Jak přežít v přírodě aneb jak si obstarat vodu

Naše tělo i v nečinnosti může spotřebovat klidně litr vody denně (trávení, dýchání, tvorba moči, pocení atd.), při výšší teplotě a fyzické námaze tato spotřeba vzrůstá. Tělo není schopno si vytvořit zásoby vody a jediná možnost, jak předejít dehydrataci je pravidelný přísun tekutin.

Příznaky dehydratace:

1 – 5% ztráta vody v tělě:
Pocit žízně, zvýšení tepu, nevolnost, slabost…

5 – 10% ztráta vody v těle:
Závratě, bolesti hlavy, dýchací problémy, rozostřené vidění, třes v rukách…

10 – 12% ztráta vody v těle:
Ztráta zraku a sluchu, křeče, oteklý jazyk, problémy s polykáním, smrt
 

Ve většině koutech světa lze bez větších problémů najít povrchovou užitkovou vodu (vodní toky, jezera, rybníky…), která po úpravě (filtrace, převaření, chemická úprava, destilace…) může být relativně nezávadná a neriskujeme tak vznik infekce. Vodu vybíráme co nejčistší, spíše z tekoucích vod a nejlépe na horních tocích či pramenech.

Kde ale hledat vodu, když není v dosahu žádný vodní tok? Vodu z přírody můžeme získat, kromě vodních toků, několika dalšími způsoby:
 

• Dešťová voda, rosa
• Led a sníh
• Suché říční koryto
• Rostliny a ovoce
• Skalní prohlubně
• Destilace mořské vody
• Spodní vody
• Napajedla
• „Recyklace“ moči

Jedná se o nejjednodušší a nejbezpečnější způsob získání vody. Má to pouze jeden „háček“, musí pršet…
Dešťová voda bývá obvykle čistá a nemusí se většinou ani převařovat (převařením ale nic nezkazíte a navíc je to přeci jen bezpečnější). Děšťovou vodu můžeme zachytávat například do nepromokavé plachty, stanového dílce, nepromokavého oblečení, listů rostlin atd. Vždy si zjistěte, zda nepromokavé materály neobsahují nějaké škodlivé a nebezpečné látky (impregnace, repelenty atd.), které mohou mít veliký dopad na vaše zdraví.
Sběr rosy je také způsob získání vody. Rosu sbírejte čistým kapesníkem nebo savým materiálem (tričko, různé oblečení atd.) a poté vyždímejte do vhodné nádoby. Nebude jí sice mnoho, ale každá kapka se v nouzové situaci počítá… Savé oblečení můžete například uvázat na kus klacku a „rousat“ s ním po povrchu trávy nebo jiných rostlin.

Jestliže se nacházíte v oblastech, kde máte dostupný sníh nebo led, máte o vodu postaráno. Led i sníh jednoduše rozpustíte v blízkosti ohně, nebo přímo nad ním. Odhrňte vrchní vrstvu sněhu, poté ho zabalte do trička nebo košile (udělejte z něj takový „raneček“) a dejte do blízkosti ohně. Postupně bude sníh odtávat a kapat do připravené nádoby. Můžete také sníh a led dát do láhve a rozpustit ji tělním teplem pod oblečením (bude vás ale studit a můžete si urychlit podchlazení).

Když uvidíme suché říční koryto, nemusí to znamenat, že tady vodu najít nemůžeme. V suchých říčních korytech kdysi proudila voda. Pod skoro každou tekoucí řekou se v podzemí nachází tzv. „podzemní řeka“. Například „podzemní“ Amazonka má o dvě třetiny větší průtok a objem než Amazonka, kterou vidíme na povrchu. Takže když budeme kopat dost hluboko v suchém říčním korytu, můžeme narazit na podzemní řeku. Vybíráme spíše místa na vnější straně ohybu řeky. Na vnitřních ohybech koryta bývá většinou velký nános písku. V suchém říčním korytu vykopeme díru a do ní nám po čase začne prosakovat voda. Samozřejmě se nám může stát, že podzemní řeka v suchém korytě již také není. Jestliže nenarazíte v korytě při kopání v cca půlmetrové hloubce ani na vlhký písek, dál už kopat nemusíte, prostě tam voda není. Zkusit to můžete ještě na jiných místech, ale pravděpodobně to bude jen mrhání energií.

Vždy nemusíme hledat vodu jako takovou, ale můžeme hledat také rostliny a ovoce, které obsahují vysoké procento vody. Navíc nám mohou kromě tekutin dodat cukry, vitamíny a další prospěšné látky.

