Ústecké ZOO

Výlet do ústecké zoologické zahrady.

Byla krásná neděle,tedy jen se zdála,protože později začalo lít jako z konve,ale to už jsme byli v Ústí n.Labem,kam jsme se vydali za zvířátky.

Zima nám dává definitivně vale,na horách sice je ještě vidět sem tam bílý sníh,ale jinak sluníčko už krásně hřeje, kytičky raší zpod země a nohy,které celou zimu odpočívaly,se už hlásí o své právo……vydat se zase do přírody za poznáváním dalších krásných míst,která v naší zemi máme.

A tak jsme vyjeli nedaleko - do Ústí n.Labem,kde je zoologická zahrada a odtud i pěkné vyhlídky po okolí.

Tuto zahradu,vlastně její předchůdkyni a sice ptačí rezervaci založil Dr.Heindrich Lumpe.Postupně ji vylepšoval,osazoval jehličnatými a listnatými stromy,keři i vzácnými rostlinami.

Po 2.světové válce se tato rezervace změnila na ZOO koutek,který se zas během doby změnil na zoologickou zahradu.Ta je rozmístěna na 26 ha.

Už je to pár let,co jsem tady byla naposledy a zjistila,že zahrada se dočkala velkých změn,jen škoda,že nebyla všechna zvířata ve výběhu.No jo,pršelo,doslova cedilo a tak nač by se vystavovala dešti? To jen my jsme chodili venku jak zmoklé slepice,ale zima nebyla,tak jsme to ve zdraví přečkali.

Po našem příjezdu do Ústí byla docela mlha,viditelnost moc dobrá nebyla po okolí,šli jsme podél řeky Labe,minuli jsme dva mosty,a Mariánskou skálu a posléze jsme dorazili k bráně ZOO a stoupali…..neboť zahrada je v pěkném kopci a dá docela zabrat. Maxík – můj psí kamarád byl celý natěšený,rád cestuje a už se rozhlížel,co je kde okolo,byla to pro něj přece jen veliká změna.

Zahradu jsme prochodili křížem krážem,viděli spoustu zvířat,s některými chtěl navázat kontakt,ale přes plot se mu to jaksi nedařilo…..tak aspoň na ně poštěkával…a u amerických prasátek „pekari“ tam byl ve svém živlu. I kozičky a ovce mu učarovali.

Byla tam taková zvláštnost……zbytek ohromné lípy,která rostla kdysi nedaleko ve Vaňově a u které prý údajně seděl Jan Žižka –náš slavný vojevůdce.A když si prohlédnete fotky,tak uvidíte,že za tou lípou je vidět něco bílého,vypadá to jako kostra slona,dumala jsem co to je,ale pak jsem se to dočetla.Má to být sloní anděl……..i maličká křídélka mu jsou vidět a já bláhová jsem je původně pokládala za vrtule….tedy z dálky…..toto dílo vytvořil pražský umělec.Asi aby tento anděl ochraňoval nejen slony,ale i všechna ta zvířata,která se tam nacházejí.Věru zajímavé,ale nějak mě to nenadchlo.

Lilo a lilo,a my v tom dešti chodili i nadále s kapucí na hlavě a foťákem v ruce,prohlíželi si všechna ta zvířata,některá byla poschovávaná,jiná byla venku.Opice si z nás dělali „opičky“,Maxík koukal a nejraději by se vyšplhal kdyby to uměl za nimi.

Daleké vrchy a kopce se vynořovaly z oparu,vypadaly jako kdyby byly uložené ve vatě.

Slony vyvedli na procházku zahradou,nosorožec ve výběhu zase rohem bodal poražený kmen stromu,tuleni se proháněli jezírkem, zkrátka pohodička všude okolo.

Obří sádrový trpaslík na všechno to kolem povyšeně vzhlížel a asi byl moc pyšný,neboť mu někdo urazil nos,zřejmě se moc naparoval…….i cesta do pravěku tady byla….pro oživení dávných časů.

Po nějakém čase déšť ustal,udělalo se hezky, vysvitlo i sluníčko a my zahnuli k obchůdku,kde se daly nakoupit různé suvenýry,ale i něco k snědku. Venku se dalo pěkně posedět pod deštníky a odpočinout.Pojedli jsme a napili se a vydali se zpět k ústeckému nádraží.

Do odjezdu nazpátek jsme měli ještě skoro hodinu,tak jsme se ještě trochu prošli městem poblíž nádraží a náměstí a zastavili u kostela „Nanebevzetí P.Marie“,který má tu zvláštnost,že má šikmou věž,vykloněnou o 2m. Je to následek z války,kdy byl kostel bombardován.Věž je vyztužena betonovými injekcemi. Na fotce je ten rozdíl vychýlení věže znatelný….

Píše se dost o šikmé věži v Pise v Itálii.Dnes již má ale prvenství další šikmá věž a to v Německu v městečku Suurhusenu.Tato věž byla přistavěna o 2 století později ke kostelu ze 13.století.Je vychýlena o víc jak 5 stupňů.

A naše věž u kostela v Ústí n.Labem?Taky by stála za to,aby se o ní více psalo.Asi není tak důležitá.anebo se o ní píše více v cizině,než u nás.

Při zpáteční cestě k nádraží jsme ještě prošli okolo krásné stavby barokního kostela Sv.Vojtěcha s navazujícím klášterem diminikánů.

Na vlakovém nástupišti jsme se ještě pokochali pohledem na výletní restauraci Větruši, která byla na čas uzavřená,neboť se tam zřítila skalní stěna,ale je již opravená a připravená k návštěvě turistů .

Tak jsme prožili krásnou neděli hezkým výletem,byť jsme zmokli,ale hlavně jsme neseděli doma.