Září v Paříži (13.9 - 16.9.2012)

Naše cesta začala už na Teplickém vlakovém nádraží (pro mého tatínka začalo dobrodružství už tady vlakem jel naposledy před 30 lety), kde jsme se vypravili do Prahy, kde jsme měli sraz k autobusu do Paříže. Vyráželi jsme v 17h z Prahy.

Cestu nějak popisovat nebudu-stejně jsem většinu prospala. Stavělo se na tzv. ,,čůrací pauzy" po 3 hodinách.

Konečně ráno po rozednění jsme se probrali v Paříži.

Den první

Naší první zastávkou byla nejznámější dominanta Paříže Eiffelova věž, která byla postavena v letech 1887 až 1889 až do roku 1930, kdy byla ještě tehdy se svou výškou 300,65 metrů nejvyšší stavbou světa. I když věž je dnes tím, za čím se do Paříže jezdí, nebylo tomu vždy tak. Spousta známých a vlivných spisovatelů bojivali zato, aby tato ,,železná dáma" byla rozebrána. Mezi ně patřil i spisovatel Guy de Maupassant, který když byl novináři načapán v prvním patře kavárny, která byla zřízena na této věži prohlásil, že je to jedinné místo v Paříži, kde ta potvora není vidět. My jsme měli štětí, že jsme k věži dorazili brzy ráno krátce před otvíračkou, takže fronty nebyli tak ohromné. Naše rodinka ( 4 členná maminka, tatínek, brácha a moje maličkost) jsme se rozhodli že si vyjdeme Eiffelku pěšky, že to nic není. No popravdě 700 schodů dá zabrat. Po výšlapu jsem byla ráda, že vůbec žiju, ale ten výhled na tu nádhernou dámu jménem Paříž stál zato. Vše jak na dlani. Vstupné na Eiffelovu věž pro dospělého 5€ a pro studenty 3,50€ (mějte u sebe studenstký průkaz ISIC-jiný moc francouzi neuznávají).

Pak jsme se přesunuli na přístavistě výletních lodí společnosti Compagnie des Bateaux- Mouchces, kde jsme se seznámili s Paříží z řeky Seiny. Na řece jsme míjeli různá známá místa tohoto krásného města ( Náměstí Concorde s egyptským obeliskem, kdysi zámek francouzských králů dnes již velmi známé museum se skleněnou pyramidou Louvre a Conciergerie, pak také méně známé budovy St-Jacques Tower, Hotel de Ville a Hotel de Sens, pak se loďka otočila a vraceli jsme se zpět kolem katedrály Notre Dame, výstředního musea d´Orsay a v dálce se leskla kopule Napolenovi invalidovny. Cena této plavby nás vyšla na 7€, protože naše skupina čítala více jak 20 členů, pokud by jste jeli sami na sebe zaplatíte 11€ a za vaše robátka pod 12 let 5,5€. Děti do 4 let zdarma.

Poté jsme se vydali na dlouhou procházku ulicí Jiřího Pátého na jednu z nejznámějších a nejdražšších ulic v Evropě, tato ulice byla vystavěna pro šlechtu, aby se měla kde promenádovat a i utrácet své ,,těžce" vydělané penízky samozřejmě, že mluvím o ulici Champs Elyseés. Na této ulici mě nic nezaujalo, ale když jsme přešli silnici objevil se před námi Arc de Triomphe de l´Étoile neboli v češtině Vítězný oblouk, který nechal v letech 1806-1836 postavit Napoleon Bonaparte na znak své moci a vítězství v bitvách. Vstupné pro dospělého 11,10€, studenti do 26 let po prokázání pasu a studentské průkazky zdarma. Uvnitř oblouku je muzeum o stavbě. Pod obloukem je hrob neznámého vojína, kde hoří věčný oheň.

