Loading...
Vstával jsem ve čtyři ráno, sbalil jsem si jakés takés věci na cestu a vyrazil jsem, bylo právě 28.8.2008, tedy bylo po ránu docela zima a já jsem měl na sobě pouze krátké kratase a tričko. Autobus ze Zlína měl jet přesně 5:20, ten dále pokračoval do Vsetína, já jsem vystoupil již ve Valašské Polance, z tama jsem šel kousek ze zastávky na vlakové nádraží, kde jsem čekal asi půl hodiny na vlak, který mě měl dovézt do Horního Lidče, v Horním Lidči se muselo co nejrychleji přestoupit na vlak, který pokračoval až do Púchova. Na nádraží v Púchově se zase muselo čekat další půlhodinu na rychlík z Bratislavy do Košic, já jsem jel naštěstí jen do Žiliny, tam jsem dorazil asi před devátou.
Z nádraží jsem musel rychle utíkat, abych stihl autobus jedoucí do Těrchové-Vrátné Doliny. Nakonec jsem autobus stihl jen tak tak, ukázalo se, že autobus jede až přímo k úpatí hlavního hřebene Malé Fatry. Tam jsem i vystoupil, ale narozdíl od většiny lidí jsem nejel z Vratné Doliny lanovkou na Poludnový Grůn, nýbrž jsem šel celý ten namáhavý úsek pěšky po náročné stezce pod lanovkou. Zdolal jsem převýšení více jak 700 m, tudíž jsem byl poměrně dost unavený, z tama jsem už vystoupil po chvilce obtížnější chůze až na nejvyšší vrchol celé Malé Fatry, Velkého Kriváně ve výšce 1709 m.n.m.
Musím uznat, že lepší výhled jsem doposud ještě nezažil, takže se není co divit, že jsem vyfotil hezkých pár fotek. Na vrcholu jsem pobyl asi půl hodiny, odpočíval jsem po neuvěřitelně náročném výstupu a převýšení 1000 m za hodinu a půl. Spěch byl na místě, protože přeci jenom jsem nechtěl strávit noc v nějakém penzionu, ale raději doma, zpátky ve Zlíně. Z nejvyššího vrcholu jsem šel hřebenovkou na Chleb, horu ve výšce 1645 m. n. m. Z tama byl opět překrásný výhled zase na malinko jinou stranu. Z Chlebu jsem začal pomalu sestupovat přes P.Grůn až do Vrátne Doliny, kde jsem chvíli čekal na autobus, který mě měl zavézt zpět do Žiliny.
V Žilině jsem byl již o tři čtvrtě na čtyři. Bohužel mi odjel před nosem vlak do Púchova, takže jsem chvíli ještě čekal na nádraží a koupil si nějaké to občerstvení. Osobákem jsem byl v Púchově asi v pět odpoledne, tam jsem měl opět velkou smůlu s vlakem, odjel mi před nosem a další měl jet až za hodinu a půl. Šel jsem tedy mrknout se na chvíli do města. udělat pár hezkých fotek Váhu a prohlédnout si spěšně malé centrum.
Zpátky na nádraží jsem přišel akorát, nasedl jsem do osobáku směřujícího zpátky do Horního Lidče. Z Horního Lidče se opět muselo přesedat do osobáku směřujícího do Vsetína. Z vlaku jsem vystoupil, když bylo asi půl osmé. Ze Vsetína jsem musel zase změnit typ dopravního prostředku, tentokrát na autobus. Autobus měl jet za pět minut osm zpátky do Zlína. Když jsem dojel do Zlína, bylo už skoro devět večer a já byl dost unavený, tak jsem už spěchal, abych byl co nejdříve doma a mohl si pořádně odpočinout. Výsledný dojem z tohotu výletu byl nad očekávání, byl to jeden z nejpěknějších zážitků které jsem doposud zažil.