Z Babic do kudlovické Vinařské uličky a zpět

Ve čtvrtek 9.května jsem se rozhodl na vlastní oči shlédnout jednu zajímavost, kterou jsem před pár dny objevil na netu. Nacházela se ve slovácké obci Kudlovice, kam mi po poledni žádný rozumný spoj nejel. Takže cíle bylo nutno dosáhnout z Babic, naštěstí to z nich nebylo příliš daleko. Za hezkého počasí jsem zde z busu vystoupil na zastávce „Babice, Cerony,“ kousek se vrátil po hlavní ulici zpět a tou další zamířil západním směrem k železničnímu přejezdu, kde jsem se napojil na zelenou tur.značku. Okolo areálu známé babické firmy HAMÉ a mezi rodinnými domky trasa pokračovala podchodem pod rozestavěnou dálnicí D55 a kolem potoka pak k blízké obci Sušice. Na prvním rozcestí na začátku dědiny jsem ale značku opustil, vystoupal ulicí do kopce a po krásné vyhlídkové polní cestě se vydal do Kudlovic, jejichž první stavení vykukovala nad terén ve vzdálenosti půl kilometru.

 

V nejjižnější části obce, kterou obývá necelá tisícovka obyvatel, mne zaujala už ta první ulice lemovaná domy s pěkně upravenými předzahrádkami a o něco dál z ní odbočil na travnaté prostranství ozdobené novodobou kaplí sv.Andělů strážných. Autorem projektu se zajímavě prohnutými střechami tvaru ploutví a s kónickou věžičkou zvonice se stal arch.František Zajíček.

 

 

Kudlovice neměli svoji vlastní kapli (natož kostelík) a tímto počinem si část místních občanů splnilo své bezmála sto let trvající, zbožné přání. Nutno dodat, že v současné době příliš mnoho věřících v obci nežije a výstavbu kaple pozorovali ti ostatní spíše nedůvěřivě a s mnoha kritickými připomínkami. Obecní úřad v současnosti řeší mnohem důležitější priority jako např. stavbu čističky, úpravu návsi, zbudování protierozních a protipovodňových opatření, a proto obec na kapli ze svého rozpočtu věnovala jen 800 tisíc korun.

 

Základní kámen byl na Velehradě požehnán roku 2008. Brzy nato začala samotná výstavba kaple sv.Andělů strážných, kvůli nedostatku hotovosti se ale na dlouhá léta protáhla. Dvoumilionovou finanční injekci sdružení pro stavbu získalo od ministerstva kultury, něco pak i od uherskohradišťské Nadace Děti-kultura-sport, ale jinak je vše financováno především ze sbírek a peněžních darů od věřících.

Návrh interiéru, který by měl být ještě letos (2024) vybaven mobiliářem, pochází od architekta Zdeňka Bureše a malíře Karla Rechlíka. Zakoupení zvonu, ozvučení interiéru, instalace křížové cesty a betléma (jakož i úprava okolí kaple s novou výsadbou a posezením) přijdou na řadu později a postupně, po získaní dostatečných finančních částek.

Bohoslužby zatím probíhají jedenkrát týdně ve čtvrtek. Dále se zde konají májové pobožnosti, Půlnoční bohoslužba, Noc kostelů a jiné akce.

 

 

Od kaple jsem po chodníčku, procházejícím humnami, obce zamířil ke kudlovické návsi, na níž mne zaujalo hned několik pamětihodností.

 

Vedle kamenné sochy Panny Marie veřejnému prostranství dominovala zvonice z druhé poloviny 18.století, která je kulturní památkou. Důslednou renovací prošla roku 1998 a později získala i novou fasádu.

Jižně od ní stojí Dům Strmenských s č.p.50. Jedná se o zemědělskou usedlost pocházející z poslední třetiny „století páry“, jejíž poslední majitelka Františka Strmenská ji roku 1986 darovala obci. Stavení je rovněž kulturní památkou a roku 1998 prošlo rekonstrukcí.

V objektu se pořádají různé folklórní akce (beseda u cimbálu, country večery, vinobraní či Medové zpívání) a své stálé sídlo v něm našel místní mužský pěvecký sbor. Na dvoře a zahradě se nachází mobilní podium s přírodním jevištěm.

Naproti kudlovickému obecnímu úřadu a hasičárně se na horním konci návsi nachází Informační panel o zajímavostech v okolí a stojí tu Pomník obětem druhé světové války.

 

No a tou nejpamětihodnotnější stavbou je tady unikátní barokní kaplička sv.Jana Křtitele, která byla prohlášena kulturní památkou již roku 1958.

 

 

Bylo nebylo... V místech dnešní sakrální stavbičky prý kudlovický rodák a pozdější holešovský měšťan Jan Tomaštík našel poklad, díky němuž nesmírně zbohatl. Jako projev díků tu roku 1747 nechal vystavět poněkud neobvyklou kapli se sousoším Kristova křtu se skulpturami sv.Jana Křtitele a Ježíše v nadživotní velikosti. Na této kudlovické zakázce si s chutí „zgustl“ známý olomoucký sochař Ondřej Zahner.

