Monte Cervino (Matterhorn) Lvím hřebenem
Monte Cervino 2016
aneb Matterhorn Lvím hřebenem
Fotogenická hora s více známým německým zněním leží na hranici Itálie a Švýcarska ve Walliských Alpách. Patří také mezi poslední zdolanou alpskou čtyřtísicovkou, což se za dramatických okolností povedlo Angličanu E. Whymperovi v přímém souboji s italským lovcem J.A. Carrelem r. 1865. Žel se část jeho druhů při sestupu zřítila a samotný protagonista se zachránil jen díky přetrženému lanu.
Jak je hora populární, tak i poměrně frekventovaná, čímž zde o tragické události není nouze.
Na vrchol vedou z kategorie normálek v zásadě dvě cesty. Jedna ze Švýcarska SV hřebenem (Hörnligrat), druhá ze strany italské hřebenem JZ (Liongrat). První má být něco jednodušší, ale zato na jeden zátah delší, také více frekventovaná. Italská zas náročnější, exponovanější, vyžadující více „ruční práce“, ale lépe zajištěná fixními lany a tudíž snazší na orientaci a bezpečnější. Rozhodujeme se proto pro variantu B.
Tradiční podzimní alpská výprava se tentokrát rodí nelehce, ba přetěžce. Provází ji četné pochybnosti, zda se již nejedná o přehnané sousto za hranou přijatelného rizika? Ale neformálně velící kumpán všechny pochyby laskavě, leč důsledně odráží. V prvním zářijovém týdnu vyrážíme v čtyřčlenném týmu.
Záklaním obrysem je noční přejezd do Breuil-Cervinie, lanovka na Testa Grigia, aklimatizační výstup na Breithorn, sestup na Rif. Theodulo, přesun na Rif. Orionde, výstup na Rif. Carrel, další den summit a zpět na chatu... Vše je ale nakonec jinak. Poslední týden přicházejí okamžiky nejistoty stran počasí a vypadá to dokonce na náhradní řešení. Na meteopiktogramech se nakonec tu a tam nějaké sluníčko objeví, je rozhodnuto. Vzhledem k vývoji počasí je zvolen přímý postup. Středa noční přejezd, čtvrtek Carrelka, pátek vrchol, návrat a dál se uvidí...
Prostřídáme se u řízení, platíme jak mourovatí za italské dálnice a v 6 hod se ocitáme ve spící Cervinii. Na prázdném parkovišti rozdělíme proviant do úderných 40 l batohů a s bázní hledíme na majestátnou horu, nabízející poněkud jinou tvář než Švýcarům. Tentokrát si i nástup poctivě odšlapeme - 1800m vzhůru, bez dalších podpůrných přibližovadel. Po necelých 2 hod. vcelku pohodové cesty lučními zkratkami mezi serpentinami, jsme u chaty Oriondé Abruzzi, kde následuje přestávka s úzkostnými pohledy na výstupovou cestu i existencionálními úvahami.
Přichází výstup kolem jezera, Carrelova kříže, sutí, kameny, skálou pod notně odtátým sněhovým polem. Při další skalce nalézáme u plastiky Bohorodičky hromádku holí, tak někteří rovněž odkládáme pod její ochranu, ukazuje se, že trochu předčasně neb po skalnatém přelezu se objevuje opět suťové stoupání. To jsme již pod Lví hlavou, sutí větších kamenů se dostáváme na Lví sedlo. Cest je vícero, držíme se spíše výše. Od sedla se již pokračuje strměji vzhůru, jasněji se rýsuje náročný úsek pod chatou, nejprve Seilerovy plotny, což vcelku jde, pak však asi 10 m kolmý Komín, vše zajištěno konopnými lany. Tam na chvíli uvízneme. Lezecky nejzkušenější hoch Pepa je pasován do role velitele lanového družstva a je odsouzen cestu zajistit. I zdatný kluk se však na chvíli zasekne někde v horní třetině stěny. Já bez větších ambicí si párkrát odsednu, ostatní se (asi klamně) zdají v pohodě. Ještě trochu ploten, na závěr procházíme polem exkrementů, se kterými si pohrávají kavčata a v 15 hod. se ocitáme na terase Rif. Carrel (3829m). Při čtvrtku je docela plno, zavčasu obsadíme palandy, někdo zdřímne, obhlížíme okolí. Kolem žádný sníh, což je sice lezecky příznivé, ale tímto bída s vodou. Velký hrnec v chatě zeje prázdnotou. Alespoň jednu petku vyžebráme na nocležné vybírajícím guidovi -taxa je 15E za osobu.
