Zemí sýrů, dřeváků, květin a větrných mlýnů
Nizozemsko, rovinatá země, jako stvořená pro jízdu na kole. Země sýrů, dřeváků, květin a větrných mlýnů. Země, která díky neustálému boji proti vodě, získává stále nová a nová území. Současná rozloha Nizozemska je 41 547 km čtverečných. Se současnými 16 miliony obyvatel je třetí nejhustěji zalidněnou zemí v Evropě. Tato skutečnost je patrná pouze ve velkých městech na jihu země. Nizozemsko je zemí kontrastů, na jedné straně dokonalá silniční a železniční síť, velká rušná města a na druhé poklidný venkov s pasoucími se kravami, ovcemi, koni a malebné vesničky. Hlavním městem Nizozemska je Amsterdam, ale vláda sídlí v Haagu. Rotterdam je poté největším evropským přístavem. V Nizozemsku se nachází také mnoho památek UNESCO (Schokland a okolí, Amsterdam - obranná linie, Kinderdijk - větrné mlýny, Nizozemské Antily, Lemmer - technické památky ve Frísku, Beemster – poldery a Rietveldův dům v Utrechtu).
Přípravy před cestou
Půjčily jsme si všechny dostupné publikace o Nizozemsku z knihoven a pročetla jsem i velké množství webových stránek. Díky tomu jsem měla celkem jasnou představu o plánované cestě, ale neměla jsem pocit, že bych měla dostatek informací o samotném Holandsku. A tak jsme nakonec koupily mapu Nizozemska a jediného kvalitního průvodce – od Ikara.
Nejhorší ale bylo, jak se do Nizozemska dostat, jelikož jsme tam chtěly na kola. Prvním nápadem bylo jet autobusem, jezdí jak Student Agency tak Eurolines. Lístek vycházel přibližně na 1400, problém byl ovšem s koly. Je nutné rozložit je do krabice a oni stejně nedokáží zaručit, že na ně bude místo v úložném prostoru. Takže druhou variantou byl vlak, tam by s koly nebyl problém. Tady však nastal s cenou. Jednosměrná cesta pro jednu osobu by vyšla na 3 000! Třetí variantou byly cestovní kanceláře. Bohužel začátkem srpna vyjížděly jen dvě a obě byly plné. Nakonec to celé rozsekl tatík, když mi nabídl auto. Koupili jsme nové nosiče na střechu a natrénovaly s Elkou nandávání kol. Zezačátku nám to moc nešlo, kola nám padala na hlavu, ale za chvilku jsme našly systém a už to šlo samo. Nic už tedy nebránilo tomu vyrazit vstříc novým zážitkům.
3.8. 2010 úterý – přejezd do Nizozemska
Sraz máme ráno v devět u auta, naložit kola nám protentokrát ještě pomáhá tatík. Opouštíme deštivou Prahu a vydáváme se na sever po E55 a dál do Německa. Cestu jsme si vytiskly z google maps, a tak nikde ani nebloudíme. Posloucháme kazety, hlavně naší oblíbenou cestovní – Lotrando a Zubejda. V Německu narážíme na problém jaký vzít benzín. Žádnou 95 tu nemají. Píši tatíkovi a zároveň se jdeme ptát na pumpu. Tak tedy nakonec Super. =) Původně jsme myslely, že nedojedeme za jeden den až do Holandska, jelikož jsem byla jediný řidič. Ale jelo se příjemně, a tak těsně před devátou přijíždíme do campu nedaleko Utrechtu. Je to malý rodinný camp, který jsem si našla ještě v Čechách. Na dvě noci pro tři lidi to stojí 30 Euro. Je to takový statek uprostřed holandského venkova. Krávy, čuník, slepice, pštrosi, králíci, kachny, morčata,… =)
4.8.2010 středa –Utrecht a Wijk bij Duurstede
K snídani si uvaříme domácí holandská vejce, mňam. Sundáme kola ze střechy a můžeme vyrazit na prohlídku Utrechtu. Od campu je to do města asi 15 km. Počasí nám moc nepřeje, cestou tam nás zastihne pěkný slejvák. Projíždíme okolo cihlových domků s upravenými zahrádkami a velkými okny bez záclon. Hlavním orientačním bodem v Utrechtu je pro nás Domtoren neboli katedrální věž. Prohlédneme si dále rajský dvůr v Domkerku a projedeme okolní uličky. V nedalekém parku u grachtu si dáme k obědu první paštiku. Z Utrechtu se vracíme stejnou cestou zpět, ale pokračujeme od campu dál v opačném směru do městečka, které nám doporučila pani domácí. A měla pravdu Wijk bij Duurstede je příjemné historické městečko s větrným mlýnem na hradbách. Nejprve projedeme jeho uličky a pak se posadíme na lavičku před turistické informace a necháváme na sebe působit místní atmosféru. Cestou domů nás místo slejváku zastihne silný protivítr.