Rostliny:
Mohou obsahovat dužinu nebo mízu, která obsahuje vysoké procento vody. V Evropě to může být březová míza (sběr se provádí zpravidla na začátku jara), kde stačí naříznout kůru a lýko břízy a začne vám vytékat míza, kterou zachycujete do připravené nádoby (za noc vám můžou nakapat až 2 litry sladké mízy).
V Jižní Americe jsou druhy lián, které obsahují velké množství vody, která je dokonce chladnější než okolní teplota vzduchu. Osobně jsem na ní byl závislý celé dva dny. Liána o průměru cca 6 cm a s délkou okolo necelého jednoho metru obsahovala asi 3 dcl vody.
Jiné rostliny zase mohou zachytávat dešťovou vodu ze svých listů (například banánovník), kde stačí naříznout část rostliny, odkud vám začne vytékat nashromážděná dešťová voda.
Další způsob, jak dostat vodu z rostlin, je zabalení čerstvých listů do nepromokavého pytle. Zabalte část rostliny do igelitu a nechte na sluníčku. Vlivem vyšší okolní teploty a vlhkosti rostliny se začnou uvnitř igelitu tvořit kapky vody.

Ovoce:
Velké množství ovoce obsahuje v dužině vysoké procento vody. Sběr ovoce proto může částečně nahradit čistou pitnou vodu. Sbírejte pouze ovoce, které znáte a dokážete přesně určit druh. Mnoho druhů ovoce je i prudce jedovaté. Některé jedlé druhy ovoce mohou také mít (při větší konzumaci) projímavé účinky.

Ve skalních puklinách nebo prohlubních dochází často k zachycení dešťové vody. Hledejte místa s větším výskytem mechu na kamenech a místa, kde je po většinu dne stín (severní strany skal). Vodu ze skal nechte ustát, jelikož může obsahovat vysoké procento vymílaného materiálu ze skal. Tento materiál má silně projímavé účinky.

Jestliže se pohybujete v blízkosti moře nebo oceánu, můžete si pomocí destilace vyrobit z mořské vody vodu pitnou. Mořská voda není pro pití vhodná, právě naopak. Obsahuje vysoké procento soli, které způsobuje rychlejší dehydrataci.

Nejjednodušší způsob destilace mořské vody je její vaření. Dejte na oheň vařit mořskou vodu a jako pokličku použijte kapesník nebo savé oblečení. V krátkých intervalech kapesník vyždímejte do vhodné nádoby a dejte zpět na vařící se mořskou vodu.

Dalším způsobem může být destilace pomocí dvou PET láhví a sluníčka. Větší PET láhev příčně rozřízněte vejpůl a do ní vložte spodní část menší PET láhve (nebo třeba menší plechovku). Do menší PET láhve nalijte mořskou vodu. Vršek větší PET láhve navlékněte na spodek větší PET láhve, zavíčkujte a dejte na sluníčko. Mořská voda se bude v PET láhvi odpařovat a po stranách bude stékat do velké PET láhve.

Na vlhčích místech můžeme zkusit vykopat díru o průměru cca 30 cm a do hloubky asi půl metru. Spodní voda nám po čase začne prosakovat do této díry. V tábornických příručkách tuto techniku můžeme najít pod názvem „Indiánská studánka“.

V sušších oblastech Země, kde je nedostatek vody, se mohou nacházet zvířecí napajedla.
Sledováním zvířecích stop můžeme takovéto napajedlo najít. Většinou se jedná spíše o louže a voda je v nich hodně nekvalitní a kontaminovaná močí a trusem zvířat. Jestliže vám ale nezbývá jiná možnost, po úpravě je s vysokým rizikem pitná. I po destilaci se ale připravte na nemilý zápach a o chuti ani nemluvě…

Pít vlastní moč je v survivalu kontroverzní téma. Někteří lidé se pomocí moče i léčí (urinoterapie). Jak je to ale s pitím moči v nouzových situacích?
Jsou známy případy, kdy pití moči zachránilo lidi před smrtí z dehydratace. Takže na tom asi něco bude. Kromě vody se ale v moči nacházejí také odpadní látky z těla a sůl (samozřejmě také spousty dalších látek a enzymů), takže k pití to, dle mého názoru, moc vhodné nebude. Když se ale dostaneme do situace, kdy tuto možnost musíme použít, tak hurá do toho.
V první řadě musíme odbourat psychický blok, protože spousta z nás vypít moč prostě nedokáže a dříve než polkne, tak se začne dávit. Když už se nám podaří psychický blok odbourat, čeká nás teplá slaná tekutina nevábné chuti a vůně. Při pití moči doporučuji vypít hned a neschovávat do zásoby. Rychle podléhá zkáze. Při dehydrataci, kdy už je moč hodně žlutá, kalná a zapáchající, nedoporučuji pít vůbec.

Větší kokosový ořech může obsahovat až 0,5 litru kokosové vody

Dva dny jsem byl odkázán pouze na tento druh lijány

Mladý banánovník je také dobrou zásobárnou vody. Po velkých listech stéká dešťová voda do nitra banánovníku.

zdroj: pixabay