 18:00h
září	8:00h - 16:30h
říjen až prosinec	8:00h - 16:00h

Zoo je nutné opustit od října do března hodinu po uzavření pokladny, v období od dubna do září do dvou hodin po uzavření pokladny.

Vstupné

dospělí:	90 Kč
děti od 3 do 15 let:	50 Kč
studenti, důchodci:	50 Kč
skupinové vstupné pro školy:	40 Kč/os.
rodinná vstupenka na 30 jednotlivých vstupů:	900 Kč/rok
držitelé průkazů ZTP a ZTP/P:	zdarma