5.8.2010 čtvrtek – Rotterdam
Nasnídat, zabalit a rozloučit s milým dědou z vedlejšího karavanu. Naposledy zamávat pštrosům a čuníkovi a vyjíždíme směr Rotterdam. Před Goudou nás zastihne zácpa na čtyřproudé dálnici. Pustíme rádio o něco hlasitěji a při focení stojících aut se asi hodinku a půl sluníme. V Rotterdamu malinko bloudíme při hledání campu, ale nakonec se nám ho podaří úspěšně najít. Na dvě noci nás to tam stojí něco přes 60 Euro. Postavíme stan a vyrážíme na procházku po městě. Hlavním cílem je tzv. Kubus, obytné budovy ve tvaru kostek od architekta P. Bloma. Jedna z kostek je veřejnosti přístupná za 2 Eura. Je to zajímavě řešený třípatrový byt. V jedné ze skříněk je výstava postav z Pána prstenů a v jiné malých modelů židlí. Hned bych se nastěhovala. =) V další z kostek je dokonce hostel. Hned vedle kostek stojí bytový dům ve tvaru tužky a také Witte Huis, dům, který přečkal bombové nálety druhé světové války. Z nábřeží je krásný výhled na Erasmusbrug, most připomínající labuť. Pokračujeme až k Euromastu, 185 metrů vysoké věži. Za 8,90 Euro nasedáme do prvního výtahu do poloviny věže. Je odtud krásný výhled na celé město a přístav. V parku pod věží je ještě vzpomínka na nedávnou Tour de France startující právě v Rotterdamu. Překonáme nepříjemné schody a nasedáme do druhého výtahu, který pomalu otáčivým pohybem stoupá vzhůru, kde chvíli setrvá a poté opět začíná klesat. Ještě bychom se klidně chvilku kochaly, ale máme hrozný hlad a z věže jsme si vyhlédly občerstvení u minigolfu. Objednáme si jednu pizzu s pancettou a „ui“, což jak za chvilku zjišťujeme, je cibule. Název se nám natolik líbí, že už asi cibuli nikdy jinak neřekneme. =) Za odpoledne se nám podařilo projít celé centrum Rotterdamu a velice nás překvapil. Je to klidné nepřelidněné město s krásnými cyklostezkami. Cestou zpět se ještě zastavíme v obchoďáku koupit chleba a ochucené mléko. Večer „party“ s Plzní. =)
6.8.2010 pátek – Kinderdijk
Na dnešek máme naplánovaný výlet na kole k jedné z památek UNESCO – k 19 větrným mlýnům v Kinderdijku. Projedeme Rotterdamem, je úžasné být hlavním účastníkem Dopravy jako cyklista =), přejedeme přes Erasmusbrug až na okraj Rotterdamu. Cestou se mi podaří píchnout zadní kolo, a tak hned pro začátek měníme duši. Mimo Rotterdam už nemáme mapu, a tak se nám daří opět trochu bloudit směrem na Riddekerk, H.I.Ambacht, Ablasserdam a konečně Kinderdijk. Je to nádhera, pomalu projíždíme mezi kanály, větrnými mlýny a davy návštěvníků. Na dnešek se počasí povedlo, posadíme se na jednu z laviček a u oběda se kocháme nádherným pohledem. Vůbec se nám nechce pryč, je to tu idylka. =)
Zpět už jedeme podle ukazatelů na Rotterdam. Při vaření večeře zjistíme, že nám dochází bomba. To brzy. Nicméně ještě, že je to zrovna v Rotterdamu, tady by nemusel být problém jí sehnat. Ptáme se na recepci a oni ji opravdu mají, sice je jemně orezlá a možná už i použitá, ale usmlouváme to jen na 4,50 Euro! =) Při pití Plzně nás přijdou pozdravit Češi z Ostravy.
7.8.2010 sobota – Zoetermeer, Gouda
Pán z campu nám opravdu vytiskne plán cesty do Zoetermeeru, kde máme vyhlídnutý malý camp. Bohužel tato navigace je bez mapky, a tak se nám podaří bloudit po Haagu. Nakonec nám ale poradí zelinář a podaří se nám dostat se do Zoetermeeru. Při hledání tohoto campu máme neuvěřitelné štěstí. Díky tomu, že špatně uhneme a motáme se uličkami, se domotáme až do našeho campu. Zde chceme zůstat tři noci a stojí nás to 53 Euro.
Naobědváme se, postavíme stan a vybalíme. Odpoledne vyrážíme na výlet do Goudy, města sýrů. Značení v Zoetermeeru je někdy opravdu intuitivní. V Goudě mají krásnou sýrovou výzdobu, jen nám bohužel opět prší. Pomalu projdeme městečko s koly a zastavíme se ve specializovaném krámku se sýry. Ochutnáváme ochutnávky a nemůžeme si vybrat. Nakonec kupujeme jeden bylinkový sýr, goudu a fíkový koláč. Zastavíme se opět i v obchoďáčku pro chléb a snídaně. Gouda je příjemné městečko. Cestou zpět do campu neuvěřitelně prší, přijedeme totálně durch. Naštěstí tu mají jídelní místnost, vezmeme tedy náš hořáček, fazole s párky a vyrážíme vařit tam. Trošku to tam zamáčíme, ale majitelům campu to evidentně vůbec nevadí. Teplá sprcha dnes opravdu přijde vhod.
8.8.2010 neděle – Haag a Delft
K snídani ochutnáme holandské koláčky s rozinkami a na kolech vyrážíme na prohlídku Haagu a poté i Delft. Cesta do Haagu vede typickou holandskou krajinou, Pastviny s pasoucími se kravami, koni nebo ovcemi, vodní kanály, větrné mlýny a nekonečná rovina. V Haagu nejprve chceme projet park Clingendael. Než se do něj dostaneme, tak projíždíme lesem! Vážně, jediný les široko daleko a on je rovnou v centru Haagu! =) V parku Clingendael se nejprve nasmějeme s husama, které se opět sesypou na Elišku. Japonská zahrada je bohužel zavřená, premává jen šest týdnů od 30. dubna a dva týdny v říjnu. V parku je také válečný bunkr a je neuvěřitelně velký. Před ním stojí cedule, tak doufáme, že se o něm něco dovíme. Jenže na ceduli jsou informace o netopýrech. =) V parku mají nádherné rododendrony, růže, holandské domky, dětské hřiště, bukové lesy,..
Haag je vládní město s moderní architekturou ale i s historickými stavbami, z nich nejvýznamnější je Binnenhof – sídlo parlamentu a vlády.
Opouštíme Haag a přejíždíme do nedalekých Delft. Projíždíme okolo Oude Kerku k hlavnímu náměstí, kde stojí Radnice a hlavně Nieuwe Kerk, v němž se nachází mauzoleum Viléma Oranžského. Hodně jsme se na prohlídku kostela těšily, ale máme bohužel smůlu, kostel je v neděli zavřený! Grrrr.. S Míšou se vydáváme hledat veřejné záchodky. Ty které se nám podaří podle ukazatelů najít jsou takové ty venkovní pánské. Tak to asi nebude nic pro nás. =) Tak tedy Subway. Poté prolézáme obchůdky na náměstí a obdivujeme delfskou fajáns.