Lidová pověst o pokladu zřejmě bude jen lidovou báchorkou, protože zmínka o nálezu se v kronikách nikde nevyskytuje. V každém případě je ale kaple velmi hodnotnou památkou, kterou by v „obyčejné“ vsi někdo jen tak nehledal.

 

Je zděnou stavbou zbudovanou na půdorysu trojúhelníka a do stran otevřená zaklenutými arkádami. Završuje ji tříboká stanová střecha s prejzovou krytinou, zvýrazněná nahoře kovovým křížem. Kaple je kol dokola obkroužena nízkou balustrádovou zídkou s kuželkami.

Hlavní částí jsou tři masivní pilíře stojící na pískovcových podstavcích. Ze tří stran ji lemují půlkruhově zaklenuté arkády a vlastní prostor kaple je uzavřen plochou kupolovitou klenbou. Uvnitř se nachází trojúhelníkovitý sokl, z každé strany zkrášlen kartuší s nápisem. Podstavec nese zeměkouli, na níž jsou jednotlivé kontinenty zobrazeny formou reliéfu a z její horní strany vystupují sochy sv.Jana Křtitele a Krista. Vnitřní strany pilířů byly osazeny mnohem menšími skulpturami tří světců – sv.Antonína Paduánského, sv.Fabiána a sv.Šebestiána. Tyto plastiky jsou už novogotické a byly sem umístěny těsně před koncem devatenáctého století.

 

 

Od skvostné stavbičky jsem vykročil vlevo dlážděnou komunikací a po chvilce stanul na rozcestí obklopeném malebnou zástavbou. Odtud už jsem k hlavnímu dnešnímu cíli - Vinařské uličce vzdálené asi čtvrt kilometru, stoupal do svahu už mnohem užší (rovněž dlážděnou) ulicí. Cestou jsem míjel půvabná vesnická stavení s pitoreskními komíny a hospodářskými přístavky, nechyběly ani kouzelně rozkvetlé zahrady a stromy solitéry zpříjemňující výstup do kopce. Nad posledním domem, už na dohled Vinařské uličky, se cesta změnila na vydlážděný chodník, ale i ten byl po celé své délce osazen sloupy veřejného osvětlení.

 

(Když jsem se loni při při procházce famózní Vinohradskou ulicí v Mařaticích (místní část Uherského Hradiště pod vrchem Rochus) v duchu jen tetelil nadšením, netušil jsem, že než se rok sejde s rokem, budou ve mně na jiném místě Moravského Slovácka bublat naprosto stejné emoce.)

 

 

Stalo se tak, když jsem dorazil na okraj malebné kudlovické Vinařské uličky, jejíž východní stranu lemovala řada na sebe nalepených sklípků, tvořících na první pohled jednotný celek. Ulička oficiálně nese jméno Hubáčkova, to po jejím zakladateli a jedná se přitom o nejseverněji položené souvislé seskupení vinařských sklepů u nás!

 

Ulička je dlouhá asi 60 metrů a její povrch zdobí mozaiková zámková dlažba. Na jejím začátku jsem po své pravici minul cihlová Boží muka, jejichž nika byla osazena soškou patrona vinařů – sv.Urbanem. Něrem vlevo mi zrak sklouzl na starý dřevěný vinařský lis z osmnáctého století, okolo nějž bylo zbudováno zastřešené posezení.

Vlastní východní zástavbu tvoří souvislá řada sedmnácti vinných sklepů, postavených víceméně v jednotném slohu, ale s detaily ozdobných prvků se stavení od stavení navzájem lišících.

 

 

Podle záznamů v kronikách se vinná réva začala tady v Kudlovicích pěstovat LP 1466, tedy v době, kdy měl dědinu v držení Jiřík ze Žeravic. Zhruba o 200 let později byla na ploše 31 hektarů osazena vinice Paňháje, vzdálená 2 km severním směrem. Tyto vinné trati se nacházejí ve svahu nad bočním potokem, vtékajícím do Kudlovické doliny poblíž konečné zastávky busu „Kudlovice, dolina.“

Zdejší vinařství je v podobě kosíře z hroznu zpodobněno i na obecní pečeti a dodnes se tu pěstováním révy aktivně zabývá 25 vinařů. Na zdejších prosluněných svazích se daří hlavně Ryzlinku Rýnskému, Rulandskému bílému, modrému a šedému, Tramínu a Mulleru Thurgau.

 

V obci se každoročně v půli února koná Valentýnská výstava vín a první sobotu v červnu ve vlastní Vinařské uličce probíhá velká akce Kudlovický vinný žleb aneb „Otvírání sklepů“, kde košt vína návštěvníkům zpříjemňuje cimbálovka a místní pěvecké sbory. Zájemců o akci bývá několik set a jejich počet se každým rokem zvětšuje.