Tu na velitele Radka a hlavního iniciátora akce doléhá stále větší krize...Vyslovuje věty "já nahoru nejdu" , které zprvu v jeho kanabinoidním úsměvu nikdo nebere vážně...přeci všichni máme pochybnosti. Postupně však nabývají na přesvědčivosti a končí večerní promluvou, kterak si takto vyhodnotil své duševní i fyzické rozpoložení, což nezbývá než respektovat. Taky zvěsti sestoupivších jsou poněkud rozporuplné, jedna čeká dvojice hovoří o 9 h výstupu, další líčí strasti nuceného bivakováni ve vichru na plotnách a další den půlnoční návrat z vrchu, naproti tomu trochu kuráže dodají Poláci, kteří sice vyčerpaní z délky a slunka, ale nehlásí žádné záludnosti. Potvrzují bezsněžný postup, tudíž bez nutností maček, cepínu, což jej kolegu nepřesvědčí. V týmu tímto poprvé vzniká jakýsi rozkol. Nakonec, sic nenadšeně, přijímáme variantu 3-členného vrcholového družstva. Mísí se rozporuplné pocity, naštvání, zrady i nutný respekt k rozhodnutí druha. Ale ráno moudřejší večera, pomocí farmakoprostředků (ibuprofen, zolpidem) a špuntů do uší proběhne zdárně aklimatizační noc a ráno ve 4 hod. Radek se stejným úsměvem hlásí - jdu s vámi ! Dále již hollywoodská zápletka - chlapáci opět drží pospolu, všichni poměrně svěží, cvakající výzbroj, zapnuté čelovky, alea iacta est, v 5 hod vyrážejí vzhůru.
Před námi již dost světélkujících bodů, chvíli čekáme na prvních lanech. Poměrně brzy se zacvičíme v postupovém jištění, Pepa v čele, Marian sbírá. Projdeme polovičním oknem, pak za dalším lanem se má traverzovat vpravo. Následujíc čelovky před námi se dostáváme příliš pod hřeben. Nad námi slyšíme něco jak bad way, prozkoumáváme, že dále tudy ne, trocha tápání, asi 100m zpět a kolmo vzhůru na hřeben. Procházející guide potvrdí správnou cestu. Tímto si nadcházíme tápající družstva a máme volnou cestu. Přecházíme ocelová lana ferátového typu a docházíme ke kolmějšímu Tyndallovu řetězu, kde se rády tvoří zácpy. Naštěstí vyčkáme jen tří lezců a můžeme se škrábat dále. To již začíná krásně svítat, objevuje se pohled na kopec, vrchol se jeví poměrně blízko, identifikujeme kříž. Nevěřícně zíráme na hodinky, je teprve 8:30. Čekali jsme horší postup a to ještě min. 1/2 hodiny zbrzdilo předchozí tápání.
