Výstup na horu Tŕstie

Na horu Tŕstie jsem vyrazil 28.4.2012. Cestu jsem začal na náměstí v Tisovci, kde začíná naučný chodník Tŕstie. Vydal jsem se po žluté turistické značce, která vede do ulice Muráňská a asi po 200 metrech hned za železničním mostem odbočuje Doprava na cestu, která mě dovedla až na vrchol Tŕstie.

Cesta ovšem nebyla vůbec jednoduchá. Při prvních metrech cesty se doopravdy nedá kam zabloudit, ovšem dál je to horší. Cesta je typu cesty, která vede mezi loukami, či po jejich okraji. Turistické značení si tu člověk musí hodně dobře hlídat. Stalo se mi, že hned na prvním rozcestí jsem si nevšiml žluté turistické značky a podle svého úsudku jsem pokračoval stále rovně po stávající cestě. Ono díky tomu, že cesta- jak už jsem se zmiňoval- vede mezi loukami, byla žlutá turistická značka namalovaná na tyči asi 20 metrů od rozcestí u té správné cesty, proto byla špatně vidět. Takže sem se měl na rozcestí vydat doleva! To jsem ovšem neudělal a proto jsem se postaral o menší dobrodružství pro svoji osobu. Pokračoval jsem dále tedy po té špatné cestě, ale po delší době mě začalo být podezřelé, že ta cesta se začíná podobat spíše rozmáčenému a rozježděnému terénu. Nikde jsem neviděl turistické značení, tak jsem se zastavil a začal přemýšlet, kudy vyrazit. Najednou jsem si všiml, že proti svahu po levé ruce vede uměle vytvořená cesta ( dobře na ní bylo poznat, kdo jí vytvořil- terení auta). Vydal jsem se po ní a za chvíli jsem vylezl na louku, kudy vedla cesta. Zjistil sem, že to je ta pravá cesta, kterou jsem se měl vydat. Poznal sem to totiž podle žlutého turistického značení.

Po chvilkovém dobrání sil a tekutin, jsem se tedy vydal dál k svému cíli. Turistické značení jsem už za celou cestu na horu z očí nestratil. Dále je to už dobře značené. Ovšem po chvíli začalo to asi nejtěžší stoupaní, které jsem do té doby poznal. Cesta vede po dost příkrém svahu- byla to zkouška zdatnosti. Po výšlapu této cesty jsem dorazil k rozcestníku Pasiečky, který se nachází 804 m.n.m. Pro představu, náměstí v Tisovci se náchází 400 m.n.m. Odtud jsem se vydal pořád po žluté turistické značce, která mě vedla podle rozcestníku k pomníku Václava Vraného- významného českého botanika, který objevil krásy zdejší přírody a postaral se o její zviditelnění. Cesta už nebyla tak náročná, jako v prvním úseku. Stále jsem stoupal k vrcholu už mírněším svahem.

Po delší době jsem dorazil k místním rašeliništím, přes které vede dřevěný chodníček. Ovšem v mé době návštěvy byl dost v špatném stavu. Po chodníčku jsem tedy přešel, i když dost krkolomně, a pokračoval dál, až jsem došel k pomníku Václava Vraného. Na tomto místě totiž pří své poslední botanické procházce zemřel. Na pomníku najdete datum narození i úmrtí tohoto významného botanika. Jinak pomník se nachází ve výšce 1095 m.n.m. Dále jsem pokračoval po úzké pěšince, která už vede téměř po rovince- po hřbetě hory Tŕstie. Za chvíli jsem dorazil k dalšímu rozcestníku. Dalo by se říct, že se jedná o vrchol hory Tŕstie. Nachází se ve výšce 1100m.n.m. Samotný vrchol má 1125 m.n.m. O tom se zmíním později. Od rozcestí jsem se vydal po žluté i zelené turistické značce -vedou souběžně. Dále jsem musel po zelené, která mě dovedla až k chatě Tŕstie. Ta se nachází v výšce 1075 m.n.m. Tady jsem asi půl hodiny zůstal, odpočinul, něco jsem hodil do žaludku, doplnil tekutiny a potom jsem vyrazil k samotnému vrcholu hory Tŕstie. Jenže nebýt informační tabule naučné stezky, tak bych nevěděl, jak je ten vrchol označený. Jedná se totiž o kamený, či betonový obelisk. Ovšem ten jsem musel hledat sám. Nikde jsem totiž nenašel směrovku, jak se k němu dostat. Jenom díky logice, že musím stále stoupat, jsem dorazil od chaty asi po 200 metrech k cestě z červenou turistickou značku. Vydal jsem tedy po pravé straně cesty ( pohledem od chaty) a asi po 100 metrech jsem si všiml po levé ruce v dálce mezi stromy obelisku, tedy samotného vrcholu. Nevede ovšem k němu žádná cesta, takže jsem se musel vydat volně lesem až na místo. Když jsem sem dorazil, byl jsem rád, že se mi tahle akce podařila. Upozorňuji, že odtud není žádný výhled díky stromům. Udělal jsem tedy pár fotek obelisku i sám sebe a vydal jsem se na zpáteční cestu. Ta už probíhala bez problémů, protože jsem už věděl kudy jít. Asi za hodinu a půl pomalejší chůze ( chtěl jsem si užít ten klid a čistý vzduch) jsem opět dorazil na náměstí v Tisovci.I když po menších problémech, byl jsem rád za to, že se mi tento výlet vydařil. Přálo mi i počasí.

Jěště pár informací k závěru tohoto článku. Již jsem se zmiňoval, že na horu Tŕstie vede naučný chodník. Je to ta cesta, kterou jsem šel. Při ní se nacházejí informační tabule, s kterých je možné se dozvědět informace o místní fauně a floře, o botanikovi Václavovi Vranému a další informace.