 

 

Po prohlídce jsem se nevracel stejnou cestou do středu obce, neboť jsem za sklepy přišel na rozcestí, z něhož do východní části obce klesala na rozhraní sadů a polí panelová cesta.

Ale ještě předtím, než jsem na ni vykročil, se při inhalaci nikotinu ze zapálené camelky, potěšil velmi milým pohledem na okolní krajinu. Je sice omezen pouze směrem na východ, zato obsáhne širokou výseč obzoru s lány polí, rozestavěným úsekem dálnice D55, obcí Babice spolu s dalšími sídly slováckého Pomoraví, jižními svahy Vizovických vrchů a za nimi v dáli na horizontu s vysokou hradbou příhraničních Bílých Karpat.

 

 

Po sestupu mne „panelka“ přivedla k silnicí, nad níž se tyčila pěkně opravená kaplička. Dle análů byla místními zbudována jako projev díků za odvrácení morové rány LP 1663.

Drobný objekt stojí na čtvercové základně. Jeho čelní strana se vchodem je po stranách lemována pilastry ukončenými římskými hlavicemi a nad korunní profilovanou římsou se stříškou se tyčí trojlaločný štít, nyní s prázdnou nikou. Hladké fasády jsou bílé a spodní vystupující podstavec byl dle slováckého zvyku natřen modře.

Dlažba v interiéru byla zrobena ze šestibokých keramických tvárnic barvy rži a vnitřní prostor je zaklenut valenou klenbou. Stříšku římsy i sedlovou střechu kaple dnes kryje keramická taška „bobrovka.“

 

 

Od sakrálního objektu už mne po rušné silnici čekal okolo několika polních křížů přesun do blízkých Babic.

 

Jsou velkou obcí rozloženou v nivě Moravy a vzdálenou 8 km od Uherského Hradiště směrem na sever. Dnes zde žije 1800 obyvatel a obec je známa potravinářskou firmou HAMÉ. Ves je v análech poprvé zmiňována LP 1220, kdy byla olomouckým biskupem Robertem darována velehradskému cisterciáckému klášteru. Na jejím katastru ale sídlili lidé už v době kamenné.

 

Ve středu obce (mimo hlavní silnici) se nachází pěkný chrám zasvěcený moravským věrozvěstům.

Dříve zde stávala dřevěná zvonice, která se ve třetí čtvrtině „století páry“ nacházela v notně dezolátním stavu. Místní uvažovali o její opravě, nakonec padlo rozhodnutí zbudovat namísto ní velkou kapli anebo kostelík. Pozemek darovala obec a základní kámen posvěcen v srpnu 1898. Kostelík vznikl dle projektu architekta Dominika Feye, který řídil i jeho výstavbu. Hotovo bylo po roce a po dalších 365 dnech (LP 1900) se chrám dočkal i slavnostního vysvěcení. Ve třicátých letech minulého století se stal kostelem farním. Dříve Babice spadaly pod Spytihněv, ale roku 1937 se staly samostatnou farností, do níž patří také ves Kudlovice.

 

 

Ve věži zvonice původně visely dva zvony, jenže větší byl v první světové válce zrekvírován. Nahrazen byl až roku 1969 a tento nový nese nápis: Cyrilova ruka ukazuje cestu, Cyrilův hlas zněj za dne i ve snu!

Hodiny byly na věž nainstalovány 1972. V osmdesátých letech prošel kostelík náročnou opravou, jíž se zúčastnili mnozí místní věřící. Původní omítku zkrášlenou lizénami překryla brizolitová fasáda. Původní oltář od firmy Zeller byl nahrazen modernějším, byly vyměněny lavice, rámy na křížovou cestu a obětní stůl. Křtitelnice a sochy v interiéru zůstaly zachovány.

Roku 2007 byla vyměněna okna, přičemž se pět z nich mohlo pochlubit vitrážemi, jež navrhl olomoucký malíř Jan Jemelka.

Poslední velká oprava chrámu se uskutečnila 2016. Při ní byla šedá brizolitová fasáda překryta mnohem hezčí žlutobílou omítkou a krom dalšího byl opraven kříž nad apsidou a na věž přibyly nové hodiny.

 

 

Na další zajímavost – Pomník padlým, jsem narazil ve středu obce poblíž „Hostince U Jakuba“ a stejnojmenné ubytovny.

Skládá se ze dvou částí. Hlavní a honosnější je uctěním padlým první světové války. Menší prostý pomník vpravo je připomínkou obětí té války následující. Roku 2016 byly oba pomníky na náklady obce renovovány a po opravě kvůli důstojnějšímu prostředí přemístěny na pozemek zhruba o deset metrů dál. Tam už na ně čekal nově zbudovaný betonový základ, k němuž vedl nově zbudovaný přístupový chodník doplněný zařízením k osvětlení pomníků.

 

 

Prohlídkou pomníku se můj čas určený na „průzkum“ Babic naplnil. I když by tady toho bylo k vidění jistě ještě dost, musel jsem chtě nechtě zamířit k zastávce busu, abych se stačil domů vrátit ještě před koncem povolené zdravotní vycházky...