Výstup na Milešovku 2015

Rok se sešel s rokem a je tu zase 8. květen a každoroční výšlap na Královnu Českého středohoří, na Milešovku.

Nebudu v tomto cestopise popisovat, kde Milešovka leží a v jaké nadmořské výšce. To snad ví už každý žák základní školy druhého stupně. Tento tradiční výšlap pořádá uskupení přátel a kamarádů, kteří si hrdě říkají Klub přátel Milešovky. Každý rok má tato akce nějaký název, letos Výstup nahoru na Horu.

Příprava na tento sportovní výkon probíhá už několik měsíců dopředu a já musím s radostí konstatovat, že letošní příprava byla kolektivním dílem členů našeho klubu. Jeden nejmenovaný člen našeho klubu využil svých známostí a dokonce vyšel článek o našem klubu v regionálním tisku. Bohužel z původně oznamovacího článku, vznikl článek zvací a tak jsem do poslední chvíle žil ve strachu, že s námi půjdou na Milešovku davy turistů. Naštěstí se naše obavy nevyplnily a takhle to 8. května 2015 bylo......

Tvrdé jádro našeho klubu cestovalo pod Milešovku vlaky ČD. V 8 hodin jsme se sešli před mým bydlištěm a vyrazili na nedaleké nádraží. Proti loňskému roku České dráhy změnily podmínky skupinových jízdenek, tak jsem musel jízdenku pro 10 lidí objednat a zakoupit předem. Trošku se strachem v očích naše skupinka dvanácti lidí a psa Kimiho přicházíme na nádraží a čekáme davy lidí. Článek v místním tisku vyzněl takto „ Všichni jste zváni na výšlap na Milešovku“. Naštěstí na nádražíčku byli jen strážníci Městské policie a tak mne napadlo, že už davy turistů rozehnali.

Davy turistů se nekonaly a my jsme dokoupili zbytek lístků pro dva lidi a jednoho psa a čekali na příjezd vlaku do Kralup. Výhoda skupinové jízdenky je, že skupina má místenky ve vlaku zdarma. Vlak přisupěl a průvodčí nás zavedl na naše místa, Milé překvapení. Ve vlaku se k nám přidal Mirek s dcerou a tak cesta do Kralup ubíhala ve veselém duchu.

Při vystupování z vlaku v Kralupech se k nám přidaly další cestují s tím, že četli o výletě na Milešovku v novinách. Od této chvíle jsem každého cestujícího, který vypadal trochu jako turista podezříval, že jede s námi na výšlap na Horu. Při objednávání skupinové jízdenky jsem napsal do poznámky, že nás bude cestovat asi 20 turistů. Naivně jsem se domníval, že ČD posílí náhradní autobusovou Dopravu, která jezdí z Lovosic. Bus nahrazuje vlak kvůli sesuvu půdy na stavbě dálnice přes České středohoří, při sesuvu byla poničeny koleje i už hotová dálnice.

Vystoupili jsme v Lovosicích a plni optimismu jsme před nádražím čekali kolik přijede autobusů. Bohužel přijel jen jeden a tak se davy turistů nasoukali do autobusu. Pořád jsem nevěděl kdo k nám patří a kdo je cizí. Někteří cestují byli trochu nevrlí, ale my kteří už tuto náhradní Dopravu využili v předchozích letech, jsme byli nad věcí. Trochu mi toto cestování připadalo jako cestování v Indii, s tím rozdílem, že v Indii autobusy nemají okna a sedí se i na střeše. Vše dobře dopadlo a my autobusem dojeli do obce Radejčín, kde jsme přesedali zpět na vlak. Zde už na nás čekal Vítek, místní odborný poradce našeho klubu.

Po deseti minutách cestování motoráčkem vystupujeme v Bořislavi a dále budeme šlapat na vrchol Milešovky pěšky. Letmým pohledem přelétnu 23. hlavou skupinku turistů a zjišťuji, že z „novin“ přišlo jen šest turistek. Jak později během dne zjišťuji, jedná se o velmi Milé a pohodové lidičky. Vydám pár zmatených pokynů a vyrážíme pěšky směrem k obci Bílka, kde máme sraz s motorizovanými turisty. Občas musím výkřiky formovat tvar naší skupiny, podle toho z které strany jede auto. Po pár minutách chůze vycházíme z obce Bořislav , už jdeme po lesní cestě a pak po místní komunikaci. Sraz se zbytkem turistů máme v osadě Bílka ve 12 hodin u místní kapličky. Ke kapličce přicházíme s 20 minutovým předstihem a tak se naše skupina rozdělí na turisty čekající a turisty pokračující na Horu. My čekající se občerstvujeme ze svých zásob a ochutnáváme luxusní štrůdlík, který upekla Petra.

