Loading...
Slovensko - Vysoké Tatry (3): Ze Štrbského plesa kolem Solisek přes Bystrou lávku (09/2021)
Při pohledu na turistické mapy se nabízí okruh horami, při kterém se člověk nemusí k autu vracet stejnou cestou a je možné jedním nebo druhým směrem využít lanovku ze Štrbského plesa pod Solisko. Navíc jsme ubytovaní ve vesnici v blízkosti této nejzápadnější části Vysokých Tater.
Okruh jsme zahájili lanovkou ze Štrbského plesa, kde jsme nechali na parkovišti auto, a od Chaty pod Soliskom pokračujeme po směru hodinových ručiček nejprve po modré a následně po žluté Furkotskou dolinou k sedlu Bystrá lávka a zpět dolů Mlynickou dolinou kolem vodopádu Skok do Štrbského plesa. Většina turistů však šla opačně – proti směru hodinových ručiček, protože tento směr doporučují různé materiály na internetu, možná proto, že dříve byla tato trasa jednosměrná – to už dnes neplatí. Takže až téměř po Bystrou lávku jsme nepotkali téměř nikoho, kolem Bystré lávky se to v nejužším místě trochu štosovalo, ale nic dramatického.
Tento okruh od Chaty pod Soliskom přes Bystrou lávku do Štrbského plesa je cca 11 km dlouhý s převýšením nahoru 490 m, dolů 990 m. Bez lanovky by to bylo nahoru 1 000 m převýšení. Na lanovce jedeme sami, provoz spouští v 8,30 hod. Na Chatě pod Soliskom je otevřeno, ale sedí tu jen dva lidi na kafíčku, v kuchyni připravují guláš pro polední návštěvníky.
Po kamenitém chodníku scházíme k rozcestí Škutnastá poľana a pokračujeme na žlutý chodník z plochých kamenů Furkotskou dolinou směr Bystrá lávka, rozcestník tu ukazuje čas 2,30 hod. Z klečového pásma vstupujeme po chvíli do už jen kamenitého drsného terénu. Prvními zastávkami jsou Nižné a Vyšné Wahlenbergovo pleso pojmenovaná po švédském botanikovi, který do Tater přišel z pověření švédské Královské akademie věd, aby prozkoumal tatranskou fóru. Vyšné Wahlenbergovo pleso, je druhým nejvýše položeným jezerem v celých Tatrách.
Obě vodní plochy mají tmavě modrou až černou barvu, krajina kolem vypadá nevlídná, pustá. Toto místo mi svou drsnou krásou příliš neučaruje. Zcela jiný zážitek pak připraví sedlo Bystrá lávka. Do sedla je třeba se vyškrábat krátkým strmým úsekem v suťovisku, který mi však přijde hůře schůdný v opačném směru, tak jako všechna podobná místa s ujíždějícími kamínky pod botami.
Bystrá lávka je vlastně taková úzká rozsocha ve skalisku. Dříve tvořilo spojnici mezi Furkotskou a Mlýnickou dolinou Bystré sedlo kousek na sever od Bystré lávky, ale tento turistický chodník byl v roce 1993 uzavřen kvůli narušování stability svahu a přesunut jižněji na Bystrou lávku.
Jsme ve výšce 2 300 m n.m. Z Bystré lávky se otvírá opravdu nádherný výhled na tatranské štíty a na plesa v Mlýnické dolině. Připadá mi ještě lepší a určitě fotogeničtější jak z Kriváně. Obzvlášť krásný je pohled na dvě plesa Okrúhle a Capie, navíc slunce svítí správně po směru a tak fotografie z tohoto místa jsou opravdu krásné.
Na druhou stranu do Mlynické doliny je sedlo zajištěno řetězy pro přidržení a slézáme je poměrně rychle a snadno, není to nic nebezpečného. Potkáváme zde však starší pár jdoucí nahoru, který vypadá dost vyčerpaně a ptají se, jak dlouhá a jak náročná cesta ještě je. Pán sklesle řekne: pro nás už není cesty zpět, musíme jít dál. Na tomto místě bych chtěla zdůraznit, že popisovaná trasa, ať už kterýmkoliv směrem, není tak lehká, jak možná vypadá na mapě a láká tak méně zdatné turisty pobývající na Štrbském plese. Přece jen se jedná o kamenitý a pouze s opatrností schůdný terén přičemž převýšení také není úplně zanedbatelné.
Kolem Capieho plesa a památníku letecké havárie scházíme pořád ještě v kamenitém terénu dolů, ale Mlynická dolina se mi zdá pocitově již vlídnější než ta Furkotská. Zase je tady více lidí a u Plesa nad Skokom už je více živo. Vodopád Skok je krásný vodopád na Mlynickém potoce. Přes skalní hranu se řítí do hloubky 25 m. Stezka kolem něj je zajištěná řetězy, aby se turisté mohli přichytit na kluzké skále.
Vodopád Skok je oblíbeným výletním cílem a je to znát. Stezka od vodopádu dolů do Štrbského plesa je pro nás za trest a úsek se zdá nekonečný. Všude kolem „záchod“, papírové kapesníky, kořeny stromů vyšlapané tak, že se divím, že tyto stromy ještě vůbec přežívají. Vysoká návštěvnost a snadný přístup udělaly své.
Poslední zastávka je u ikony Vysokých Tater – Štrbského plesa. V podvečerním hávu vypadá skvěle. Novým prvkem ve výhledu je vedle hotelu Patria a skokanských můstků, které za ta léta k plesu už patří, rozhledna Tatras Tower neboli Veža snov. Vysoká návštěvnost si žádá nové atrakce.