Źidovské památky jihozápadní Moravy, Boskovice, V. část

Židovské město v Boskovicích

Jedná se o jeden z nejvýznamnějších památkově chráněných celků židovských památek v České republice. Židovské město se nachází jen kousek od hlavního náměstí a je sitováno přímo pod zámeckým kopcem. V minulosti bylo větší než nyní. Část židovského města byla totiž sanována v souvislosti s novou výstavbou a několik domů bylo zničeno za druhé světové války. Původně zde bylo asi 100 domů, v době největší slávy až 150.

První záznamy o židovském obyvatelstvu jsou již z roku 1343. V polovině 16. století se počet obyvatel zvýšil a bylo vybudováno židovské město, hřbitov i synagoga. Město postihlo několik ničivých požárů, počet obyvatel rovněž značně zdecimoval mor, který zde řádil mezi lety 1715-1716. Tehdy bylo město zcela uzavřeno a mnoho lidí zde našlo svou smrt.

Dnešní podoba ghetta pochází až z roku 1727, město bylo tehdy odděleno dvěma branami a řetězy. Vystěhováni byli křesťané (provedena byla výměna domů, odprodeje a pod.) a vzniklo tak samostatné, snadno oddělitelné židovské ghetto.

Největší počet obyvatel mělo město po emancipaci Židů v roce 1857, kdy tvořily třetinu obyvatel města. V té době mělo město svého starostu, policii i hasičský sbor. Patří mezi 2 města na Moravě, které měly dokonce svůj vlastní katastr. Místní rabín Plaček byl Moravským zemským rabínem (do roku 1884), což ještě umocnilo význam židovské náboženské obce v Boskovicích. Místní Židé se živili řemeslnou výrobou, jsou doloženy živnosti ševců, koželuhů, mečíře, jircháře, zlatníka, řezníka, sklenáře. Oblíbeným způsobem obživy bylo také obchodování.

V 2. polovině 19. století začíná odliv místních obyvatel do větších, ekonomicky zajímavějších měst. V židovském městě po zmenšení počtu obyvatel žili převážně méně movití lidé. Před 2. světovou válkou zde zbylo už jen přes 400 obyvatel židovského vyznání. Po deportaci se vrátilo do Boskovic asi jen 20 osob, které se ale záhy odstěhovaly jinam. Obec zanikla v roce 1919 sloučením židovského a křesťanského města.

Do židovského města se dostanete snadno bránou, která je dochovaná při cestě z náměstí na zámek. U brány je také informační tabule. Brána se začala stavět v roce 1753 a původně byla opatřena uzavíratelnými vraty. Za nejstarší část města je považována oblast okolo náměstí U Vážné Studny, ulice U Koupadel a ulice Traplová (podle archeologických výzkumů jednotlivých domů). Domy jsou zde různého stáří, najdete zde prvky architektury gotické, renesanční i barokní. Většina domů prošla mnoha stavebními úpravami (město sužovaly četné požáry) a dnes má většina staveb klasicistní fasády (po přestavbě po požáru v roce 1823, kdy shořely dvě třetiny města). Jako i jinde v židovských sídlech, bylo zde u mnoha domů obvyklé spoluvlastnictví (kondominium), kdy jeden dům obývalo více rodin. Například u domů č. 31 a 33 je zachovaný vchod, odkud se vcházelo do sousedního domu č. 27, jedná se o typický příklad kondominia.

Krásné a některé i památkově chráněné domy najdeme na ulici Plačkově, která vede od Brány dále do židovského města. Některé domy mají pěkné klasicistní fasády, jiné prošly stavebními úpravami ve 20. století. V barokním domě č. 25 s renesančními sklepy bydlel rituální řezník Fleischmann, jehož dcera Rosa se stala manželkou revolucionáře Dimitorova. Architektonicky zajímavý je také dům Plačkova č. 35 se zajímavým představeným schodištěm k bytu v patře (přistavěno v roce 1855). Původně křesťanský dům č. 45 byl později sídlem školy a poté zde byl rabinát a byt rabína. Dnes zde najdem útulnou restauraci. Na ulici U Vážné studny jsou dochovány zajímavé masné krámy, dnes sloužící jako skladovací prostory. V domě na ulici U Koupadel č. 8 najdeme bývalé židovské lázně. V domě v dvorních arkádách, byly umístěny kóje s vanami pro očistu a lázeň. Lázně zde fungovaly ještě kolem roku 1950. Na ulici U Koupadel je také kašna (haltýř - nádrž) z roku 1856, která sloužila jako zásobárna vody pro lázeň a okolní domy.

