Toulání okolo Valašské Senice ( retro 2001 )
Ne enom kyseliců a slivoviců je živý Valach. Ke svojém životu potřebuje tak jak inde aj tú kultůru anebo procházku do přírody. Zatýmco takový normální Valašisko si o víkendu obleče čisté montérky a vyrazí za "kultúrů" do najbližší otevřítéj hospody - ( v lepším případě do lesa krast dřevo ), já si zas nazúvám svoje "túlavé" kanady a vyrážám na výlet do okolí ... Dneskaj je prvního apríla a tož je třeba tento významný deň oslavit návštěvů nejakého místa, gde to eště moc dobře neznám - volba padá na okolí Valašskéj Senice. Je to hrozně roztáhlá dědinka v údolí za Francovů Lhotů, na dohled od Pulčína a hory Makyty na slovenskéj hranici.
Takže : vlakem z Brumova do Lidča a odcáď v 10 hodin autobusem do Senice. Cestů nabíráme na zastávkách tetiny, keré jedů do Francovéj Lhoty do kostelíčka na mšu. Babky cestů klevetíja až běda, šak je takéj tá nej-ugdákanější potrestaná zásahem "vyšší moci", nebo si v autobusi zapomene kabelku !! Gdyž sa šofér rozjede dál, tož naňho mává a huláká a on mosí s autobusem najméň 50 metrů cúvat, aby sa zapomětlivá babka v kostele měla při mši v chrámu Páně v čem hrabat ...
Já vystupuju v Senici a už "klasicků" cestů okolo kůpališťa dál do bočního údolíčka. U bývalého penzióna ně cestu zastúpí veliký zrzavý čokl, obá na sebe vrčíme - pes nechce uhnút - naštěstí je svojím pánem přivolaný zpátky před barák. Na konci doliny podnikám podrobný průzkum Skaličí. Podlézám pod skalní stěnů - tady si mosím vyfúkat objektiv, protože sa ně dovnitřka dostalo jakési smétko - a potem následuje průstup přes skalní výchozy hore na hřebínek. ( Je tady z údolíčka docela slušné převýšení, ale Skalky a menší výchozy tady nejsů až tak pěkné, aby to člověkovi radostno polechtalo srdéčko)... Pak sa vracám zpátky do rokliny a z jednéj menší skaly padám dole do potoka !!!
Mně sa nestalo nic, ale bundu mám od blacka zasviněnů až běda a tož si ju mosím přemáchat v potůčku a pověsit na haluz. Než ně uschne, tož sa idu podívat na nedaleký trampský srub a veliké a zajímavé, do svažiska vybíhající terásky a hlavní čundrácké tábořiště. Aj Totém tady majú, paznechti ...
Pak pokračuju navrch do sedla Radošov a z tadyma po "hlavní" lesní cestě na pasínky nad Pulčínským údolím. Vybírám si tady polní cestu prostřední - to je tá,co vede asi v půlce výšky kopca lúkami a pastvinami do dědiny Pulčín - a ze kteréj sa ně otvírajů přenádherné výhledy na hlavní Pulčínské skaly. Dosť překvapivý je závěr údolí, gde nad chatami Tahiti a Hawaii - ze strmého a skalnatého svahu Hradiska - vyčnívajú dvě jakoby skalní věže a iné útesy a na nich řádíja - ( aj gdyž to v týchto místoch je zakázané) - horolezci. Pohled na tyto veliké skaly je velice zajímavý, protože tyto skalní útvary sa skoro celý rok schovávajů v listí a vůbec nejdů vidět - gdyž tak enom špica "Pyramidy" ! Scházám do údolí k potoku a starú Zámecků cestů vystupuju ke zbytkom skalního hradu. Kúsek od něho su překvapený ze svahu vystupující skalků, kerá připomíná zlomené lidské srdco a dalším skaliskem s moc pěknýma voštinama. (Gdo ví, jesli voštiny nedostaly pojmenování zrovna od nás od Valachů, protože tyto "ozdoby" skal naším prapředkom připomínaly včelí plástve )...
Potem hore na hřebeň a vlevo zkratků do "Velikého skalního města". Prochodím si hlavně ty okrajové skaly a Skalky, gde to eště tak dobře neznám - tady člověk dycky nájde neco nového ! Fotit sa tu ale moc nedá, protože je tu stín ! Pak zešup dolů do hlavního Pulčínského údolí. ( Aby nedošlo k mýlce, toto je to údolí, kerým gdyž idete po modréj značce od Lidečka na Pulčinské skaly po lesní asfaltce, tak vy odbočíte napravo na lesní cestu a silnička pokračuje dál týmto údolím až skoro na samý závěr. A píšu o něm jakože o hlavním Pulčínském údolí proto, že je aj podle mapy o jakýsi kúsek delší než to známé údolí pod skalami ! ) Dělám proto průzkum horního konca, gde sem eště nikdy nebýl : silnička tu stúpá okolo upravenéj studánky. Nad ňů príma chata s lavečkami, na kerých posvačím. Pak umělé jezírko nad cestů, asfaltka tu brzo končí a dál ňa čeká prudký výstup lesní cestů až do závěra údolí, kúsek Doprava do jakéhosi sedla a ... A ono je to sedlo Radošov a pod sebů vidím znova Skaličí !!!
Rozhoduju sa pokračovat eště směrem k Šerklavě, ale nejdu tam po značkách, ale po neznámej lesní cestě. O kus dál následuje další kúpání v blatě a nájítí fantastickéj - v kameni upravenéj studánky - přímo v lesi. Opodál je ale na lúce zbrusu opravená usedlosť jakéhosi pasekářa. Od chalupy idu po lúkách nazpátky k Senici. Sú tady nádherné rozhledy : přede mňů panoráma moravskoslovenských hor a kopců a já si mezi tým všeckým připadám jak brablenec ! Ty chuďátka ale nigdy nepoznajů tak krásné pocity, jaké máme při hledění na krásu okolo nás MY LIDI ...!!!!
Pokračuju přes Františkův vrch s dalším moc pěkným výhledem a za přemýšlání, po kerém že to mojém slavném menovcovi dostál kopec svoje méno, přicházám na okraj Valašskéj Senice a jaká to náhoda - vycházám přímo u Senickéj hospody ! Busem pak k vlaku. Ve Francovéj Lhotě si na sedadlo přede mňů sedá ženská s moc krásným malým psíkem. Drží ho na rameni, čoklík sa na mňa furt dívá a já hrozně lituju, že už nemám ve foťáku žádný snímek a gdyž přijedu dom, tož zjišťuju, že tam eště jeden - ten úplně poslední býl !!!