Valaši ve Francii - 1.část ( road movie retro 1992)

Fotografie (2)  • Foto: Franta

Foto: Franta

Přišél za mňů Libor, kamarád drahý, či prý nechcu jet do Francie sbírat hrozny - prý sa tam dá vydělat až 45 tisíc kč za měsíc ! Protože mám teprú 31 roků a su eště v pubertě a ve vývinu, tož ně vidina mamonu zaslepila očiska a já sem mu na to kývl. Stejně hlúpí sú eště kamarádi Leoš a Jura, keří jedú takéj s nama, aby bylo Liborovo auto - ( červená škoda 120 ) - plné a cesta sa nám rentovala. Libor prý má adresy nejakých francúzských farmářů a tak prý nepojedem na " pasblink", ale najisto ! Následuje 14 dní chystání sa na cestu, vyřizování pasů, skládáme sa na mapu a příručku francúzské konverzace - já a Libor umíme trochu brblat po anglicky + ručiska a nožiska - a tož sa tam snáď nejak domluvíme ... Opravujeme a chystáme auto na takovú dlúhú cestu a eště každý sháňáme 1 litr dobréj slivovice jako " všimné" pro francúzské rančery a 2.září konečně brzo ráno vyrážáme na cestu !

V rodné díře eště zastávka v lékárně a nákup léků a vitamínových tablet, v Luhačovicách na benzínce tankujeme plnů nádrž a v motorestu v Buchlovských horách zastávka na polévku a na pivo. V Brně pobíháme po ulicách a sháňáme borca, kerý má Liborovi předat ty adresy naších francúzských zaměstnavatelů, ale máme smolu - chlapík gdesi narychlo odcestovál...( Už to nás mělo varovat, ale v našém věku je eště člověk naivní a hlúpý jak malé telátko !!) Rozhodnem sa teda zkusit sehnat nejaké adresy do Rakúska a tož jedem do Hevlína. ( V rokoch 1980 - 82 sem si tu na "čáře" odkrútil 2 roky zákl.vojenskéj služby - a málem přišél o život). Je to tu všecko úplně jinakší, v dědině majú 2 fungl nové hospody a v jedné z nich je aj zahrádka, gde si sedáme a dáváme sa do řeči s číšníkem, kerý už v Rakúsku dělál a ten nám říká, že sa v "Ostejrajchu" bez Pracovního povolení nechytneme a tak Rakúsko padá... Jedem sa eště podívat za Dyju k bývalé rotě PS, hraniční zátarasy a aj závory na hraničním přechodu sú zrušené !!

Pokračujem dál : Znojmo, Jindřichův Hradec, České Budějovice, Hluboká. Protože sa blíží večér, tož tu mosíme negde přespat, předtým ale idem eště "zapařit" do jednéj klasickéj hospody a potem idem spat do parku před školů. Leoš a já ideme spat ven pod širák a já mu před spaním vykládám pohádku O ptákovi Žalovi. Ve 3 v noci začíná pršat a tak lezu zpátky za ogarama do auta...

Další deň

Protože sebů máme aj vařič s plynovů bombů, tož si napřeď vaříme snídaňu a potem jedeme přes Vodňany do Strakonic. Tady na busovém WC hygiena, v mototechně nákup nejakých náhradních dílů a jedem dál. V Nalžovských horách si každý kupujeme zásoby jídla na cestu - ve Francii je prý hrozně draho - a přes Klatovy jedem do Domažlic. V tomto moc krásném městě si procházáme dlúhé ulicovité náměstí, děláme průzkum bočních uliček - majů to tady všady moc pěkně spravené - obdivujem " Chodský hrad". Cítíme sa tu moc fajn, šak Valaši a aj Chodové sú spřízněné národy - takéj tady strážili hranice, my proti Uhrom, oni zas před Němcami. Ve směnárně si vyměňujem peníze na část marek kvůli benzínu a zbytek už padá na " frantíky".

