Vsetín - výstavba socialistické éry
Turistické cíle • Města, obce, vesnice • Město
Osmašedesátý rok přinesl naší vlasti nejen „druhé osvobození“ sovětskou armádou, ale příchod vojsk Varšavské smlouvy na naše území odstartoval i nebývalý boom československého stavebnictví. Bohužel se tak dělo dle vzoru našich slovanských bratrů a nová výstavba v tomto duchu změnila tvář našich měst k nepoznání. Základním stavebním prvkem se stal šedivý betonový prefabrikát zvaný panel. Ten sice umožňoval levnou a efektivní výstavbu celých sídlišť, bohužel se tyto dílce vyráběly jen v několika málo typech a proto by shlukům panelových obytných budov nedokázal dát líbivější tvář ani kouzelník, natož socialistický architekt. Vy všichni dříve narození si určitě rádi vzpomenete na dobu našeho dětství, kdy nám rodiče kupovali různé dřevěné skládanky. Byly dvojího druhu: jedny byly krásně barevné a jejich různě tvarované prvky nám dovolily stavět hrady a zámky našich snů, kdežto ty druhé byly naprosto stejně veliké kostky, ze kterých se dala vystavět tak akorát čínská zeď... anebo právě ta nově vznikající komunistická sídliště. Nad „krásou“ těchto panelových obytných bloků se nikdo příliš nezamýšlel, neboť vše oku nelahodící bylo zamaskováno bujnými tvary městské zeleně. A aby z té panelové hrůzy lidi rovnou nepomřeli, mohli se cestou do zaměstnání potěšit také pohledem na trávníky se shluky okrasných květin a keřů, nejlépe ve tvaru symbolů vlády jedné strany. Je ale faktem, že převážnou část národa estetická tvář těchto sídlišť vůbec nevzrušovala, neboť lidé byli rádi, že mají kde bydlet. Paneláky bývaly také označovány přezdívkou „králíkárny,“ která vysvětluje nezvykle vysokou populační explozi za Husákovy éry.
Panelová výstavba tedy výrazně změnila podobu našich měst a nevyhnula se samozřejmě ani valašským městům – Valmezu a Vsetínu. Jako pamětník si ještě prozatím dokážu vzpomenout na tvář Vsetína před expanzí paneláků. Toto větší město leželo našemu bydlišti nejblíž, a tak se zde vždy jezdilo za velkými nákupy (supermarkety v té době ještě neexistovaly a do zlínského Prioru to bylo daleko). Při jedné takové spanilé Jízdě za tajemstvím podpultového zboží v místních obchodech jsme s dědou a jeho autem projeli také vsetínským Horním městem. Když jsme zabočili za zámkem vpravo do míst, kde se – vysoko nad Bečvou, dnes nachází velké a ohavné panelové sídliště Sychrov, otevřel se mým užaslým dětským zrakům pohled na něco, dnes snad viditelného už jen někde na východním Slovensku – pohled na pravou a nefalšovanou cikánskou osadu! Pomaličku jsme projížděli mezi polorozpadlými staveními a dávali pozor, abychom nepřejeli žádného tvora lidského či zvířecího, batolícího se středem vozovky... a dodnes mne vzpomínka na tu absurditu, nacházející se v těch dobách na okraji dobře viditelného městského centra, ohromí. Je určitě dobře, že se toto „sídliště“ zanedlouho zbouralo... a aby měli lidé kde bydlet, začalo se s výstavbou toho panelákového. Želbohu - tehdy se na nějakou estetiku nehledělo ani trochu, a tak zde vznikly ponuré a šedivé strašidelné zdi, díky své poloze nad městem brzy přezdívané vsetínskými „Hradčanami.“
Ne všechna panelová sídliště ale byla stavěna dle plánu architektů bez fantazie – na rozhraní Dolního a Horního města byly u řeky vystavěny tři výškové domy, které v té době alespoň trochu vylepšily tvář Vsetína. K dalším výrazným počinům vsetínské výškové architektury můžeme zařadit také komplex hotelu a restaurace Vsacan, stojícího na okraji Náměstí Svobody v městském centru a budovu „vsetínského mrakodrapu,“ který je nepřehlédnutelnou dominantou busového nádraží. Dnes se v něm nacházejí byty, ale já vám prozradím, že v době, kdy jsem byl adolescentem, se v jeho nejvyšším patře nacházela tajuplná jeskyňka, zaplněná od podlahy až ke stropu předměty z těch našich nejfantastičtějších snů. Ale nebyla to žádná Aladinova jeskyně, tato nesla skromný název TUZEX...
V dobách, kdy si soudruzi přáli v pokrokovém socialistickém duchu změnit také tváře městských center, ale sami v hloubi duše chápali, že paneláky by nebyly to pravé ořechové, přešlo se na další stavební „skládanku." Tyto nové prefabrikáty už byly krásně barevné – (jakoby laminátové) – a o jejich kostkované vzory dodnes zrakem zavadíte při procházce centry našich měst. Nesloužily obytným účelům, ale staly se sídlem úřadů, škol a jiných institucí. A právě na Vsetíně se můžete pokochat „překrásnou“ ukázkou estetického cítění těch nejvyšších místských soudruhů, protože pohled na takové monstrum, kde zasedali místní „muži na radnici," jinde asi hned tak neuvidíte!! A ten protější Kulturní dům je k této výškové budově bývalého MNV více než „vkusným“ doplňkem...