Z Lužnéj přes Neratov, Trubiska, Vařákovy paseky, Lačnovky a Čertovy skaly do Horního Lidča - retro

Ráno si ve vlaku kupuju lístek do Lužnéj a gdyž tam vystúpím, tož už je venku hic jak v peklisku ! No šak čem sa divit, gdyž už máme konec měsíca června ... Napřeď idu přes celú dědinu okolo říky Senice k místní hospodě - mám žízeň jak spisovatel - ale ona je zavřítá !! Naštěstí tu majú otevřítý bufet u hlavní silnice na Vsetín a tož si pitivo kupuju tam. Kromě mňa sa tu na lavičkách nacházá enom jedna mladá místní notorička - zrovna snídá pivo a rum ... Po silnici lezu až kus za dědinu k bývalém kravínu a tady zabočuju doleva do osady neratov. Před vstupem do doliny sa na lúce pase stádo krav. Idú sa na mňa podívat pěkně zblízka a hlasito bučíja, abych jim udělál foto na památku. Lúčím sa s přátelským turem a pokračuju po cestě hore dolinků. neratov sa skládá z asi 20 obytných baráčků, z čehož sa ty "pravé pasekářské" lehko poznajú podle toho, že majů střechy polátané hnusnýma kusama plechu anebo majů hrozný sloh. Ty "lufťácké" zato vypadajú jak perníkové chalúpky, sú vzorno opravené a majú také moc pěkné upravené zahrádky !

Gdyž vystúpám nad poslední chalupu, chodníček ňa napřeď vede hore přes lúku s vysokýma kopřivama pod les. Přes něho vede šikovná traverzová pěšinka až na vrcholovú lučinu. Stojím na hřebeni s pohodlnů polní cestů, pode mňů v dolině vidím další pasekářské baráky a rozhled mám odcáď skorem až po Vizovice... Začíná fučat velice příjemný větříček a tož si lebedím a pomály sa šinu okolo dalších stavení po hřebeňu až na další vršek. Stojí na něm TV zesilovač. Ve stínu železného stožára chvílu spočinek a vychutnání si dalekého rozhleda - je pěkně vidět až na Vsetín !

Potom idu dole lúků, gde ně tráva sahá až do pasu. Gdyž zafúká větřisko a rozhúpe ju, tož si připadám, jak gdybych sa brodíl v zeleném mořu a je to až neskutečná fantasmagória !! Scházám do lesa, míjám převeliký strom a pumpu - ( v lesi !! ) - pak na asfaltovů silničku a stojím v hlavní dolině. Na stromoch sa objevuje zelené značení a vede mňa na velice pěkné místo s lúků a hřištěm, hned za potůčkem o prázdninách stává dětský tábor. Potok je tu vyzděný, takže tu majů děcka aj jakési minikúpání. Ve strážní búdě s výhledem sa pustím do svačiny a po chvílce siesty zaséj dál ... Podlevá mapy tady má byt jeden veliký a jeden malý rybník. Ten velký má rozkopanů hráz ! V malém voda je, ale od silničky je nepřístupný ... O kúsek dál, od zatáčky, vidím dřevěný lovecký zámeček Trubiska. Abych si ho mohl vyfotit, tož mosím přeskákat přes kameně potok na druhů stranu, přebrodit menší močál a pak sa teprv dostávám na kraj lúky, kde v pozadí stojí tá veliká vyřezávaná dřevěná "šopa" s pavlačů a zelenů střechů ... Z druhéj strany je před "zámkem" tábořisko a je tu dneskaj nejak až moc živo ! Planců sa tu tůristi, okolo jezdíja "rívři" na horských koliskoch. Stojíja tu aj dvě auta a mladí borci mně nabízajů čepované pivisko - majů tady totiž narazenů bečku. Moc děkuju, ale odmítám. Gdyž sa pak dovídám, že tu na mapě zmiňované sirné prameně za posledních 100 roků nogdo neviděl, tož neztrácám čas, lúčím sa a 3 km dlúhým stúpáním metelím do závěra doliny a do sedla Bařiny ...

Na kladách chvílu výdech. Odcáď je to enom 3 km na Ploštinu, ale tam sem býl nedávno a tož obrat o 180 stupňů a kúsek stúpání po silničce přes ten největší hrb. Asfaltka vede k TV vysílači na vrcholku kopca, já ale idu k blízkým Vařákovým pasekám lesní cestů po vrstevnici a bez značení. Cesta je dneskaj suchá, horší je, že sa na mňa zvrchu začíná nejak podezřelo škébit a mračit nebe ! Za jakúsi tú chvílku su na okraju veličajzné hřebeňové lúky. Památník na místoch, gde gdysi před vypálením Němcama stávaly usedlosti pasekářů, ňa přitahuje jak magnet ... 50 m před ním zpokorním a věnuju tichů ateisticků modlitbičku za zavražděné, o dalších 50 m dál za pomníčkem sa ně vracá dobrá nálada, ale zároveň do mozkovny vskočí myšlénka : proč ten zvláštní pocit - a to už snáď potřetí, co tadyma idu, v blízkosti pomníku - že by sa tu zdržovali duchové obětí ?!? Dávám si za úkol v knihovně zjistit podrobnosti o téjto tragédii ze samého konca války, gdy tu fašisti zabili nekolik ludí a paseky vypálili jak na nedalekéj Ploštině. ( Teď předbíhám, ale nic podstatnějšího, co bych už nevěděl, sem sa v roce 2001 nedozvěděl, to až před pár rokama sa na místě objevila nová cedula s vyčerpávajícím popisem události a byla tu otevřítá aj Naučná stezka ...)

Další úsek cesty : Vařákovy paseky - Lačnovské horní skaly - Laz místami poskytuje jedny z najpěknějších výhledů ve Vizovických vrchoch. Za pěkného počasí je vidět až k nám do Brumova na Holý vrch a Vlárský průsmyk, z jedného místa potem za opravdu dobréj viditelnosti aj jakúsi větší horu až na Slovákoch za říků Váhem !!

Idu sa na skok podívat na svoje "miláčky" - Horní Lačnovské skaly. Chvilku lécu okolo a fotím, pak začíná z nebe "cosi" odpádat a tož už za mrholení ke skalkám na Lazu. Tady začíná opravdu pršat, zrovna gdyž svačím !! Přes les lezu dolů na jakúsi lesní cestu vysoko nad osadů Mužíkovem. Tá sa skládá sice enom asi z 5 baráků, ale uštěkaných psů tam majů teda požehnaně. Řvů, jak gdyby byli negde v džungli - tož tom teda říkám klid - bývat bych tu teda nechtěl ani omylem !! Poblíž Senice sa chytám jakéjsi širokéj lesní cesty. Po chvilce sa dostávám odzadu k Čertovým skalám. Z téjto spodní cesty je na ně opravdu neobvyklý pohled !

V Lidečku sa stavuju na kafé a kofolu v hospodě "U Pavlíků". Kromě mňa a obsluhy tu není nigdo - enom v kůtě u stolu sedí další osamělá alkoholička a večeřá pivo s borovičků ... Okolo stánku s vynikajíců zmrzlinů - mosél sem si dat 2 x - takové to bylo dobrotisko - pak už směr nádraží v Lidči ...