V půl 4. odjížďáme na Folmavu a v jednéj moc sympatickéj hospůdce si každý dáváme poslední české pivo. Pak přejížďáme do Německa a je to hrozná sranda - naši celníci po nás ani pasy nechců, gdyž viděli naše bágly a pecny chlebů, napěchované až do stropu, tož enom mávli ruků, ať už jedem...a Němci ? Ty sa enom mrkli na naše pasy, za minutku nám jich vrátili a byli sme v první cizí zemi ! Projížďáme prvním německým městečkem. Majú v něm dokonca 4 ! benzínky, všady perfektně čisto a pořádek, pěkné baráky a aj krajina - (a tak je to všady). Pokračujem přes Cham, Schwandorf a za ním sa napojujem na dálnicu E 50 a valíme si to po ní skrz celé Německo. V podvečér zastávka na parkovišti s luxusním WC a pak jedem dál. Já sedím celů cestu vedle řidiča Libora a dělám mu navigátora, Leoš zezadu hučí, abysme negde zastavili a šli spat, to ale šofér odmítá, protože chce přes noc přejet přes celé Německo. Ve tmě vyvaluju oči na dálniční ukazatele - jedem okolo Norimberka a Manheimu a další dálniců odbočujem na jih. Začíná znova pršat a to tak, že dosť !!

Na jednom místě uvízneme na hodinu v dopravní zácpě - za tú hodinu popojedem enom tak o 3 km - a tak před Karlsruhe zastavujem na parkovišti a idem všeci spat. Jediný Leoš si bere spacák a ide si lehnút aj v tom dešti ven pod smrček...

Další deň

A ráno prší dál ! A jak !!! Gdyž sa člověk ide ven vyčurat, tož má mokré aj slipy. Leoš sa objevuje až o půl 9. a vypadá jak vodník z třetího brumovského rybníka ! Pak už naštěstí déšť pomály přestává a tož si ideme na WC poumývat nožiska a přeprat smradlavé trenýrky a ponožky. Všecko je tu na fotobuňky a voda teče plynulo, enom gdyž solidární kamarád před tým čidlem či co to sakra je, mává rukama jak papaláš na 1.mája ! Ale čisto tu majů, enom co je pravda - tady by sa mohlo na záchodoch jest aj ze země !!

Předtým, než vyjedeme dál, tož si rozvěšujem vyprané věci na kliky od dveří. V Baden Badenu tankujem benzín a pak odbočujem z dálnice. Projížďáme Kehlem, pak po velikém mostě přes veličajznů říku Rýn a bác ho : naraz je tu státní znak Francie, nikde žádná celnica a nigde ani noha a tož chvílu čekáme a gdyž sa Nic neděje, tož jedem dál.

Najednúc sme v ulicách velkoměsta Štrasburku, všady francúzské nápisy a my zme v hrozném šoku, že už sme ve Francii a navíc bez prohlídky na hranici a tož máme trošku bobky, abysme z toho neměli zle ...Majú tady úplně jinakší značení silnic a směrovek a než na to příjdeme, tož sa na chvílu ocitnem aj na dálnici, ale to my ve Francii nesmíme, protože tady sa za ně mosí platit ! Naštěstí sme z ní hned vyjeli, ale při manévru nás málem převálcovál Tirák - borec na nás zuřivo trúbí a klepe si významně na čelo - ano, fakt sme blbci a eště k tom z Valašska !! Do centra města sa nemáme šancu dostat, naopak sme rádi, že sme prokličkovali na výpadovku a dostali sa na správnů cestu do Selesty. Tady 1.kontakt s domorodcami - idu sa na benzínovů pumpu zeptat jednéj Francúzky na olovnatý benzín - ( na ten jediný jede naše fáro a takéj ho tady všady majú nejdražší ) - a pak do centra a tady sa procházáme po našém 1.francúzském městě. Je tu moc pěkně - obchody perfektní, ceny též ...

