Wien 1 600 000

Výlet do Vídne jsem plánoval již velice dlouho, ale pořád se nějak nenacházel čas ani peníze. Nicméně 18.8.2008 se čas našel a já toho náležitě využil. Abych toho stihl co nejvíc, vstával jsem asi v pět ráno, vlak z Otrokovic měl jet těsně před šestou, protože mi ujel před nosem trojlebus z Malenovic, málem jsem vlak nestihl a jenom tak tak jsem si stihl koupit zpáteční Wien Spezial s možností použití na Vídenské MHD.

Nejprve bylo nutné se dostat do Břeclavi, tam jsem přijel dosti obyčejným Českým Spěšným vlakem, v Břeclavi bylo nutné čekat asi půl hodiny na Rakouský osobák. Sotva jsem do něho nastoupil, už jsem se dozvěděl, že vlak přímo do Vídně nejede, ale že budu muset přestoupit v Rakouském Hohenau. Přestup na druhý osobák byl velmi rychlý, osobák již tolik ne, i když kvalita Rakouských osobáků je daleko lepší něž osobáků Českých. Když jsem příjižděl do Vídně, zdála se mi Víden nekonečná, ale to je obvyklý dojem hlavních velkoměst.

Po příjezdu na Vídenské hlavní nádraží Wien Sundbahnoff mě udivilo, že je teprve devět ráno, samotná cesta se mi zdála nekonečně dlouhá a to asi hlavně díky častým přestupováním do pomalých osobáků. Samotné nádraží se mi zdálo neuvěřitelně veliké, asi pět velkých vestibulů a hlavně dvaadvacet nástupišt. Na chodníku před nádražím jsem si mohl snad poprvé zatím říct, jsem ve Vídni.

Rychle jsem přešel křižovatku a dostal se po pár metrech k zámku Belveder, který mě přímo ohromil svou krásou, velikostí a skvostnou zahradou, ne nadarmo se mu říká nejkrásnější barokní zámek na světě. Udělal jsem pár výtečných fotek a šel dál přes Schvarzenberské náměstí přímo ke Karlovu kostelu. U něho mi připadlo, že snad ani nepatří do Rakouska, ale spíše někam na Daleký východ.

Po malé svačině jsem pokračoval v prohlídce všemožných památek Vídně, začal jsem Korutanskou třídou a okružní hlavní ulicí, která odděluje centrum od zbytku města a pokračoval hradem Hofburg, Staroměstskou radnicí, Národním divadlem Burghetheatre, Heldenským náměstím, Národním muzeem a končil známým Štěpánským náměstím se světoznámým SvatoŠtěpanským Domem.

Odtud jsem pokračoval metrem číslo U 4 směrem k zámku Schonnbrunn. Samotný zámek je krásný, ale zahrady a Glorietta jsou o to krásnější, že odtud jsem mohl konečně vidět alespon nějaký pohled na Víden a to ne ledajaký. Z Schonnbrunnu jsem opět pokračoval v jízdě metrem, kde jsem se zastavil až v Prateru u kolotočů, opravdu bezvadné atrakce. Po Prateru mě čekalo zastavení na mostě přes Dunaj, kde jsem obdivoval velikost jedné z největších řek Evropy, pár fotek Dunaje mi nemohlo stačit, proto jsem neodolal a vyfotil si také pohled ze severu na centrum a také pohled na moderní část Vídně.

Z mostu jsem jel zpátky do centra, kde jsem navštívil pár dalších chrámů a kostelů. Ovšem to už byl čas návratu a já se už nemohl dočkat, až budu sedět ve zpátečním rychlíku do Břeclavi. Jenže jsem stále bloudil v centru a nemohl najít cestu zpátky k nádraží, když jsem ji našel, tak mi ujela tramvaj a nakonec jsem musel utíkat přes celé nádraží až k vĺaku, který už skoro vyjížděl. Zbytek zpáteční cesty už byl více než pohodový a nemohu než dodat, že i tento výlet, byt krátký se zařadil mezi mé nejmilejší.