Vídeň, Sacher a Ruské kolo

Vídeňský řízek, sacher dort a ruské kolo jsme vyrazili ochutnat v září, hned jak to počasí dovolilo. Po krátké přípravě, pár hodinách na různých cestovatelských blozích jsme si vytvořili plán a HURÁ-JEDEME NA TO!

Cestu do Vídně přes Mikulov dnes zná asi každý. Ve Vídni pokračovat po okruhu, pár světelných křižovatek až do vytipované ulice za Schönbrunnskými zahradami (parkování zdarma) a potom po svých a městskou Dopravou za krásami rakouské metropole.

První část plánu vyšla skvěle. Budík, rychlá snídaně, kafe a odjíždíme. V pět ráno je provoz slabý, na dálnici nikde nikdo, ani v Rakousku to není žádná hrůza. Pár hospodyněk autem na ranním nákupu a už ji vidíme. Vídeň! Tady je provoz hustší, ale díky rakouské disciplíně a vrozenému smyslu pro pořádek nemám strach a po hlavě se vrhám do takového dobrodružství, jako je jízda po vídeňských okruzích (gürtelech). Ulici Seckendorff Gudent Weg a tím i free parking jsme našli na první pokus. Od auta do schönnbrunského parku nás dělí 50 metrů a zahajujeme druhou část plánu-zábavu.

Schönnbrunský park i zahrady, jsou nádhernou ukázkou zahradnického umění. Záhony rozkvetlých květin vytváří pestrobarevné koberce, všude precizní pořádek, jakoby každý kamínek měl své určené místo. Kolem Neptunovy fontány pomalu projíždějí kočáry tažené nádhernými koňmi, lidé se pohybují pomalu, není tady žádný spěch, čas na nikoho netlačí, všichni se necháváme unášet ve svých fantaziích o 150 let zpět. Pokračujeme do suterénu schönnbrunského zámku, prohlížíme sochy a holky musí na WC. Vstupenky si nekupujeme, na zámky totiž moc nejsme. Co si ale nenecháme v žádném případě ujít je přírodní labyrint. Jsme trochu zklamaní, na první pohled to vypadá jako nic moc, brnkačka, takové bludiště musíme zvládnout i se zavřenýma očima. Vstupné je v normě, jdeme bloudit. Rychle jsme zjistili, že tak jednoduché to nebude. Keře v bludišti jsou husté, odboček nepočítaně a vyhlídka uprostřed bludiště, i když jen pár metrů od nás, zdá se být nedosažitelná. Po dlouhých minutách bloudění a vracení se stále na stejné místo, jsme nakonec vytouženého středu dosáhli a zhluboka si oddechli. Nejsme tu za blbce.

Pak už jsme zamířili do centra. Svezli jsme se metrem, takže jsme tam byli za chviličku. Vídeň je, stejně jako Praha, město plné historických památek. V ulicích panoval čilý ruch, ale to už k velkým městům patří. Prošli jsme se po hlavní třídě Graben, kde bylo plno pouličních umělců. To máme rádi, děláme pár foteček, umělcům jsme naházeli drobné do klobouku a šli se podívat na známý chrám Sv. Štěpána. Jeho vysoké věže sahají až do nebe. Potom naše kroky směřovali k Hofburgu, bývalé císařské rezidenci. Celý komplex je opravdu obrovský. V zahradách Hofburgu jsme posvačili, společně s holuby, kteří naše pečivo považovali za své. Je čas na dezert, je čas na Sacher. O originalitu tohoto dortu se přou kavárna Sacher a kavárna Demel. Spor skončil tak, že café Sacher používá pro svůj dortík název originální a café Demel název pravý. My jsme si vybrali Sacher pravý a v kombinaci s espresem na vídeňské kolonádě v centru města tato pochoutka chutná opravdu skvěle.

Bohužel, děti nám moc času na rozjímání nedávají, spěchají totiž do vysněného Prateru. Je to blízko centra, zvládli jsme to pěšky. Rozzářené oči našich malých výletníků nám řekli, že tohle je ten jediný pravý cíl, pro který jeli s námi:-) Z Ruského kola je opravdu krásný pohled na celou Vídeň, zvlášť, když je pěkné počasí. V Prateru jsme náš výlet ukončili, protože je to velký park plný atrakcí a jen projít ho a prohlédnout nám trvalo hodinu. Potom ještě jednou dokola. „Tady jsme chtěli jít. Ne vlastně tady. Mami kolik máš ještě Eur…“