Vela a Fryštácké "Čerťáky"

Ráno vyrážím vyjímečně sám. Janě se v tom horku - je konec července - nikam nechce a koneckonců - někdo přece ten nedělní oběd uvařit musí, že ano ? Před půl osmou vystupuji z autobusu v Lukově. Zvoní tu zvony, lidičkové lukovečtí se chystají do kostelíčka na mši a na jednom balkoně místního Domova důchodců stojí děda a překrásně zpívá... Na to, že je tak brzy ráno, začíná docela slušný pařáček a tak s radostí uvítám na půl cesty k rybníku Bezedníku posezení ve stínu na lavičce. Loni jsme v těchto místech fotili " švarného šohaja" na koni. Abych zbůhdarma nemarnil čas, snídám hlt Tangu a jednu startovačku.

Už ve velikém dusnu okolo rybníka a osiřelých chat na úpatí Vely a pak hrozně rozježděnou lesní cestou strmě nahoru do sedla. Místy musím jít po pasece, protože ta cesta je skrze bláto místy fakticky neprůchodná ! Nahoře v sedle už mám od batohu tak propocená záda, že ho dál nesu už jen na jednom rameni. Naštěstí další trasa už vede do svahu kopce daleko mírnějším stoupáním. Bohužel se ale k mé veliké nelibosti zatahuje nebe - takže z toho focení až tak moc nebude !! Zato ale kolem nacházím první babky, kozáky a praváky. Kus pod vrcholkem Vely mne vítají mohutné staré Buky a cedule Přírodní rezervace. Přicházím k pásu Skalek a napadne mne obejít je z druhé strany. Teda lidi, tak vyvaleného člověka jako mne, by jste v ten moment asi jen tak neviděli !!!

Z té 2.strany se totiž až k vrcholu Vely táhne v délce min 150 metrů nádherná a členitá pískovcová stěna, zbarvená do mnoha odstínů zeleně všudypřítomným mechem. Stěna není souvislá - je přerušována sedélky - a její výše dosahuje asi 5 m, všude kolem ale další nízké skalní výchozy a krásně tvarované balvany. To vše pod baldachýnem listí skoro 200 let starých Buků s nádhernými pletenci kořenů !! A kam se podíváte, tak tam roste hejno suchohřibů nebo babek a člověk opravdu neví, co má udělat spíš. Zda sbírat tu úrodu hub, či fotit anebo zkoumat to krásné neznámo... A tak dělám všechno dohromady - ( a potom že chlap nedokáže dělat více věcí najednou) - a pomalu postupuju k vrcholu. Tam si teprve uvědomuji, že slunce začíná pořádně svítit až teď a já tak zbytečně promrhal nevím kolik fotek !!! No - co už s tím naděláme... Na jednom tábořišti shazuju batoh a zamířím vzhůru ke " Sličné krásce", což je fantasticky modelovaná, 6 m Vysoká skalní věžka typu tor. Pak důkladný průzkum strmého svahu pod ní a nález malého skalního výchozu na pasece. Je odtud i hezký rozhled. Zpět k batohu se vracím "bohatší" alespoň o půl kila hřibů...

Usedám na prkno na tábořišti, dobře se napapám a pak skoro hodinu vychutnávám krásu a pohodu tohoto místa a hlavně ten BOŽÍ KLID !!!!!

Z Vely je dolů docela prudký zešup lesem, potkávám tu jakéhosi běžce, který se v tom horku řítí přes lesní vývraty lesem neznámo kam... U potoka nález velmi sympatické lesní cesty a tak po ní a po vrstevnici obcházím jedno údolíčko. Cesta vychází na lesní asfaltku, která vede od Ondřejovska do Fryštáku. Na kládách odpočinek a studie mapy, kdeže to včil vlastně su a pak okolo prochází postarší párek hříbařů a já se pána ptám, jestli náhodou neví, kde se nacházejí Fryštácké skály. A on mi ukazuje přímý směr naproti přes údolí. Pěkně poděkuju, ale trasu si stejně volím podle sebe.

Po dobré lesní cestě asi 0.5 km až tam, kde se před výraznou zatáčkou přiblížím co nejvíc k potoku, pak Hup přes něj a strmým stoupáním po lesní cestě do protisvahu - nezapomenout pozdravit kolem běžící srnku - a pak už pohodlně po vrstevnici po hraně prudkého srázu k velikému krmelci a pomníčku muže, kterého tu nešťastnou náhodou zabil kůň ! Odtud pokračuje nad srázem pěšinka přes docela hustý les a já najednou stojím pod strmým kuželem, na kterém se vypíná Krátká skalní hradba Fryštáckých " Čerťáků" !!

Skály jsou to rozlohově docela malé a ani jejich výška - ( do 7 m) - není bůhvíjak imponující, ale svou krásou a tajuplností se řadí mezi přední skály Hostýnských vrchů. A rostou na nich nádherně pokroucené reliktní borovice... Nadšeně fotím a velmi brzy mi dochází film, svačím a odpočívám a vychutnávám si krásu tohoto přírodního zákoutí. ( To samé asi dělal a pak na památku podle hesla "Jména hloupých na všech sloupích" vyryl do skalní stěny letopočet 1928 tehdejší milovník přírody...)

Pak scházím k lesní cestě, po které už jsem asi kdysi šel, ale opravdu z ní skály vidět nejsou, protože vede kousek pod hřebenem a po ní se motám asi 2 km, než vyjdu na horní konec Fryštáku. Je to vlastně Horní ves a zdejší čtvrt nese exotický název Mexiko. V úděsném horku další 2 km na fryštácké náměstí, kde radostné zjištění, že mi bus do Zlína ujel před 5 minutami a další jede až za hodinu ! Na lavičce sedí blondýnka s opravdu černočerným černochem, který mluví velice hezky česky a já se s nimi podělím o poznatek z jízdního řádu.

Pak si jdu do " Hrubé" hospody na čepovanou kofolu, bloumám náměstím a obdivuju opravené domy, pročítám oznámení Městského úřadu o nalezení tří zatoulaných psů - přitom se po náměstí momentálně potulují další dva ! Potom se jdu zchladit a prohlédnout si interiér hezkého kostela. Musím z tama ale brzy vypadnout, protože se sem začíná trousit několik těch "více věřících osob", kterým nestačí dvě nedělní mše a musí ještě odpoledne v neděli na požehnání...

Pak už mi jede bus a v půl 2. jsem u Jany. ( Skoro všechny hřiby jsou červivé a zůstává nám s hrůzou tak na jednu smaženici !!!!)