Od Vítězného oblouku jsme šli do podzemí do pařížského metra ( jedna cesta metrem Vás vyjde asi 1,50€) , kde nás náš průvodce Honza uklidnil, že to nic není a přes menší komplikace jsme se dostali do vlaku a přemístili jsme se mezi mrakodrapy do čtvrti La Défense, kde se nachází i jedna z největších parfumerií Sephora.

Poté se přesouváme metrem do samotného centra Paříže ke kadedrále Notre Dame, kde se odehrála velká romance mezi krásnou cikánkou Esmeraldou a ošklivým, ale velmi laskavým hrbáčem Quasimodem. Zde zůstávají ti co je bolí už nožky a my stateční se jdeme podívat do uliček, kde kdysi stál starý templářský hrad. Dnes tu jsou jen krásné malé útulné hospůdky, kde vysedávají Pařížané, aby aspoň nachvíli utekli z každodenního rušného stereotypu. Jako ohromný kontrast trčí mezi krásnou starou zástavbou modrá kostka, takoví jakýsi pařížský kulturák, který se nazývá podle bývalého prezidenta Pompidou, hned vedle se nachází další opičárna Paříže legrační fontána Stravinskij. Pak jdeme k našim unaveným kamarádům zpátky ke katedrále a všichni jdeme do uliček Latinské čtvrti, kde nám Honza ukazuje obchody, které jsou finančně přijatelné, abychom si nakoupili nějaké vínko a lahodné, smradlavé, francouzské sýry (malá nápověda, kterou nám Honza jako zkušený vinař dal je, že si máme vybírat víno se zelenou etiketou je prý lepší a nebo víno s nápisem Chateau- což znamená že víno pochází ze zámeckých vinic, měl pravdu víno je opravdu výborné). Pak kolem Panthenónu, kde pod chrámem spí věčným spánkem francouzští velikáni jako třeba Victor Hugo, Emile Zola nebo Voltaire Rousseau. Pokud si stoupnete naproti Panthenónu a podíváte se do leva, uvidíte budovu radnice (aspoň myslím, že to byla radnice- omlouvám se). Zde je spousta jmen známých osobností Francie a pokud se podíváte pořádně můžete zde najít i jméno jednoho našeho velikána- Jana Husa. Tady nasedáme na autobus a vyrážíme do čtvrti Fleury, kde se nalézá hotel Premiére Classe, který je naším dočasným bydlištěm.

Den druhý

Ráno jsme vstali kolem 8 hodin. Na parkovišti nám náš průvodce nabídl jakysi muzeijní pas, který umožňuje vstup bez front do různých koutů Paříže, pas se mým rodičům vyplatil dohromady za oba pasy se platilo asi 70€, což se opravdu vyplatilo. Nasedli do autobusu a ten nás odvezl na krásný zámek Fontainebleau. Zde už nevím, kolik se platio, protože já a brácha jsme to měli v rámci EU (studenti do 26 po prokázání průkazu) zdarma a rodiče ukázali muzejní pasy a bez front jsme se mohli podívat do zámku.

Zámek Fontainebleau tento zámek byl letním sídlem francouzkých královen, králů a především královských milenek je úžasným průřezem dávných dob,kdy na stavbu tohoto zámku dohlížely ženy. A opravdu je vidět, že zámek nebyl postavený za týden. Prolíná se zde mnoho stavebních slohu od gotiky po renesanci. Za zmínku stojí i zahrady, které jsou také opravdu moc krásné. V kašnách plavou macatí kapři a zahrady jsou rozkvetlé i v pozdním létě. Studenti zdarma a rodiče měli muzejní pas. Po zhlednutí zámku i rozlehlých zahrad máme asi 3 hodiny rozchod, tak jsme se šli podívat na místní trhy, kde seženete opravdu všechno nač si vzpomenete.

