Tesák - Čerňava - skály u Hošťálkové

Tak dlouho jsem líčil krásy Hostýnských vrchů svému mladšímu kolegovi z práce, až nakonec neodolal a rozhodl se podniknout jeden výlet s námi. Je poslední dubnová neděle, je velice krásně a já s Janou vyjíždíme Danovým Fordem Escortem ze Zlína směr Tesák. Musím řidiče pochválit, neboť na to, že má teprve 22 let, umí řídit velice dobře, nejezdí jako šílenec a je znát, že mu auto říká "pane". Ostatní mladí by si z něj mohli vzít příklad - to by ubylo dopravních nehod...

Projíždíme rekr. střediskem na Tesáku a po serpentinách horské silnice klesáme do údolí Bystřičky - ( říčka protéká Bystřicí p. Hostýnem). Z kopce jedeme asi 2.5 km, až se velkou zákrutou dostáváme pod vrch Bludný (637m). Odstavujeme vůz a jdeme Danovi ukázat vodopády . Teď se asi někteří významně ťukáte do čela a říkáte si: co to ten chlap píše za blbosti - Hostýnské vrchy a vodopády ?!?

Ale já si budu stát za svým: lesní cestou přecházíme za 1. soutokem potoků pod srázný svah Bludného a zatím po rovině lesem k soutoku Bystřičky a potoka,odvodňujícího horu Čerňavu. Pak v lesním tichu slyšíme nezvyklý hukot tekoucí vody a to už jsme u cíle. V délce necelých 100 m tu pod nejstrměším svahem Bludného - je poset nevábnými a rozeklanými černými skalisky - vytváří říčka Bystřička soustavu kaskád a malých vodopádků, což je v těchto vrších jev naprosto unikátní a vyjímečný. Nejvyšší vodopád dosahuje výšky více jak 1 metr - ( měřeno při Jarním průtoku vodstva ) - a tak by měl splňovat základní kritérium pro vznešený titul "vodopád" ! Kolem kaskád vede proti jejich spádu do kopce lesní cesta, Jana jde nahoru po ní, my dva s Danem přes a těsně kol kataraktů. Celé místo má jen jedinou malou vadu na kráse - nad místem, kde kaskády končí, se nachází malá loučka a lesní cesta potok nepřekračuje mostkem, jak by se to slušelo, aby to bylo více estetické, ale skrze nevzhlednou betonovou rouru !! Ta loučka se nachází těsně vedle hlavní silnice - mohla by tu parkovat až 3 auta - a je proto s podivem, že o místu málokdo ví. Vtip je ale v tom, že z té velké zákruty lesem není potok vůbec vidět a z jedoucího vozu " řev Niagár" jaksi neuslyšíte...

Návrat k autu a vyjíždíme zpět na Tesák, kde ho necháváme na parkovišti. Kolem staré chaty a nového hotýlku jdeme společně a pak se rozdělujeme - Jana si chce jít něco nafotit za chatovou osadu a na loukách za lyžařskými vleky, my dva s Danem pokračujeme po silničce asi 1 km za Tesák, pod svah mohutné hory Čerňavy. Vleču ho do nejstrmějšího kopce, chci mu totiž ukázat fantastickou trampskou osadu " Orlí hnízdo", bohužel na dálku vidíme, že místo není dneska opuštěné a my dva bychom tu byli vetřelci a tak pokračujeme už mírnějším svahem k vrcholu hory. Cestou míjíme četné fantasticky vyerodované skalky a menší skaliska - vše pískovce a slepence,neboť se nacházíme ve flyšovém pásmu Západních karpat. V některých částech lesa míjíme ostrůvky původního karpatského horského pralesa...

Na vrcholu Čerňavy ( 844m) jsou drobné skalky a porost jeřabin, pod jejichž větvemi najdeme pomník mladičkého ruského důstojníka, který zde padl na sklonku 2. světové války. U pomníku lavičky a je to krásné místo k odpočinku a přemýšlení, dnes ale znesvěceno ohništěm a všude kolem se válí rozbité flašky od alkoholu - je to Hnus ! Prostě někteří lidé přeskočili vývojový článek člověk - opice a stali se rovnou PRASATY !!!

Z vrcholku pokračujeme po hřebínku, kde zanedlouho skalky, tory, mrazové sruby a skalní hradba se dvěma věžemi -( blíže popisovat nebudu, chystám pro "zvídavce a lid romantický" seriál o skalách Hostýnských vrchů). Dolů kopcem se dostáváme na asfaltovou silničku, která obkružuje celý masív Čerňavy a napravo od nás bychom se po ní dostali k zajímavým skalním útvarům na Smrduté. My ale děláme vlevo vbok a míříme za Janou k autu.

Původně jsme chtěli na Tesáku poobědvat, ale je tu přeplněno a tak oběd odkládáme na později a přemluvíme Dana, abychom se jeli podívat na skály u Hošťálkové. Jedeme zpět přes Troják - tady už taky lidí jak much, pak na trojrozcestí, kde si vybíráme silnici na Vsetín.Asi po 3 km klesání ještě před vlastní obcí Hošťálkovou na rozcestí Pod Kadlůbkem vpravo odbočka na asfaltku mezi loukami. Po 1 km paseky, nad posledním domkem odstavujeme auto a máme menší problém: Danovi se na autě urval blatník. Vyřešíme to tak, že ho provizorně přilepíme leukoplastí - na zpáteční cestu do Zlína musí vydržet - a po lesní asfaltce po rovině další 1 km, až přicházíme pod velikou paseku s rozsáhlou výsadbou mladých smrčků. Nad těmito stromečky se "zatím" hrdě vypínají do výše až 10 m jedny z nejkrásnějších skal Hostýnských vrchů , bohužel dneska okupovány nesčetnými horolezci. Skály se bůhví proč novodobě nazývají Skály pod Tisým, když domorodci je odjakživa nazývají "Hošťálkovskými Čerťáky". Navíc na turist. mapě z roku 1993 jsou zakresleny chybně o celý 1 km dál na východ !!! Horolezci si skály pojmenovali na Tuláka, Kapucína, Krále a útlá a roztomilá věžička dostala název Panenka. Strana skal, která je obrácena k jihu, mění barvu pískovce tu z bílé na krásně okrovou a na měkčím pískovci tu zapracovala eroze a je vyzdoben četnými tvary selektivního zvětrávání - radost pohledět a ještě větší to vyfotit !!

No nic, loučíme se s nádhernými skálami a odjíždíme na nedělní obědovečeři do Lukova a pak domů...