Na předvršku si dopřejeme první větší pauzu, občerstvení, rosnička z domova dodává aktuální mírně znejisťující meteozprávy: slunečno 3 hodiny, 30% bouřek...Pokračujeme vodorovným hřebínkem, který bez sněhu neimponuje tak hrozivě, jak na přípravných videích. Sledujeme zápolení předchozích družstev na vrcholové pyramidě, vidno i Jordanův žebřík. To se již vracejí některá známá družstva. Přichází první slanění z Tyndalla, dále místo zvané Přeskok, které má k tomuto konání daleko (chtěl bych vidět supermana, možná, když je vysněžen?), takže neskáčeme, ale přelezeme a pak již kolměji nahoru. Opět máme relativně volný prostor, tak si cestu vcelku užíváme, zejména vodící Pepa. Využívá založené štandy, občas invenčně přidá pro jistotu nějakou svou pomůcku. A to jsme již pod žebříkem, který sice mírně převislý, ale žádné drama, pak ještě kousek ...a výš to nejde!...Pokud ovšem nemáme ambice přecházet ještě asi 100m zasněženým hřebínkem na švýcarskou stranu a přidat si nějaké 2 m, což nemáme (stejně výzbroj zůstala dole), tak přichází ryzí euforie...Ne nerozhodí ani drobná ironie českých kolegů po sestupu: " to jste teda nebyli na Matterhornu...no tak dobrá, spokojíme se s Cervinem... " Vrchol ( 4476m) luxusní, mizí nějaká dvojička a půlhodinu se můžeme objímat, kochat, svačit, fotit zcela sami...Je 10:30, tudíž 5,5 hod z chaty na jednom laně i s mírným blouděním. Paráda. Azuro, bezvětří, dole Zermatt, Cervinio, na jednu stranu masív Monte Rosy, dále Denty- Blanche, d'Hérens, za nimi Grand Combin, Blanc...
Při sestupu se uplatní 70 m lano, leckdy využijeme celé 1/2 délky na delší slanění, což si místy hezky užíváme. K Tyndallu již stoupá poměrně řídká oblačnost, nijak nekazí sestup, čas je dobrý, tak nechvátáme. Dochází nás anglicky mluvící dvojka, dopředu se nedere, tak je občas zneužíváme k vysvobození seklého lana. Vše jde vcelku hladce a v 17 hodin jsme na chatě!
Euforické nadšení bohužel poněkud zhatí nešťastná ztráta fotoaparátu – v rámci vlastní stupidity s nesmyslnými manévry na chatě, ale to již sem nepatří...Nezbývá, než si 100x opakovat, že jsou důležitější věci. Část psyché se ale jaksi stále brání.
Tentokráte je to se spaním horší. Ráno si lebedíme ve vyprázdněné místnosti. Přichází čas sestupu. Opět se ukáže náročnějším než horní partie. Plotny jsou namrzlé, trochu tápeme již přes exkrementy. Zdárně slaníme komín, další slanění nás však dostává poněkud vlevo od fixů, kde se skála moc nedrží kupy, občas přichází kamenná sprška. Jsme rádi, když jsem na sedle. Hora se mezitím halí do mraků a nahoru se začínají prodírat poměrně slušné zástupy. Nezávidíme, dnes- tj. sobota- bude na chatě dost husto, blahořečíme šťastnému načasování a luxusním podmínkám: krásné počasí, žádný sníh, přijatelně lidí. Stavíme u ledovcového vodopádku - prvního (při výstupu posledního) zdroje vody, již hluboko pod sedlem. Jedno suťové pole, trochu skály, další suť, to postrádám odložené hole, k dalším ztrátám již nedochází, u mariánské plastiky zdárně přečkaly. Pak se kocháme početným stádkem kozorožců a pěstujeme žízeň na očekávaného weizena na chatě Orionde. K našemu zklamání, Italové nabídnou jen nevychlazeného lahváče. Tak se spokojíme s ledovcovou vodou a přichází porada, co s nadbytkem času. Mise splněna jaksi předčasně, štráchat se po tomto na Breithorn se nikomu nechce, moje touhy po třešničce v podobě pěkné ferátky zůstávají nevyslyšeny, takže zvolen návrat a event. náhradní budějický program. K autu sestoupíme chvíli ještě relaxujíc u stylové kapličky a čelíc téměř útoku jakýchsi oslích albínů.
Před 15 h jsme u vozu, který nabídne překvapivě chladné oblažující plechovky, občerstvení, v pokračující euforii pořizujeme plakáty a kolem 16h odjezd. Závěr cesty si ještě dopřejeme policejní doprovod...ejhle, ona tam byla 100-ka. Naštěstí příslušník ukáže relativně přívětivou tvář, žádajíc si přijatelných 30E. Ve 2 hod v ČB.
P.S. a po příjezdu domů vykradená garáž , pryč 2 kola a koloběžka - Hoře nestačilo, vybírá si další materiální daně. Co je a není důležité? Na čem záleží?
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Zermatt
Půjčovna autPříspěvky z okolí Monte Cervino (Matterhorn) Lvím hřebenem