Večer naše poslední Plzeň, na dálku s Karlem a tatíkem v Neklidu. =)
9.8.2010 pondělí – Leiden a pláže u Katwijku
Už jsme připravené vyrazit, jen vzít kola a můžeme jet. V tu chvíli Míša zjišťuje, že má píchlá OBĚ kola! Neuvěřitelné! Ale náhradní duši má jen jednu. Tak tedy sundáváme obě duše a míříme do umývárky. Obě je postupně ponoříme do umyvadla a zjišťujeme, kudy uchází vzduch. Máme to, už jen najít funkční lepení. Míša má, super! Lepíme prvně, tak snad se nám to podaří. Jedna duše, druhá duše, nechat zaschnout a jdeme je otestovat. Vypadá, že se to zdařilo. Nasedáme tedy na kola a vyrážíme směr Leiden. Jenže cestou Míše opět ujde zadní kolo. Asi se nám to lepení moc nepovedlo. Chystáme se tedy vyměnit špatně zalepenou duši za tu novou, kterou Míša má. Ovšem ouha, ono na předním kole je jiný ventilek než na zadním a náhradní duše jde použít POUZE pro přední kolo! Sakra! Takže přelepujeme naše původní špatné lepení a doufáme, že tentokrát už vydrží. Vypadá to dobře. =)
Cesta do Leidenu je jinak velice příjemná, vede podél kanálu, okolo něj moderní bytové domy. Sám Leiden nás také mile překvapuje, je to živé moderní univerzitní město. Mají tady specializovaný obchod s koly, kde se nám podaří sehnat náhradní duše na Míši kolo i novou sedačku, aby se jí jezdilo pohodlněji. V ičku ale bohužel nemají přístupný internet, který by se nám hodil pro nalezení nejlepší cesty do campu v Amsterdamu. Z Leidenu to již není daleko k plážím nedaleko Katwijku. Vybereme si místo dál od města, už jakoby cestou zpět do campu. Já si uvazuji kolo po vzoru Holanďanů k jednomu ze sloupků. Holky se o svá kola bojí a tak je přes dunu tlačí na pláž. Za pomoci ručníkového paravánu se převlékneme do plavek, naobědváme se a jdeme okusit moře. Nejdřív je pěkně studené, ale za chvilku je to v pohodě a už blbneme ve vlnách. =) Nasbíráme na pláží malé barevné mušle a holky se ozdobí pery racků. Potom se bavíme párem dědulů, kteří si myslí, že jsou na nuda pláži a dokonce se k sobě zajímavě tulí. =) Chvilku se pak ještě sluníme, ale už je čas vydat se zpět do campu. Cyklostezka po dunách. Cestou ještě zastavíme na točenou zmrzlinu s posypem, mňam. Potkáváme místní skauty. V campu vyložíme přední brašnu a odjíždíme do města na nákup. Nějak jsme se rozšouply. =) Dnes tedy místo Plzně ochutnáváme Leffe.
10.8.2010 úterý – Amsterdam
Balíme a vyrážíme hledat camp v Amsterdamu. I tentokrát máme neuvěřitelné štěstí a camp nacházíme. Musíme si ale chvilku počkat, než se uvolní místo. Holky si krátí čas podáváním míče z okýnka do okýnka. =) Na recepci je to nějaké zdlouhavé, vůbec nerozumím všem těm jejich úkonům. Koupíme si ale tři jízdenky na 48 hodin a tři žetony do sprch, tady už jsou placené. Postavíme stan a vyrážíme na metro a do centra Amsterdamu. Metro mají uvnitř pomalované. Polovina metra je ale uzavřená, a tak musíme přestoupit na náhradní autobusovou Dopravu. Vůbec nechápeme systém pípání. Při vstupu a výstupu z metra je to ok, ale i v autobusech a tramvajích je to na hlavu. Ale evidentně je to novinka a mají v tom zmatek i samotní Holanďané. Procházíme podle průvodce Oude Zijde a Nieuve Zijde. Chvilku nás mate, že některé domy mají nakloněnou fasádu směrem do ulice, až se v průvodci dočteme, že je to kvůli tomu, aby si nerozbili okna v nižších patrech, když vytahují přes kladku náklad do půdních prostor. Uličky obklopené starými domy jsou úchvatné, ale bohužel nám opět prší. Přesto projdeme obě čtvrti. V Begijnhofu, bývalém útulku pro bekyně, se pokoušíme alespoň na chvilku skrýt před deštěm. Je to ale marné úsilí, pršet bude asi až do večera. Projdeme tedy ještě Dam, uličku Nes, nákupní dům Magna Plaza, Čtvrť červených luceren, čínskou čtvrť,.. Amsterdam je sice krásné město, ale na mě je až příliš hektické. Všude davy turistů, místní na kolech jsou vysloveně nebezpeční. Když jim stojíte v cestě, tak zacinkají a když neuskočíte nebo uskočíte špatným směrem, tak vás v klidu přejedou. To v žádném jiném městě nebylo, jen tady a není to ani trochu příjemné.
K večeři vaří Eliška špagety a jelikož prší, tak je vaří v předsíňce stanu. Je to neuvěřitelné, ale špagety jsou potom po celém stanu. No jo, je to náš Čuník. =) Nikdo se poté nemá k tomu umýt ešusy, a tak vtipkujeme na téma ranní „kávindy“, tedy kávy s nějakou zvláštní příchutí, teď například špagetkovou. =)
11.8.2010 středa – Amsterdam
Chuť na „kávindu“ opravdu nemám, a tak jdu raději umýt ešusy. U stanu objevuji vzkaz, bohužel je psán v italštině. Tak to si ho přečteme nejspíš až doma. =) K snídani máme výborný fíkový koláč zakoupený v Goudě. Celý dnešek je zadán pro Amsterdam. Nejprve se snažíme najít moderní čtvrť na okraji města. Je to ale celkem oříšek, téměř nikdo ani neví, že tyhle domy stojí a kde stojí. Nakonec nás zachrání pošťačka. =) Je to moderní zástava navržená studenty architektury pro sociálně slabší vrstvu. Z jedné strany jsou domy přístupné z ulice a z druhé na loďkách z grachtu. Je to nádhera. Akorát se nám podaří chytit autobus do centra. Nejprve zamíříme k domu Anny Frankové. Jelikož jsem četla její denník, tak mě to hodně zajímá. Ráda bych se podívala dovnitř, ovšem ta nekonečná fronta mě odradí. Třeba někdy příště. Také už máme hlad, a tak se vydáváme ulovit nějaký oběd. Daří se nám to až blíže Central Station. Usedáme do krámku jednoho Turka, na párek v rohlíku, pizzu a kebab. Uděláme mu tržbu, po nás následují další a další turisté. Dáme si ještě sladký zákusek v podobě vafle a donutu a můžeme plny sil vyrazit na prohlídku grachtů. Držíme se rad průvodce a vyrážíme z náměstí Dam, podél levého břehu Singlu, Keizersgrachtu, Herengrachtu, Reguliersgrachtu a Prinsengrachtu. Nejzábavnější jsou zastávky u domů, v nich přespal vždy jen jednu noc po nějakém tahu Petr I. Veliký. =) Dalšími zajímavostmi jsou hausbóty (obytné lodě), domy s dřevěnou fasádou, či bortící se domy. U řeky Amstel se ještě dojdeme podívat na nejslavnější amsterdamský zvedací most. Poté už sedáme do tramvaje a přesouváme se do muzejní čtvrti, kde se nachází slavné Rijksmuseum, Van Gogh museum či Concertgebouw. Všechna muzea už jsou dnes zavřená, to nám ale nevadí, i tak je zde příjemné posezení. Přesouváme se ještě nakonec do nedalekého Vondelparku. Chceme si zde sednou a jen chvíli odpočívat a nasávat atmosféru. Park je ale plný neuvěřitelně aktivních Holanďanů, každý kdo tu je, buď běhá, jezdí na kolečkových bruslích a nebo na kole. Na dnešní večeři máme v plánu vyrazit do některé z místních restaurací. Jelikož jsme v Nizozemsku, tak usedáme do Irish Pub. =) Servírka je nejen dosti zpomalená, ale také dosti mimo. Podaří se jí přinést nám asi po půl hodině čekání tři malé Guinesse místo velkých. A jídlo, holky si daly “guláš“ s kaší a chutnalo jim, ale mé Irish stew bylo dosti polívkoidní a divné. Tak si dáváme ještě jednoho Guinesse, tentokráte velkého a těsně před půlnocí vyrážíme zpět do campu. Do spacáku se dostáváme až okolo jedné hodiny ranní.
