Valašskosenický "Soláň"
Turistické cíle • Výletní místa a parky • Vyhlídka
Označit toto místo "Soláněm" je ode mne samozřejmě nadsázkou, ale je to lokalita, která svého mnohem slavnějšího jmenovce v mnohém připomíná... Ostatně, milí cestovatelé, posuďte sami: pokud se vydáte za pulčínským Hradiskem od rozcestí Radošov po červené značce na dalekou Makytu, trasa vás zpočátku vede lesem vrchu Šerklavy. Když už začínáte mít nekonečných lesních houštin a zákoutí dost, značení najednou seběhne z kopce na kousek odlesněného hřebene, pod nímž se směrem k Valašské Senici rozprostírá ohromná louka. Na hřebeni se střetneme s informační tabulí, na níž si přečteme, že se jedná o tzv. Senické lúky. Lokalita je hodna našeho velkého obdivu nejen v tom, že bychom na ní za vegetačního období nalezli množství chráněných rostlinek, ale že se nám z ní otevírá naprosto pohádkový výhled. Směrem k severu je omezen širokým průsekem, kterým vede sled mohutných stožárů, nesoucích dráty VN -(tak jako na tom skutečném Soláni, i tady se musí naše oko při výhledu "kochat" tímto nezbytným doplňkem naší civilizace), nicméně i tak se nám přes něj otvírá hezký výhled na údolí Vsetínské Bečvy na Karlovicku a na pásmo Vsetínských vrchů.
Směrem k jihu a východu, kde terén klesá k Senici, vidíme pod okrajem louky stavení pasekářských usedlostí. V té nejbližší dodnes žije rod Ezechýlů, v okolí bychom nalezli ještě chalupy u Daňků a Haspalů. Dál a níž k dědině Valašské Senici (a také k Pulčínu) se mezi ostrůvky lesa nacházejí další překrásné enklávy horských luk s dalšími a dalšími výhledy a jinými zajímavostmi. Prozradím vám, že kličkováním jen po lukách, se dostanete až k Františkovému vrchu nad obcí... a že je tato cesta skoro pohádková, neboť se na ní budete cítit jak lidský mravenec, ztracený v prostoru okolní divukrásné přírody... Ale toto je cesta neznačená (a tudíž určená jen pro romantické tuláky), a my se vrátíme k tomu, co nejdůležitějšího vidíme tímto směrem. Jak už jsem naznačil, je to hluboce zařezané údolí s poslední valašskou dědinou na našem území - Valašskou Senicí. Nad ní probíhá pohraniční hřeben s modrou turistickou značkou, která vede přes hotel Antarik též k Makytě. A to veliké pásmo modravých hor za tímto hřebenem už patří slovenským Bielym Karpatom.
Směrem k severu či severovýchodu se nám otvírá pohled na vzdálený okraj ohromné louky,na níž stojíme. Nad ním se zvedá výrazný zalesněný hrb hory Butorky. Při pohledu na něj nás zaujme odlesněná paseka na úpatí Butorek, z níž se vypínají jakási tajemná skaliska. (Prozradím, že se jedná o skalní lokalitu Skaličí 3, a že byste tu kromě zajímavých skalních výchozů nalezli pod úpatím skalního srázu také romantický lesní rybníček... (Na závěr bych chtěl ještě přidat informaci, že k tomuto Valašsskosenickému "Soláni" vede souběžně s červeně značenou turistickou trasou také trasa NS Javornický hřeben).