Z Koutů nad Desnou přes Keprník a Šerák do Ostružné – 20km

Cestopisy

Říjnové počasí nabízí krásnou atmosféru nejenom na horách. Když máte to štěstí a ráno je chladno-mlha a na horách Vás čeká slunce, které pálí, je to úplně jiné než například v létě, kdy je na horách navíc plno turistů. V říjnu potkáte pár nadšenců, kteří vyrazí na hory a kochají se krásnými výhledy plných slunce, mlhy v údolí a překrásných podzimních barev.

Vybral jsem si trasu z Koutů nad Desnou přes Keprník do Ostružné. Do Ramzové je to asi o 1-2km méně a pokud jede o víkendu lanovka, můžete si cestu ze Šeráku dolů zkrátit.

Výlet začíná bohužel brzy ráno před pátou hodinou na nádraží ve Šternberku. Je dobré si přivstat, vlak jede z Olomouce a končí v Šumperku, kde se musí čekat na vlak do Koutů asi 30 minut. Tato varianta se ale vyplatí, protože jste v Koutech o půl osmé ráno. Šumperáci si mohou chvíli přispat nebo jet i pozdějším vlakem. Ze Šternberka jede pak další vlak 6:31 jenže v Šumperku je na přestup jen asi 6 minut a pokud má vlak zpoždění, tak by jste bohužel čekali asi další hodinu a půl.

Do koutů přijíždí vlak společnosti Železnice Desná na čas o půl osmé a dorazil jsem tam úplně sám – celý vlak jen pro sebe všichni vystupují po trase, která je plná zastávek, ale dá se to přežít…

V koutech mně ráno zaskočilo chladné počasí, jen nějakých 8 stupňů a mlha. V Šumperku bylo tepleji a na obloze měsíc, bylo úplně jasno. Ale díky tomu, že byla hlášena inverze tak na horách bude určitě pěkně, řekl jsem si a vyrazil se zahřát po cestě nahoru na sedlo pod Vřesovkou. Celou dobu se jde po žluté kolem Hučivé Desné, která je pravostranným přítokem řeky Desné pramenící na západním svahu Vysoké hole.

Turistická trasa vede po zpevněné cestě a prochází kolem pár pěkných objektů nabízejících ubytování. Asi po 2km dojdeme k rozcestníku Poniklý potok, kde se tento potok vlévá do Hučivé Desné. Poniklý potok pramení pod Vozkou. Zde je možnost posedět v turistickém přístřešku, ale odpočinek na sváču bude až u rozcestníku Údolí Hučivé Desné za 2,5km.

Po celou dobu máme říčku po pravé straně a s přibývající nadmořskou výškou jsou na ní stále častější kaskády zvyšující hukot, který je kolem všude slyšet. Proto také Hučivá Desná

Jakmile dorazíme na most, přejdeme na druhou stranu, takže je říčka už po levé straně a dál už nejsou uměle vytvořené kaskády, jen čistá tvořivá činnost řeky a přírody samotné. U rozcestníku Údolí Hučivé Desné doporučuji lehké občerstvení a pro ty, kteří nesnídali, doporučuji vydatnou sváču, protože dál už to bude nějakých 300m převýšení divokou krajinou a cestu protínají četné horské potůčky, které se skoro všude rozlévají na vyšlapanou cestu. Takže se pravidelně rozmýšlíte jestli jít mělkým korytem potůčku nebo šlápnout vedle a zabořit se ještě více do bahna Velmi často se našlapuje na místa, kde si můžete vybrat, buď kluzký kamen nebo kořeny od stromů, nebo voda nebo zdánlivě vypadající suché místo v rašelinné půdě, které se většinou pěkně proboří. Doporučuji kvalitní nepromokavé boty raději s vyšší podrážkou.

Když se stromy začnou zmenšovat a ubývají, máte vyhráno. Za chvíli budete nahoře. Na tato místa se vždycky těším. Až ubývá stromů a jsou čím dál menší a menší a pak zmizí úplně. Značí to, že jste nad hranicí lesa a dál už cesta povede až na pár výjimek jen po hřbetě a nebo mezi klečí. Pak už se jde vždycky veseleji, než lesem do kopce a bez výhledů do KRAJINY.

Byla parádní mlha, dusno a vlhko takže jsem si říkal, hlavně ať je na hoře modrá obloha a slunce. Fotky mluví za vše. Ještě na sedle Pod Vřesovkou byla mlha, že by se dala krájet, ale při pohledu nahoru s náznaky modré oblohy už bylo jasné, že bude hezky.

Po pár metrech za mnou mlha, ale přede mnou už prosvítající slunce, zelené stromy, modrá obloha a mlha je na ústupu.

Na Trojmezí se dá odpočinou před výšlapem na Keprník, je to ale jen 1km a něco málo přes 100m převýšení. Trojmezí je vrchovištní rašeliniště na rozcestí bývalé zemské Moravsko-Slezské hranici. Najdete zde několik pohraničních kamenů.

Výstup na Keprník už pod vrcholem nabízí nádherné výhledy směrem Na Praděd, Dlouhé Stráně a Vozku. Samotný vrchol pak nabízí prý nejkrásnější výhled. A mohu potvrdit, že ani z Pradědu ani z Kraličáku, není tak krásný kruhový výhled, jako právě na Keprníku. Když se do toho ještě přidají mlhy v údolích, nebo celé moře z mlhy směrem na Králický Sněžník, je to nádhera. Tady se můžete kochat jak dlouho chcete

V dohledu je i Šerák a chata Jiřího a vzhledem k tomu, že je před dvanáctou, tak je čas na oběd. Z Keprníku je to docela sešup, ale jde se příjemně. Dál na Šerák je to už jen kousek do kopce a směrem na Jeseník se otevírají další krásné výhledy až do Polska, když je pěkné počasí. Po krátkém občerstvení je čas vyrazit dolů do Ostružné. Cesta vede přes Černavu po červené až k rozcestníku Nad Dobrou Vodou, kde podle času můžete jít rovnou do Ramzové (asi 2km) a nebo pokračovat do Ostružné kolem 3km.

Po cestě na Černavu je asi krásný výhled z Koňské vyhlídky, ale já tam byl ve chvíli, kdy bohužel byla v údolí mlha, takže kromě informační tabule nebylo nic k vidění

Celá cesta z rozcestí na Šeráku je pěkně z kopce. Když je mokro po dešti nebo je mlha, musí se dávat na kluzkých kamenech pozor. A těch kamenů je v cestě kolem Koňské vyhlídky plno. Je to taková typická jesenická trasa, která není upravená – pravá jesenická divočina

Cestou do Ramzové se můžete zastavit u studánky U Dobré Vody.

Kousek nad Ostružnou je pěkný výhled na větrné elektrárny.

Nad Ostružnou ještě narazíte na menší indiánské území. Vše kolem vypadá, jako by tu byla indiánská osada. Dokonce si můžete zastřílet i z luku, který visí na stromě