12.8.2010 čtvrtek – Van Gogh museum, Naarden
Dnešek máme krásně naplánovaný, na dopoledne nám ještě platí kartička na hromadnou Dopravu, a tak se vydáváme opět do muzejní čtvrti a chystáme se do muzea diamantů a do Van Gogh musea. Plán je to krásný, ale jak už to tak bývá, tak samozřejmě nevyjde. Do Van Gogh musea je stejně šílená fronta jako včera do domu Anny Frankové. Chjo… S Eliškou se tedy vydáváme do muzea diamantů, kde je vstup zdarma a Míša zatím zůstává ve frontě na Gogha. Diamanty jsou vtipné, je tu vystaveno plno šperků a je tu ukázka výroby. Také jsou tu výklady o diamantech pro skupiny. Nám se podaří přicpat k jedné italské skupině. Dobrý nápad, prakticky ničemu nerozumíme. =) Navíc po přednášce o diamantech následuje prodej a během toho jsou východové dveře zamčené. Uff.. Asi po hodince dorážíme za Míšou do fronty, moc se neposunula, určitě je to tu minimálně ještě na hodinu. Teď zůstávám já a holky jdou pro něco malého k obědu. Párek v rohlíku to jistí. =) Funguje zde i přednostní vstup, ale jen pro majitele karty I am Amsterdam. A také možná i pokud bychom si koupily lístek v muzeu diamantů, kde je také prodávaly. Ale na to jsme přišly až dost pozdě. Kupujeme tedy lístky za 14 Euro, Míša odloží batoh a můžeme se vrhnout na plátna nejen od Gogha, ale i jeho přátel a současníků. Obrazy jsou úchvatné, ta atmosféra, která z nich sálá. Mají zde Goghova nejslavnější díla jako jeho Autoportrét, Slunečnice, Jedlíky brambor, Obilné pole či Pokoj v Arles, který je ale v současné době v rekonstrukci. Prohlídka muzea se protáhla oproti původnímu plánu o několik hodin. Jet na kole do Naardenu už bohužel nestihneme. Ale jet do Holandska a nenavštívit Amose, tak to by byl hřích. Vracíme se tedy na Central Station a kupujeme lístky na vlak. Ten jede hned za 6 minut. Opět nám poprchává. Z nádraží musíme projít skrze celý Naarden až do původní pevnosti s dvojitým vodním příkopem. Najít muzeum a mauzoleum Jana Amose Komenského není problém, ovšem jsme tu opět pozdě. Je zavřeno. Tak se alespoň vyfotíme u dveří jeho „posledního útulku“ a u jeho busty. Čas kvapí, vracíme se na vlak, opět to jede hned za pár minut. Ve vlaku nacházíme autoatlas Francie. A Elišce to nedá a bere si ho domů jako suvenýr. =) Naše kartička na Dopravu již samozřejmě prošla, kupujeme tedy u řidiče hodinovou za 2,60 Euro. Poslední pípání, HURÁÁÁÁ!!!! Po večeři povinná sprcha, abychom nesmrděly a abychom vyčerpaly náš žetonek.
13.8.2010 pátek – Alkmaar a Marken
Vstáváme už v půl osmé, abychom vyjely z Amsterdamu včas. Téměř se nám to nakonec podaří. =) Motáme se směrem na sever do Alkmaaru, kde dnes probíhají sýrové trhy. Je zde ale trošku problém s parkováním. Nejen, že cestou do města se vlečeme v koloně, ale většina parkovišť je plná a ty prázdné jsou výškově omezené (a my máme kola na střeše). Nakonec se nám ale podaří zaparkovat před jakýmsi obchodním domem. Němci z karavanu nám pomohou s parkovacím automatem a můžeme spolu s nimi vyrazit na sýrovou show. =)
Lidí je zde opravdu plno, nejprve se dostáváme až do třetí řady. Představení trvá ale dvě hodinky a lidé se postupně přesouvají. Po nějaké době se dostáváme do první řady a máme krásný výhled na muže v bílé kombinéze s barevnými slamáky. Každý z nich má jakési popruhy, na nichž nosí dřevěná nosítka se sýry směrem k vozům. Zde je další muži přehazují z nosítek na vozy a odvážejí pryč. Občas pro zpestření vozí na nosítkách místo sýrů i turisty. =) Trhy končí přibližně ve dvanáct hodin. Parking máme zaplacený do jedné, a tak máme dostatek času na prohlídku městečka a zakoupení sýrů. V jednom ze specializovaných obchodů koupíme jak strouhaný, tak plátkový a navíc ještě sušená rajčata. Do cous-cousu budou vynikající! =) U pekaře seženeme čerstvý chléb. Po jedné hodině opouštíme Alkmaar a vracíme se jižním směrem zpět k Amsterdamu. Přesněji do rybářského městečka Marken. Parkování tu mají za 5 Euro. Vydáme se do přístavu, kde Míša jde stát frontu na toalety a Eliška si kupuje místní specialitu „kibbeling“, což jsou opékané kousky ryby s majonézou a je to výborné!!! Po pěšině se vydáváme k místnímu majáku. Chviličku nás otravují nepříjemné mušky, ale jinak je to příjemná procházka. Ovšem je to trošku dálka. Oběd dáváme v polovině cesty. Maják je velice fotogenický. A malé písčité plážičky u něj svádějí k brouzdání. Opět se nám daří naším nápadem nakazit ostatní. =) Díky této procházce už ale nestihneme návštěvu dalšího městečka. Zajíždíme tedy do nedalekého campu a bereme si jen jednu noc. Naproti nám bydlí ve stanu Slováci. =) Dnes je opět správný čas k tomu protáhnout se s „Ferdou“ proti trudomyslnosti. =) Po večeři ochutnáváme další holandské pivo Gladiátora, má 10%. K němu chipsy s teriyaki. Potom si bohužel dáme ještě Amstela….
