Toulání po Brdech, za Babou a Fabiánem

Toulání po Brdech, za Babou a Fabiánem.

Sedíme s Karlem ve vlaku na Zdice a Lochovice a s despektem pozorujeme hustou těžkou mlhu zahalující celé okolí a utěšujeme se navzájem že „se to zvedne“. Moc se „to nezvedá“. V Lochovicích hned přesedáme a padáme ven v Hostomicích kolem deváté.

Od nádraží kousek po žluté na náves, dáváme se po modré se žlutou přes rozcestí Lštěň kde žlutá odbočuje k sedlu Kuchyňky a my dál po modré po louce k osadě Zátory. Tady už míříme lesní asfaltkou k nedalekému prameni Brdlavky. U pramene potkáváme manželskou dvojici kteří jen tak mezi řečí sdělují že jednou týdně objíždí studánky a čistí je. Budiž jim dík.

Za studánkou odbočujeme ještě po modré ze silničky Doprava na lesní cestu a stoupáme do kopce (jinak se asi stoupat nedá, kéž by to šlo) kolem Malé Baby k rozcestí Velká Baba.Od rozcestí stoupáme dál k vrcholu Velká Baba a Fabiánovu loži. Mlha se sice úplně nezvedla ale fotit se jakžtakž dá. Takže na Babě a Fabiánově loži se chvíli zdržíme a fotíme a sestupujeme zpátky k rozcestí.

Odtud pokračujeme asi čtyři sta metrů po modré ke Křižatkám, pak z ní odbočujeme doleva a jdeme podle trasy kterou vytýčil Karel na své navigaci k vrchu Písek. Šlapeme poslušně lesní cestu k vrcholu (691m) až vyjdeme na asfaltku k radarové stanici. Tady kromě věže toho k vidění moc není, vše je spolehlivě obehnáno plotem a zakamerováno.

Dál pokračujeme doprava po asfaltce která nás po dvou kilometrech přivede na rozcestí Komorsko. Tady na odpočivadle posvačíme a pokračujeme po červené k rozcestí Pod Provazcem a dál po červené přes Kuchyňku.

Asi šest set metrů za vrcholem Kuchyňky, se červená lomí ostře doleva k sedlu, my pokračujeme podle navigace doprava lesní cestou po tři a půl km k rozcestí před Malou Bukovou. Přes ní pokračujeme na Bukovou u Příbramě.

Tady už je zase modrá, po ní doleva kolem Vackova rybníka, přes Holšiny a krajem Rosovic, kde modrou ponecháme jejímu osudu a přes Sychrov po silnici k Dobříši.

Ještě se krátce stavujeme u kaple sv.Anny a už se nezadržitelně blíží první domy Dobříše s výhledem na dominantní paneláky. Tady už mnoho času nezbývá, zakrátko odjíždíme každý svým autobusem ke svým domovům.

A vyhrožujeme si: „Tak zase příště!“

Co dodat. Poctivá třicítka, počasí sice nebylo ideální ale Brdy jsou Brdy, tam já můžu. Takže zdrávi došli, zase někdy. Seventy

Odkaz na mapu trasy