Poté se přesouváme na další ohromující francouzský zámek Versailles. Díky francouzskému panovníkovi Ludvíku XIV., který razil heslo přátelé si drž blízko, nepřátelé ještě blíž, se lovecký zámeček ve Versailles, který stál na místě bažin a mokřadů rozrostl do neuvěřitelných rozměrů a stal se honosným, královským sídlem. V nádherných rozlehlých zahradách se skvostnými kašnami, také vyrostl zámeček o dost menší zvaný Velký Trianon, který sloužil královi, aby mohl uprchnout před kralováním. Udajně se zde scházel se svými milenkami. Jeho následovníci také tak činili a proto nedaleko vznik i Malý Trianon a za ním je vesnička, kterou založila Marie Antoinetta, ale bohužel si ji moc neužila, protože ji za revoluce sťali hlavu.Po prohlídce zahrad se vracíme zpět na parkoviště a opravdu pomalu-díky zácpám se vracíme do hotelu. Studenti zdarma a rodiče měli muzejní pas.

Den třetí

Ráno jako malované a my opět nasedáme do autobusu a chystáme se zpět do čisté Paříže. Vystupujeme u zlaté kopule Invalidovny- hrobky Napolena. Opět se zde vypatí to, že studuji a muzejní pasy. Invalidovna je rozsáhlí komplex budov, který se skládá z hrobky Napoleona a vojenského muzea. Najdete zde artefakty z Napoleonových bitev, ale i z obou světových válek. Na nádvoří jsou ukázky děl, která si Napoleon vozil z bitev jako suvenýry.

Pak se vydáváme pěšky- daleko to není k muzeu Louvre. Cestou jsme si symbolicky zakoupili a popsali zámeček, který jsme zamkli na jeden z mostů. Přicházíme k Louvru a už z dálky se odráží slunce od skleněné pyramidy- vstup do Louvru. Majitelé pasů a studenti mají vstup extra bez front- takže další výhoda pasu. První na co jsme se šli podívat byla všem velmi známá Leonardova Mona Lisa- velký zástup zvědavců, vyfotit ji je skoro nemožné. V Louvre samozřejmě není jen Mona Lisa a tak jsme si ho v klidu prošli.

Po návštěvě Louvru se přesouváme směrem k Notre Dame na stanici metra a s jedním přestupem se dostáváme k Moulen Rouge. Vyfotili jsme pár snímků a začínáme se škrábat na jediný opravdový kopec co tu maji, na Montmartre, kde se nachází poměrně mladá, ale krásná bazilika Sacré Coueur. V bazilice se vstupné neplatí- nesmí se fotit! Od baziliky byl nádherný výhled na Paříž- je to opravdu nádherné, bílé, nekonečné město.

Po tomto výšlapu a následném nádherném výhledu se přesouváme opět na metro a vynořujeme se na náměstí svatého Michala, kam jsme se rozhodli zajít na typickou francouzskou večeři o třech chodech. Za tuto kompletní večeři dáte 15€. Můžete si vybrat z několika předkrmů: žabí stehýnka, slávky, šneci, milánské špagety, francouzský slaný koláč, rozpečený kozí sýr, cibulová polévka..., hlavní jídla: hovězí stejky na dva způsoby, kohout na víně, jehněčí kýta, losos..., deserty: cream breli, čokoládová pěna, koblížky plněné zmzlinou se šlehačkou, palačinky..... no vše si nepamatuji ale moje rodinka ochutnala slávky, špagety, rozpečený kozí sýr, stejky, kohouta na víně, lososa, cream breli a koblížky plněné zmzlinou- vše velice chváleno a bylo to opravdu výborné.

Po skvělé večeři jsme se přesunuli k Eiffelově věži, abychom se náležitě rozloučili s Paříží. opravdu lepší místo než u rozsvícené Eiffelky jsme si vybrat nemohli. Opravdu krásné. Mohu doporučit.

Tímto bych chtěla poděkovat cestovní kanceláři Plustour za zprostředkování zájezdu. Řidičům Petrovi a Dušanovi z firmy Chytil z Olomouce za cestu bez nehody a hlavně průvodci Honzovi Fleglovi zato, že nám ukzázal krásy Paříže, protože bez něj by jsme byli úplně ztracení.