14.8.2010 sobota – Volendam, Zuiderzeemuseum,Afsluitdijk
Včera mi něco nesedlo, nevím, co přesně to bylo, ale je mi zle, hodně zle. Sakra! Tak to bude den. Nejsem sama, všem je nám nějak divně. Asi hodinku se válíme u stanu a snažíme se vzchopit. Na dnešek máme velké plány. Nakonec se přece jen sbalíme a přejíždíme do nedalekého Volendamu, další rybářské městečko. Podle jednoho z letáčků z informačního střediska se vydáváme na prohlídku toho nejzajímavějšího. Přístav i okolní domky jsou opět velmi malebné, vnímáme to ale jen polovičatě. Když narazíme na potraviny, neodolám a kupuji si Coca-colu. Na žaludek vždycky zabírá. Holky si kupují rajčatový juice a „zamilované“ sušenky. Naštěstí to opravdu pomůže a při prohlídce dřeváků a výroby sýra je nám už mnohem lépe. Při ukázce výroby sýrů se tentokrát přidáme ke skupině Američanů a rozumíme o poznání lépe. =) Jako suvenýr koupím holandskou čokoládu a výborné holandské sušenky. Sýr by to do Čech asi těžko vydržel. Další zastávkou je Zuiderzeemuseum nedaleko Enkhuizenu, což je holandský skanzen. Vstup je za 8,50 pro studenta. Do skanzenu se dá dostat pouze na trajektu. Je to úplně jiné než skanzeny v Čechách. Mají tu udírnu, rybárnu, kovárnu, sýrárnu, lékárnu, kostel, obyčejná stavení,… V lékárně nás zaujmou nejvíce tzv. zevlouni, kteří se v devatenáctém století umísťovali nad lékárny jako poutače. Zavzpomínáme na skauta při uzlování před provazárnou. V 18:15 jede poslední trajekt zpět. Pán se nám směje, že mu spíme na lodi. =) Pokračujeme stále ještě na sever, přes proslulou holandskou hráz Afsluitdijk. Jedná se o uměle vystavěnou hráz, která od sebe odděluje Waddenzee a uměle vytvořené jezero Ijsselmeer. Hráz je 32 km dlouhá a vede po ní dálnice. Asi po pěti km se nachází odpočinkové a informační místo s rozhledem. Po přejezdu hráze zastavujeme v Harlingenu u obchodního domu na nákup. Holky jdou nakupovat a já spím v autě. Vůbec mi není dobře. Teď už ale stačí jen dojet někam mezi Leeuwarden a Ameland a najít camp. Jedeme po okrskách. Asi ve čtvrt na deset opravdu nacházíme camp přímo v Holwerdu. Holky postaví stan a já už do něj jen padnu a konečně můžu SPÁT! HURÁ!!=)
15.8.2010 neděle – Ameland
Vstáváme až v půl desáté. U snídaně nám nějak nechce vařit bomba, snad už zase nedochází? Bereme kola a vyrážíme na nedaleký trajekt na ostrov Ameland. Je to z našeho campu jen asi kilometr, ale fouká pekelný protivítr. Kupujeme lístky, pro dospělého je zpáteční cesta za 12,80 a pro kolo za 8,25 Euro. Ještě se stihneme jako poslední nalodit na trajekt v přístavu. Cesta by měla trvat přibližně 45 minut. Pomalu proplouváme mezi zelenými a červenými bójkami. Nad lodí dělají nálety racci a někteří cestující je opravdu krmí. Je to neuvěřitelné, ale zjišťujeme, že Míša opět píchla!! Přední kolo. Fascinující. =) Takže hned po vylodění měníme duši. „Ičko“ je bohužel v neděli zavřené a žádná mapa v dohledu. Nevadí, projedeme Nes a potom zamíříme k vesnicím Ballum, Hollum a hlavně k majáku. Šíleně to u něj fičí. Jako jediná mám chuť vylézt nahoru na maják. Zaplatím 4 Eura a po úzkých točitých schodech stoupám nahoru. Z vrcholku je krásný výhled na moře i na ostrov. Navíc v každém mezipatře je nějaká expozice týkající se majáků či moře. Nejvíc mě zaujme mapa vraků v oblasti Západofríských ostrovů. Není jich tady zrovna málo. Dojedeme se podívat až k moři, uděláme několik foteček červeno-bílého majáku a vracíme se po cyklostezce podél dun zpět k Nes. Je to příjemná cesta, kvete vřes a růže. Celý Ameland je divočejšího a přirozenějšího rázu. Na plážích je „běžící písek“, díky němuž se vytvářejí duny. Projíždíme okolo campu a je to jak bydlet na větrné hůrce. =) Vracíme se na trajekt v 17:30, už jsme dost vyfoukané. =) Na trajektu usedáme v patře na sedačky, ale málem tam umrzneme, dole bylo větší teplo. Po příjezdu do campu vaříme večeři a vaříme a vaříme a vaříme a ono pořád nic. Až nakonec zhasne bomba a máme smůlu. No alespoň, že je to teplé. Jenže kde tady budeme shánět novou bombu? Jdu umýt ešusy. Oba dřezy jsou plné tak čekám, nakonec mě pán pustí do jednoho z nich. Za teplou vodu se tady musí platit, a to je pro náš ešus zbytečné. Pán mi ale tvrdí, že on má v lavoru teplou vodu a že už domyl, ať si ešus umyji tam. Snažím se mu vysvětlit, že je to v pohodě, že mi studená voda stačí. Chvilku se tak dohadujeme, až mi nakonec ešus sebere a umyje ho sám v teplé vodě. =) Frajer! Pak ještě chvíli povídáme o Nizozemsku a o Čechách..
