Toulání kolem Tesáku
V horkém srpnovém sobotním ránu mne posedlo volání modrých dálek a touha zajet někam do hor se zchladit - co takhle do Hostýnek na Tesák? Už nějaký čas jsem v těch končinách nebyl...
Bus projíždí okolo důvěrně známých míst, ale přesto se člověk nestačí různým těm změnám divit: ZOO Lešná kvůli svému rozšíření zakoupila nové pozemky směrem k Lukovu a už se zde, pod okolními poli, začalo s výstavbou nových pavilonů... v Lukově stojí za křižovatkou naproti Domovu důchodců nová pizzerie Ledňáček ...restaurace pod vrchem Rablina už je zase funkční... zato stará sympatická hospůdka v Držkové, v níž jsme s Janou po túře tak rádi sedávali, padla za vlast. Zůstala jen Koliba za dědinou...
Za Trojákem další překvapení: silnice se až k Tesáku v délce mnoha kilometrů opravuje, provoz je řízen semafory, a než se bus doškobrtá k cíli, máme čtvrthodinové zpoždění.
No bóže – gdyž hrábnu trochu do koní, tož všecko doženu!
Ale nedohnal jsem, nedohnal, neboť jsem se zasekl na několika místech hned na začátku cesty. Byl jsem na Tesáku už tolikrát a přitom si až dodnes nepovšiml, že se za rozcestím pod stromy skrývá jakýsi památník. (No bodajť bych si ho všíml, gdyž dycky čumím buďto po babách anebo na ten veliký panel turistické mapy...)
Na černé desce památníku padlým z II.světové války se skví nápis Čest a sláva hrdinům, padlým za naše osvobození a pod ním jména šestice mužů. Jednalo se o příslušníky 4.československé samostatné brigády, zmobilizovaných v únoru 1945 v tehdy již osvobozeném Popradu. Tahle jednotka měla za úkol posílit zadní voje armády, která před sebou hnala Němce směrem na Moravu. Příslušníci brigády se 4.května zúčastnili osvobozování Vsetína, a poté se z Ratiboře přesunovali přes Hostýnské vrchy na Hanou. V noci z pátého na šestého května se jednotka ocitla v sedle na Tesáku. Za obzvlášť nepříznivého počasí - byla veliká zima, pršelo a navíc se udělala mlha, při které bylo vidět sotva na pár kroků – byli napadeni Němci, kterých bylo v okolních lesích plno a čtyři příslušníci 4.československé brigády zde padli.
(Pátý přišel o život ještě na území Slovenska na úpatí Malé Fatry a šesté jméno na památníku patří vojáku, který zemřel následujícího dne při osvobozování Bystřice pod Hostýnem).
Chata na Tesáku je eště zavřítá, a tož valím dál.
Jen několik desítek metrů za ní se nachází starý nefunkční bazén a v části, která dosud nezarostla křovinami či rákosím, se leskne hladina vody. Vždy jsem jej míjel téměř bez povšimnutí, ale včera jsem brouzdal po netu a narazil na takovou kuriozitku: nále koho z vás by napadlo - šak sebe radš ani nepočítám - že sa nejedná o zdevastované kúpalisko, ale o chráněnú přírodní památku?
Pod názvem PP Nádrž Tesák byla vyhlášena v červnu 2015 na ploše přibližně 1.3 ha. Ta pochopitelně nezaujímá jen plochu bazénu, ale patří k ní také úzký pás náletových dřevin. Nádrž se skládá z hlubší a mělčí části a hlavním předmětem ochrany se staly desítky až stovky zástupců druhů obojživelníků, kteří zde žijí. Jedná se hlavně o čolka obecného, karpatského a horského a z žab o skokana hnědého a ropuchu obecnou.
Od tesáckých restauračních zařízení mne zelená značka po necelém půl kilometru přivádí na okraj Ski areálu. Překvapením je, že je to i zároveň dobré výhledové míso. Cvičná louka zde totiž prudce spadá k východu, díky čemuž se shora otevírá panoráma s nesčetnými valašskými kopčisky. Nejbližší patří „Hostýnkům“, vzdálenější pak Vsetínským vrchům a Javorníkům.
Poněvadž jsem měl odsud namířeno k pralesu pod Tesákem, spustil jsem se dolů tou několik stovek metrů dlouhou loukou a v polovině narazil – v této oblasti už na druhý nefunkční bazén, který v nepříliš dávné minulosti rekreantům zpříjemňoval letní pobyt.
Pod lučinou prudký sestup lesem vlevo do údolí, kterým se chci dostat na okraj místního pralesa. Sovnávat zbytky těch našich s jejich mnohem jižněji položenými tropickými kolegy nelze, přestože to i v těchto horských hvozdech kypí životem. Na gorily v mlze bohužel nenarazíme, ale i tak je v nich živočišstva dost. Navíc je díky severnější poloze neobývá ta plazivá a jedovatá žoužel, před kterou mám takový respekt, že omdlévám, i když ji vidím jen na obrázku.
Kupodivu se tyto enklávy horských lesů u nás zachovaly nejen ve větších pohořích, ale několik pěkných a téměř neporušených přírodních zákoutí najdeme i v Hostýnských vrších. Jednou z nich je přírodní rezervace Tesák. Od blízkého vrchu Ožiňáku spadá do roklinatého údolí bezejmenného potůčku strmý svah, porostlý jedlobučinou, starou víc jak 180 let. Rezervace zde byla na ochranu dřevin a bylinného podrostu vyhlášena už v roce 1975 a tehdy zaujímala rozlohu 7.5 ha. V současnosti se její chráněná plocha téměř o dva hektary zvětšila.