Hranici ghetta na Traplově ulici tvořila ohradní zeď zahrady fary. Dodnes je na jejím nároží železná tyč, k níž se upevňoval hraniční řetěz od protějšího domu, tzv. eruv. Bohužel tato ulice byla nejvíce postižena sanací po roce 1945. Největší ztrátou je zejména demolice nejstarší boskovické synagogy, synagogy Minor.

Zachovala se však Synagoga Maior. Starou část postavil roku 1639 Sylvestr Fiota. Roku 1698 byla synagoga rozšířena o novou část směrem k náměstí. Krásná nástěnná výmalba s hebrejskými nápisy pochází z poloviny 17. a ze začátku 18. století, po požáru roku 1772 byla opravena. V letech 1836 bylo přistavěno schodiště na novou i starou ženskou galerii. Budova synagogy je opravená, dobře udržovaná a probíhají zde pravidelné prohlídky. Jako další boskovické synagogy a modlitebny i tato byla ortodoxní.

My jsme bohužel v zimním období měli smůlu, takže nás návštěva synagogy a mikve čeká ještě v budoucnu.

V protějším domě U Templu 3 je také dochována mikve (ve sklepních prostoru, se vstupem z ulice), která je rovněž přístupná veřejnosti. Do mikve proudí dva přírodní prameny (patřila k bývalým židovským lázním) a sloužila k rituální očistě. Před šabatem a židovskými svátky se musí očistit všichni zbožní Židé. Mikve používají věřící ženy, které jsou podle židovského zákona povinny očistit se před svatbou, po menstruaci a po porodu. V lázni se také očišťují předměty, například nové kuchyňské nádobí před užíváním v košer kuchyni a pod. Provoz mikve musí být schálen rabínem. Místní mikve byla objevena teprve nedávno, v roce 2005, byla využívána jako sklad uhlí.

Necelý kilometr od židovského města je veký židovský hřbitov, založený v 16. století. (starší hřbitov byl patrně blíže k zámku, ale neví se, kde přesně byl). Je zde dochováno množství cenných náhrobků (barokní a klasicistní náhrobky Mikulovského typu, i moderní z 19. a 20. století s nápisy v latince) a je zde hrob rabína Samuela Ha-Leviho Kolina, autora náboženských spisů, který se stal poutním místem. Hřbitov je obdélného půdorysu, na značně svažitém pozemku a je zde na dva a půl tisíce náhrobků (nejstarší z roku 1670). Na hřbitově najdeme i památník padlým židovským vojákům v I. světové válce, jehož autorem je opavský akademický sochař Josef Obeth. Hřbitov patří k nejcenějším a největším židovským hřbitovům na našem území.

Boskovické židovské město je rodištěm mnoha slavných osobností, lekařů, hudebníků, vědců i umělců. Za všechny můžeme jmenovat např. Hermanna Ungara, Edmunda Eyslera a další.

Boskovické ghetto je velmi pěkné, domy jsou opravené, najdeme zde i restaurace, obchůdky, antikvariát. Spolu s návštěvou zámku, hradu a dalších místních pamětihodností můžete v Boskovicích strávit příjemné dva dny a určitě se nebude nudit. Samostatná prohlídka židovského města je poklidná (místo není obležené davy lidí), budovy jsou dobře označeny a popsány informačními tabulemi. Další možností je organizovaná prohídka s průvodcem, které pořádá místní informační centrum.