16.8.2010 pondělí – Leuwarden, Dokkum
Jelikož nemáme bombu, tak si musíme čaj a kafčo „uvařit“ z teplé vody z kohoutku. =) Pani domácí nám radí nejhezčí cestu do Leuwardenu, dostáváme i mapičku. Podél silnice mají uvázané kozy, poníka a králíky v ohrádce. Podle pani máme jet podél kanálu nejprve vlevo a cestou zpět vpravo. Jenže bohužel cesta vlevo je uzavřená. Kousek se vracíme a necháváme se přes kanál převézt převozníkem. =) Leuwarden je takové nijak zajímavé a trošku hektické město. Naším cílem je ale hlavně tady sehnat novou bombu. A je to opravdu zábava. Miluji, když přijdeme s hořáčkem do obchodu a oni na to koukají, jako když to nikdy neviděli. Ještě se seběhnou všichni zaměstnanci i nakupující a snaží se přijít na to, kde ve městě je outdoorový obchod. Náhodou se nám podaří najít alespoň informační středisko, kde nám pani opravdu poradí. U „Bobra“ bomby mají, dokonce i se správným závitem! Jen nám by se hodila větší. Jdeme se ptát obsluhy a hoch je z nás opět zmaten. =) Naštěstí ale brzy pochopí a máme novou velkou bombu! Juch! =) Ještě se nás ptá, co děláme v Nizozemsku a na jak dlouho tu jsme. A když zjistí, že na 14 dní na kola, tak odvětí „crazy people“! =) Sochu vítězných bruslařů jsme nenašly, a tak raději jedeme dál. Vracíme se jinou cestou a bereme to ještě přes městečko Dokkum. I tudyma prochází slavný bruslařský závod po kanálech – Elfstedentocht – měřící 200 km. Dokkum je mnohem příjemnější, je tu opět větrný mlýn, kanály, radnice, příjemné posezení. Na hlavním náměstí ale naopak nic moc není. Koupíme si tedy alespoň výborný zmrzlinový sorbet a ještě se chvilku kocháme. Cestou domů se zastavujeme v obchodním domě pro dokoupení zásob. Je to pak zábava jet na kole s taškou nebo kanistříkem v ruce. =) Zrovna večeříme, když se vracejí i naši sousedé. Pán se u nás zastaví a ptá se nás jak se nám líbilo. Také dnes byli v Dokkumu a vypráví nám o sv. Bonifáci. Chladíme si Murphyho v ešusu. =)
17.8.2010 úterý – megalit v Borgeru, Giethoorn
Opět vše zabalit, rozloučit se se sousedem a můžeme se vydat směr Assen. V jeho okolí se nachází více než padesát megalitů. My jsme si vybraly k prohlídce hned ten největší z nich, který se nachází v Bergeru. Nejprve bloudíme po cestě mezi poli u Buinenu, ale po chvíli to vzdáváme a parkujeme v Bergeru. V informačním středisku dostaneme mapičku, škoda jen, že tam nejsou moc popsané ulice. Nejprve se nám podaří jít na opačnou stranu města. =) Na druhý pokus už to ale trefíme správně. Megalit je ale v obležení malých dětí! Dohodneme se tedy, že si dáme nejprve oběd a až potom oblast projdeme. Během našeho pikniku začíná pršet. Je to nepříjemné, ale alespoň už tu není tolik lidí. Schováme se také na chvilku do budovy muzea a obdivujeme suvenýry. Nejvíc nás nadchnou náhrdelníky z kamínků, až neodoláme a každá si jeden koupíme. =) Uděláme pár fotek teď již opuštěného megalitu a vracíme se k autu. Času máme ještě plno, a tak naší další zastávkou bude vesnička Giethoorn, Zelené Benátky. Je to velice příjemná vesnice s grachty, loďkami, upravenými zahrádkami, domky s rákosovou střechou a okenicemi se srdíčky. Za lepšího počasí to tu musí být idylka. =) Je tu také několik krámků se suvenýry a hlavně velké množství restaurací. Cestou do Giethoornu se bavíme uzavírkami v tomto regionu. Nejvtipnější je ta přes blátivou cestu, která stejně nakonec nikam nevede. Ale „všichni sborem, za tím prvním volem“ =) Z Giethoornu se přesouváme do provincie Flevoland k rybářské vesničce Urk. Najít camp nám dá docela zabrat, hlavně, když se zdá, že Emmelord je snad všude. =) Panu domácímu visí v recepci plakát Českého ráje a hrdě nám ho ukazuje. =) Dvě noci nás stojí 40,40 Euro. Evidentně tu hodně pršelo, louka pro stanování je totálně podmáčená! Pěkně mu ji při parkování rozjezdím. =)
18.8.2010 středa – Urk, Schokland
Zastavuje se u nás postarší Holanďanka a povídá si s námi o Čechách a o tom jak se nám líbí v Nizozemsku. Dokonce i ví, že jsou v současné době v Čechách povodně. =) Dnes vyrážíme na cyklovýlet do rybářské vesnice Urk. Původně bývala ostrovem, až do doby než došlo k vysušení okolní půdy. Rybářský nádech městečka je cítit nejen z přístavu, ale i z jednotlivých domků. Na ulicích probíhají trhy. Projdeme celou vesnici, podíváme se na přístav, kostelík i maják. Nakoupíme oběd a jdeme se posadit do přístavu. Mají výbornou vajíčkovou pomazánku! =) V provincii Flevoland nejsou staré větrné mlýny, ovšem moderních větrných elektráren je zde nespočet. A plno lidem z této vesnice to evidentně vadí. Pokračujeme do Schoklandu, což stejně jako Urk býval kdysi ostrov. Krajina této provincie je mnohem přirozenější, ubylo pastvin s kravami a přibyla pole s obilím, cibulí, mrkví i kedlubnami. Trošku to tu vypadá jako rovinatá česká krajina. Schokland je památkou UNESCO. Nachází se zde muzeum o původním životě na ostrově. Mají tady neuvěřitelnou repliku kostry medvěda. Po okolí se nacházejí rozvaliny původních staveb kostela a majáku. Abych nezapomněla, Míša opět píchla! Tentokrát zadní kolo. =) Jedeme po „staré“ schoklandské cestě. Při nákupu opět zaperlíme. Nejprve si chceme koupit slané máslo, ale to asi v Nizozemsku neznají. Hoch, který doplňuje regály nemá ani šajna, a tak kvůli tomu volá šéfa. No potěš! Šéf nám potvrdí, že to které jsme vybraly je slané. Ale šéf se bohužel mýlil. Dál chytneme chuť na čínské nudle a Woka. Jenže chyba, evidentně nudle a jeden pytlíček nestačí. Zapomněly jsme koupit ten třetí. Takže máme jen nudle, zeleninku, ale sojovku žádnou. To nás ale nezastaví, kečup a bazalka také nechutnají špatně. =) Večer ochutnáváme tmavého Jana. A když se ubereme do spacáčků, nějakému zvířátku zachutnají naše Odpadky. =)
