Už jen Uhersko pt. 4, Györ, Pannonhalma

5.8.2017

Samozřejmě, večer byla příležitost, tak abychom se nenudili, zakoupili jsme v samoobsluze CBA nějaké víno, aby nám večer tak nějak lépe utekl, ovšem jak už jsme se zabalili do spacáků, sem tam dopíjeli své červené, přiřítilo se několik kapek a jak to tak vypadá, nechtěly zůstat osamocené. Prostě začalo vcelku regulérně pršet. Nuž nezbylo, sbalit si svých pět švestek, přesněji co se dalo naházet do spacáku, hodit přes rameno a navrátit se ke kýžené samoobsluze. Tak trošku jsme doufali, že nám pomůže přilehlá autobusová zastávka. Ejhle, přímo u budovy CBA je taková stříška a protože prostor byl více než dostatečný, rozhodně to byla smysluplnější noc než v malé busové budce. Nicméně na betonu se příliš nespalo,v podstatě si pamatuju každou hodinu, takže to bylo spíš jen takové převalování než se rozední.

Už před půl šestou je kolem celkem pohyb, tak se pomalu balíme. Díky suché pozici naštěstí nemáme příliš vlhké svršky i lůžkoviny. Už v šest (je sobota) se obchod otevírá, takže si můžeme dopřát i nějakou čerstvou potravinu, či kávičku z automatu. Ta po spíše probdělé noci je zvláště vítaná.

K centru města to není daleko a ač tedy po dešti, zdá se, že nás zase čeká poměrně parný den. Obloha se pomalu zbavuje zbytků dešťových mraků. Györ, nebo jak se překládá do češtiny Ráb můžeme řadit téměř mezi města na Dunaji, ač vlastně od hlavního toku leží vzdušnou čarou nějakých 6 km. Ale díky široké nivě veletoku se Dunaj rozlil pod Bratislavou do spousty ramen a vedlejších toků. Nakonec na Slovenské straně je dobře známe Malý Dunaj, který obkružuje celý Žitný ostrov. Na té maďarské straně vzniká postranní tok zvaný Mosoni Duna, který do Györu míří, stýká se tu s řekou Rábou (odtud český název). Řeka je dost velká i pro lodní provoz.

První větší spatřenou památkou je zdejší Velká synagoga. Tento konec města ale pořád působí poněkud zanedbaně. I setkání s exotickým mladíkem, který somruje nějaká eura, velí pokračuje blíže k centru. Centrum města bylo vlastně vybudováno na malém návrší nad soutokem řek, Nejvyšším místům vévodí velká katedrál sv. Ladislava a biskupský hrad. Katedrála je takový slepenec stylů od románského, přes gotický až k baroku. Bohužel interiér je nedostupný, protože se tu vše chystá k blížícímu se miléniu. Nicméně okolí katedrály a zástavba pod ní již působí bezpečněji.

Už přes spojenou řeku se pne velkolepý železný most. U jižního nástupu se skví pomník hrdinných mušketýrů, kteří bojují s tureckými nájezdníky.

Od nábřeží se vracíme do historického centra pod východní patou biskupského kostela. Uličky starého města lemují převážně barokní až klasicistní či empírové domy. Centrum je ovšem výstavné, dokládající význam s bohatství Györu. Vlastně je ještě dosti brzké ráno, tak můžeme sledovat, jak se město chystá k novému dni. Centrálnímu náměstí vévodí konvent s kostelem a Mariánský sloup.

I tady je ale zavřeno, a protože zas tak moc se nám čekat nechce, vyhledáme nějaký obchod k osvěžení před další jízdou.

Už celkem připaluje a k dalšímu cíli nám chybí nějakých 20 km. Část cesty je po výpadovce k maďarskému moři, tedy Balatonu a protože je sobota, výletníků je více než dost. Naštěstí se s vyšším provozem nemusíme potýkat celou cestu. K našemu cíli, tedy Pannonhalmě zas tolik dopravy neodbočuje. Nicméně možná neprávem. Po rovinaté krajině máme před sebou zase nějaké kopečky. Jednou z těch vyšších se říká Svatá hora Pannonie. Na něm do dálky hledí věž klášterního kostela. Památka zařazená v seznamu Unesco. Kostel sv. Martina benediktinského opatství je směsicí románsko-gotické architektury. Vybavení je ovšem novější i z nedávné doby. Suterén kostela ukrývá jednu z nejpozoruhodnějších gotických krypt ve Střední Evropě.

Patrně hlavní chloubou kláštera je ale zřejmě zdejší knihovna. Současné prostory knihovny z 19. století ukrývají asi 360 000 titulů. Patří k největším knihovnám světa. Kombinované vstupné nezahrnuje jen prohlídku kláštera, ale i expozici v městečku. Ta se skládá z vinařské expozice (vinařství je tu teprve nedávno obnovené), další expozicí je výstavní síň, aktuálně moderního umění. Završením je výstava nejzajímavějších uměleckých kousků sbírky opatství.

Vlastně v Pannonhalmě máme program výletu za sebou, tak míříme k hranicím. Otáčíme tak k severovýchodu, Nyalka, Mezeröös. V jmenované obci potřebuji zatočit na hlavní silnici č. 81. K malé radosti je zde ale zákaz jízdy cyklistů. Potřebujeme ale projet asi 2km k odbočce na lesní cestu. Už mám trasu vymyšlenou z domu a právě v této oblasti se trasa dosti špatně vymýšlela. Tak si říkáme, že ty dva kilometry riskneme. Risk se chválo bohu vyplatil, zatčení neproběhlo a k radosti lesní cesta je v podstatě normální asfaltka, byť poněkud neudržovaná.

Navíc v podstatě opuštěná, tedy bez provozu. Trošku připomíná terén v Litovelském Pomoraví, tedy rovina. Zpestření přináší až lesní rybník a pár staveb kolem. Podle kopyt rozrytého okolí asfaltky se dá usoudit, že tady se už jezdí s koňmi. Městečko Bábolna je totiž sídlem Maďarského národního hřebčína.

Po delší době můžeme zase zasednout u radlera. Za den jsme toho najeli už dost, tak volným tempem míříme do Ácse, kde si dopřejeme večerní zastávku a nocleh v parčíku u bývalého zámečku.

6.8.2017

V noci nás poněkud rušila povykující mládež, takže zase to bylo spíš takové převalování. Ács leží na dohled Dunaje a Komárna, tedy pravobřežní části Komárom. To historické centrum je vlastně na severním, tedy levém břehu. Sice je to Slovensko, ale řeč obyvatel je hodně podobná na té jižní straně. Z důvodu úspory si kupujeme jízdenku do Kút, s tím že přejedeme hranic do Břeclavi (ty mezinárodní jízdenky jsou prostě dražší).

Nakonec v Kútech jsme onehdy rovněž absolvovali jednu zastávku při předchozích čundrech. Tedy tradičně to oslavíme borovičkou. Bohužel větší část jízdy přes hranic se odehrál v silném dešti, takže část výstroje i navlhla, ale tu už vlastně nebudeme potřebovat.

Díl 3.
Díl 2.
Díl 1.