Za skalními krásami Bludného a na kaskády Bystřice
Když se po letošním druhém květnovém státním svátku budím do sobotního rána, venku prší. No to snad ne! Celý nešťastný vycházím se žejdlíkem černého moku na balkón, déšť už naštěstí ustává a vzdálený obzor je pokryt rozrhanými mraky. Chvilka váhání, ale nakonec přce jen jedu! A moc dobře jsem udělal – venkovní počasí už je od minuty k minutě jenom lepší a lepší... Ve Štípě a v Lešné přistupují do busu davy rodičů s dětmi. Část jich vystupuje spolu se mnou i nahoře na Tesáku. Aby se mi ty davy neplantaly pod nohami, je nejlepším řešením usednout na lavečku, v klidu posnídat a teprve opojen dýmem voňavé camelky se vydávám na cestu. Na ní už není – krom páru těch mých, ani jedna cizí noha. K blízkému rozcestí Pod Kyčerou vedou hned tři trasy – červená, zelená a žlutá. S důvěrou se svěřím turistickým značkám a cestou tam si v hlavě promítám plán mé dnešní delší túry: kromě Bludného se chci vyšphat také na Obřany a Skalný a z tama seběhnout do dědiny Rusavy na bus. Netrvá to dlouho a stojím u rozcestí. Kromě odpočívadla a panelů s mapami se tu nachází také upravená Máchova studánka. Od ní vpravo po travnatém svahu sjezdovky klesá žlutá značka dolů k Bludném.
Z jednoho místa se před mými zraky rozpostře hezký výhled na Čerňavu a Smrdutou. Je nádherně a viditelnost je dneska naprosto špičková. A když se o kousek níž dotknu okraje lesa a zahledím se hlouběji do hvozdu, vidím že mne dneska potkal i jeden z životních zázraků. Tento nese jméno DOBRÉ SVĚTLO!
Zde dávám žluté vale a nechám ji, ať si dál prudce padá dolú do údolí, zatímco já se vyšplhám na blízký hřeben, připomínající dračí hřbet. Po něm pak postupuji po sotva znatelném chodníčku do sedélka a pak mne čeká prudký výšvih k vrcholu Bludného. Tento skalnatý kopec je se svojí nadmořskou výškou 637 m „utopen“ mezi okolními vyššími vrchy, ale zato je jeho temeno ozdobeno velkým skalním útesem. Směrem na sever spadají až 20 m Vysoké stěny, takže to žádný drobeček rozhodně není. Však se mu kromě přízviska „Na liškárně“ říká také hostýnský „Gibraltar.“ Proč asi? Mezi listím stromu prosvítají blízké kontury dalšího skalnatého vrchu - Smrduté. Úpatí obou kopců se k sobě přibližují téměř na dosah, ale namísto průlivu je odděluje úzký suchozemský prostor. V této soutěsce, či chcete- li skalnatém hrdle, zůstal plac jen na vodstvo říčky Bystřice a na silnici, která se jím taktak protáhne při své trase z Tesáku do Bystřice pod Hostýnem. A protože je toto hrdlo skalnaté a balvanité, vznikla tu na říčce Bystřici také soustava málo známých, zato ale nádherných kaskád a vodopádků.
Od vrcholu Bludného je tok vzdálen sotva 200 m, ale cesta mi trvá více jak hodinu. Nesmírně strmý svah je totiž pokryt nádherným zbytkem původního karpatského horského lesa, mezi nimiž jsou rozhozeny nesčetné divoce rozeklané pískovcové útesy, sjeté bloky a stěny mrazových srubů. Divočina, která nesmírně lahodí nejen očím a srdci, ale také objektivu mého fotoaparátu. Svah je sice abnormálně strmý, ale v kanadách se to ustát dá. A díky terénu se sem nedostanou ty prokleté lesní mechanismy na těžbu dřeva. Proč ale toto nádherné území - stejně jako ty kaskády na Bystřici, dosud nebyly ocejchovány značkou chráněného území, tož to je mi tedy záhadou...
Popisovat podrobně cestu dole do údolí tentokráte nebudu, neboť je to kolem vše „jen“ krása nesmírná. Stejně jako kaskády a vodopádky Bystřice, jejimž vodám zdvihl ten noční déšť velmi sympaticky průtok a díky němuž - (a též tomu dobrému světlu) - se v těchto místech člověk cítí jako ve skutečném přírodním Ráji!
Když pak končím s fotoorgiemi, dávno jsem se vzdal naplánované trasy cesty – však mi ty Obřany a Skalný někdy příště neutečou! Přecházím silnici, zaplněnou funícím pelotonem cyklistů (asi nějaký závod) a šplhám do protější skalnaté úžlabiny. Tady už stojan s logem chráněné přírodní památky je, neboť se nacházím na spodním okraji balvanitého proudu na Smrduté. Je největším takovým útvarem u nás na Valašsku. Kromě kamenného proudu, který je zásobován materiálem z Vysokých skalních stěn, vzdálených odsud asi 250 m, si zaslouží naši pozornost i flóra území s bohatým bylinným patrem a rovněž pralesovitým hvozdem. Krásnou ozdobou mu jsou dvě šikmé skály, připomínající svým úklonem slavnou věž v Pise.
Druhá skalní věž přitom dosahuje výše až 13 metrů a o její stěny se v poměru fifty-fifty spravedlivě postaral jak pískovec, tak slepenec s mimořádně velikými valouny.Z každé světové strany má skála jiný tvar i podobu. Ze strany půlnoční mne konečně trkne, že toto nejsou žádné šikmé skalní věže, ale přírodní hostýnské „Kazatelny!“
Pak už pokračuji na horní konec balvanitého proudu, kde se dostávám na chodník se zelenou turistickou trasou. Vede z Tesáku přes Smrdutou do Chvalčova. A protože mimořádně skalnaté svahy Smrduté obkružuje kol dokola velikým obloukem, není zatím radno schovávat fotoaparát do brašničky - těch přírodních krás je kolem ještě něurekom!
Nahoře na Smrduté pak už spěchám zkratkou po vrstevnicové silničce k Tesáku, neboť mi svitla naděje, že odsud ještě v pohodě stihnu popolední autobus...
(Tentokrát jsem to s popisem viděných krás v cestopise nijak nepřeháněl, neboť o skalách a pralese na Bludném, Kaskádách a vodopádcích na Bystřici a skalních zajímavostech Balvanitého proudu na Smrduté už jsem nedávno psal v kategorii Místa. Že to byla cesta překrásná, tož o tom svědčí fakt, že jsem si z výletu domů přivezl na 400 obrázků. A s těmi nejhezčími se s vámi, milí čtenáři, ve Fotogalerii pod příspěvkem samozřejmě moc rád podělím...)
Přidat do oblibených uživatelů
Chvalčov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Za skalními krásami Bludného a na kaskády Bystřice
