Z Liptálu na vyhlídkový Janišovský hřeben a do Rokytnice

Po "průzkumu" zajímavého Liptálu pokračujeme po zelené značce nahoru do Hostýnských vrchů. Stezka vede po úzké asfaltové silničce, která stále mírně stoupá údolím Rokytenky a půvabné zákoutí okolo nás se mění za každou zákrutou cesty. Procházíme ve stráni mezi pastvinami, lemovanými okolními lesy, místy se silnička vnoří do hvozdu, aby na druhé straně vystoupila na další krásné lučiny. Míjíme zvláštní přírodní zákoutí, kde se trochu nepatřičně nacházejí zbrusu nové vilky a na dálku u jedné z nich vidíme kmitat nějaké podivné stvoření. Běhá to sem a tam jak čert - (myslel jsem si, že je to veverka) - a když přijdeme blíž, tak vidím, že ten čertík je roztomilé, mourovaté mládě kočky domácí. Zdravíme se a kočička ve své řeči prohlásí, že nás doprovodí. No proč ne, kousek s námi jít může, ale potom se bude muset vrátit domů. Od další zatáčky posílám kotě domů, ale ono nechce jít ani po zadupání, naopak se chce mazlit. Když toho tvorečka zdvíhám do náruče - (neváží víc jak vrabec) - tak mi sděluje, že se mu moc líbíme a že si nás přeje adoptovat. Snažím se mu vysvětlit, že to nejde, neboť my doma už jednoho kočičáka máme, ale on na to nereflektuje a pokračuje s námi dál. No, snad se brzy unaví a sám se odhodlá k návratu. Potkáváme paní se psem, který se výhružně rozeběhne ke kotěti, ale to ho naprosto ignoruje. Z lesíka vycházíme na další louku se staveními. Hned u cesty stojí krásně vyřezávaný dřevěný sloup se svatým Hubertem. Sedáme si na lavičku, maličko posvačíme a nabídneme i kočce. Nemá hlad - chce abychom šli dál - a tak se po chvíli zvedáme. Napravo pod lesem stojí nová roubená kaplička, která ještě není zakreslena na žádné mapě.

Je už po poledni a když kráčíme otevřeným úsekem, slunce už zase pálí jako v Africe. U samoty Na Odrách podnikám poslední pokus domluvit zvířeti, že s námi dál jít nemůže a zaplašit ho. Ale kotě jen kousek poodběhne a pak nás doprovází dál. Stoupáme do kopce a když se ohlédnu, tak vidím, že už v tom horku sotva plantá nožičkami. Moc mi to připomíná scénu z filmu Bohové musí být šílení II, tady se mi ale zvířátko nezakusuje do kanady, ale naopak mne předbíhá. Za zatáčkou přicházíme k dalšímu stavení, na cestě stojí majitel se dvěma velkými psy a kotě vbíhá do otevřené garáže a ukrývá se pod zaparkovaným autem. Vysvětlujeme pánovi naši situaci a on k naší radosti říká, že sice už doma 2 kočky má, ale prý "se s tím něco udělá". A tak mu moc děkujeme, loučíme se ... a už zase sami pokračujeme dál.

Asfaltová silnička tu končí a po lesní cestě vycházíme na louku pod zalesněným hřebenem, kde se nám zelená značka ztrácí a my ji nemůžeme nalézt. Stoupáme tedy napravo do nejvyššího cípu louky. Ani tady ji sice nenacházíme, ale zato vidíme přes úzký pruh lesa vrcholový hřeben s pastvinami a tak to nahoru vezmeme zkratkou. Nahoře stojí okolo zpevněné cesty nějaké usedlosti, jmenuje se to tady Baťková a ten velký a nehezký neomítlý dům je legendární, ale jen "někdy" fungující hospoda Pančava. Máme chuť na kávu, ale na zvonek nikdo nereaguje a tak si sedáme přes cestu k dřevěným stolům na lavičky a vytahujeme občerstvení se svých zásob. Kde se vzala, tu se vzala, stojí přede mnou další - (ale tentokrát černobílá) - kočka domácí a s kručícím žaludkem žádá příspěvek pro chudé. Moc skromná není - sežere mi celý rohlík i se salámem ! Že by tu v okolí schvátila nějaká morová epidemie všechny myši ?!? Přichází mladá paní se psem, který na nás nepříjemně štěká a než vejde do domu, ptá se, jestli si něco nedáme a zve nás dál. No - kávou bychom určitě nepohrdli. Uvnitř Janu čeká velké překvapení - (já tu už kdysi byl), neboť hned za vchodem se ukrývá menší hospodský lokál s barem a podle plakátů na zdech tu loni vsetínští běžkaři netradičně slavili Silvestra. Mladá paní nám vaří kávu, pak se objeví i ten malý "štěkal", nese si v tlamě balónek a chce, abych sis ním hrál. A tak - než mi ochládne kafé - mám o zábavu postaráno ...

