Zatopený lom u Pohořan
Turistické cíle • Důl, štola, šachta
Zatopené lomy dělíme na velmi profláklé, známé a téměř neznámé, k nimž patří i ten nacházející se poblíž hanácké obce Pohořany. Většina z vás nejspíš bude překvapena faktem, že se tahle dědina nenachází v lautr rovině, ale na okraji Nízkého Jeseníku v nadmořské výši asi 600 metrů. Jenže ona se ale i tahle kopcovitá náhorní končina řadí k Hané, což se - přiznám, i mne samotného dost překvapilo. Ale k věci:
Do vlastní obce směřují značené trasy všech čtyř barev turistického spektra, ale mají jednu malou chybku. A totiž tu, že lom vzdálený od centra Pohořan vzdušnou čarou asi 1.2 km i ta nebližší červená trasa z dost velké vzdálenosti pohrdavě míjí. Místo je přitom vyznačené na turistických mapách, vyznačena je k němu i lesní cesta od rozcestí a zastávky busu Horní Bouda, jenomže ta je na kartografické „padesátce“ jen jedna!
Přitom je terén zbrázděn řadou lesních cest, vedoucích navíc místy, kde díky kůrovci už dnes žádný hvozd není. I když jsem si z map.cz načrtl perfektní náčrtek trasy, stejně mne ta první lesní komunikace nejprve zavedla na okraj velkého břidličného odvalu nad Šifrovou jeskyní a teprve odtud zamířila směrem na jih. Po jistém čase jsem „přestoupil“ na zpevněnou cestu, ale hned první její odbočka vpravo mne – však se tu také na kraji paseky válela menší hromada vytěžené břidlice – zlákala k úprku k nejbližšímu dosud stojícímu remízku... a bylo to těsně vedle! Po prodrání se houštinou jsem v poslední chvíli kanady zabrzdil nad hlubinou, v níž se asi tak 15 metrů pode mnou leskla blankytná hladina jezírka.
Takže zpět na rozcestí a odtud ze zpevněné komunikace nejprve klesání lesní cestou přes paseku zhruba směrem na sever, pak se cesta stočila k severovýchodu a jen co se vnořila do lesa, vyslala krátkou odbočku vpravo do nitra lomu. Jeho západní část tvoří dlouhá travnatá terasa s tábořištěm, která je tak rozlehlá, že by se tu v pohodě vlezla celá trampská osada.
(V dnešním všedním dni tu naštěstí nebylo ani živáčka...)
Díky tomu jsem si mohl příjemnou atmosféru nesmírně romantického místa vychutnat naplno a kupodivu mi ani nevadilo, že jsem se tu nacházel v pravé poledne a celá, snad 150 metrů dlouhá, lomová stěna nešla kvůli protisvětlu dobře vyfotit. Okolo 80 metrů dlouhého a do víc jak poloviny mělkého jezírka vedl okružní, dobře vyšlapaný chodník. Ten přece jenom jakési to foceníčko umožnil a také mne provedl po nejzajímavějších koutech lokality. Velmi zaujala i ta bizarně zvrásněná skalní stěna v levé části lomu.
Aby byl zážitek naprosto dokonalý, usadil jsem se po prohlídce na lávku z břidlicového balvanu na čundráckém tábořišti a znásobil jej i chutnou svačinou. Přiznám se, že ani po ní se mi tenhle krásný kout nechtělo opustit, bohužel čas pokročil a čekala mne ještě dlouhá cesta Bělkovickou dolinou až k Těšíkovské kyselce.
Pro návrat k červené tur.trase a rozcestí Horní Bouda jsem využil tu zpevněnou komunikaci, která terénem nevedla tak zmateně a po dosažení frekventovalé silnice mne k rozcestí čekalo stoupání v délce jen asi 400 metrů...