19.8.2010 čtvrtek – Paleis Het Loo, Nationaal Park De Hoge Veluwe
Zabalit, nasnídat, vyzvednout kola na střechu a můžeme vyrazit směr Apeldoorn. Na severu se nachází zámek Viléma III. Oranžského Paleis Het Loo. Vstup do areálu zámku je za 10 Euro a parkování za 3 Eura. V přední části se nachází expozice kočárů, aut a jiných dopravních prostředků královské rodiny. Prochází se zde několik pávů a mají tu výstavu fotografií zvířat žijících v tomto regionu. V zadní části se nachází samotný palác a přilehlé zahrady. Procházíme přes Královu zahradu do Horních zahrad, Dolních zahrad a Královniných zahrad. Pěstují zde hrušky, citrony i fíky. Největší zajímavostí jsou dvě fontány ve tvaru zeměkoule, jedna se světadíly a druhá se znameními zvěrokruhu. Prohlídka interiéru zámku je samostatná bez průvodce, s možností zapůjčení audioprůvodce za poplatek. Všechny místnosti a salónky působí neuvěřitelně těžce a přeplácaně, syté barvy, těžké koberce,.. Nejneuvěřitelnější nám přijde salonek s tapetami v sytě růžové a fialové barvě a lustr s ananasem. =) V jednom z přilehlých křídel se nachází výstava vyznamenání a řádů, ale to nás moc nezajímá a máme navíc velký hlad. V blízkosti auta se nenachází žádná lavička, a tak si uděláme menší piknik na parkovišti. =)
Z Oterloo je vstup do národního parku De Hoge Veluwe. Kupujeme si vstup jen do samotného parku za 7,50 Euro. Další muzeum s obrazy Ven Gogha už vidět nemusíme. Hned za branou si půjčujeme bezplatně bílá kola holandského typu. Chviličku nám trvá než se přizpůsobíme. Nemají přehazovačku a brzdit se dá jen šlápnutím dozadu. =) Jedeme po dunách, borovicovým lesem až k informačnímu středisku. V něm se nachází volně přístupné muzeum podzemí, kde je k vidění kořen 140 let starého stromu, ukázka zemětřesení, vykopávky koster a život pod zemí. Dojedeme dál až ke Sv. Hubertovi, cestou se kochám pohledem na krásné hříbky. =) Bloudíme dál po cestách, bohužel opět nemáme mapu. Projížďka to byla ale velice příjemná. Teď už jen dojet, co nejdál to půjde, aby to zítra bylo co nejblíže. Směr výběžek a Belgie. Ubytováváme se v malém campu s jízdárnou. Mají tady neuvěřitelné množství koní! =)
20.8.2010 pátek – přejezd do Lucemburska
Po desáté hodině se nám podaří vypakovat z kempu a pokračovat dál směrem na Maastricht. Má živá navigace má malý problém se světovými stranami, a tak si uděláme projížďku po Maastrichtském ringu. Po více jak 14 dnech opouštíme Nizozemsko a vjíždíme do Belgie. Nechápu, jak jsem mohla zapomenout, jak je Belgie šílená. Dálnice sice také nemají placené, ale po tom luxusu, který byl jak v Německu tak v Nizozemsku, je to šok. Značení na Lucemburk Elišku dokonce rozčílí a nadává v autě potom skoro celou cestu až do Lucemburku! =) No je pravda, že nájezd skládající se z pěti různých nájezdů Doprava, doleva, Doprava, doleva je jedinečný. A ta objížďka, která nám prodloužila cestu cca o 100 km.. Kdyby nebylo to pekelné vedro, tak by to nebylo tak šílené. Opět čirou náhodou najdeme camp jen asi pět km od Lucemburku. Bojíme se, jak to bude drahé. Jenže nestačíme zírat. Je to druhý nejlevnější camp, v jakém jsme dosud byly. V recepci velké množství všemožných materiálů o Lucembursku a Lucemburku volně k dispozici. Na louce pro stany stoly s lavičkami, po 14 dnech konečně zase budeme jíst u stolu! =) A ty sociální zařízení, teplá voda, velký proud a hudba. Nedovedu si představit nic lepšího! =)
Díky pekelnému vedru a nepřítomnosti klimatizace v našem voze, mám asi úpal. Postavíme stan a plácneme se do stínu. Po chvíli ale zjišťujeme, že v campu je i obchod! Vyrážíme na zmrzlinu. =) Prodávají tu i výborné bagety. Párty s malinovým Hoegaardenem .=)
21.8.2010 sobota – Lucemburk
Ráno vyrážím do obchodu pro čerstvou bagetu a neodolám listovému pečivu s čokoládovou náplní. Tyhle naše snídaně na čerstvém vzduchu mi vážně budou chybět.. Sundáváme kola a vyjíždíme do nedalekého Lucemburku. Trošku se bojíme, jaké tu budou mít cyklostezky, hlavně v jejich hlavním městě. Ale Lucembursko mile překvapuje podruhé. Cyklostezky jsou všude, kola mají vlastní pruh, popř. i vlastní světla. Nebezpečná místa jsou značena červenou barvou. Uvazuji kolo na jednom z hlavních náměstí, nechci ho tahat po centru s sebou. Holky se o kola bojí a budou je vodit s sebou. Naším cílem je hlavně historické jádro, které je zapsané na seznamu památek UNESCO. Z hradeb je nádherný výhled na město a jeho mosty. Pomalu přecházíme po hradbách a kocháme se. Mají tu neuvěřitelné množství zeleně. Obejdeme celé centrum po hradbách a vrátíme se k informačnímu středisku na Place Guillaume, kde mám kolo. V ičku dostaneme zadarmo cyklomapu Lucemburku a jeho blízkého okolí. Na trhu koupíme rajčata a chléb a vyjíždíme hledat obchoďák a hlavně na prohlídku moderní čtvrti Kirchberg. V ní se nachází několik institucí Evropské Unie, Philharmonie, Mudam, D´Coque,.. V moderní čtvrti nacházíme konečně i obchodní dům, moc jich tu nemají. Eliška s Míšou vyrážejí na nákup a já hlídám kola a fotím. Pěkně jim to trvá, a tak z nudy pozoruji lidi, ty už na mě zas tak velký dojem neudělali, spíš právě naopak. Okolo páté si dáváme pozdní oběd v parku. Potom už se po cyklostezkách pomalu vracíme do campu a těšíme se na sprchu. =) Po večeři plánujeme cestu zpět do Čech, na recepci si na internetu najdeme navigaci z Google Maps. Máme chuť na pívo, ale obchod už je zavřený a hospůdka tu žádná není. Pán z recepce nás ale odkáže na Spotovní centrum, které je, co by kamenem dohodil. Pizzerie je nějak podivně kulturní, ale v zadních prostorách je barová část. Jsme jediní hosté a číšníka pobavíme, když si dáme velká piva. Sedíme asi do jedenácti, kdy už opravdu zavírají a je čas jít na kutě, zítra nás čeká dlouhá cesta.