Pokračujem do vesničky Charwille ( Šervil). Všady samé vinohrady a před nama na kopcoch Vogéz tři pěkné hradní zříceniny. Charwille není žádná dědina, ale malé městečko s hrázděnýma domama - ( sme v Alsasku), bludištěm uliček a potoků, keré tečú tunelama aj pod barákama. Majů tady nádherné náměstíčko s pseudogotickým červeným kostelem. Vypadá to tady, jak gdyby sa tu zastavil čas a my sme sa ocitli ve středověku - až na ty moderní bistra, obchůdky a bary z 20.století...Vyjížďáme za městečko k vinohradom a protože sú všeci Češi zloději, tož jim nebudem v cizině kazit pověst a idem si takéj ukrast aspoň nejaké ty vinné hrozny z blízkých vinic. Chvílama sa nám nad hlavami přežene menší přeháňka a tak sa utěkáme skovat do auta. Cestů zpátky si za městečkem hledáme místo na spaní - sú tu u cesty 2 plechové búdy, ale sú plné harampádí. protože déšť ustává, tož si vaříme na plynu jídlo. já sa idu podívat za cestu na 2.stranu a ejhle ! Ony sú tam takéj dvě búdy, ale tyto sú dřevěné a jedna dokonca se senem. Príma !!

Po jídle znova na náměstí do Cherwillu, do tašky berem s Liborem "překladatela" - ( půl litru slivovice) -a idem do turistických informací. Když sme si předtým vařili večeřu, tož sem si na papír nachystál list se systémem očíslovaných otázek a odpovědí v jazyce francúzském a valašském. Ptáme sa krásnéj slečny v informacách na prácu, ale ona nerozumí anglicky - na co chodila do školy, to teda nevíme - šak její francúžštině zaséjc nerozumíme my ! A tak sa jakž takž domlúváme za pomoci mojích otázek a odpovědí. " Kočka" nás odkazuje na zprostředkovatelnu práce do Selesty. Enomže je 18.30, zitra sobota, takže nám to prd pomože ..! Na cestu dostáváme zadarmo turisticků brožurku oblasti, aspoň mám v osobním volnu co študovat a číst a pak idem všeci do hospody...Teda, sme ve Francii a tady je to BAR. Ogaři si dávajů po pivě - jedno stojí 7 F a je to enom třetinka a je prý nedobré, já kávu za 5 f.Celá hospoda po nás tlemí a já zkúšám štěstí u tří domorodců a dozvídám sa, že prácu tady neseženem, protože sa víno bude sklúzat až za měsíc...

Vracáme sa na lúku k tým búdám, vaříme si jídlo a pak sedíme a kecáme v autě při sliovici až do půlnoci. Ogaři idů spat do téj búdy se senem, Libor je našrot a všady okolo vidí jakési chlapy se psama vlčákama...

Další deń

Ráno sa budím první a tož napřeď vařím polévku a čaj pro ostatní a pak ich idu probrat k životu. Po snídani sa už konečně dělá pěkně. My sa vracáme do Selesty a pak si to po hlavní cestě prdíme směr Colmar. Město objížďáme velikým oblúkem a pokračujem na Belfort. My jedeme nížinů, napravo vidíme ty Hory Vogézy a pod nima samé vinohrady.Město Belfort nás více stavbů velikéj pevnosti a takéj velikýma zmatkama : plancem sa po městě a furt nemožem najít výpadovku na Besancon. v núzi nejvyšší zastavujem v centru města. Dva mladí Francúzi naštěstí umíja trochu anglicky a tož nám poradíja. Za Besanconem pak měníme směr ke Švýcarské hranici.

Pokračujem přes řadu měst s veliků zajímavosťů - když sa má snížit rychlosť, a tá je tady přes dědiny všady enom 50, tož sú ve městě před přechodama pro chodce jakési vypuklé železné bazmeky, takže každý mosí zpomalit, jináč sa mu auto rozsype !! ( Tož toto sme sa naučili velice rychlo a aj bez instrukcí v cizí řeči hneď na tom 1.retardéru a podobnů chybu už sme nikdy neudělali, nebo by sme k nám dom moseli jít pěšky !!!)

