Krajčice - "Tisíce mých očí"
Turistické cíle • Příroda • Skalní útvar
O zajímavém mrazovém srubu pod kótou Krajčice (730 m) jsem již psal. Turista, procházející od Čertových skal na hlavní hřeben Vizovických vrchů o něj není ochuzen, neboť značená cesta prochází na dohled od skaliska a pokud příchozí umí číst, je mu k dispozici i informační panel. Tato skála zde není ojedinělou záležitostí - mezi vrcholem Kopců a Krajčicí se na hřebenu nacházejí další, už menší skalní výchozy, samozřejmě ale bez přístupových cest a turistických značek. V minulosti jsem se těmito místy rád toulal, přesto jsem byl ale při mé poslední návštěvě velmi překvapen nenadálým zjevením se mi dosud neznámé skály. (Procházel jsem pod hlavním hřebenem po lesní cestě, vedoucí od Kopců směrem jihozápadním a na místa, dříve hojně navštěvovaná, se mi v tomto bezvegetačním ročním období otevřel dříve nevídaný zor!) Díky tomu jsem si všiml i větší masy skalek, vypínajících se ve strmém lesním svahu těsně pod hřebenem... a jako správný průzkumník odhodil svůj batoh v dál a nahoru vyrazil jen s nerozlučným fotoaparátem.
I když se Ostré stoupání mým břišním špekovým vrstvám pranic nelíbilo, přece jen jsme šťastně (a doufám, že už ne společně) dorazili až pod vrchol srázu a jali se zkoumat interesantní geomorfologii skalního útvaru. To, co odspodu vypadalo jako kompaktní masa, je ve skutečnosti už rozdrobená soustava pískovcových skalek, sjetých po svahu od hlavního skaliska a nacházející se od skalního srubu na Krajčici asi 200 m východním směrem. Jeho nejvyšší stěna od úpatí až na samotný stupňovitý vrchol dosahuje sotva výše 7 metrů, ale výška není tím, co návštěvníka na první pohled nejvíce upoutá. Největší pozoruhodností jsou nespočetné kruhovité mělké i hluboké skalní dutiny, místy vyvinuté v dokonalé tafoni, jaké znám i z jiných míst Vizovických vrchů - tady ale pokrývají každý čtvereční decimetr nejen skalek, ale i přilehlých balvanů. Skoro to vypadá, jako by skála všemi těmi dutinami hleděla nejen na okolní svět, ale i na nevítané návštěvníky... a tak se nedivte mému impulzivnímu nápadu, kdy jsem ji okamžitě pokřtil na "Tisíce mých očí"... i když jich tady asi až tolik nebude. (Mimochodem - stejně se jmenuje i jedna skladba mé veleoblíbené brněnské rockové skupiny Progres 2).
Tak - to byl pohled laika. A teď by vás možná zajímalo, co by na to řekl "odborník." Skála se nachází v oblasti Vizovických vrchů a tudíž patří do pásma Západních Karpat, tvořených magurským flyšovým pásmem, respektive jeho račanskou jednotkou. Ta se dále podle své struktury dělí na různá souvrství a já si "Tisíc očí" dovolím zařadit mezi její luhačovické vrstvy. Jak praví moudro z encyklopedie - tyto jsou tvořeny bělostnými až šedivými, do balvanů ovětrávajícími pískovci, tvořící nad sebou několikametrové lavice. Pískovce mají střední až hrubé zrno, místy i drobně slepencovité a jsou křemité anebo křemito-arkózové. Z luhačovických vrstev, které dosahují mocnosti až 400 metrů, jsou složeny i známější skalní útvary v okolí - Čertovy skály u Lidečka, Pulčinské i Lačnovské skály. Což je v pořádku - jen by měli odborníci do encyklopedie dopsat, že se se skálami, provrtanými otvory jako sýr ementál, nesetkáme v této oblasti všude... a na Pulčinách a Čerťácích už vůbec ne. Měkkým křemitým arkózním povrchem, tolik připomínajícím skály východních Čech, jsou ve Vizovických vrších tvořeny jen skalní útvary na sousedním Lázu, trojice Lačnovských skal, skalky na Klášťově a pak až skalní útvary u Provodova u Luhačovic.