22.8.2010 neděle – Clairvaux, cesta Německem
Díky belgické objížďce jsme neměli možnost projet Lucemburskem od severu k jihu, a tak jsme se rozhodly, že se podíváme alespoň do Clairvaux známého díky klášteru a nyní i památce UNESCO „The Family of Man“. Což je putovní fotovýstava z padesátých let, jejímž autorem je Edward Steichen. Černobílé fotky zachycují všemožné okamžiky a ohromnou škálu emocí. Od seznámení, svatby, dětsví, her, tance, zábavy až ke smrti, hladu, chudobě a smutku..
To byla naše poslední kulturní zastávka tohoto výletu, už nás čeká jen cesta domů. Hned pro začátek bloudíme v okolí Claivaux. Nakonec se nám ale podaří najít silnici 410 a můžeme zdárně přejet do Německa. Je to tady samá serpentina. =) Stavíme se cestou jen pro benzín a jinak nezastavuji, chtěla bych dojet co nejdál. Je příjemně pod mrakem, a tak se dobře jede. Zastavuji až v devět hodin večer za Norimberkem na jedné benzinové pumpě. U stolečku uvaříme večeři, zajdeme si na pumpě na záchod a koupíme poslední piva a chipsy. Nocování na parkovišti v autě je vždycky zábavné. =) Jen je to trošku nepohodlné. Ještě když uprostřed noci dorazí nějací hluční Slováci. Ještě že začalo pršet! =)
23.8.2010 pondělí – návrat do Čech
Vstáváme akorát v osm hodin, byl tu krásný východ slunce přes orosené sklo. =) Vaříme kávu a kupujeme snídani na pumpě. Slovák nám vypráví, že nemá benzín a jeho žena ztratila peněženku a že mu určitě pomůžeme. Ha ha.. Okolo deváté přijíždějí postupně tři zájezdové autobusy, to to tu najednou ožilo. Dnes máme balení jednoduché. Vyjíždíme na dálnici a hned máme problém. Nevzaly jsme benzín a dojezd máme jen 110 km. Tak to bude ještě sranda s tím jaké rozestupy mají v Německu mezi benzinovými pumpami. 90 km, 80 km, 70 km a pořád žádná pumpa, ani na sjezdech. Jak já za tohle ty Němce nesnáším!! A hlavně, že nám to tatík před odjezdem zdůrazňoval. Snažím se jet co neúsporněji. Už začínáme vtipkovat o tom, jak budeme stát na dálnici s cedulí „nemáme benzín“. =) 60 km, 50 km… začíná jít opravdu do tuhého… 40 km, 30 km… a v tu chvíli se objevuje naše spása, uvítací cedule ČR! Vystupujeme na pumpě z auta a slavíme, máme benzín!!=) To bylo opravdu o fous..
„Čechy krásné, Čechy naše, chladné pivo, horká kaše, Čechy naše překrásné, chvíli slunce, pak zas ne…..“
A jsme doma, všude nějaká uzavírka, ale konečně rozumíme cedulím. V Praze vybalíme kufr, sundáme kola a nastává hlavní problém – zaparkovat. Dávám si svou oblíbenou okružní jízdu, ale při druhém kole už nacházím místo přímo u nás v ulici! =) Jak já nemám ráda parkování do kopce mezi dvě auta, ještě když za mnou stojí dodávka a čeká až zaparkuji. =)
Na večer si zarezervujeme stůl v našem oblíbeném Neklidu a vyrážíme na rozlučkovou večeři s Plzní a masem!=) Přidává se i tatík.
Takže už jen pár slov závěrem. Nizozemsko nás velice mile překvapilo. Každé z měst bylo jiné a mělo úplně jinou atmosféru. A holandský venkov? Tak ten jsem si zamilovala. Když jsme odjížděly z Čech, tak se mě každý ptal, co tam budeme dělat 14 dní. Ale nám se tam líbilo natolik, že jsme si to ještě prodloužily a vůbec se nám nechtělo domů. Do země dřeváků, větrných mlýnů, sýrů a pasoucích se krav bych se ráda ještě někdy vrátila.
A Lucembursko. Na jeho návštěvu padaly narážky už loni, když jsme byli v Belgii. Letos mi tatík jeden den poslal sms, jestli když už jsme tak daleko, nechceme zajet i tam. A nám se ten nápad nějak zalíbil. Jen je škoda, že jsme toho o něm nevěděly víc. I tam je toho ještě hodně k poznávání.
Pro předběžný plán jsme počítaly, že utratíme něco přes 300 Euro na osobu se vším všudy. A s tím týdnem navíc jsme za všechno, za vstupy, veškeré jídlo i benzín zaplatily na jednoho cca 11 000 Kč.
Ceny campů se pohybovaly od 5 Euro do 10 Euro na osobu na noc (se stanem a autem). Nejlevnější camp byl hned ten první u Odijku, a potom hned ten v Lucemburku! A nejdražší v Rotterdamu a následně v Amsterdamu.
Je škoda, jak málo lidí objeví opravdové Nizozemsko, je to nádherná země plná kontrastů…
PS: Stejně jako v Belgii i v Nizozemsku neberou v obchodech české platební karty. Také není možné s nimi platit na benzinových pumpách bez obsluhy.
Více cestopisů na http://svetybezhranic.webnode.cz/
Přidat do oblibených uživatelů
Mapa
Ubytování
Počasí
Letenky Amsterdam
Půjčovna autPříspěvky z okolí Zemí sýrů, dřeváků, květin a větrných mlýnů