V pravé poledne vyrážíme na výstup, přišel jen Petr s chotí a se svými psími miláčky. Počasí je krásné, jako každoročně je objednané sluníčko a tak šlapeme do kopce. Peloton turistů se roztáhl do pěkné délky a už jde do tuhého, teď se pozná kdo má natrénováno a kdo ne. Po pár minutách my zvoní telefon a kamarád Martin se mne ptá zda už jsme na cestě na vrchol. Odpovím mu kladně a tak se uvidíme až na vrcholu Královny. Vidím, že stejný nápad jako my(vyšlápnout na Milešovku) mělo docela dost lidí a tak míjíme turisty sestupující z Hory a naším směrem jde taky docela dost odvážlivců. Po necelé hodince funění a šlapání stojíme na vrcholu Milešovky a obhlížíme terén a zjišťujeme délku fronty na občerstvení v bufetu či restauraci.

Členům i nečlenům klubu dávám rozchod, s tím aby se nevzdalovali z vrcholu Hory, že bude společné focení. Něco jsme pojedli v místních nálevnách a rozbalíme náš úřad, rozdáváme nové klubové průkazky a příchozím hostovačky.

Pro toho kdo s námi letos vystoupal na Milešovku mám pamětní list a tyto diplomy rozdávám. Kdo chce, orazítkujeme mu pohledy apod. naším klubovým razítkem. Úřad už je uklizen a já naháním účastníky expedice pod názvem Výstup nahoru na Horu na focení. Vytahuji stativ a vzpomínám si na školní léta, když nás na základní škole každoročně fotili, začínám si turisty srovnávat tak aby se na fotografii vešli a byli vidět jejich sympatické obličeje. Konečně je vše k fotografování připraveno mačkám samospouštˇ a běžím se začlenit do davu. Fotka se povedla napoprvé a už nám zbývá jen návštěva místní rozhledny. Dostáváme skupinovou slevu a platíme 20 Kč na hlavu, výhledy letos nejsou špatné, sice trochu v oparu, ale kopečky Středohoří jsou pěkně vidět.

Konečně nastal čas sestupu a tak se zase 23. člený peloton vydává na sestup z Hory a tentokrát do obceVelemín, kde nastoupíme na Vlakobus (náhradní autobusová doprava). V čele výpravy jde tiskový mluvčí klubu Honza a nasazuje vražedné tempo. Já a se mnou spřízněné lidičky uzavíráme peloton. Do Velemína přicházíme s velikou časovou rezervou a tak nás Vítek zavede do místní restaurace, kde se občerstvujeme. Když si chceme odskočit na WC tak nás pan hospodský pošle ke dveřím od výtahu, že záchody jsou v patře ať si tam vyjedeme. Za dveřmi od „výtahu“ je WC – dobrý vtip. Je čas odjezdu, vyzívám turisty k odchodu na autobus a děkuji hospodskému za občerstvení v místní oáze a jdeme na Vlakobus.

Na cestu zpět na Kladno využijeme opět vlaky ČD a v Kralupech čekáme skoro hodinu na vlak do Kladna, tak máme čas zhodnotit letošní již 4. ročník výstupu na Milešovku a plánovat kam ještě letos vyrazíme. Myslím, že se letošní ročník vydařil a za 358 dní se budu na Vás těšit na jubilejním 5. ročníku.

Děkuji Vám všem za účast na výstupu na Milešovku severní stěnou, byli jste jako vždy skvělí a děkuji Trempíkovi za výrobu pamětních listů a Honzovi za výrobu klubových průkazek.

P.S. Ještě jsem zapomněl napsat pořadí v cíli na Milešovce :

1. místo Lucka

2. místo Jenda

3. místo Jirka

ostatní pořadí bylo tak těsné, že by to zachytila jen cílová kamera, ale ta bohužel letos nefungovala.

Když jsem to spočítal tak letos s námi na Milešovku vystoupalo 36 turistů.

Zapsal Honza – samozvaný náčelník Klubu přátel Milešovky