Od Pančavy stoupáme vyhlídkovou loukou ke krásnému rekreačnímu stavení, na cestě je totiž rušno - projíždí tudy kolona "historických vojenských vozidel". Kromě amerických jeepů se okolo nás mihnou i staré gazy a "Uvazy", nechybí i nějaký ten starý armádní motocykl a všechno to jede "odněkud někam" na jakýsi scuk příznivců ARMY. Moc se mi líbí, že zatímco muži jsou oblečeni do stylových vojenských uniforem, ženský doprovod je ryze civilní a protože je parné léto, tak děvy jsou oblečeny jen nalehko a radostně ukazují pod tenkými tílky své vnady. Pod zalesněným vrcholem Chlévisek (641 m) naše rozbitá silnička odbočuje lesním svahem dolů. Ještě několik setkání s historickými vozidly a pak přicházíme k rozcestí turistických cest a cyklotras. Zajímavostí je cedule označující restauraci Pančavu, kterou už brzy zcela pohltí "hladový" smrk ! Naše červená značka (od Pančavy) odtud sestupuje lesní cestou do sedla, je ale bohužel vysypaná štěrkem a tak musíme jít kolem ní. Je smutné, že tento "antituristický"nešvar z Chřibů proniká už i do kopců Hostýnských ! V sedle vycházíme z lesa a čeká nás nejkrásnější úsek celé cesty - procházka po vyhlídkovém odlesněném hřebeni v délce několika kilometrů od osady Na Lánici až k chatě NIVY nad Janišovem. Je to jedním slovem : POHÁDKA !!! Silnička stoupá a klesá po hřebeni mezi pastvinami a osamělými stromy, hájky a shluky stavení. Málokteré z nich ale dnes nese známku, že je obývané původními pasekářskými obyvately - většina z nich se proměnila na rekreační chalupy.

Z dalšího vršku s moc hezkým výhledem do údolí s obcí Semetín a na zajímavé kopce nad ním - (bájnou Drastihlavu se zapomenutými zbojnickými poklady v zapomenutých skalních slujích a Křížový vrch s mrazovým srubem, jeskyní a přírodní rezervací) - scházíme k novému turistickému odpočívadlu. To další na velmi hezkém vyhlídkovém místě je přizdobeno dřevěnými plastikami lesních zvířátek. Při odpočinku oceníme krásný výhled. (Už jsem možná kdesi psal, že cesta po tomto hřebeni připomíná postup po hřebeni lochnesky, ale možná jsem zapomněl napsat, že tato silnička neběží rovně, ale stále se kroutí jako had). Ten nejkrásnější a také nejširokoúhlejší výhled nás čeká na posledním kopčisku s hezkým stromem solitérem : nalevo se kocháme pohledem na část Hostýnských vrchů, napravo Javorníky, před námi vidno moře vrchů Vsetínských a za nimi už na samém horizontu vystupuje velice působivá hradba Beskyd. Hluboko pod námi je vidět sedlo s další osadou a rekreační chatou Nivy a tam také zestupuje naše červená značka. Ze sedla potom mírným stoupáním na okraj lesa Janišovského vrchu a tady už definitivně končí naše překrásná a pohádkově vyhlídková procházka. Za zatáčkou pod námi na palouku vidíme moc hezkou starobylou dřevěnici. I na dálku působí ale velmi vetchým dojmem a zdá se, že kdyby tam někdo bouchl dveřmi, tak celá chalupa rázem spadne !

Pak přichází křižovatka asfaltových silniček a my se vydáváme vpravo po té z nich, která lesem prudce klesá do obce Janišov. Nevíme, kolik v horní části této dědiny žije jejich původních obyvatel, ale tady nahoře je to také samá chalupa anebo chata. Vše jest to převelice malebné, ale bohužel nevyfotitelné kvůli nekontrolovatelně přemnoženým drátům el. vedení !! Cestou dolů Janišovem ubývá chalup rekreantů a přibývá "normálních" rodinných domků a vilek. I tady ale míjíme hezká nebo zajímavá zákoutí a než se nadějeme, stojíme dole na křižovatce u hlavní silnice ze Vsetína do Vizovic. Všude kolem pokračuje zástavba, my se ale už nacházíme v rozsáhlé obci Rokytnice u Vsetína. K zastávce busu to máme asi 0.5 km a než nám to jede domů do Zlína, stačíme si ještě na zahrádce Restaurantu Pepé vypít každý velkou kofolu ...