Valašské hřebeny - neděle
Ráno tady už nemáme kam jít, na obě strany hřebene jsme se už podívali. Přesouváme se tedy na třetí plánované místo – na Tesák. Je to už malinko blíž domovu. Dole, v Solanci si fotíme před jednou rustikální chalupou tři obrovské dřevořezané skřítky s jednou štíhlou dřevěnou sněhurkou. Na Tesák přijíždíme před desátou dopoledne už za pěkného vedra. Kvůli včasnému návratu domů už nebudeme dělat žádný dlouhý výšlap. Z parkoviště jdeme červenou TZ a současně NS Tesák na jih. Hned po 300 metrech proti nám přijíždí švadrona 12 jezdců na koních. Romantika. Kdysi jsem o tom snil, toulat se s koněm a přespávat s ním pod širákem. Nakonec chodím pořád jen po svých. Ale sny jsou také pěkné, někdy možná hezčí než realita. Od Kýčery měníme barvu na zelenou a máme první výhled. Výhledy do dálky jsou prý pro oči zdravé. Nemá se pořád jen koukat do blízka, např. do monitoru PC. Proto miluji hřebeny a hory. O kousíček vedle je výhled na Sv.Hostýn. Chtělo by to dalekohled. Ale kdo by se s ním nosil? Ten můj s poctivými skly váží ¾ kg a s foťákem skoro 2 kila. Dalším objektem je křížový kámen s vytesanými záhadnými pohozenými čtyřmi písmeny. Není o něm zmínka na mapě. Až na dalším rozcestí U Tří kamenů souhlasí název s počtem. Ve věku 23 let tu tragicky zemřela v únoru 1947 slečna z Kroměříže. Můžeme se jen domnívat, že v únoru bývá hodně sněhu a mohlo to spolupůsobit na tragedii. Toto divné místo má vliv i na mně. Z dosud neznámých důvodů odbočíme modrou doleva na jihovýchod. Už po necelém půlkilometru se nám vůbec nelíbí, že cesta značně a vytrvale klesá. Nelíbí se nám to, a ani nějak nesedí jak s papírovou mapou, tak ani s mapou v hloupém, pardon, chytrém mobilu. Na příštím rozcestí Pod Křížkem dumáme nad mapou, kam teď, když jsme zbytečně ztratili strašných 80 výškových metrů. Do toho, kde se vzaly, tu vzaly dvě staré jezinky. Evidentně v tomto začarovaném lese bydlely. Všechno věděly a znaly velmi podrobně všechny cesty a pěšinky. Ale byly milé, hodné a radily dobře. Teď je mi jasné, kam jsme odbočili, jen vůbec nevím proč. Nezbývá, než se do těch 80 metrů výšky znovu vrátit a zamířit zelenou na Holý vrch. Ten už není holý. Zpola dospělé stromy, zbytek mladé stromky. Ale nevypadá špatně. Je tu docela hezky. Jen žádný výhled. A na Klapinově je ještě krásněji. Zatravněná, svažující se planina. Také je tu stálý stanový přístřešek a Velké ohniště se sezením okolo. Vedle se popásají krávy. Mírný výhled do široka. Romantické místo. Trochu tady tápeme, kterou cestou odbočit. První pokus se nepovedl, po pár desítkách metrů to zjišťujeme a na potřetí objevujeme konečně tu pravou, dobře utajenou. Možná někdo ukradl strom se značkou. Nebo došla barva. Kdo ví. Ve vysokém, suchém lese asi není tak sucho, jak se nám zdá. Fotografujeme krásného skokana štíhlého a vzápětí k tomu i ještěrku obecnou. Od rozcestí Rožnovjačka se rozhodujeme navzdory vedru a dusnu vyšplhat děsný stoupák s převýšením 100m na kopec Obřany se zříceninou hradu. Z hradu toho moc nezbylo. Ani výhled nestál za nic. Škoda energie. Ačkoliv, dělali jsme to pro sebe, pro svou fyzičku. Petr si to jistě vynahradí týdenním sezením u počítače. A zase klesáme, navíc o dalších 160m až ke Kozlůvkám. Tedy dnes je to nahoru, dolu. A ten pařák! Čeká nás už jen poslední stoupání, ale nejhorší. Musíme od Kozlůvek vyšplhat na Tesák výškových 255m. Z toho některých hodně strmých. Cestou míjíme odbočku k autobusové zastávce Pod Valaškami. Skoro nahoře už málem padáme žízní. Machova studánka je však stejně vyschlá jako my. Konečně Tesák a parkoviště. Ani tady se nezchladíme. Na auto praží slunce, takže lezeme do sauny. A mrznout nebude a nebude. Přesto bych na závěr rád dodal, že se mi Valašsko líbí čím dál víc. Řekl bych, že v této oblasti se pro turistiku asi udělalo nejvíc. Nevím, zda si pochvalu za to zaslouží víc Valaši, nebo úřady. Závěrečný účet mazaného mobilu z dnešní procházky: celkové převýšení 1379 m, délka procházky 17km.
Přidat do oblibených uživatelů
Chvalčov
Mapa
Ubytování
Počasí
Chaty a ChalupyPříspěvky z okolí Valašské hřebeny - neděle
