Třeboňsko květen 22, rovinná jarní cyklistika, pt. 1

Ne že bychom byli na jižní Čechy nějak zvlášť zatížení, nicméně fakt, že za poslední půlrok (spíš třičtvrtěrok) jsme sem dorazili třikrát už svádí k zamyšlení. Ovšem faktem je že oblast je velmi pestrá a turisticky řečeno značně vděčná. Takže září 2021 Dívčice u Vodňan (tedy poblíž Českých Budějovic), v zimě Šumava (i když tak trošku na dohled kraje Plzeňského), a jaro 2022 Třeboň.

Samozřejmě naplňujeme z části přání jedné z členek naší skupiny, které navíc placatý charakter Třeboňské pánve vyhovuje, protože nedávno podstoupila operaci na dolní končetině, takže se zas tak moc nemusí trápit. Po různých výběrech možných pobytových míst vítězí penzion, nebo přesněji Chalupa na Lužnici v obci Lužnice. Takže se dá odhadnout, která to řeka teče poblíže. Tradičně to bude nějaký prodloužený víkend, ačkoliv ne všem se podaří uskutečnit celý zamluvený pobyt od středy, takže někteří vyjíždíme až ve čtvrtek, 26. 5. 2022 v středně odpoledních hodinách, řidič dorazil s mikrobusem, kola složíme na přívěsu, stavíme se pro jednu výletnici u jejího paneláku a další v blízké vesničce, která je naštěstí naším směrem a pak už směřujeme k první možné dálnici, což je vlastně Mohelnice – Brno (s nedálnicí kolem Olomouce), dál směr vysočina u Humpolce klasicky k Pelhřimovu, svačina na Hotelu Farma Služátky, což už by se dalo nazvat povinnostní zastávkou, hrad Kámen, Obrataň, Chýnov a jiné atrakce viditelné z vozidla, za Táborem dálnice až do veselí a pak odbočka k Lomnici a to už jsme v cíli.

Více či méně rozdělení do pokojů a postelí. Protože mě čeká ještě pokračování nějaké pracovní činnosti prozatím se neúčastním všeobecné zábavy (odchodu do nedaleké hospody), až jak mám navečer skoro splněno, může po 20. hodině proběhnout přátelská besídka, což by na úvod stačilo.

 

27.5.2022

Besídka byla naštěstí bez následků, takže odjezd na první společný výlet se daří skoro podle zamýšleného odjezdu v 9.30, ačkoliv přesně se to nikdy nepodaří. Počasí slibuje slušnou cyklistickou pohodu, ačkoliv mírnou komplikací je relativně silný vítr západních směrů, ale co jiného v takových rovinách čekat. K první zastávce není daleko, sotva 2 km vzdálený Rožmberk celkem logicky svou pozornost vyžaduje, byť to bude jen zastávka fotografická (ač se zrovna otevíral poblíž bufet). Pokračujeme cyklotrasou 1034 (a jednou Greenways) severně od rybníka Káňov do Přeseky,to se už stáčí k jihu, Břilice je už vlastně takovým Třeboňským předměstím.

Kolem 11 hodiny jsme u náměstí kde sice vyhlásím hodinu pauzu, aby si kdo chce udělal všeobecně poznávací vycházku po pamětihodnostech města, ale kupodivu všeobecně poznávací procházka se změnila ve skutečnost, že část výletníků zamířila k první otevřené hospodě (tedy přesněji zahrádce), my méně závislí kráčíme o něco dál k Bílému koníčku, kde už nám nakonec pivo chutnalo loni...

Nu což kulturně jsme zůstali barbary, ale všeobecnou náladu to přeci jen zlepšilo. Nasedáme tedy na svá kola, míříme k Svinenské bráně a dál k Světu (tedy rybníku). Na hladině můžeme pozorovat větrné účinky, tedy celkem slušné vlnobití, za které by se možná nestydělo nějaké menší moře. Však rybník Svět vlastně původně byl ještě větší než Rožmberk, ale neosvědčilo se to, tak je dnes rozdělen ještě na Opatovický (který je ale taky dost velký). Nemůžeme vynechat Schwarzenberskou hrobku, která ač není zas tak stará je vzhledově značně přitažlivá díky novogotické podobě. Po jižním břehu prochází červená TZ spolu s naučnou stezkou. Je celkem populární „Cesta kolem světa“, za kterou do Třeboně jezdila spousta výletníků. Nicméně je aktuálně pro cyklisty ne zcela vhodná , navíc objíždět rybník kompletně je skoro ztráta času a svým způsobem jsme ho nakonec beztak objeli.

Na jedné z pláží máme vloženou atrakci v podobě kitingu, ke kterému mají vyznavači (hlavně vyznavačka) ideální podmínky. Delší zastávku díky zrovna otevírané restauraci si vynutí Spolí. V Třeboni to bylo spíš takoví pitné, teď si vybereme i z nějaké gulášovky nebo podobné potraviny. Po obědě se z části peleton zmenší o zmíněnou pooperovanou členkou s menším doprovodem, takže následující skupina je o tři členy ochuzená, ale stále nás pokračuje dost v příjemné rovinaté jihočeské cyklistice, byť tedy protivětrné. Ve vesničce Vlkovice, tedy za předchozím Libínem některé zaujme u cesty prapodivná plastika hlavy. Následuje Zvíkov, kde sice nemají hrad, ale aspoň dochovanou tvrz z roku 1406. Ze západního směru se otáčíme na sever a nenápadně míříme do nejvyšších poloh dnešního výletu. S velkými vrcholy se ovšem nepočítá, celkové převýšení dosáhne cca 100m. Původně jsem počítal, že v Líšově se trošku držíme. Před nějakou dobou jsem do Líšova spoluvytvářel knihi k výročí založení. Většině se ale moc zdržovat nechce už kvůli faktum že městem se valí poměrně hustá doprava po silnici č. 34. A ač je na náměstí Míru lunapark, ani Pepa G. Tu nezná žádného kolotočáře…

Jak jsme v podstatě na kopci, máme před sebou mírný sjezd do Hůrky, a dál do Horních Slověnic, kde se setkáváme s cyklisty, co se oddělili ve Spolí.

A protože se už v Líšově připojila i s malým dítětem k výpravě poslední chybějící cyklistka (dcera si vesele podřimuje v sedačce na nosiči), jsme v podstatě v nejsilnější sestavě.

Polní cesta, cyklo 122 a červená pěší hned odbočuje k Dvořišti. Opět se mezi rybníky nejedná o nějakého drobečka, na Třeboňsku se uvádí jako třetí v pořadí a celkem v ČR 4.

Za pozornost stojí mimo vodní plochy mohutné duby na hrázích, ale i hejna vodních ptáků, které nemají v přílišné oblibě rybáři, bo jim krátí úlovky.

Ve Smržově se cesta zase láme už spíš na východ a abychom se vyhli prvotřídce zajíždíme až dál k Lužnici (řece), kde nás cyklotarsa 1034 (Lužnická) směruje k našim přechodným domovům.

Protože došlých připomínek k vytvářeným novinám už příliš nepřišlo, mohu zavítat do už v předchozí den zmíněné útulné hospůdky, tedy Rožmberského slípku.

Pt. 2