Pokračujem přes Port de Roide a přes dosť široků horsků řeku Doube. Na jejím břehu oběd. Dál jedem přes St. Hyppolyte, což sú jakési lázně a pak před sebů na skale nad říků vidíme krásné městečko a my vjížďáme do kaňona. Skalní stěny nejsú moc vysoké, ale sú fantasticky zvrásněné. Na jednom místě sa kaňon rozšiřuje a je tu aj parkoviště se studánků. Do kanystru si doplňujeme vodu na umývání a vaření a okúzleno čumíme na druhů stranu řeky, gde sú obrovské skalní převisy. Takéj horská říčka má parádně čistů vodu, Leoš ju pije přímo z vodní hladiny a o neco pozděj v autě skučí, že ho hrozně bolí břuch !

( Teď předbíhám o nekolik dní dopředu, ale mosím to napsat : aj jestli je průmysl sústředěný enom ve městoch, tak sme nigde neviděli jediný tovární komín a v horách samozřejmě vůbec Nic... Příroda je tu panensky nedotčená a krásná ...)

Dostáváme sa do Pontarlieru, gde sa mocem, protože nemožem najít odbočku na Champagnole. Nakonec sa mosíme vrátit před město, na poli vidíme jakéhosi traktoristu. Já idu s mapů za ním a on pak jede s traktorem před nama a ukazuje nám tu správnů cestu - Díky borče a zato ti přejeme, ať Ti nikdy nezaskočí žabí stehýnko do krku !!!

Dál jedem už mírně zvlněnů a kopcovitů krajinů. Champagnole je velice pěkné město. Odstavujem auto a procházáme si celú hlavní třídu až ke kostelu, gde zrovna probíhá svaťba. Všady desítky ověšaných aut a krásná nevěsta si vede velice mladého ženicha, je to eště takové ucho ! Pak všeci týma autama odjížďajú pryč a každý trúbí a každý jináč...( K našém velkém překvapení nejsú francúzské cérky nijak zvlášť pěkné. Sú sice vesměs štíhlé a vyvinuté na patřičných místoch, takže majú postavičky ňam ńam, ale skoro všecky sú pihovaté a zrzavé a kromě téj nevěsty sme ve městě viděli už enom jednu pěknů babu s černým opaskem ! A za tů sme sa otáčali neenom my, ale aj všeci chlapi na ulici a hlavami přitom dŕcali o stožáry pouličního osvětlení !! Budiž tímto vzdán hold všeckým cérkám České - (pomlčka ) - a aj Slovenskéj republiky !!!!!)

Pokračujem k jihu a vjížďáme do pohoří Jura. Tom našém Jurovi sa prsíčka dmú od pýchy, že sú jeho ménem pomenované takové pěkné kopčiska. Pak přes moc krásné lázěňské městečko, keré je celé rozhozené v zalesněném kaňonu a majů tu vysoké železniční viadukty. Za Le Rouses vidím ve stráni veliké skokanské můstky a protože to chcu ogarom rychlo povědět, tož na ně zařvu : " Podivajte sa, ogaři, HOPSKOK !!!"

Pak sa dostáváme na vrchol Hory a před nama je snáď nejhezčí výhled a panoráma z celéj naší cesty, odstavujeme škodovku na parkovišti u horského hotelu a ideme na vyhlídku : víc jak o 1 km níž pod nama vidíme hladinu obrovského Ženevského jezera s půlměsícem velkoměsta stejného ména a za ním už podhůří a mohutné stěny zasněžených v rcholků Alp !!! Aj gdyž je tady navrchu dosť velká kosa, sedíme a díváme sa z vyhlídky skoro hodinu a gdyž sa vracáme zpátky k autu, tož nikom není do řeči z téj úžasné vyhlídky a mně sa o ní bude občas zdávat asi až do smrti !!!!

Desítkami serpentin sjížďáme dolů do Gexu, pak na Bellegarde. Asi po 10 km odbočujem do stráně do jakési dědinky, ale je to omyl, je to tady jedno samé letovisko, ale za ním je lúka a tak si na ní - poprvé a naposled za celů cestu - stavíme stan, vaříme večeřu a pak sedíme u táboráku. Spat idem ale brzo, ale je to nejhorší noc z celéj cesty, protože díky blízkosti jezera je nám nad ránem strašná zima...