Jedná se o jeden z nejlépe zachovalých pralesovitých hvozdů v oblasti. Ze stromů dominují buk a jedle, ale narazíme zde pochopitelně i na smrk či na javor. Na živých a odumřelých dřevinách roste mnoho dřevokazných hub jako třeba korálovec jedlový, lesklokorka ploská anebo ohnivec Hartigův. Bylinné patro je pak kapitolou samou pro sebe - namátkou třeba kyčelnice devítilistá, kruštík modrofialový, mařinka vonná, hlístník hnízdák, starček Fuchsův, lýkovec jedovatý, rozrazil horský a mnohé další.
Kromě běžné lesní zvěře se zde vyskytují i ohroženější a vzácné druhy živočichů jako skokan hnědý a mlok skvrnitý, z ptáků pak strakapoud bělohřbetý, datlík tříprstý, sýkora uhelníček a střízlík obecný.
Při potulce po přírodních zajímavostech jsem samozřejmě nezapomněl zkontrolovat ani údolí Rosošného potoka, tekoucího z masívu Čerňavy dolů do Rajnochovic. Sucho zaútočilo i tady v kopcích a hladina potůčku se v těsném skalnatém údolíčku pod kameny úplně ztrácela. O něco líp na tom byl níž v dolině, kde byly zbudovány nové jezy, ale i tak byl jeho průtok terénem na historickém minimu. K mé velké radosti se ale pod splavy mezi stromy blyštila hladina staré přehrádky klauzy, až po okraj naplněné vodou. Sloužívala ke splavování vytěženého dřeva na dno údolí, kde končila trať rajnochovické lesní železnice. Ta už je dnes minulostí, ale malá přehrada se nám zachovala až do dnešních časů. Nezměnil se ale upravený pramen Fons Theodori (postavený na oslavu jednoho biskupa), který - sucho nesucho, dál ze sebe chrlí litry vody z mocností krasové vyvěračky!
Rád jezdím na hostýnskou „horu“ Čerňavu (844 m), která se mi stala důstojnou náhražkou za milované Pulčiny, a s blaženým pocitem na duši se toulám jejími romantickými zákoutími. Zákoutími plnými balvanů, skalek a rozeklaných skalisek, skrývajících se v dosud zachovaných zbytcích karpatského lesa, z nichž už se dvěma dostalo zvýšené ochrany.
Pralesovitý porost většího z nich zdobí strmé západní svahy hory - od bývalé klauzy až po skalnatý hřeben nad horním tokem Rosošného potoka. Přírodní rezervaci o rozloze 18 hektarů dělí okružní lesácká a zpevněná komunikace přibližně na dvě poloviny. V té spodní se poblíž asfaltové komunikace nachází nejmohutnější strom Hostýnských vrchů - „jedle pod Čerňavou“, jejíž kmen dosahuje obvodu 350 centimetrů, strom je vysoký 46 metrů a dosahuje stáří 180 let. Některé dřeviny v rezervaci jsou ale ještě o sto let starší...
Místy se v rezervaci vyskytují bohatá lesní prameniště s podmáčenou půdou. Nad silničkou se vysoko ve svahu nachází přírodní palouk a nad ním v nejhořejší části chráněného území na skalnatém podkladu suťový les. Porost tvoří jedlobučiny a jasanové bučiny, kterým kraluje buk lesní, jasan ztepilý, jedle bělokorá a javor klen. V bylinném patře roste kyčelnice devítilistá, z bohatých porostů kapradin např. kapradina laločnatá či kapraď samec. Vyskutuje se zde i mnoho druhů vzácných dřevokazných hub jako např. korálovec jedlovž anebo hlíva dřevní. Z opeřenců tady žije strakapoud bělohřbetý, čáp černý a kos lesní. Nechybí ohrožený krkavec velký a jestřáb lesní. Z obojživelníků se vyskytuje čolek horský a karpatský a mlok skvrnitý, dále je zde množství druhů střevlíkovitých brouků i motýlů a běžná populace lesního živočišstva jako jsou rejsci, hraboši, lišky, zajíci, daňci a srnci.
Jak už jsem se zmínil, horní konec rezervace je ohraničen skalnatým hřebenem, ze kterého už za její hranicí vystupují výrazné pískovcové a slepencové skalní suky. A také jedno větší bizarní skalisko – Hlava. Bývá tu většinou ludoprázdno a chladivý stín pod skalní stěnou rád využívám k odpočinku. Tak jako dnes, ale dlouho si zde nepolebedím. Původní plán: projít si po čase zas celou Čerňavu vzdávám – na to je dnes už velké horko – a při pohledu na displej mobilu vidím, že bych mohl stihnout bus, který mi jede z Tesáku o půl jedné.
No a jak tak potem okolo chaty na Tesáku utěkám k zastávce busa, tož si stačím na venkovní tabuli před hospodú přečíst dnešní meny a málem si poslintám tričko.
Nebo zatýmco tá súsední restauraca Čerňava hladové tůristy láká na českú klasiku, tož ve staréj kamennéj chatě si možete pošmáknút na takých dobrotiskách, jakým je divočák v šípkovéj máčce (do mozga hneď vyskočí vzpomínka na film Slavnosti sněženek), anebo na smetaně, se zelém či v guláši.
Mně ale – žel bohu - nezbýl na okoštovaní čas, nebo ně už za pár minut odjížďal autobusek do Zlína...
Přidat do oblibených uživatelů
Rajnochovice
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Toulání kolem Tesáku
